„V úterý stojí za pozornost v 8:29 skladba Petra Ebena Řecký slovník. Odkazuje na jeho mimořádné jazykové nadání, uslyšíme řecká slova pro Hrdost, Ctnost, Dychtivost boje, Lásku – přátelství, Hněv, Smrt, Spor, Bolest, Radost – štěstí.“
„Několik koncertních árií Wolfganga Amadea Mozarta v podání Edity Gruberové. Mimořádná slovenská sopranistka měla bezchybnou techniku a smysl pro styl.“
„V rámci pravidelné sobotní a nedělní návštěvy se vydáme do Brna, ale jenom částečně. Naším průvodcem bude ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová a výběr skladatelů mimořádně pestrý…“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 29. 5. do 4. 6. 2023?
„Poslední skladbou večera byla premiéra nového díla Slavomíra Hořínky s názvem Ze všech sil.“
„S názvem pořadu Hlásám milost, se představil soubor L´Armonia terrena, který založil jeho dirigent a umělecký šéf Zdeněk Klauda v roce 2014, zaměřující se především na hudbu 18. a 19. století.“
„Dřevěný Kristus. Dílo, které bylo původně instrumentováno pro velký orchestr, aranžoval Jaroslav Pelikán pro orchestr komorní. Tímto získalo intimitu a ponor do okouzlené a pokorné duše, přičemž život mu vdechla exkluzivní interpretace Jana Martiníka.“
Koncerty Velikonočního festivalu se v čase postním konaly tři dny po sobě. Po opulentním zahájení skladbou Františka Musila Stabat Mater v katedrále sv. Petra a Pavla zazněly v pondělí 3. dubna v kostele sv. Augustina vedle Postní meditace Marc-Antoine Charpentiera i skladby Henryho du Monte Allemande grais a Jesu dulceo cordium. Po skladbě O Jesu nomen dulce Heinricha Schütze se představil Slavomír Hořínka s premiérou skladby Ze všech sil. Interprety byli Cappella Mariana s pěvci Vojtěchem Semerádem, Ondřejem Holubem a Tomášem Králem. V úterý 4. dubna vystoupili v minoritském kostele sv. Janů L´Armoia Terrena s dirigentem Zdeňkem Klaudou a basistou Janem Martiníkem. Na programu byly skladby J. S. Bacha Ricercar a 6 z Hudební obětiny a Vor deinem Thron tret ich hiermit, dále cyklus písní Jana Hanuše Dřevěný Kristus pro nižší hlas a orchestr a Symfonie č. 2 pro trubku a smyčce Arthura Honeggera. Dva koncerty prodchnuté rozjímáním a niterným ponorem do rozjímání.
„A také bylo velmi důležité, že jsme jako studenti mohli být u toho, když Václav Talich natáčel Dvořákovo Stabat Mater.“
„V témže roce se také konala celostátní soutěž umělecké rozhlasové tvorby u příležitosti 50. výročí vzniku Československa, kam jsem tuto operu přihlásil, načež jsme získali hlavní cenu.“
„V prvé řadě musím zmínit Rafaela Kubelíka, Charlese Muncha, Wolfganga Sawalische, Václava Talicha, Karla Ančerla, Václava Neumanna a Jiřího Bělohlávka, ale také nemohu opomenout své pedagogy Roberta Brocka, Aloise Klímu a Václava Smetáčka. Všichni jmenovaní uměli výtečným způsobem nasát obsah hudební partitury a pak jej pomocí rukou, gest a mimiky přenést na daný ansámbl.“
Hudební skladatel Jiří Smutný se ke kompozici dostal prostřednictvím dirigování. První polovinu své profesní dráhy působil jako korepetitor v Národním divadle, druhou pak zasvětil pedagogickému poslání. V šedesátých letech se velmi úspěšně etabloval jako autor oper, z nichž mnohé získaly uznání doma i v zahraničí. I když byl ze zdravotních důvodů přinucen svoji aktivní skladatelskou činnost ukončit, stále se zajímá o aktuální hudební dění, především v rámci koncertů Umělecké besedy a Atelieru 90. Na apríla loňského roku oslavil devadesáté narozeniny.
„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“
„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“
„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“
Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?
„Orffova kantáta Carmina burana se nikdy nemůže oposlouchat.“
„Libreto pro Epos o Gilgamešovi si Martinů sestavil sám, zaujala ho především témata přátelství, lásky a smrti.“
„Závěr je u Honeggera velkou katarzí, korunovace Šalamounova a smrt Davidova se přelijí do zjasnění s výkřiky Alleluja.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 27. 2. do 5. 3. 2023?
„Když pařížský kritik Henri Collet napsal v roce 1920 článek Pět Rusů, šest Francouzů a pan Satie, měl na mysli kučkisty…“
„Není v tom však třeba hledat nedostatek akademického hudebního a kompozičního školení, ani mýtus o daru jednoduchosti a snadnosti tvoření.“
„Výsledkem tříleté tvůrčí práce je díky vzácné jednotě námětu a hudby jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších oper, které ve dvacátém století vznikly.“
Předposlední lednový den roku 1963, před šedesáti lety, se uzavřel život skladatele, jehož tvorba dost přesně odpovídá našim představám o meziválečné francouzské kultuře. Francis Poulenc psal hudbu elegantní a melodickou, neoklasickou, do určité míry avantgardní, ale ne příliš provokativní, v poválečných letech pak už v očích tehdejší avantgardy hudbu obracející se spíše k minulosti. Sedmého dne stejného měsíce, kdy zemřel, oslavil čtyřiašedesáté narozeniny.
„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“
„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“
„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“
Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova. Termín k našemu setkání jsme hledali dlouho a je aktuální, jelikož Daniela coby domovská klávesistka a varhanice Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK vystoupí se svým orchestrem na dvou gratulačních koncertech, které jsou věnovány mezinárodně uznávanému pěvci, dirigentovi a skladateli Josému Curovi, a to už dnes, v úterý 13., a ve čtvrtek 15. prosince ve Smetanově síni Obecního domu. Dirigovat a zpívat bude samotný oslavenec, od kterého zaznějí v českých premiérách dvě skladby – Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum.
„Asi nejrozsáhlejší síť edukačních programů pro děti a mládež má Česká filharmonie, která se hudebnímu vzdělávání dětských posluchačů věnuje už po neuvěřitelné jedno celé století.“
„Obdivuhodně dlouhou tradici výchovných koncertů drží také Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Ten začal s edukačními koncerty přibližně kolem roku 1947.“
„Nejmladším z těchto tří orchestrů je PKF – Prague Philharmonia. Ani ta nezapomíná na své dětské posluchače a cykly koncertů pro rodiče s dětmi vytváří souvisle už od roku 1999.“
Tradice vzdělávacích koncertů, vedených významnými orchestry, je v naší zemi velice silná a její kořeny sahají až do časů první republiky. Přední české orchestry tuto tradici zachovávají dodnes a patří jim za to veliký dík. Hudba je jedním z nejstarších kulturních dědictví lidstva a přivádět děti k lásce k hudbě je jedním z nejdůležitějších uměleckých poslání. Výchova nové generace posluchačů vážné hudby začíná už od útlého dětství a je prakticky nezbytnou součástí zachování klasické hudby jako „živého umění“. Trojice nejvýznamnějších orchestrů se sídlem v Praze – Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK nebo PKF – Prague Philharmonia mají proto kromě klasických koncertních řad také speciální cykly věnované právě dětem. V rubrice MladíPlus se těmto pražským vzdělávacím koncertním řadám budeme pravidelně blíže věnovat. Můžete se těšit na recenze vybraných koncertů nebo například na rozhovory s tvůrci edukačních programů.
Čtvrtý koncert koncertní sezóny Lieder Company, který se koná v neděli 18. září v 19:30 hodin na Novoměstské radnici v Praze, nese poetický titul „Známě neznámí“. Je zaměřen na písňová díla všeobecně známých autorů dvacátého století, která však nebývají prováděna velmi často, nebo jsou českému publiku prakticky neznámá. Interprety koncertu budou mezzosopranistka Jana Hrochová, barytonista Robin Červinek a klavírista Bohumír Stehlík. V komorních písních pak vystoupí flétnista Martin Klimánek, violista Vít Kubík a klarinetisté Kateřina Soukalová Váchová, Luděk Boura a Jan Pařík. Skladby budou uvedeny ve francouzských, ruských a maďarských originálech a doplněny českými titulky.
Festival Za poklady Broumovska na sobotu 13. srpna do martínkovického kostela svatých Jiří a Martina pozval dva mladé interprety – houslistu Kristiana Mráčka a violoncellistu Davida Pěrušku. Ti zvolili s ohledem na neobvyklé spojení především moderní repertoár, například od Martinů, Kodálye či Honeggera. Vstupné na koncert, který začne v 18 hodin, je dobrovolné, výtěžek putuje na pomoc kostelům na Broumovsku.
„Syrinx Liselotte Rokyty je albem, které umí překvapit.“
„Jako interpretka je Liselotte Rokyta ve všech stylových oblastech naprosto přesvědčivá.“
„Spolupráce s Eliškou Novotnou byla trefou do černého.“
Panova flétna se v klasické či vážné hudbě neobjevuje příliš často. Liselotte Rokyta svým albem Syrinx ukázala, že to nemusí být problém. Světově respektovaná hráčka na Panovu flétnu pořídila novou nahrávku ve spolupráci se znamenitou ostravskou pianistkou Eliškou Novotnou. Neotřelá dramaturgie, nevšední zvuková barevnost a citlivá souhra dělají z tohoto počinu překvapivý, vzrušující, a přitom pořád seriózní „hit“ bez ústupků konzumu či komerci.
„Jan Hora patří ke známým českým varhaníkům, kteří i přes svůj vysoký věk stále koncertují – například opakovaně na Mezinárodním varhanním festivalu Audite Organum.“
„Vstupní, závažné Preludium a fugu c moll BWV 546 Johanna Sebastiana Bacha předvedl interpret na barokně znějící zvuk s jistotou a zcela důslednou rytmickou přesností a jen minimální agogikou.“
„Závěr koncertu patřil osmé a šesté části z devíti Meditací o mystériu Nejsvětější Trojice Oliviera Messiaena, tedy posluchačsky velmi komplikovaným dílům.“
Pořadatelé jedenáctého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery přizvali na druhý koncert letos už pětaosmdesátiletého českého varhanního virtuosa Jana Horu. Ten připravil program sestávající z děl Johanna Sebastiana Bacha, Josefa Leopolda Zvonaře, současného Jiřího Temla, francouzského Arthura Honeggera a Oliviera Messiaena – jednalo se tedy o technicky i posluchačsky celkem náročný koncert. Návštěvnost byla hojná, ostatně jako vždy na tomto druhu produkce ve svatém Vítu. Nicméně v průběhu dvou Messiaenových Meditací několik skupin lidí odešlo, ale o tom níže.
Varhaník Jan Hora rozezní v úterý svatovítské varhany. Koncert je druhým večerem v rámci festivalu Svatovítské varhanní večery a začíná v 19 hodin. Zazní na něm skladby Johanna Sebastiana Bacha, Josefa Leopolda Zvonaře, Jiřího Temla, Arthura Honeggera a Oliviera Messiaena. Z Bachova díla zazní Preludium a fuga c moll a Chorálová předehra O Mensch, bewein dein Sünde gross, zajímavé bude Zvonařovo první novodobé provedení I. sonáty f moll, dalším českým dílem bude Temlův Biblický příběh č. 2 Noe a program uzavřou Messiaenovy Méditations sur la mystére de la Sainte Trinité. Festival Svatovítské varhanní večery se letos koná pojedenácté, pořádá ho Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a Správou Pražského hradu. Hraje se na romantické Mölzerovy varhany v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Koncertů je letos celkem pět. Tím příštím, třetím v pořadí bude v úterý 19. července recitál Tomáše Pindóra, který zahraje vlastní kompozice i skladby Camilla Saint-Saënse a Charles-Marie Widora.
„Při příchodu do prostor Anežského kláštera je příjemné sledovat, s jakou prestiží je pořádán koncert v posledních červnových dnech.“
„Před začátkem následující skladby se flétnista a pořadatel Miroslav Matějka nechal slyšet, že v programu uvedená přestávka neproběhne.“
„Přes dobrý dojem z předkoncertní atmosféry je bohužel nutno konstatovat, že v průběhu koncertu už byla docela odlišná.“
Na závěr pražské koncertní sezony představil festival České doteky hudby program složený ze dvou pilotních děl komorní literatury v kombinaci se dvěma méně hranými skladbami. Během tohoto koncertu, který proběhl v pondělí 27. června v Anežském klášteře, se vystřídala různá nástrojová uskupení.
Čtyřiadvacátý ročník a přeloženou část minulého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby zahájí pořadatelé v neděli 5. června v 15 hodin v klášteře bosých karmelitánů v Praze na Hradčanech. V programu nazvaném Na křídlech písně tam vystoupí sopranistka Karolína Janů s Duem Beautiful Strings. Festival nabídne celkem čtrnáct projektů, které se budou konat převážně v Praze, a potrvá až do ledna příštího roku.
Spolek Lieder Company, který vznikl v loňském roce s úmyslem představovat (nejen) pražskému publiku písňovou tvorbu, zahájí svou první koncertní sezónu v neděli 8. května ve Velkém sále Novoměstské radnice na Praze 2 v 19:30 hodin. Řada sedmi různorodých a objevných koncertů se uzavře 11. prosince. Tři úvodní večery jsou věnovány Francii – částečně jsou symbolicky vázané na výměnu předsednictví EU mezi Francií a Českou republikou, zároveň však budou reflektovat významná výročí. Ta se budou prolínat i ostatními koncerty této sezóny.
K poctě skladatele Šimona Brixiho se bude zítra od 19:30 hodin v kostele sv. Šimona a Judy v Praze konat koncert s názvem Šimon Brixi znovuobjevený. Odkaz tohoto českého barokního skladatele dlouhodobě studuje Hipocondria Ensemble v čele s Janem Hádkem, který společně se sopranistkou Hanou Blažíkovou a dalšími pěvci nahrál album Brixiho duchovních děl. Ty pomyslně tvoří oblouk denní liturgie. Program zahájí ranní Missa ex D, následovat bude Arietta de gloriosissima resurrectione zařazena v barokní liturgii na místo offertoria, pokračovat budou Litaniae de venerabili sacramento. Výjimkou v dodržení ordinária bude oblíbený mariánský zpěv Alma redemptoris mater. Ten má v liturgii své pevné místo na závěr nešpor a kompletáře, ale vzhledem k Brixiho velmi osobitému zhudebnění bude na programu zařazen naopak ještě před „nešporní“ blok, kde se nepochybně vyjímá lépe. Dále zazní antifona Domine ad adjuvandum me festina, jež patří mezi vzácně dochované kompozice svého druhu, a večer završí Brixiho asi nejslavnější skladba Magnificat. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK odehraje ve středu 15. a ve čtvrtek 16. prosince ve Smetanově síni Obecního domu koncerty na podporu Dětského fondu OSN UNICEF. Tentokrát Pražští symfonikové pod vedením dirigenta Tomáše Braunera uvedou Symfonii č. 3 c moll Varhanní Camilla Saint-Saënse a Vánoční kantátu Arthura Honeggera. S orchestrem vystoupí barytonista Jiří Brückler, Kühnův smíšený sbor, dětský pěvecký sbor Radost Praha a chlapecký sbor Pueri Gaudentes. Klíčovou úlohu budou mít také varhany, za které usedne Daniela Valtová Kosinová. Oba koncerty budou začínat v 19:30 hodin.
„Allegro assai Bartókova Divertimenta vyniklo hravostí, půvabem i vystiženým maďarským charakterem hudby.“
„V sólovém partu houslového koncertu Samuela Barbera zazářila houslistka Pavla Tesařová.“
„Zvuk jednotlivých skupin orchestru byl vyvážený, s precizními dechy se pojil měkký zvuk spodních i vrchních smyčců.“
Plzeňská filharmonie uvedla na svém třetím abonentním koncertě řady Platina dramaturgicky nevšední program. Bartók, Barber a Honegger doplnění Haydnem. Hvězdou večera byla mladičká houslistka Pavla Tesařová. Orchestr řídil jeho nový šéfdirigent Chuhei Iwasaki.
„Toužil jsem po čirém zvuku menšího sboru.“
„Hlavně jsem chtěl, aby každý student měl sbor, kde bude sám něco dělat. To je nesmírně důležité.“
„Když stojíte na zadním jevišti, zvuk orchestru v odposlechu máte prakticky okamžitě, ale živý zvuk letí od orchestřiště pomaleji a je mezi nimi opravdu znatelný rozdíl.“
Jsem přesvědčena, že Josefa Pančíka netřeba dlouze představovat. Zejména v brněnských souborech, ale jejich prostřednictvím vlastně v celém světě zanechal svým sbormistrovským umem nesmazatelnou stopu. S Operním sborem Národního divadla Brno pracoval přes půl století, z Brněnských madrigalistů během jejich bezmála třicetiletého působení vybudoval fenomén naší sborové kultury a poté zakotvil na patnáct let u Pražského komorního sboru. Vedle toho si našel čas i na vzdělávání nových sbormistrů na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jsem tedy vděčná, že přijal mé pozvání k menšímu neformálnímu povídání o sbormistrovském řemesle. Přestože o svých sborech hovořil už mnohokrát, ani náš rozhovor nemohl začít jinde než u Brněnských madrigalistů – od konce jejich činnosti letos totiž uplynulo třicet let.
