„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“
„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“
„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“
Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?
„Exponovaným dychom veľmi dobre sekundovala mäkko, kompaktne znejúca sekcia sláčikových nástrojov."
„Jana Kurucová každú z piesní jedinečne vykreslila, dbala na ich rozdielny charakter, veľmi dobre si napríklad rozumela so sláčikmi v lyrickej piesni Die Nachtigall."
„Až v tejto fáze večera sme videli, koľko temperamentu v sebe dirigent má."
Na hudbu neskorého romantizmu sa zameral Symfonický orchestr Českého rozhlasu na svojom abonentnom koncerte 6. februára. Pod taktovkou hlavného hosťujúceho dirigenta Roberta Jindry a s hostkou, mezzosopranistkou Janou Kurucovou zazneli diela Gustava Mahlera, Albana Berga a Otakara Ostrčila. Dvořákovu síň tak naplno opantal pôvab prelomu storočí. Najväčšou devízou večera sa ale stala zanietená a precízna interpretácia protagonistov.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu vystoupí se svým hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou, a to v pondělí 6. února od půl osmé večer ve Dvořákově síni Rudolfina. Koncert zahájí Blumine od Gustava Mahlera, skladatele, jímž byl nepochybně silně ovlivněn mladý Alban Berg. Jeho Sedm raných písní přednese mezzosopranistka Jana Kurucová. A do třetice zazní Symfonie A dur českého skladatele a také dirigenta, jenž v pražském Národním divadle uváděl Bergova Vojcka, Otakara Ostrčila. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur ve středu 8. února od osmé hodiny večerní.
Třetí koncert cyklu Junior – pro mladé publikum Slovenské filharmonie se bude konat v bratislavské Redutě dnes od 19 hodin. Pořadatelé k prvními slovenskému orchestru přizvali pět studentů bratislavské Vysoké školy múzických umění a banskobystrické Akademie umění. Sólisté a Slovenská filharmonie vystoupí pod taktovkou Ondreje Olose, který se u tohoto orchestru představí poprvé. „Na úvod zaznie premiéra symfonického diela Pezzo sinfonico per orchestra mladého slovenského skladateľa Ľuboša Gabča, ktorý študoval kompozíciu u Vladimíra Bokesa a Mariána Lejavu na Vysokej škole múzických umení v Bratislave. V štúdiu pokračuje na Pápežskom inštitúte posvätnej hudby v Ríme,“ uvádějí pořadatelé. Dále zazní Vivaldiho Koncert pro hoboj a orchestr C dur. Alžbeta Struňáková je posluchačkou prvního ročníku na VŠMU ve třídě Róberta Krchniaka. Následovat bude recitativ a árie hraběte z Mozartovy opery Figarova svatba. Barytonista Martin Morháč studuje také na VŠMU u Dagmar Podkamenské-Bezačínské. Mendelssohnův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 g moll, op. 25 přednese Kristína Borbat, od roku 2019 studentka Františka Perglera a odborného asistenta Eduarda Lennera na VŠMU. Kavatinu z Rachmaninovovy opery Aleko zazpívá opět Martin Morháč. Předposlední skladbou večera bude Bartókův První houslový koncert, a to v podání Martina Pavlíka. Ten studuje na AU ve třídě Milana Paľy. „Mária Tajtáková na koncerte so Slovenskou filharmóniou uvedie Sedem raných piesní Albana Berga, ktoré skladateľ skomponoval v rokoch 1905–1908. V roku 1928 ich upravil pre spev a orchester,“ doplňuje dramaturgie. Tajtáková je posluchačkou doktorského studia na AU ve třídě Márie Tomanové, a to se zaměřením na francouzskou lyrickou operu.
Ve středu 19. ledna vystoupí v kostele sv. Vavřince v Hellichově ulici v Praze od 19:30 hodin Trio Incendio. To tvoří klavíristka Karolína Františová, violoncellista Vilém Petras a houslista Filip Zaykov. Koncert začne dílem otce klavírního tria Josepha Haydna. Zazní jeho Trio C Dur, Hob. XV:27, které je plné svěžesti a lehkosti. Poté zazní Trio č. 3, H332 Bohuslava Martinů, za jehož provedení byl soubor oceněn Nadací Bohuslava Martinů v její interpretační soutěži. „Jde o jedno z našich nejoblíbenějších děl, které jsme dostali možnost provést i v londýnské Wigmore Hall,“ uvádějí umělci a doplňují, že na program dále zařadili Kammersonate jednoho z nejvýznačnějších a také nejkontroverznějších autorů německé moderní hudby Hanse Wernera Henzeho. Ve skladbě z roku 1948 se autor vyrovnává s obdobím druhé světové války. Závěr bude patřit Triu č. 4, op. 90 Antonína Dvořáka, které je známé pod svým podtitulem Dumky. „Ty patří na náš repertoár delší dobu, a ač jsme je hráli několikrát, nikdy jsme je nehráli v Praze. Proto jsme se k nim rozhodli po delší době s odstupem vrátit a nalézáme v nich nové zajímavé a dříve nám skryté detaily,“ říká Vilém Petras. Mladí muzikanti spolu začali hrát v roce 2016, kdy byli všichni členy Akademie komorní hudby. Po prvních koncertech a úspěších se Trio Incendio stalo členským souborem European Chamber Music Academy, díky čemuž začalo spolupracovat s předními evropskými komorními hráči a pedagogy na univerzitách po celé Evropě. Zkušenosti tak mladí muzikanti čerpali například od Alfreda Brendela, členů Hagen Quartettu, Alban Berg Quartettu, Talichova kvarteta, Itamara Golana či Avedise Kouyoumdjiana. Soubor má na kontě vítězství v několika mezinárodních soutěžích, jako jsou Gianni Bergamo Classic Music Award ve švýcarském Luganu, COOP Music Awards v Cremoně, Concorso Internazionale di Interpretazione Musicale Marcello Pontillo ve Florencii, Lodz International Chamber Music Competition, Concorso Massimiliano Antonelli v Latině a Soutěž Bohuslava Martinů v Praze.
„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“
„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“
„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“
Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.
„Sestavit celý zhruba sedmdesátiminutový program jen z hudby pozdního romantismu a expresionismu se může jevit poměrně riskantní. V tomto případě si však troufnu říct, že se risk vyplatil.“
„Pokud některé pěvkyně tvrdí, že po ránu nepodávají dobrý výkon, o Štěpánce Pučálkové to rozhodně neplatí.“
„Velmi rád bych vyzdvihnul a pogratuloval všem interpretům ke skvělému výkonu, který pro mne představoval skutečný vrchol koncertu.“
V sobotu se ve Státní opeře konalo matiné k poctě letošního jubilanta Alexandera Zemlinského. Vystoupili na něm mezzosopranistka Štěpánka Pučálková a Orchestr Státní opery pod taktovkou Karl-Heinze Steffense a předvedli koncert z děl Zemlinského, Schönberga a Berga.
„Když vezmeme v úvahu, že Japonsko a Korea byly a jsou vůdčími národy, pokud se týká počtu účastníků a držitelů cen, je jasné, že pro dobu kononaviru pociťujeme poměrně velké ztráty.“
„Hovořit o domech spojených s Brahmsem a o jejich ztrátě je pro mě docela bolestivé…“
„Nakonec byl dům prodán společnosti, která vyrábí zbraně. Netuším, kolik nabídli... Dneska se to místo jmenuje Brahmsovo parkoviště…“
V Pörtschachu, městečku a letovisku na břehu jezera Wörthersee v rakouské spolkové zemi Korutany, začíná dnes 28. ročník mezinárodní interpretační soutěže nesoucí jméno Johannesa Brahmse. Skladatel právě tam opakovaně v sedmdesátých letech devatenáctého století v letních měsících pobýval. Soutěž, která koncertem laureátů zasáhne 12. září i do nedalekého městečka Velden, pořádá Johannes Brahms Gesellschaft Poertschach. Její představitelka Waltraud Arnold v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje, jak se akce během let vyvíjela, ale také přibližuje místní památky na Brahmse. Dva ze tří domů, kde pobýval, se bohužel nepodařilo zachránit, ale skladatelovo jméno se v Pörtschachu v současnosti přesto vyskytuje. Jmenuje se po něm i pobřežní promenáda.
„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“
„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“
„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“
Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.
„Stravinského rodný dům se nedochoval. Už před druhou světovou válkou ustoupil stavbě zařízení patřícího k rozvodu elektřiny.“
„Jediné muzeum na světě věnované Stravinskému je v Ustyluhu na ukrajinsko-polské hranici.“
„V novém apartmá na Páté avenue, v domě s výhledem na východní část Central Parku, strávil však Stravinskij doslova už jen pár dní.“
Narozen na ruském pobřeží Finského zálivu a pohřben na benátském ostrově Isola di San Michele, je skladatel Igor Stravinskij postavou zajímavou nejen svým novátorským hudebním odkazem a podobně neortodoxními názory, ale také životními peripetiemi. Trávil etapy života postupně v Petrohradu, Paříži a Kalifornii, ale často se vyskytoval také ve Švýcarsku a v mládí na venkově na polsko-ukrajinské hranici. Zemřel jako osmaosmdesátiletý před padesáti lety, 6. dubna 1971, v apartmá na prestižní adrese 920 Fifth Avenue v New Yorku.
„Podařilo se mu vystavět dramaturgickou linii, založenou především na provádění závažných děl 20. století – osou jeho snah bylo dílo Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a ze zahraničních autorů Sergeje Prokofjeva.“
„Václav Nosek věřil v životaschopnost Janáčkovy hudby z pera samotného autora, bez dodatečných zákroků různých upravovatelů.“
„Obdiv zaslouží prosazení opery Řecké pašije, neboť šlo o dílo se silným duchovním poselstvím, pro tehdejší režim nepřijatelným.“
Před rovnými sto lety, 5. dubna 1921, se narodil Václav Nosek, jedna z nejvýraznějších osobností brněnského divadla druhé poloviny 20. století. Stál za prosazením a uvedením řady operních titulů, které do té doby nebyly publiku známy. Opeře svou péči věnoval jednak jako dramaturg, který dokázal neznámým či pozapomenutým operním dílům, nalezeným v různých archívech, vdechnout život, a jednak jako dirigent, který pak tato (a další) díla nastudoval.
„Rok 2020, magický ´twenty twenty´, přinesl všechno jiné, než kýžený krok kupředu.“
„Zmar symbolizuje osud plně nastudované inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů Národního divadla Brno…“
„Právem se asi můžeme obávat, že cesta k normálu bude pomalejší, než bychom si přáli.“
Kdo všechno doplatil na pandemii? Beethoven se svým výročím pokaženým všemi omezeními určitě; celosvětově, tak jak i koronavirus působil globálně. Nevyužitých hudebních jubileí zůstalo samozřejmě víc – v našich zeměpisných šířkách například Rejchovo. Na opatření přijímaná proti nemoci jsme ale doplatili všichni. Když zůstaneme jen u hudby, tak ti, co nemohli hrát a zpívat, i ti, co je nemohli poslouchat. Zmařených záměrů je za námi tolik, že ani nemá smysl je počítat. Můžeme si je, dnes už jen s kyselým pokrčením ramen, asi připomenout. A hlavně doufat, že k nim budou letos přibývat další a další už jen po několik měsíců, ne až někam do Vánoc, ne natrvalo.
„Zpíval v prázdném sále s krásně přiznaným dozvukem.“
„Ani ne hodinový program, patrně zkrácená podoba původního koncertního záměru, měl podmanivou atmosféru, bezchybný průběh, náboj mimořádnosti a vokální dokonalost.“
„Takovéhle online streamy samozřejmě mají smysl… Především v dnešní nenormální době.“
Festival Struny podzimu měl v pátek večer pražskému publiku zprostředkovat v Rudolfinu koncert německého kontratenoristy Andrease Scholla. Ze známých důvodů, doprovázejících boj s pandemií, nebylo sice možné projekt zrealizovat, ale neztratil se zcela. Pěvec, za doprovodu své partnerky, pianistky Tamar Halperin, natočil recitál ve Wiesbadenu a pořadatelé ho zveřejnili v původním termínu na webu a sociálních sítích. Hodinový program soustředil více než tucet písní. Jejich potemnělému naladění dala společný název balada Twilight People, Lidé soumraku.
Zhruba devadesátiminutový program dnes nabídne druhý online koncert festivalu Struny podzimu. Protagonisty budou kontratenorista Andreas Scholl a klavíristka Tamar Halperin. Program sestavili z lidových písní, které upravili významní autoři 20. století, mimo jiné Britten, Copland, Berg nebo Pärt. Koncert natočený exkluzivně pro festival ve wiesbadenském Kurhausu bude možné sledovat dnes večer online od 20 hodin na webu a Facebooku Strun podzimu, na webu ČT Art a také na Facebooku portálu KlasikaPlus.cz.
„Von Schiracha vedení Vídeňských filharmoniků oslovilo už na podzim 1939 s nabídkou Silvestrovského koncertu, složeného výhradně ze skladeb dynastie Straussů.“
„Prezident Vídeňských filharmoniků Hellsberg pochopil, že věčné tutlání dávných hříchů vrhá stín i na současné filharmoniky a že je načase učinit pokání.“
„Vídeňští filharmonikové se s nacistickou minulostí vyrovnali tak důkladně, že odvrhli i úpravu Pochodu Radeckého, kterým jejich Novoroční koncert tradičně vrcholí.“
Když se požehnané osmdesátky dočká jedinec, znamená to, že v životě má už leccos za sebou. A je mimo jiné schopen i ochoten se vyznat z chyb, kterých se občas dopouští každý z nás. Alespoň to tak má být, i když Miroslav Horníček k tomu trefně dodával, že „se stářím se sice prý dostaví moudrost, ale někdy přichází stáří samo.“ Až do roku 2011 se zdálo, že tomuto břitkému bonmotu odpovídá i postoj proslulého orchestru Vídeňských filharmoniků ke vzniku jejich slavného Novoročního koncertu z Vídně. Ten se – ve své ryze novoroční podobě – poprvé odehrál jako matiné 1. ledna 1941. Na prahu blížícího se roku 2021 se tudíž dočká osmdesátého provedení. Jenže už o rok a den dřív, přesně 31. prosince 1939, měl historickou předpremiéru.
„Nadhľad, inteligencia, skvelé zvládnutie nástroja: takto nejak si budem pamätať výkon Jany Jarkovskej.“
„Večer bol rozdelený do troch rozmanitých častí.“
„Pomalšie, nižšie posadené plochy prezentovala Anna Ptáková veľmi farebne a muzikálne.“
Ešte na apríl bol naplánovaný 640. utorok Umělecké besedy, s programom sústredeným predovšetkým na skladby pre flautu a pre klarinet. Koncert sa nakoniec uskutočnil 23. júna, ako v poradí 639. utorok, s hlavnými protagonistami Janou Jarkovskou (flauta), Annou Ptákovou (klarinet) a Janom Ptákom (klavír, klarinet). Ďalšie obory Umeleckej besedy zastupovali maliar Václav Sokol a recitátor Rudolf Kvíz.
„Předehra k Ullmannovu Rozbitému džbánu by se měla na koncertech hrát častěji.“
„Prožité provedení, které dokázalo propojit abstraktní strukturu Bergova koncertu s hlubokými, i když civilně podanými emocemi.“
„Brahmsovu 1. symfonii orchestr s šéfdirigentem zahrál mimořádně plasticky a bez jakékoliv stopy urputnosti.“
Pondělní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu byl na dobu neurčitou shodou okolností poslední akcí podobného rozsahu v Praze. Program se měl opakovat v úterý, preventivní státní zdravotní opatření však zrušením všech shromáždění nad sto účastníků zasáhla jako vyšší moc. A tak už zůstala jen možnost připomenout si umění houslistky Leily Josefowicz a dirigenta Alexandera Liebreicha dnes večer v záznamu na stanici Český rozhlas D-dur.
„Je vzrušující být u toho, když současní autoři něco píši.“
„Je mnoho skladatelů, kteří si přejí, abych něco od nich zahrála; pochopitelně si musím hodně vybírat.“
„Čeká nás výročí Györgyho Ligetiho, takže se – konečně – učím jeho Houslový koncert.“
Americká houslistka Leila Josefowicz přijela po letech opět do Prahy, tentokrát jako sólistka Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Dnes a ještě jednou v úterý večer hraje v Rudolfinu pod taktovkou Alexandera Liebreicha Houslový koncert Albana Berga. Český rozhlas vysílá dnešek v přímém přenosu na Vltavě a ve středu v záznamu na stanici D-dur. Po dopolední veřejné generální zkoušce se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus houslistka zamýšlela nad Bergovou pozoruhodnou skladbou ze třicátých let dvacátého století a obecněji i nad houslovým repertoárem, který podle ní nemůže ustrnout jen na klasických dílech. Iniciativami vedoucími k integrování hudby současnosti je už proslulá.
„Vedle tradičního repertoáru se houslistka často a ráda věnuje současné hudbě.“
„Bergův Houslový koncert je mimořádně působivé dílo, kombinující dodekafonii s tonalitou i s Bachovým odkazem.“
„V dalším koncertu prémiové řady představí orchestr unikátní propojení živé hudby a filmu.
Jedna z hlavních hvězd sezony rozhlasových symfoniků, americká houslistka Leila Josefowicz, vystoupí po boku orchestru pod vedením Alexandera Liebreicha. Houslový koncert Albana Berga provede hned třikrát, z toho jednou v prémiové řadě SOČRu. Následující koncert této řady představí pak ve Foru Karlín projekt Symphonic Cinema, propojující neobvyklou formou film s živou hudbou.
„Berg písal operu počas 1. svetovej vojny, a opus tak naberá ešte konkrétnejšie kontúry apokalypsy, ktoré zdôrazňuje aj pojatie režiséra Williama Kentridgea.“
„Exponované „madscenes“ sú v operách zvyčajne určené ženám: psychické rozpoloženie Wozzecka po vražde Marie, zvlášť v interpretácii, akú predviedol Peter Mattei, však za nimi príliš nezaostáva.“
„Wozzeck v Metropolitnej opere ostal tragickým obrazom ľudskej duše v čase najväčšieho zla.“
Prvým tohtoročným predstavením, ktoré Metropolitná opera naživo prenášala do kín po celom svete v rámci projektu Live in HD, bol Wozzeck Albana Berga. Inscenáciu diela predstaviteľa Druhej viedenskej školy uviedla Met ešte koncom minulého roku, s Petrom Matteim a Elzou van den Heever v hlavných úlohách. Predstavenie premietalo 11. januára aj pražské Kino Světozor.
