„Varhany v jednoduché skříni, která je zdobena jen kazetami s dýhou, jsou vybavené velmi nápaditě a barvitě.“

„Praha získala další kvalitní nástroj, který je stylově vyhraněný, ale zároveň nebrání i širším přesahům.“

„Do nedávné doby na kůru kostela stál pozoruhodný nástroj. Byl poskládán z různých zbytků jiných varhan a tvořil naprosto bizarní celek.“

V trojúhelníku tvořeném vysokokapacitními silnicemi v jihovýchodní části Prahy se nad poklidnou čtvrtí rodinných domů, dvojdomků, řadových domků a vil tyčí bílá věž katolického kostela svaté Anežky České a svatých patronů českých. Ve čtvrtek 7. října se tam při podvečerní mši koná slavnost žehnání varhan. Na nový nástroj pak bude od 19 hodin koncertovat Martin Sturm, který tam pak v pátek a v sobotu povede interpretační kurz pro varhaníky. Farnost umožňuje ve čtvrtek odpoledne a v pátek a v sobotu po celý den poslech a prohlídku varhan na kůru i v kostele a debatu se staviteli varhan.

Tato část pražských Záběhlic byla vystavěna podle jednotného urbanistického plánu. Největšímu náměstí ve středu zmíněného trojúhelníku dominuje funkcionalistický kostel, který byl vystavěn podle návrhu architekta Nikolaje Pavloviče Paškovského. Stavba trvala pouhý jeden rok! 28. října 1934 byl položen základní kámen a přesně o rok později byl kostel hotový. Celá stavba je krásnou ukázkou funkcionalistického stylu. Chrámová loď je velmi prostá, avšak ne nepřívětivá a její akustika je až překvapivě vhodná pro hudbu. Kostel byl navržen velmi účelně. V suterénu je vybaven klubovnou, sociálním zařízením, knihovnou a dokonce i divadelním sálem. Nutno zde podotknout, že zdejší římskokatolická farnost žije velice bohatým životem a všechny možnosti, které zmíněné prostory nabízejí, skutečně využívá.

Do nedávné doby na kůru zdejšího kostela stál pozoruhodný nástroj. Byl poskládán z různých zbytků jiných varhan a v celku tvořil naprosto bizarní celek, který nejenže nevydával libé zvuky, ale ani jeho ovládání nebylo, řekněme, intuitivní. Jeden příklad za všechny – tremolo druhého manuálu se zapínalo pedálem žaluzie… Málokteří varhaníci si tolik zasloužili nové varhany jako varhaníci spořilovští, kteří dlouhá léta hráli na tento provizorně seskládaný instrument. I proto je skvělou zprávou, že se podařilo za velké osobní iniciativy místního varhaníka, pana Čížka, pořídit vynikající nový nástroj.

První konkrétní kroky na cestě k novým varhanám byly podniknuty v roce 2015. Na konci roku prošly důkladnou prohlídkou staré varhany a na začátku dalšího roku bylo rozhodnuto o stavbě varhan nových. Bylo vyhlášeno výběrové řízení, které vytyčilo základní ideu nových varhan, ale nechalo dostatek prostoru pro invenci varhanáře. Z nabídek českých i německých firem, které výběrové řízení obeslaly, byla vybrána firma Petra Dlabala a Borise Mettlera z Bílska u Olomouce. To se psal březen roku 2017. Po důkladných přípravách všech potřebných podrobností byla v prosinci téhož roku zahájena výroba varhan. Během roku 2020 byl odvezen starý nástroj a stavebně připraven kůr a v září už se na něj začaly nové varhany stěhovat. 13. listopadu 2020 byly varhany slavnostně požehnány a v únoru 2021 kolaudovány. Protože z pochopitelných důvodů požehnání probíhalo pouze za omezené návštěvnické účasti, uskuteční se slavnostní žehnání a inaugurační koncert 7. října letošního roku. Hrát bude a následně i v dalších dnech interpretační kurzy povede německý varhaník Martin Strum.

Varhany v jednoduché skříni, která je zdobena jen kazetami s dýhou, jsou vybavené velmi nápaditě a barvitě. Mají 37 rejstříků ve dvou manuálech a pedálu. Druhý manuál je v žaluziové skříni, oba manuály jsou vybaveny tremulanty, nástroj disponuje obvyklými spojkami, nastavitelným crescendovým válcem a chvályhodně také paměťovým systémem Setzer.

Dispozice:

I. Manuál: Bordon 16´, Principál 8´, Flétna 8´, Kryt 8´, Gamba 8´, Viola 8´, Oktáva 4´, Kamzičí roh 4´, Flétna sladká 4´, Kvinta 2 2/3´, Superoktáva 2´, Tercie 1 3/5´, Mixtura čtyřřadá, Trompeta 8´.

II. Manuál: Principál houslový 8´, Kopula 8´, Salicionál 8´, Harmonika 8´, Principál 4´, Flétna příčná 4´, Fugara 4´, Nazard 2 2/3´, Octavin 2´, Kornet třířadý, Mixtura třířadá, Klarinet 8´, Hoboj 8´.

Pedál: Violonbas 16´, Subbas 16´, Bordon 16´, Principálbas 8´, Čelo 8´, Kryt 8´, Kvinta 5 1/3´, Oktáva 4´, Fagott 16´, Trompeta 8´.

Jak je vidět, nástroj poskytuje bohatou paletu barev nejen v osmistopé poloze, ale i v poloze vyšší. Dokonce i alikvotní hlasy (Kvinty v obou manuálech, Tercie v hlavním stroji a Kornet v žaluziovém stroji) nebyly upozaděny, a tak dále rozšiřují barevné možnosti, ale nejsou disponovány bezhlavě, nýbrž účelně a s rozmyslem. Hlavní barevná škála však vychází ze základních hlasů. Zejména za pozornost stojí jemné hlasy jako je Harmonika ve II. manuále a Viola s Flétnou v I. manuále. Jsou to mimořádně příjemné a kultivované hlasy.

Pět jazykových hlasů je dalším cenným obohacením zvuku. Vedle plné Trompety v hlavním stroji je to dvojice jemnějších rejstříků v žaluziích – elegantní průrazný Klarinet a jasnější, místy lehce trompetový, Hoboj. Pedálové jazykové hlasy se výborně pojí s ostatními rejstříky a podporují pevnost zvuku. O kolik je zvuk varhan pestřejší, když disponuje jazykovými hlasy!

Traktura je mechanická a vzdušnice zásuvkové. Traktura při zapojení spojek nejde příliš lehce, ale zábrana pro brilantnější hru to není. Samotné stroje bez spojek reagují na varhaníkovy impulzy velmi citlivě a při rychlém hraní nemusí mít hráč obavu o ozev jednotlivých píšťal.

Předností nástroje je také tónový rozsah – manuály dosahují do g3 a pedál do f1. Milými detaily, které jednak potěší, ale také dávají najevo zájem varhanářů o praktickou stránku života jejich díla, jsou vedle zmíněných paměťových kombinací (tři řady jsou uzamykatelné na klíč a jedna „otevřená“) například také výškově nastavitelná lavice (i ovládání výškového nastavení má design odpovídající stylu zbytku varhanní skříně – volná inspirace interiéry 30. let 20. století), očíslované rejstříky a pult pro dirigenta umístěný na hracím stole proti varhaníkovi – nebude tak potřeba toto řešit dodatečně.

Praha tak získala další kvalitní nástroj, který je stylově vyhraněný (vhodný bude zejména pro německou a českou hudbu 19. století), ale zároveň nebrání i širším přesahům přes původní úmysl. Varhanáři tedy nástroj nepostavili „bezpohlavně“ univerzální, ale nesnažili se ani klást varhaníkům překážky ve volbě repertoáru.

Budete-li mít někdy možnost vyslechnout zde koncert, po jeho skončení a odchodu ven si povšimněte, že za dobrého počasí je od kostela vidět až na věže katedrály sv. Víta.

Foto: archiv autora