„Dirigenti až na opravdové výjimky zůstávají na pódiu němí, a přesto dokážou stmelit stovky interpretů a umocnit jejich soulad ve vjem a zážitek s nehasnoucím dopadem.“

„Mezi prvními 25 skladbami, které za svůj život provedl nejčastěji, jsou jen tři, které nesložili Dvořák, Smetana, Janáček a Martinů: Mozartova Pražská, Beethovenův 3. klavírní koncert a jeho Devátá.“

„Dodávám přání, aby se Beethovenova Óda prováděla co možná nejdříve jak na Radost, tak především, jako v Bernsteinově přeměně v roce 1989, za Svobodu.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu, vzhledem k neutěšené mezinárodní situaci, pokračuje v prezentaci obrazového materiálu, kterou jen doplňuje o povzdech. Dovádí ho k němu stále tak vzdálená vize, vyjádřená v Beethovenově Ódě na radost – v Deváté symfonii, kterou Jiří Bělohlávek provedl za života celkem šestašedesátkrát.

I dnešní pokračování seriálu o Jiřím Bělohlávkovi je ryze obrázkové v kompilaci fotografií z mé knihy Život v obrazech, a to pro dirigenta nejtypičtější: s taktovkou.

Dirigenti až na opravdové výjimky zůstávají na pódiu němí, a přesto dokážou stmelit stovky a stovky interpretů nejrůznějších národností, vyznání, životních přesvědčení a všemožných dalších rozdílů a umocnit jejich soulad v jedinečný a nenapodobitelný povznášející i burcující vjem, v zážitek s nehasnoucím dopadem.

Zatímco ani na vteřinu nepochybuji, že by Jiří nezůstal vůči stále tragičtější situaci němý, nepatří mi elaborovat a dokazovat ani jako muzikologovi, ani jako příteli, ani z respektu vůči jeho rodině, jak by podle mne reagoval.

Jako „hudební statistik“ však mohu bezproblematicky dodat, že mezi prvními 25 skladbami, které za svůj život provedl nejčastěji, jsou jen tři, které nesložili Dvořák, Smetana, Janáček a Martinů: Mozartova 38. „Pražská“ symfonie, Beethovenův 3. klavírní koncert a především 66x provedená Beethovenova 9. symfonie s „Ódou na radost“. Jiří ji dirigoval například na závěrečném koncertě Pražského jara 3. 6. 1998, živá nahrávka existuje i na DVD BVA L23 a doprovodný text ji zmiňuje jako Naléhavé poselství lidstvu, že všechny národy světa budou žít společně v míru a bratrství…

A tak, podobně jako v minulém díle, ryze za sebe dodám přání, aby se Beethovenova Óda prováděla co možná nejdříve jak na Radost, tak především, jako v Bernsteinově přeměně v roce 1989, za Svobodu, byť tentokrát za znovu a tak těžce bojovanou.

Foto: archiv A. Goldscheidera