„Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny.“

„Jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?“

„Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons či Christian Thielemann.“

Pokud by se našel mezi žurnalisty neználek, pověstný kandrdas, který by se v propagačním oddělení Vídeňských filharmoniků zeptal, zda orchestr opět odehraje svůj Novoroční koncert, dostal by udivenou odpověď ve stylu: „Matiné? Jak by ne!“ Vždyť toto defilé valčíků, polek či kvapíků, okořeněné o předehry z operet, se už dávno stalo v metropoli na Dunaji, ale díky televizním a rozhlasovým přenosům i ve světě, tradicí. Zdánlivě zahájenou před třiaosmdesáti lety, v počátcích druhé světové války. I když určit přesný počátek není úplně jednoduché.

Jít si na Nový rok poslechnout příjemnou hudbu se totiž stalo zálibou vídeňských obyvatel už v roce 1838. Do vzniku Vídeňských filharmoniků tehdy zbývaly ještě čtyři roky, takže vyhrával jiný orchestr, který skladby Johanna Strausse staršího ignoroval. Čas této proslulé dynastie nastal až mezi lety 1928 a 1933, kdy se na Nový rok chopil taktovky v čele rodinné kapely vždy zakladatelův vnuk, Johann Strauss III. Tou dobou si Vídeňští filharmonikové vztah k lehčí hudební múze teprve ukotvovali, protože některým z nich připadala pro ambiciózní symfonické těleso nevhodná.

Obrat v postoji završila až potřeba udržet orchestr v chodu i za panování nacistů. V samém závěru devětatřicátého roku bylo směrem k vládnoucí moci učiněno kontroverzní gesto. Nikoli dopoledne 1. ledna 1940, ale už o pár hodin dřív, během silvestrovského večera 1939, se – ve prospěch finanční sbírky pro vojáky wehrmachtu a jejich vybavení – uskutečnil takzvaný Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků. Dnes oficiálně označovaný jako historicky první. Měl-li jeho přímý rozhlasový přenos zaujmout početné posluchačstvo a přimět ho k charitě, musela znít příjemná hudba. Za těchto okolností, které si leckdo v Rakousku dodnes nerad připomíná, byla cesta k tradiční náplni Novoročních koncertů z Vídně vydlážděna.

Na den přesně dva měsíce před 1. lednem 2023 každopádně platí, že Novoroční koncert z Vídně začne jako vždy přesně v 11 hodin 15 minut, potrvá přes dvě a půl hodiny a kromě tisícovky diváků ve Zlatém sále Spolku přátel hudby potěší i milióny televizních diváků napříč planetou. Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny. Jak vlastně vypadá ta nynější, trvající od září 2022 do června 2023? Jak se vyrovnává s doznívajícími covidovými komplikacemi a s důsledky nekončícího konfliktu na Ukrajině? A jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?

V tuto chvíli je početná sestava Vídeňských filharmoniků na cestě dlouhé přes osm tisíc dvě stě kilometrů. V jihokorejském Soulu totiž pod Welser-Möstovým vedením odehraje 3. a 4. listopadu dva koncerty, korunované v jejich druhé polovině provedením Symfonie č. 8 G dur Antonína Dvořáka. Před přestávkou si zdejší publikum vychutná předehru k opeře Parsifal Richarda Wagnera a symfonickou báseň Smrt a vykoupení Richarda Strausse, dirigentova oblíbence. Nedlouho poté přijde na řadu první ze dvou obdivuhodných sérií Jakuba Hrůši, který za svého nedávného záskoku musel udělat na Vídeňské filharmoniky ohromný dojem.

Tato první, listopadová, sestává z pěti společných vystoupení v samém závěru měsíce, jejichž společenským vrcholem není – na první pohledu kupodivu – některý z večerních koncertů, ale nedělní matiné 27. 11. Je totiž určené pro ctihodné členy vídeňského Spolku přátel hudby, v jehož gesci je provozován věhlasný Zlatý sál Musikvereinu. Což představuje další, navenek nenápadnou, ale zřetelnou poctu českému dirigentovi. Všechna zmíněná vystoupení budou mít stejnou dramaturgii. Při Koncertu pro klavír a orchestr č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova usedne za klávesy Jevgenij Kissin a následně zazní Koncert pro orchestr Witolda Lutosławského.

Jako obvykle předjímají samotný Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků dvě vystoupení se stejným repertoárem. V předposlední den roku 2022 dopoledne a na Silvestra večer jsou určena pro vídeňské publikum – a také pro televizní štáb, který je natáčí pro případ, že by se 1. ledna dělo cokoli nepředvídaného a místo přímého přenosu musel být odvysílán záznam. I když bez významných hostů a neopakovatelné atmosféry… Poté si filharmonici zdánlivě odpočinou, i když leckteré z nich čekají večery v orchestřišti Vídeňské státní opery, a 19. ledna vypukne slavný Ples ve Zlatém sále, jedna ze společenských dominant zdejší zimy. Následuje Mozartův týden v Salcburku počátkem února a o měsíc později zájezd do Ameriky, jmenovitě dvě vystoupení v Carnegie Hall a tři v auditoriu v Berkeley.

Načež přijde druhá velká chvíle Jakuba Hrůši. Co chvíle – šňůra osmi koncertů, polovina z nich mezi 5. a 8. květnem 2023 ve Vídni a další čtyři až do 14. 5. postupně v Kolíně nad Rýnem, amsterodamském Concertgebouw, Labské filharmonii v Hamburku a v pařížském Théâtre des Champs-Élysées. Opět vždy totožný repertoár: Janáčkova předehra Žárlivost, Prokofjevova předehra k opeře Romeo a Julie a poté Šostakovičova Symfonie č. 5 d moll. Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons nebo Christian Thielemann… K tomu opravdu není co dodat.

A jak plyne život lineckému rodákovi, dvaašedesátiletému Franzi Welser-Möstovi? Zjevně klidněji než leckdy v minulosti. A to jak v soukromí, tak v profesi. Po studiích hudby se kvůli zranění při autonehodě musel vzdát houslí a chopit se taktovky. Zvláštnější bylo jeho rozhodnutí nechat se adoptovat od excentrického švýcarského barona. Proč jej učinil? Zřekli se ho snad biologičtí rodiče? Nebo se zřekl on jich? A mimochodem, co na to rakouské právo? Aby toho nebylo dost, baronova mladá žena se nakonec kvůli dirigentovi rozvedla… Není divu, že kniha, která Welseru-Möstovi vyšla předloni pod lákavým názvem Z ticha aneb Hledání klidu v disharmonickém světě, se ihned stala v Rakousku bestsellerem a následně byla přeložena i do angličtiny. Jenže o této jeho životní kapitole v ní není nic, co by do ní vnášelo světlo.

Zato se autor rád zmiňuje o své práci v čele „svých“ Clevelandských symfoniků, které vede už dvacet let a nedávno společně vystoupili na Dvořákově Praze. Tato kontinuita budiž mu přána i proto, že předtím dvakrát profesně havaroval. Poprvé v Londýně, kde v letech 1986 až 1991 doslova protrpěl svou misi, kritiky v narážce na jeho jméno jízlivě přezdívanou Frankly Worse Than Most. A také roku 2014 ve Vídeňské státní opeře, kde jako hudební ředitel nenašel společnou řeč se šéfem Dominiquem Meyerem a zabouchl za sebou dveře. Zdánlivě jednou provždy. Jenže jak vidno, nikdy neříkej nikdy. VSO má teď jiné vedení, které Welser-Möstovi svěřilo v závěru sezóny 2022–2023 olbřímí úkol. Během osmi červnových večerů, konkrétně od 1. 6. do 30. 6., provede v čele operního souboru náročnou sérii čtyř oper Richarda Wagnera Prsten Nibelungův. Každé z jednotlivých děl, tedy Valkýra, Zlato Rýna, Siegfried a Soumrak bohů, bude odehráno dvakrát.

Pro Novoroční koncert z Vídně 1. ledna 2023 si dirigent ve spolupráci s filharmoniky zvolil nevšední náplň. V čem a proč, budiž náplní článku, který na toto téma zveřejní KlasikaPlus koncem prosince.

Foto: WienTourismus / Lois Lammerhuber (Facebook), Wiener Philharmoniker / Terry Linke, Benedict Dinkhauser, Dieter Nagl (Facebook)