neděle, 06 prosinec 2020 13:10

Varhany a varhaníci (22)
Učebnice varhanní improvizace od Bohumíra Kratochvíla

Autor:

„Varhanní hra je neodlučně spjata s improvizací takřka odjakživa.“

„Kratochvílova učebnice je po dlouhé době nový studijní materiál vhodný k samostudiu či výuce improvizace.“

„Obsahuje 22 kapitol, 288 notovaných příkladů i mnoho s nimi souvisejících úkolů na celkem 144 stranách.“

 

7

 

V listopadu letošního roku vydalo opavské hudební vydavatelství ARTTHON Učebnici varhanní improvizace od varhaníka, skladatele a hudebního pedagoga Bohumíra Kratochvíla z Valašského Meziříčí. Po dlouhé době se jedná o novou, česky psanou učebnici tohoto uměleckého předmětu. Její autor v ní shrnuje své mnohaleté zkušenosti s touto disciplínou a náplň celkově směřuje k liturgické praxi římskokatolického chrámového varhaníka. Obsahuje mnoho praktických příkladů, dle nichž se může v improvizaci zdokonalit nejen amatérský hráč, ale i žák základní umělecké školy, posluchač konzervatoře nebo student akademie múzických umění. Vzhledem ke své kvalitě má ambice se stát studijním materiálem tohoto předmětu na zmíněných typech uměleckých škol.

Varhanní hra je neodlučně spjata s improvizací takřka odjakživa. Studium tohoto oboru na konzervatoři má výuku improvizace pevně danou ve svých studijních plánech, dbali na ni už Karel František Pitsch či Josef Förster. I na akademiích je výuka improvizace pevnou součástí studia. Varhaník by měl umět nejen kvalitně hrát zapsanou literaturu, měl by být schopen i dobře improvizovat, protože právě v katolické liturgii nelze na konkrétních místech odhadnout potřebnou délku hry – hráč by mohl daný liturgický úkon buď přetáhnout, či naopak celý hudbou nepokrýt. Jedná se především o přinášení a přípravu obětních darů, přijímání, předehry a dohry k písním. Podobné je to i v liturgii Církve československé husitské, kde je také třeba hrát na určitých místech různě dlouho. Z těchto důvodů je provádění zapsaných skladeb ne úplně vhodné, ačkoli i skladby barokních mistrů obsahují více dílčích závěrů, na nichž lze hru uspokojivě ukončit.

V současnosti je improvizace v klasické, tedy artificiální hudbě doménou varhaníků, v hudbě nonartificiální je nepostradatelnou dovedností jazzových hudebníků. Když se podíváme na programy varhanních koncertů, zjistíme, že improvizace je zařazována málo. Na koncertech zaznívá především hudba pro varhany píšících autorů. Pouze někteří varhaníci ji na svých recitálech uvádějí. Pravděpodobně je to proto, že ne každý interpret má pro ni nadání, třebaže všichni profesionálové její výukou během studia prošli. Také ji zřejmě nejsou všichni ochotni cvičit, i když pro ni cit mají.

 

004

 

Mezi známé české improvizátory lze řadit například Jaroslava Vodrážku, Otto Nováka, Jaroslava Tůmu, Vladimíra Roubala, Josefa a Přemysla Kšicovy, Davida Postráneckého, Karla Martínka či skladatele Petra Ebena. Právě jeho cyklus Labyrint světa a ráj srdce vznikl z improvizací. Stojí za zmínku, že velká část varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha z nich také vzešla. Některé kompozice se i slovem Improvizace nazývají – několik jich napsal Charles Tournemire i už zmíněný Eben: Improvizace na slovenskou mariánskou píseň „Matka Boží Trnavská“. Je vidět, že improvizace má na komponování určitou vazbu. Ze zahraničních improvizátorů můžeme jmenovat Oliviera Latryho, Philippa Lefebvra, Jeana Guillou, Thomase Ospitala či Günthera Kaunzingera. Vodrážka v úvodu své publikace cituje výrok německého varhaníka Johannesa Ernsta Köhlera, podle nějž se může naučit improvizovat každý, a to za předpokladu, že cvičí a je správně veden. Je tento výrok z dnešního pohledu pravdivý?

Kratochvílova učebnice je po dlouhé době nový studijní materiál vhodný k samostudiu či výuce improvizace. Poslední vydanou publikací byla Varhanní improvizace Jaroslava Vodrážky, která prvně vyšla roku 1984, pak 1988 a naposledy v roce 2002. V současnosti je rozebrána a lze ji pořídit jen v antikvariátech. Její součástí byla i gramofonová deska s nahrávkami improvizací jeho žáků. Tu Kratochvíl supluje svým YouTube kanálem, na který v textu odkazuje. Vodrážkova učebnice byla primárně určena pro konzervatorní studium – celkově byla rozdělena do šesti velkých kapitol, dle šesti ročníků studia, a vedla spíše ke koncertní improvizaci, narozdíl od té Kratochvílovy, která směřuje hlavně k liturgickým potřebám. Kromě češtiny obsahovala i německý a anglický překlad všech textů, její formát byl čtvercový, dle obalu gramofonové desky. V porovnání s Kratochvílovým materiálem byla celkově v jednotlivých textech i ukázkách stručnější. Nacházelo se v ní celkem 41 podkapitol, 123 úloh a mnoho notovaných ukázek. Obsažená látka začínala harmonickými kadencemi, sekvencemi, přes homofonní formy vedla až polyfonním, v závěru se zabývala improvizací varhanního koncertu, či dokonce triové sonáty. Jednotlivé texty byly stručné, předpokládala se znalost hudební teorie a pedagogické vedení.

 

003

 

Učebnice Bohumíra Kratochvíla obsahuje 22 kapitol, 288 notovaných příkladů i mnoho s nimi souvisejících úkolů na celkem 144 stranách formátu o něco málo většího než A4. Adekvátně rozsáhlé a čtivé texty seznámí čtenáře se základy harmonie, hudebních forem, homofonie i polyfonie. Celkově autor postupuje podobně jako Vodrážka – začíná improvizací na podkladě kadencí, pokračuje prací s motivem, kvintakordy, septakordy, dominantním nónovým akordem, modulacemi, harmonizací melodie, pak řeší chromatiku, polyfonní formy a končí variacemi. Všechny příklady tematicky souvisejí s písněmi obsaženými v katolickém Kancionálu. Snad každého varhaníka potěší rady k improvizaci předeher, meziher a doher k písním, protože těm se lze vyhnout nejméně. I při doprovodu evangelických bohoslužeb je tato dovednost takřka nepostradatelná. Snad by mohla být v učebnici ještě zmínka o improvizaci na podkladě basové prodlevy, která je paradoxně, vzhledem ke své jednoduchosti, velmi účinná.

Písmo v této publikaci i notové ukázky jsou velmi dobře čitelné, je svázána kroužkovou vazbou a na předním obalu se nachází portrét svaté Cecílie od neznámého autora z roku 1745. Lze usuzovat, že tato publikace má ambice si najít své místo mezi studijními materiály pro výuku improvizace na všech typech uměleckých škol; i k výuce klavírní improvizace ji lze použít. K potřebám ZUŠ je možné využít jen úvodní kapitoly. Učebnice má pochvalné hodnocení od Juliana Gembalského, polského varhaníka, vynikajícího improvizátora a pedagoga na hudební akademii v Katovicích.

 

002

 

Hudební vydavatelství ARTTHON založil roku 1992 koncertní varhaník, badatel a hudební vydavatel Tomáš Thon. Vydává zejména českou varhanní hudbu 16. až 18. století a badatelsky se podílí na vydávaných titulech. Bylo zde publikováno celkem patnáct svazků se skladbami českých mistrů a dvě faksimile starších organologických publikací. V letošním roce vyšlo kromě učebnice improvizace i Šest fug pro varhany nebo pianoforte Jana Křtitele Vaňhala.

 

9

 

------------------

Bohumír Kratochvíl (narozen 1959 v Opavě) studoval hru na varhany na Lidové konzervatoři v Ostravě a Státní konzervatoři v Kroměříži, pak kompozici na JAMU v Brně. Účastnil se mistrovských improvizačních kurzů v Německu. Je hudebním pedagogem v ZUŠ Valašské Meziříčí, dirigentem Komorního orchestru, sbormistrem a chrámovým varhaníkem ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Valašském Meziříčí. Působí také jako dramaturg festivalu Podzimní varhany tamtéž.

 

Foto: vydavatelství ARTTHON, Petr Vacek, Spolek pro varhanní hudbu Čelakovice

Petr Vacek (I.)

Absolvoval Konzervatoř Pardubice v oborech hra na varhany a dirigování a JAMU v Brně taktéž ve dvou hlavních oborech, a to ve hře na varhany a dirigování orchestru. V rámci toho se věnoval i dirigování sboru, a to u předních českých sbormistrů. Je koncertně činný jako sólista (Teplické varhanní léto, Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové, Bachův varhanní podzim, Litoměřické varhanní léto), doprovází také sólisty i pěvecké sbory, diriguje orchestry a sbory (Královéhradecký komorní orchestr, Smíšený pěvecký sbor Josef Bohuslav Foerster Přelouč). Obdržel cenu Sbormistr-junior v roce 2013 od Unie českých pěveckých sborů za přínosnou sbormistrovskou činnost. Velmi ho baví také hudební pedagogika, jíž se věnuje na ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové. V minulosti účinkoval ve hře Petera Schaffera Amadeus ve Východočeském divadle Pardubice, kde hrál menší roli. Dálkově se věnuje studiu Muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.