„Všichni protagonisté se překonali a posunuli své výkony o kvalitu výše. To platilo i o orchestru a z toho jsem měl největší radost.“ 

„Včera jsem měl dlouhou zkoušku s náhradnicemi…přestože za 4 hodiny je začátek, dosud nemám žádnou zprávu z divadla…“

„Mohl jsem si dovolit ještě nápadněji podtrhnout dramatická místa a provedení dostalo novou dimenzi.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku, když připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech. Dnešní pokračování se týká dnů po premiéře. Patřily do nich galakoncerty a společenská i pracovní setkání s filantropy a agenty, ale také starosti s indispozicemi pěvců pro další reprízy.

Deník / 17 Sat, 18 Jun 2016 00:20:53

Ještě doznívají premiérové vjemy v mém vědomí a už se hlásí nové úkoly. Jenůfa přinesla opravdu velkou emoci při premiéře, obě hlavní dámy i oba pánové byli na svých maximech a drobné pamětní poklesky nemohly pokazit ten skvělý dojem. Byl jsem šťastný, že celá ta obtížná závěrečná fáze přípravy s velmi nevhodným naplánováním hlavních zkoušek nepoškodila celý proces zrání, ale všichni protagonisté se překonali a posunuli své výkony o kvalitu výše. To platilo i o orchestru a z toho jsem měl největší radost. Vnější úspěch byl veliký.

Julie Adams (Karolka), korepetitorka Marie France LeFebvre a Malin Byström (Jenůfa)

Ovšem starost mi dělala skutečnost, že Malin Byström si po představení stěžovala na velmi se zhoršivší zdravotní pocit – a to se ukázalo v následujících dvou dnech jako opravdu vážné. Dnes – v pátek – není jasné, zda se do neděle uzdraví a zda bude moci zpívat. Proto zítra přiletí náhradnice – paní Melissa Citro – a budeme mít odpoledne velkou zkoušku. Karita si včera při gala koncertu také stěžovala na indispozici (zpívala ale nádherně Sieglindu ve Winterstürmech z Valkýry spolu se skvělým Simonem O’ Neillem!). Dnes mi napsala, že je pod antibiotiky a doufá, že bude v neděli OK…Tak takhle vypadá svět opery, kde nic není nikdy jisté!

Režisér Olivier Tambosi a Karita Mattila (Kostelnička)

Včerejší gala koncert na počest Davida Gockleye byl opulentním holdem jeho více než čtyřicetileté práci operního intendanta. Program byl tříapůlhodinový a vystřídal se na něm opravdu impozantní výběr slavných i skvělých mladých pěvců. Po skončení programu jsme byli na slavnostní večeři – sit down pro nějakých 500+ hostí. Seděli jsme u stolu s řadou podporovatelů opery, ale také s Johnem Adamsem a hudebním kritikem Hughem Canningem. Ten druhý se ukázal být neobyčejně zajímavým člověkem s úžasnou znalostí operního světa.

Pamatoval jsem si ho, že jsem s ním před krátkým časem dělal ve Vídni velký rozhovor o ČF pro turné v Anglii; je trvalým korespondentem Sunday Times and Opera News.

Dnes jsme byli na procházce, prohlédli jsme si katedrálu St. Mary a došli do Japantown, kde jsme poobědvali. Bohužel restaurace, kam jsem chtěl jít, měla odpolední pauzu a tak jsme byli v jiné, která byla dosti průměrná.

Večer jsme navštívili koncert San Francisco Symphony s MTT [Michael Tilson Thomas]. Hráli Stravinského a Adamse. Adamsova skladba The Wound-Dresser byla v podání Thomase Hampsona velikým zážitkem a rád bych ji uvedl v Praze. Stravinského Petrušku hrál orchestr virtuózně technicky a nezajímavě hudebně.

Davies Symphony Hall, sídlo San Francisco Symphony Orchestra, a Opera House

San Francisco: Sun, 19 Jun 2016 10:13:37

Milý Sašo,

vyšla ještě jedna kritika ve Financial Times…

Dnes máme druhé představení a obě dámy byly v minulých dnech nemocné, tak uvidíme… Včera jsem měl dlouhou zkoušku s náhradnicemi…přestože za 4 hodiny je začátek, dosud nemám žádnou zprávu z divadla…

Pozdravy

Jiří

San Francisco: Wed, 22 Jun 2016 14:41:15

Drahý Sašo,

tak si představ, že choroby, s kterými zápasily moje dvě hlavní pěvkyně, se nějak v divadle usídlily, a já s tím bojuji momentálně. Včera už jsem cítil škrábání v krku, a přestože jsem hned nasadil vitamínovou a aspirinovou kúru, trvá to dál. Tak ležím v posteli a očekávám večerní představení…

Doufám, že se Tvůj týden vydařil dle Tvých představ a těším se na Tvoje další zprávy.

Zítra budeme trnout, jak dopadne plebiscit, doufám, že dobře.

Tvůj

Jiří

Deník / 18 Sun, 26 Jun 2016 02:14:32

23. 6. jsme se zúčastnili party na počest Malin Byström a Karity Mattily, kterou pořádali významní podporovatelé umění v San Francisku – manželé Osherovi. Pan Bradley Osher je osmdesátník, který je sice sporý ve fyzické podobě, ale je to neobyčejně živý, o vše se zajímající muž s kusem sympatického humoru. Recepce se konala v jejich penthousu na Geary Avenue, v místě s úžasným rozhledem na Alcatraz, Golden Gate Bridge, downtown i Bay Area… V bytě mají velkou řadu originálů maleb – on pan Osher prý vlastnil nejzajímavější sbírku výtvarného umění, kterou rozprodal a peníze věnuje na nejrůznější umělecké a edukativní projekty (Jenůfa byla jedním z nich). Veliký filantrop.

Jídlo bylo výborné, víno skvělé. V závěru jsme zpívali na popud Karity české národní písně a mělo to veliký úspěch… Karita byla úplně emotivně rozložená, plakala při poslechu písní a neustále žádala další… (trochu tomu přispělo i mírné alkoholické opojení…).

24. 6. jsme byli na večeři s mým agentem Wrayem Armstrongem, v restauraci Absinthe – měl jsem výborný steak, ale nemohl jsem ho vůbec pozřít – můj problém s neschopností rozeznávat chuti se opět projevil naplno a jídlo se stalo docela nepříjemným utrpením. Naštěstí víno bylo výborné a to jsem vnímal pozitivně. Maso jsem si nechal zabalit a dnes jsme si to rozdělili k obědu – Anna mi udělala koprovou omáčku!!

Dnes, 25. 6. jsme dopoledne s Wrayem navštívili zdejší Muzeum asijského umění, kde je výstava Emperors’ Treasures: Chinese Art from the National Palace Museum, Taipei. Byl to ohromný zážitek, nádherné artefakty, skvěle prezentované. Cestou k muzeu jsme se museli podrobit osobní prohlídce na ulici, respektive na náměstí Civic Center Plaza, kde už fungovala předzvěst zítřejší Pride Parade – největšího podniku oslavujícího volnou sexuální orientaci. Viděli jsme různé stánky, například jeden, u něhož si dívky nechávaly malovat na ňadra nejrůznější vzory, nebo jiný s názvem “Meet Nude Men”, kde se producírovali docela obstarožní pánové s velmi neatraktivními obnaženými postavami, a mnoho dalších s nejrůznějšími nabídkami ošacení, jídel i nápojů. Také různé církve se snažily uplatnit své propagační materiály… jedním slovem neuvěřitelná směsice lidí všeho druhu, doprovázená výrazným hlukem různých na sobě nezávislých “hudebních” doprovodů… Prchal jsem z toho honem domů, abych si před večerním představením odpočinul a vyspal se … Zítra to bude asi velká síla…

Dnešní představení bylo asi zatím nejlepší, všichni pěvci se ohromně snažili a měli dnes podporu orchestru, který hrál pozorně a reagoval na všechny mé, byť třeba nové podněty. Tím pádem jsem si mohl dovolit ještě nápadněji podtrhnout dramatická místa a provedení dostalo novou dimenzi.

Anna a Jiří Bělohlávkovi

(Pokračování za týden)

Za poskytnutí materiálů děkujeme A. Goldscheiderovi

Foto: Jiří Bělohlávek, Alexander Goldscheider, archiv autora, Petr Veber