neděle, 22 srpen 2021 12:18

Martinů v souvislostech (7)
Poličský Martinů fest a trocha jeho historie

Autorka:

„Martinů fest inicioval a do života muzikolog František Popelka mladší, všeobecně známý jako Iša Popelka.“

„Po neplánované, více než roční pandemické přestávce se stejně jako jinde nově rozjíždí kulturní život Poličky. I v případě Martinů festu.“

„Slavnostním zahajovacím koncertem festivalu je odložená akce z prosince loňského roku, koncert ke 130. výročí narození Bohuslava Martinů, který shodou okolností vyšel na den skladatelova úmrtí.“

 

1Tylv-dm

 

Malebné městečko Polička leží v půvabném okolí Českomoravské vrchoviny. Má osm a půl tisíce obyvatel a poměrně bohatý kulturní život. V roce 1929 zde byla vystavěna velkoryse koncipovaná budova pro kulturní dění, pojmenovaná po patronu místního spolku divadelních ochotníků Tylův dům. Pojme téměř pět set návštěvníků, což je na město s necelou desítkou tisíc obyvatel relativně hodně. Tam se koná většina kulturních aktivit města. Polička bývá někdy označována jako město festivalů – pravidelně se zde na různých místech konají multižánrový festival Polička 555 (od roku 1992, název odkazuje na nadmořskou výšku), Jazzový festival (1997), Rockoupání (1998), Colour Meeting (2004), Mime Fest (2012). A od roku 1996 také Martinů fest, už názvem jasně odkazující na orientaci převážně na dílo místního rodáka Bohuslava Martinů.

I když letos vstupuje festival už do svého čtyřiadvacátého ročníku konání, do všeobecného povědomí v rámci celorepublikových aktivit se mu zatím úplně probojovat nepodařilo. Jeho start v polovině devadesátých let přitom měl ambice dosáhnout i do zahraničí, o čemž svědčí mimo jiné dvoujazyčná programová brožurka. V ní se obsahově odkazoval na svého festivalového předchůdce, který existoval už od šedesátých let 20. století. Konával na přelomu podzimu a zimy s vrcholem kolem výročního dne skladatelova narození (8. prosince) a uskutečňoval se tehdy pod názvem Polička Bohuslava Martinů. Realizace tohoto festivalu byla tehdy z velké části zásluhou místního nadšence a amatérského muzikanta, dlouholetého pracovníka muzea Františka Popelky staršího, který Bohuslava Martinů v Poličce ještě osobně zažil a snažil se ho – i v dobách neoficiální cenzury skladatele – maximálně zviditelnit.

 

00logo

 

Nové festivalové konání Martinů fest inicioval a do života uvedl jeho syn, muzikolog František Popelka mladší, všeobecně známý jako Iša Popelka. Festival byl pořádán v květnu bez konkrétní vazby na skladatelova životní data a jeho první ročník byl časově nepříliš rozměrný. Vešel se sice do pouhých čtyř festivalových dnů, ty však byly akcemi doslova nabity. Jeho určení pak patřilo jak divákům náročným, tak i těm méně posluchačsky zkušeným. Kromě čistě hudebních koncertů bylo totiž do festivalu vřazeno i promítání filmů o skladateli a dvě smíšené akce. První – literárně hudební – nabídla pásmo recitace z dopisů skladatele Francis Ježkové s doprovodem klavíru; druhá – výtvarná – představila netradiční instalaci akademické malířky Evy Vlasákové nazvanou Tři lesy Bohuslava Martinů. Byl to Les magický na téma Zavírání lesa z Českých říkadel (šesti ženských sborů), dále Les vábení vycházející z Mariken z Nimègue (jedna ze čtyř částí opery Hry o Marii) a konečně Les snový odkazující především na jeho operu Julietta aneb Snář.

Výtvarnice Eva Vlasáková byla navíc s rozjezdem festivalu spojena i jako grafička, neboť navrhla logo festivalu, užívané pak dlouhá léta, a také graficky upravila všechny vydávané festivalové tiskoviny. Podle jejího grafického návrhu byla v dalších letech vyrobena upomínková mince a brož ve tvaru symbolického martinůovského „klíče od domova“.

 

3Pamten-pedmty-s-logem-Martin-festu

 

Hlavním „tahounem“ Martinů festu byl ale bezesporu Iša Popelka. Koncipoval festival dramaturgicky mimo jiné tak, že vyzval řady umělců, aby pro tuto příležitost nastudovali skladby do té doby málo známé nebo vzhledem k cenzuře málo uváděné. Setkal se s kladnou odezvou zejména v Brně: „Sotva náhodou právě tam, neboť toto město i v méně příznivých časech bylo a trvale zůstává provozování díla Martinů věrně spolehlivou a umělecky zdatnou základnou,“ poznamenal sám Popelka v programové brožuře. Vstupní festivalový večer tak byl věnován sakrálně orientované tvorbě, která byla v komunistických dobách vzhledem ke své orientaci interpretována jen málokdy. Vystoupila zde mužská část Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala) a členové tehdejší Státní filharmonie Brno. Dalším méně známým dílem festivalu byla dadaistická opera Slzy nože, uvedená ve spojení s Telemannovým dílkem Pimpinone, v realizaci Komorní opery JAMU. Vrcholy evropské klavírní tvorby – včetně té od Martinů – interpretoval legendární pianista Emil Leichner; spojení tvorby Martinů s lidovou hudbou pak prezentoval Jiří Pavlica se svými hosty. Důstojným vyvrcholením festivalu bylo vystoupení brněnského Komorního orchestru Bohuslava Martinů, souboru, který získal svolení užívat jméno skladatele přímo od vdovy, paní Charlotte Martinů. A dirigoval jej Václav Nosek, umělec, který propagování díla Martinů věnoval velkou část svého profesního života.

Martinů fest byl v prvních letech koncipován jako bienále, Iša Popelka byl u prvních dvou ročníků. Věnoval se jim s maximální péčí: nejenže sestavil veškerý koncertní program a domluvil jeho (leckdy netradiční) provedení s účinkujícími, ale připravil podrobnou programovou brožuru včetně všech textů, které byly uvedeny i v anglickém jazyce. Navíc v roce 1998 připravil výstavu nejnovějších přírůstků tehdejšího Památníku Bohuslava Martinů a byl autorem pásma recitace z dopisů skladatele Francis Ježkové. Na jednoho člověka slušný výkon!

 

0Martin-fest-brourky

 

Od nástupu 21. století převzal dramaturgii Martinů festu pražský violoncellista a organizátor Jan Páleníček. K Poličce a Martinů měl blízko přes umělecký odkaz svého otce, klavíristy Josefa Páleníčka, současníka Bohuslava Martinů. V jednom ohlédnutí za festivalem uvedl, že Polička je pro tento festival jako stvořená, neboť „martinůovský duch se určitě tady mezi námi někde usadil a sehrál svoji roli“. Páleníčkova dramaturgie byla logicky jiná než Popelkova: sám interpret akcentoval především vysoké interpretační výkony kolegů umělců, dramaturgické „lahůdky“ typu literárního čtení dopisů Bohuslava Martinů se dostávaly spíše do pozadí. Organizátoři v té době museli mimo jiné překlenout období rekonstrukce Tylova domu a veškeré festivalové akce rozmístit do náhradních prostor. Diváci tak měli možnost zavítat do některých pro hudbu netradičních míst, vedle dvou sakrálních interiérů například do velkého sálu v barokní radnici uprostřed náměstí, v níž se nachází obrazárna rodu Hohenemsů.

 

4aBarokn-radnice-v-Police

 

4bsl-Galerie-s-obrazy-Hohenems

 

Po neplánované, více než roční pandemické přestávce se stejně jako jinde nově rozjíždí kulturní život Poličky. I v případě Martinů festu. Nové vedení Tylova domu dalo festivalu novou grafiku a také časově se akce posouvá na přelom srpna a září (28. 8. – 12. 9.). Slavnostním zahajovacím koncertem festivalu je odložená akce z prosince loňského roku, koncert ke 130. výročí narození Bohuslava Martinů, který shodou okolností vyšel na den skladatelova úmrtí (28. 8.). Zda se časový přesun festivalu osvědčí, nebo se vrátí do původních květnových dnů, ukáže čas.

 

2Tylv-dmdetail

 

Foto: archiv CBM, Monika Holá 

Monika Holá

Působí na Hudební fakultě JAMU, na níž přednáší zejména dějiny vokální hudby a dějiny opery. Osm let pracovala jako dramaturg Janáčkovy opery v Brně, působila též jako redaktorka časopisu Opus musicum. V oblasti janáčkovské problematiky se profilovala jako spoluautorka knihy Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně (2004), na svém kontě má rovněž monografii janáčkovského režiséra Ota Zítek v dokumentech a vzpomínkách (2011). V současnosti působí též jako muzikolog v Centru Bohuslava Martinů v Poličce. Vedle řady popularizačních článků byla kurátorkou čtyř výstav o skladateli a v roce 2018 vydala publikaci Kresby Bohuslava Martinů: Martinů obrázky kreslící.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.