„Nebývá zvykem, aby člen orchestru, jehož koncert se stal předmětem kritiky, na tuto kritiku odpovídal.“

„Dirigent St. filharmonie Jiří Bělohlávek byl onou autoritou, která dokázala tuto údajnou a fiktivní kontraposici vyrovnat.“

„Bělohlávek je dnes [1972] už hotovou osobností, která nepotřebuje obhájce a propagátory.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Dnešní díl seriálu se opět týká prvního dirigentského působení Jiřího Bělohlávka, a to ve Státní filharmonii Brno.

Jiří Bělohlávek ve vzpomínkách na své působení ve funkci dirigenta Státní filharmonie Brno zmiňuje, jak si musel specificky s jedním z členů budovat svou pozici a autoritu. V pozdějších částech vzpomínek pak popisuje, že teprve jako šéfdirigent Symfonického orchestru BBC zjistil, jak harmonický může být vztah orchestru a jeho dirigenta… Právě takového si dal za cíl dosáhnout při svém návratu do České filharmonie.

V tomto pokračování mám však to potěšení uvést dokument, který až dojemně ukazuje, jak sice existovaly výjimky, ale jak byli členové Státní filharmonie Brno Jiřím Bělohlávkem nadšeni en bloc od samého začátku. Po atypicky nelaskavé recenzi na jeden z prvních koncertů napsal za orchestr jeden z jeho členů, houslista a skladatel Evžen Zámečník, dopis, který by si většina dirigentů snad dala zarámovat. Uvádím ho v plném znění (začátek třetí strany je bohužel po půl století poškozený) spolu s jmenovanou recenzí, a pro ty, kdo čtou jen začátky a konce, ještě vyjímám závěrečné hodnocení Jiřího Bělohlávka jako mladého a nově nastoupivšího dirigenta.

„Bělohlávek je dnes už hotovou uměleckou osobností, která nepotřebuje obhájce a propagátory. Jeho umění ovládat taktovku je pozoruhodné a poctivé. My, členové brněnské St. filharmonie, jsme rádi, že můžeme s tímto mladým dirigentem spolupracovat.“

Dnešní díl doplňuje několik dalších unikátních dokumentů z dirigentského působení Jiřího Bělohlávka ve Státní filharmonii Brno. Včetně dokumentu odrážejícího dobu a současně potvrzujícího, že jediná organizace, v níž přes silný politický tlak seshora Jiří Bělohlávek figuroval, byl SČS, Svaz československých skladatelů…

A závěrem ještě jedna z mnohých reakcí před odchodem Jiřího Bělohlávka do Prahy, k orchestru FOK.

Foto: Rodinný archiv J. Bělohlávka a archiv A. Goldscheidera