„Řada hráčů za mnou chodí s přátelskými uvítáními a projevy nadšení, že pracujeme na tak krásné kompozici.“

„Evidentně nejsou dost trénovaní na jemné dynamiky, do těch se jim nechce.“

„Pan režisér zrušil večerní zkoušku, naštěstí jsem byl u toho, když se domlouvali, a hned jsem si pozval sólisty, kteří by jinak šli domů, na individuální korepetice.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. Poslední květnový den roku 2017 podlehl ve věku 71 let těžké nemoci. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku. Připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech.   

Deník / 4 Mon, 23 May 2016 04:24:30

V sobotu jsem měl první setkání s pěvci – s radostí mohu říct, že první vjemy byly pozitivní. Především představitelka Jenůfy – Malin Byström – je výborný typ, krásná žena, krásný hlas a velmi dobře připravená. Ještě jsem neslyšel od ní 2. jednání, ale v obou ostatních nemá problém.

Laca zpívá William Burden, muž, s nímž jsem kdysi spolupracoval v Londýně při provedení Martinů Julietty, krásný hlas, ne už nejmladší, ale myslím, že bude fajn.

Števa je mladý Scott Quinn – pro něho je to debut v SF Opeře, pevný tenor, dobrý typ, fešák, a sympaticky reagující na připomínky.

Karitě jsem dal volno z této hudební zkoušky a tak Kostelničku zpívala Brenda Harris (cover) a byla velmi příjemným překvapením, umí roli velmi přesně a byla by pro případ nějaké nepřízně osudu výborně použitelnou náhradou.

Stárek – Matthew Stump – je sonorní basbaryton, jeví se dobře.

I malé role jsou zdá se dobře obsazeny, trochu mám pochybnosti zatím o Bareně a Karolce, ale budu s nimi pracovat, obě se zdály kapírovat, jenom to chvíli bude trvat…

                                     Julie Adams, korepetitorka Marie France LeFebvre a Malin Byström

Včera v neděli jsem měl třetí orchestrální čtenou zkoušku, prošli jsme celé třetí jednání (poprvé) a ještě všechna obtížná místa z 1. dějství. Je to profesionální ansámbl, rychle reagují, evidentně nejsou dost trénovaní na jemné dynamiky, do těch se jim nechce. Trochu mám obavy, abych to nepřehnal, protože zkoušíme v takové ratejně, kde je podivná akustika, hráči velmi špatně slyší moje instrukce, tak musím všechno opakovat doprava i doleva, aby vůbec věděli, kde hrajeme…možná až přijdeme do vany, že budu muset dynamiku zase zvedat, ale to je mnohem snazší nežli opačně. Evidentně jsou hudebníci ve velkém pracovním náporu – zkoušejí se tři opery naráz (Carmen, Don Carlos a Jenůfa) a tak jedno místo technicky obtížné, na které jsem je na 1. zkoušce upozorňoval a zkoušel je pomalu, ani včera neuměli zahrát – tak jsem musel trochu přitvrdit, ale zdálo se, že to vnímají pozitivně.

Vůbec atmosféra je příjemná, řada hráčů za mnou chodí s přátelskými uvítáními a projevy nadšení, že pracujeme na tak krásné kompozici.

Odpoledne jsem se šel projít jen tak bez plánu, dojel jsem tramvají do Chinatownu, kde mám mnoho vzpomínek z předchozích návštěv SF. Jeli jsme kolem honosných hotelů Mark Hopkins a Huntington, kde jsme bydleli s Annou při našich minulých pobytech. Došel jsem k vodě a na Pier 39 – slavné místo s válejícími se tuleni, je to ohromná legrace je pozorovat a poslouchat ty jejich skřeky.

Pak jsem pojedl v Crab House, bylo tam přeplněno, fronta stála ven, ale tím, že jsem byl sám, jsem dostal místo hned. Jídlo bylo dobré, ale ne převratné (ovšem co já mohu posoudit se svým handicapem…!) a porce tak velká, že jsem si nechal udělat “doggy bag” a budu to dojídat k obědu dnes v poledne.

Píši ve 4 hodiny ráno, jet lag je stále silný…

Dnes zkouším se zpěváky hudebně 2. dějství a večer na scéně s panem režisérem Olivierem Tambosim 3. dějství i se sborem…

Karitu jsem viděl zatím jen chvíli na scéně se sborem, byla skvělá a okouzluje všechny kolem…šeptala mi do ucha, jak mi děkuje, že jsem jí dal volno z hudebních zkoušek, že je unavená a potřebovala to jako sůl (vzhledem k našim koncertním provedením jsem si to mohl s klidem dovolit…).

Moje zdravotní problémy jsou v klidu, jenom křeče v nohou mne často budí, hrozně mne to zlobí.

Nic nepomáhá.

Deník / 5 Mon, 23 May 2016 23:52:15

Dnešní den jsem zahájil pozdním vstáváním, protože jsem se v noci dost budil a nebyl jsem odpočatý.

Tak jsem až v 11 vylezl ven a šel nakoupit mléko a vodu, ale přinesl jsem toho mnohem více… To je tady skoro pravidlem, že vždycky se nachytám na nějakou zajímavost – dnes to byla mrkvová polévka s koriandrem, thajský recept, tu jsem s chutí snědl k obědu.

Na hudební zkoušce dnes bylo na pořadu 2. dějství a zažili jsme něco, co se mi už stalo i dříve – Jenůfka když dospěla do místa, kdy jí Kostelnička řekne, že chlapčok umřel, úplně emočně zkolabovala, rozplakala se a nemohla se dlouho utišit. Bylo to srdceryvné, ale všichni kolegové byli ohromně laskaví a nápomocní, tak to po chvíli zvládla.

Pak se samozřejmě rozvinula debata o tom, jak se tomu bránit – moc zajímavé zkušenosti dali někteří k dobru, mne nejvíc zaujala rada, že při takové chvíli je třeba jaksi rozdvojit mysl a zatímco jedna půle přednáší inkriminovaný text, druhá půle se intenzívně zabývá představou, jak uklízí svůj pokoj nebo připravuje sendvič. To mi zní absurdně, ale třeba to funguje…napadlo mne, co bych asi dělal, kdyby se to stalo při představení – asi není jiná možnost než opona…

Večer na další zkoušce jsme pracovali na 3. dějství – výstupy s Karolkou i úplný závěr – myslím, že to je scénicky moc působivé.

Přišla mi dnes dobrá zpráva, že mi přece jen vrátili kus času s orchestrem – 4. 6. budu mít ještě jednu frekvenci s orchestrem a pěvci. To mi spadl kámen ze srdce, protože bez ní bychom měli osmidenní pauzu mezi sedací zkouškou a jedinou hlavní!

Mezi zkouškami jsem dostal velký hlad a zašel si do Grill-Restaurantu na výtečného halibuta.

Mám ovšem ještě jedno pozorování mimohudební – ceny všeobecně tady neobyčejně vzrostly. Například slavná tramvaj stávala 2 dolary, nyní za jednotlivou jízdu požadují $7!! Také jídlo v restauracích se zvedlo skokem! Grilovaná ryba s porcí pommes frittes vyjde k 35 – 40 dolarům, sklenka vína od 10$ výše.

Deník / 6 Wed, 25 May 2016 11:14:36

Včera jsem měl dvě zkoušky aranžovací – dělali jsme třetí jednání se sborem. Sbor je tady velmi ukázněná skupina pěvců, dobře reagující jak hudebně, tak i scénicky. Protože to dobře pokračovalo, pan režisér zrušil večerní zkoušku, naštěstí jsem byl u toho, když se domlouvali, a hned jsem si pozval sólisty, kteří by jinak šli domů, na individuální korepetice.

Pracoval jsem se třemi malými rolemi Barenou, Pastuchyňou a Janem. Napřed koukali trochu vyděšeně, když jsem jim svou obvyklou metodou rozebíral každé slovo, každou slabiku, význam každé věty, a trval důsledně na proměňování jejich výkonu, rajtoval jsem na intonaci a rytmu, ale když během půlhodiny najednou vnímali, jak výrazně se jejich projev posunul, nešetřili díkem a radostným uspokojením. Je to samozřejmě namáhavé, ale mnohem lepší než obvyklé přehrávání věčně dokola bez podrobné analýzy a odstraňování příčin nezdaru. Tak to bylo pozitivní vyznění dne.

Večer jsem se ještě věnoval organizaci celé naší dovolené se Zuzankou, Marií a Tomášem a oběma kloučky. Máme to rozplánované na 17 dní po různých lokalitách a dát dohromady celý ten harmonogram hotelů, přejezdů, objednávek ubytování, objednávek výpůjček automobilů – musíme mít dva vozy, abychom byli nezávislí (a taky abychom se vešli :-):-)…

Zabralo mi to hodně času, ale mám už všechna ubytování, ještě budu trochu doplňovat objednávku aut – zapomněl jsem na dětské sedačky, musím je přiobjednat…

Také se mi podařilo telefonicky domluvit vydání nové kreditní karty American Express, což už jsem se pokoušel v Evropě několikrát a bez výsledku, tady to proběhlo velmi hladce, jen jsem musel špicovat uši, abych rychle se odvíjející americké angličtině v telefonu porozuměl, ale dobře to dopadlo, dnes by mi měla karta přijít poštou do opery….

Teď už letím na další korepetici – tentokrát Laca (William Burden).

(Pokračování za týden)

Za poskytnutí materiálů děkujeme A. Goldscheiderovi

Foto: Alexander Goldscheider, Archiv autora, Lars Plougmann, Wikipedia, Petr Veber