„Dnešní Městskou hudební síň tvoří objekt bývalého kněžského semináře a někdejšího seminárního kostela svatého Jana Nepomuckého.“

„Ryze koncertní a reprezentativní nástroj zde postavila krnovská Továrna na varhany, n. p., neoficiálně Rieger-Kloss, roku 1982. Instalace se však uskutečnila až v roce 1985.“

„Skoro přesně před deseti lety, tedy v roce 2011, bylo takřka rozhodnuto, že se varhany prodají Královéhradeckému kraji a posléze umístí do kostela v Neratově.“

Královéhradecká Městská hudební síň se nachází v bývalém kostele svatého Jana Nepomuckého, tedy v přestavěné sakrální stavbě, podobně jako hudební síně v Uničově, Písku nebo Krnově. Obsahuje velké koncertní varhany z osmdesátých let minulého století od továrny Rieger-Kloss, o nichž se právě před deseti lety uvažovalo, že by měly být prodány Královéhradeckému kraji a po opravě instalovány do kostela v Neratově. Naštěstí se tak nestalo, a tak můžeme psát o tom, co je, a ne o tom, co v daném místě už neexistuje. Je pravdou, že se nástroj moc nevyužívá, ačkoli si dali krnovští varhanáři záležet. Hudební síň představuje krásnou architektonickou památku s nádhernými freskami, která rozhodně stojí za návštěvu. Na daném místě se nacházel hrad českých královen.

Dnešní Městskou hudební síň tvoří objekt bývalého kněžského semináře a někdejšího seminárního kostela svatého Jana Nepomuckého, kde se samotná síň nachází. Je situována v historickém jádru města, kterému se tam říká „Na hradě“. V daných místech bývalo slovanské hradiště, v 10. století tu vznikl hrad nejprve ze dřeva, později z kamene a cihel. Žila v něm přemyslovská knížata, přičemž největší proslulosti dosáhl kamenný hrad ve 14. století, kdy jej obývaly české královny Eliška Rejčka a Eliška Pomořanská. Roku 1423 byl zbořen husity a už nikdy nebyl obnoven. Zachovala se pouze klenutá síň, přičemž jejího zdiva bylo využito při stavbě purkrabského domu v letech 1585 až 1586. Po přenesení purkrabského úřadu do Prahy bylo místo určeno pro biskupský seminář, který byl budován v letech 1709 až 1714. Stejně jako barokní kostel svatého Jana Nepomuckého, stavěný v letech 1709 až 1721 stavitelem Vojtěchem Schneiderem, měl jednoho iniciátora, jímž byl biskup Tobiáš Jan Becker (v úřadu 1701 až 1710). Ten získal jednopatrovou budovu purkrabství už v roce 1706. Dokončení stavby se uskutečnilo až za působení jeho nástupce Jana Adama hraběte Vratislava z Mitrovic, sám Becker se ho už nedožil. Na stavbě se podílel i stavitel Carlo Antonio Canevalle, přičemž návrh vypracoval samotný Jan Blažej Santini.

Kostel je situovaný k severu jako centrála na půdorysu kříže. V roce 1776 byla vyzdvižena zeď s půlkruhovou bránou a sochou svatého Jana Nepomuckého, která spojila obě křídla semináře. Tím se areál uzavřel ‒ jedná se o dnešní vchod do síně z Zieglerovy ulice. Roku 1887 byla výzdoba interiéru kostela doplněna nádhernými beuronskými malbami, které vytvořili benediktini z emauzského kláštera v Praze. Kněžský seminář byl zrušen roku 1950, objekt poté sloužil jako depozitář Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a následně jako její knihovna. Roku 1957 se začalo jednat o změně účelu budovy, od počátku sedmdesátých let se uvažovalo o přestavbě kostela na hudební síň. Významným datem v tomto směru je rok 1976, kdy se daný záměr začal konkrétně naplňovat. Velice náročná a nákladná rekonstrukce započala roku 1978. Její cena byla vyčíslena na cca 15 000 000 Kčs. Výsledkem je vzhled bývalého kostela a přilehlých prostor, jak je známe dnes. Hudební síň byla předána k užívání až roku 1988.

Je jasné, že současným varhanám předcházely jiné nástroje, ty však stály na kůru, a ne v presbytáři jako ty dnešní. Původní barokní varhany pocházely z první poloviny 18. století a nahrazeny byly roku 1888 nástrojem pražského varhanáře Karla Eisenhuta. Sloužil až do doby, než se začal kostel přestavovat na hudební síň. Tehdy byly barbarsky zlikvidovány.

Ryze koncertní a reprezentativní nástroj postavila krnovská Továrna na varhany, n. p., neoficiálně Rieger-Kloss, roku 1982 (dle seznamu nástrojů závodu), opusové číslo má 3534, za částku 2,5 miliónu Kčs. Jejich instalace se však uskutečnila až roku 1985, byly totiž dokončeny dříve než rekonstrukce kostela. Po ten čas čekaly složené v depozitáři. První koncert se uskutečnil 3. října 1988, kdy nástroj rozezněl varhanní virtuóz Václav Rabas. Na následujících akcích zahrál i houslista Václav Hudeček, varhaníci Milan Šlechta, Aleš Bárta či Alena Veselá. V dané době spadala továrna pod národní podnik Československé hudební nástroje se sídlem v Hradci Králové. Původně měly mít varhany čistě mechanickou trakturu a vestavěný hrací stůl. Avšak takřka v čase jejich dokončení přišel požadavek z ředitelství, že se má na pódium před nástrojem vejít ještě koncertní křídlo značky PETROF, takže musely být varhany přestavěny na nástroj s elektrickou trakturou a pojízdným stolem, aby se klavír na pódium vešel. Nicméně se tímto zásahem pódium o moc nezvětšilo a klavír zabral většinu místa, takže se jednalo o zbytečnou přestavbu. Bylo jasné, že kromě klavíru zde musí být prostor alespoň pro jednoho dalšího účinkujícího, což nebylo možné. Ani v současné době se v síni klavír nenachází a trochu v ní chybí.

Od doby postavení varhan se v jejich dispozici nic nezměnilo. Nástroj oplývá 48 rejstříky vytvořenými ze 44 píšťalových řad, tónovou i rejstříkovou trakturu mají elektrickou, vzdušnice zásuvkové. Při vstupu do jejich nitra lze vidět prosklené ventilové komory. Mohutný nástroj se nachází v místě bývalého kněžiště a jeho skříň je vizuálně impozantní. Celkově je 10 metrů vysoká, 6,5 metru široká a 3 metry hluboká. Prospekt i celé varhany jsou osově symetrické ‒ vizuálně zaujmou velké kovové principálové píšťaly a po stranách vysoké dřevěné, které patří Principálbasu. Za píšťalovými poli se nachází pro krnovský podnik typické dřevěné mřížky. Před varhanami je malé mramorové pódium, které umožňuje konání jen ryze komorních koncertů, jak stojí výše. Postament, vyhotovený z tmavě hnědého dřeva, má obdélníkový tvar a obsahuje elektrický ventilátor, plovákový měch a skříň s elektrickým zařízením. Nad ním jsou tři stroje rozloženy v patrech nad sebou. V prvním se nachází pozitiv, ve druhém hlavní stroj a úplně nahoře žaluziový stroj. Některé pedálové rejstříky jsou umístěny v prospektu. Tmavé dřevo stavitelé kombinovali s kontrastním světlým, což působí tradičním dojmem.

Hrací stůl vytvořený dle normy BDO a takzvaného předpisu pro hrací stůl, užívaného v té době v krnovské továrně, je volně stojící a lze jej po pódiu posouvat (viz výše), s nástrojem je spojen jedním kovovým kabelem obsahujícím elektrické dráty ovládající trakturu. Varhanní lavice je volně posuvná a výškově nastavitelná. První manuál ovládá hlavní stroj, druhý positiv a třetí žaluziový stroj. Nalevo od klaviatur jsou dvě řady bílých rejstříkových sklopek německého typu (každá má číslo, nejvyšší je 60), horní zapíná hlasy hlavního stroje, spodní pozitivu. Nad každou sklopkou jsou dvě bílá a dvě černá táhla volných kombinací A, B, C a D. Pod spodní sklopkovou řadou se nachází páčkové vypínače jednotlivých jazykových rejstříků. Napravo od klaviatur jsou opět dvě řady bílých rejstříkových sklopek ‒ horní ovládá žaluziový stroj a spodní pedál. Pod nimi se nachází klíčový zapínač motoru a zapínač pedálového osvětlení. Nad třetím manuálem jsou světelné kontrolky volných i pevných kombinací. Přímo uprostřed je ukazatel crescendového válce s posuvnou šipkou ukazující jeho aktuální polohu (pozice 0 až 12) a také kontrolka jeho vypínače. Napravo od ní je umístěn voltmetr. Pod prvním manuálem se nachází deset barevně odlišených tlačítkových zapínačů pevných i volných kombinací, včetně jednoho vypínače. Nad prahem pedálnice uprostřed se nachází crescendový válec, vpravo od něj balanční žaluziová páka a celkem dvanáct pistonů po obou stranách desky. Jedinou pevnou kombinací je Pleno. Tremolo II i Tremolo III lze zapnout sklopkou v příslušně řadě. V obou bocích hracího stolu jsou zabudovány skříňky obsahující táhla volných kombinací E a F i otočné regulátory intenzity kmitů obou tremol. Manuálové klaviatury mají moderní černobílou barevnost, pedálová klaviatura má půltónové klávesy odlišené tmavě hnědým dřevem od těch zbylých ze světlého dřeva. Nástroj je naladěn v klasickém rovnoměrně temperovaném ladění a1=440 Hz. Obsahuje celkem 3 310 píšťal.

Dispozice:

Pomocná zařízení:

a) Mezi rejstříkovými sklopkami: spojky II/I, III/I, III/II, I/P, II/P, III/P, Tremolo II, Tremolo III, Vypínač 16´man., Vypínač jazyků, Vypínač crescenda, Zapínač ručních rejstříků

b) Nad rejstříkovými sklopkami: táhla volných kombinací A, B, C, D

c) Pod prvním manuálem: tlačítkový vypínač 0, tlačítkové zapínače volných kombinací A, B, C, D, E, F; tlačítkové zapínače pevné kombinace Pleno a pedálových kombinací PA a PB

d) Nad třetím manuálem: světelné kontrolky volných, pedálových i jedné pevné kombinace, ukazatel crescendového válce, voltmetr

e) Nad prahem pedálnice: pistony volných i jedné pevné kombinace, vypínač kombinací, jazyků a crescendového válce v podobě pistonů, uprostřed crescendový válec a balanční žaluziová páka

f) Ve skříňkách v bocích hracího stolu: táhla volných kombinací E a F, otočné regulátory intenzity kmitů obou tremol

Na první pohled zaujme celkem bohaté obsazení jazykových hlasů, což jen potvrzuje záměr reprezentativnosti nástroje (nejvýraznější je Basson, Trubka sólová a Klarina). Jsou obsaženy pouze základní spojky, pedálové kombinace PA a PB zapnou pedálové části daných volných kombinací. Pistony suplují tlačítkové zapínače a naopak. Při tvorbě dispozice bylo evidentně dbáno na samostatnost jednotlivých strojů, je tedy v souladu se zásadami reformního hnutí. Důraz kladli varhanáři na kompletní principálové a flétnové sbory, smykavé rejstříky reprezentují jen Píšťala harfová, Salicionál a Chvění houslové, které právě se Salicionálem tvoří výchvěv. Na pedálových sklopkách jmenované extenze jsou spíše transmisemi. Zdejší nástroj s univerzální dispozicí se hodí zejména pro hudbu 20. století, zvláště pro kompozice Petra Ebena (1929‒2007).

Tyto varhany jsou spjaty především s místním hudebním skladatelem a varhaníkem Jiřím Strejcem (1932‒2010), který zde hrával na svých Vánočních (varhanních) pastorále v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Jednalo se o významnou kulturní událost ve městě, na níž se představili i vzácní hosté. Účinkoval spolu se svým synem Martinem, který roku 2019 podobnou událost po delší odmlce zopakoval. Roku 2012 se zde uskutečnil Vzpomínkový koncert k nedožitým 80. narozeninám Jiřího Strejce. Kromě tradičních vánočních koncertů se nástroj moc nevyužívá, zaznívá však pravidelně při slavnostních událostech zde uskutečňovaných a příležitostných hudebních akcích.

Skoro přesně před deseti lety, tedy v roce 2011, bylo takřka rozhodnuto, že se varhany prodají Královéhradeckému kraji a posléze umístí do kostela v Neratově v Orlických horách, který žádné nemá. V Hradeckém deníku toho dubna vycházely články, v nichž se psalo o předimenzovanosti varhan a jejich nevyužití. Zdálo se, že je jejich osud téměř zpečetěn. Znalec Karel Zadák jejich cenu vyčíslil na 2 000 000 Kč, což není moc ani ve vztahu k jejich původní pořizovací ceně! Nicméně se do dané kauzy zapojili odborníci, jako například varhaníci Jaroslav Tůma, jeho žák Pavel Svoboda či hradecký houslař Tomáš Pilař, a tvrzení o předimenzovanosti lehce vyvrátili. Zdejší královský nástroj byl navržen pro daný prostor, třebaže byl hotový ještě před jeho dostavěním. Je na varhaníkovi, jakou registraci zvolí, málokdo hraje stále na tutti nástroje. Touto iniciativou se podařilo jejich prodej zvrátit a radní své stanovisko přehodnotili, o čemž média informovala už v květnu toho roku. Je dobře, že se tak nestalo. Zřejmě na tom mělo podíl i to, že tehdy ještě nebyly dokončeny varhany ve Filharmonii Hradec Králové, a jednalo se tak o jediný koncertní nástroj ve městě.

To, že si dali krnovští mistři záležet, lze doložit tím, že od doby postavení byl nástroj funkční bez větších zásahů. Až v roce 2020 došlo k opětovnému naladění celých varhan varhanářem Janem Karlem (*1957) a opravě nefunkčních částí elektrické traktury, což bylo žádoucí. Jediné, co je dlouhodobě rušivé, je hlučný chod žaluziového mechanismu. Stálo by za to jej vylepšit, bude-li to možné.

Městská hudební síň je v současné době pod správou Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti s ručeným omezeným. Zdejší varhany mají velmi zajímavou historii a určitě stojí za pozornost nejen z hlediska péče o ně, ale i jejich umělecké kvality. Jedná se o artefakt dokládající úroveň a podobu tehdejšího českého varhanářství. Městských hudebních síní tohoto typu je v České republice jako šafránu, proto si je musíme hýčkat.

———————–

Informační zdroje:

i. knihy

LYKO, Petr. Varhanářská firma Rieger. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2017. ISBN 978-80-7464-976-9.

PANOCH, Pavel. Hradec Králové: průvodce po architektonických památkách od středověku do současnosti. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISBN 978-80-7422-326-6.

PLÁNSKÝ, Bohumil a kol. Krnov: město královského nástroje. Jägerndorf: die Stadt des königlichen Instrumentes. Krnov: Město Krnov, 2007. ISBN 978-80-254-0429-4.

ii. články v novinách

Vybrané články z deníku Pochodeň z let 1985 a 1988.

POL. Městská hudební síň skutečností. Puls. 1988, (9), 15–19.

ZÁLEŠÁKOVÁ, Eva. Varhany v naší diecézi. Adalbert: měsíčník královéhradecké diecéze. 2020, 30(4), 19–22. ISSN 2570-7531.

Vybrané články z Hradeckého deníku z roku 2011 (např. Varhany z městské hudební síně zazní v Neratově. 7. 4. 2011; Přijde Hradec o své varhany? 20. 4. 2011; Radní otočili, varhany z hradecké síně do kostela v Neratově nedají. [online]. iDnes.cz, 17. 5. 2011; Půjdou varhany ze síně pryč? Záměr hradeckého magistrátu prodat varhany z městské hudební síně do neratovského kostela na Rychnovsku na několik měsíců usnul… 7. 8. 2011 aj.)

iii. online dokumenty

BOŽENEK, Karel. PLÁNSKÝ, Bohumil. HARASIM, Adolf. Rieger-Kloss. Opusový seznam nástrojů 1973‒2009. [online]. Rieger-Kloss Varhany, spol. s.r.o., 2009. [cit. 2021-06-04]. Dostupné z: https://www.yumpu.com/xx/document/view/8367775/rieger-kloss

iiii. další zdroje

E-mailová korespondence s panem Petrem Lykem a Milanem Pavlišem z června roku 2021.

Osobní návštěvy v letech 2019 a 2021.

Foto: archiv autora, micehkregion.com