„Někdejší mladíčky z plátna pak na pódiu vystřídali zkušení mladí muži, kteří s pověstnou vervou a sehraností i energií lidí, co si ještě nelezou na nervy, ukázali, co dovedou dnes.“
„Co bylo předtím jen mírným rozehříváním, stalo se v Eine kleine Lachmusik Wolfganga Schrödera zhruba třináctiminutovým ohňostrojem doprovázeným výbuchy smíchu publika.“
„Bomba hudebních žertů vybuchla na závěr – muzikanti sáhli k dílu žáka nejslavnějšího českého dramatika, badatele a vynálezce Járy Cimrmana Ladislava Antonína Buše.“
Své pětadvacáté narozeniny oslavilo v pátek 25. září koncertem v pražské Městské knihovně Zemlinského kvarteto. A velkolepě. Předvedlo jak své interpretační umění, ověnčené mnoha cenami, tak jedinečný smysl pro humor, inspirovaný Járou Cimrmanem, ovšem přetavený do hudební podoby, místy proložené komentáři, které by český génius stoprocentně ocenil.
„Charles Olivieri-Munroe působil navenek velmi klidně, všechna díla měl detailně prostudovaná, dirigoval téměř zpaměti a hlavně jeho uchopení, pojetí a nastudování bylo naprosto přesvědčivé.“
„Čajkovského dílo vyznělo neobyčejně kompaktně, přitom plasticky a bylo plné vynikajících dílčích interpretačních výkonů jednotlivých členů orchestru.“
„S obrovským nábojem zazněla věta čtvrtá – možná i díky tympanistovi orchestru Tomáši Votavovi.“
Nebývá zvykem, že se na avizovaném programu symfonického koncertu změní jak jméno dirigenta, tak sólisty. Ani náhlé změny však Plzeňské filharmonii nezabránily, aby novou sezónu zahájila ve vynikající formě. Program koncertu, jehož tématem byl „Osud“, zůstal zachován, a tak si posluchači mohli vychutnat díla Giuseppe Verdiho, Ludwiga van Beethovena a Petra Iljiče Čajkovského.
„Výkon Daniila Trifonova bol uhrančivý, znepokojujúci, chcelo by sa povedať až démonický.“
„Od klaviristu stále cítiť akýsi tajomný odstup, ktorým však priťahuje poslucháča ešte viac.“
„K Dvořákovej Symfónii č. 8 v podaní Semjona Byčkova a Českej filharmonie mi celkom bezprostredne napadnú dve veci: energia a tvorivosť.“
Zahájiť sezónu a prizvať si k tomu zahraničného sólistu svetového renomé: na to treba v dnešných časoch veľkú dávku šťastia, energie a rozhodne aj nervy z ocele. Česká filharmonie toto všetko evidentne mala a 23. septembra uvítala v Rudolfine svoje publikum spoločne s klaviristom Daniilom Trifonovom a trubkárkou Selinou Ott. Dirigoval šéfdirigent telesa Semjon Byčkov.
„Práce Roberta Carsena je poctivá, ale současně uctivá – k tomu dílu a ke skladateli jako takovému.“
„Dostala jsem se na pozici, že dělám a zpívám, co chci, což je prostě nádhera, plní se mi jeden sen za druhým.“
„Musíme se snažit překonat tuhle těžkou dobu ve zdraví a síle a vzít si z toho třeba nějaká pozitiva do budoucna.“
Se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou jsme se potkaly nedlouho před plánovanou premiérou Janáčkovy opery Osud, jejíž nastudování pro pondělní uvedení na Festivalu Janáček právě v Brně finišuje. Když mě v dopoledních hodinách přivítala ve své šatně, měla už za sebou jeden rozhovor a před sebou zkoušku, přesto si se mnou ochotně povídala – o brněnské inscenaci a spolupráci s režisérem Robertem Carsenem, o svém pražském angažmá, o přejíždění mezi Prahou a Brnem, o zkušenostech a pocitech z uplynulého jara… a za pětadvacet minut jsem si na diktafonu odnášela materiálu na sedm stran… Ostatně – be my guest…
„Hrát dvojhlas současně na dvě trubky, toho jsem tedy opravdu svědkem poprvé.“
„Trombonista Leonhard Paul sehrává komickou etudu, za kterou by se nemusel stydět ani Rowan Atkinson.“
„Po této fascinující a současně komické show je standing ovation celého sálu naprostou samozřejmostí.“
Brno navštívili Mnozil Brass. Kdo že to je? Sedmičlenné, s jedinou výjimkou rakouské seskupení hráčů na žesťové nástroje, kteří nejenže naprosto famózně hrají, ale taky zpívají, tančí, rozehrávají herecké etudy a fórky… a to všechno současně. Koncert se měl uskutečnit už poslední červnový den a nyní nejspíš všichni návštěvníci nervózně sledovali, zda přesunutý koncert nebude na poslední chvíli definitivně zrušen. Ale nebyl. Tudíž jsme se před sedmou hodinou večerní sešli v brněnském Sono Music Clubu. Příchozí publikum bylo pestré – mladší i starší, ležérně oblečení i ti „na slušňáky“. Odcházející publikum si ale bylo nápadně podobné – asi za to mohl ten úsměv od ucha k uchu, kterého se já ještě teď nemůžu zbavit.
„Nešíří kolem sebe auru nedotknutelného posvátného soustředění jako kdysi Herbert von Karajan a všichni ti skvělí pánové minulosti.“
„Není to samozřejmost, právě v tom spočívá opravdové umění: hudba opravdu zní upřímně a krásně.“
„Sbor z Mesiáše, v němž se cítí přes jeho bravurní náročný průběh evidentně velmi pohodově, obdařují zpěváci s nesmírnou chutí radostnými tóny.“
Nastaly mimořádně teplé dny babího léta a nedělní odpoledne v Konojedech na úpatí východního Českého Středohoří, mezi Litoměřicemi a Českou Lípou, jim ani trochu nedělá ostudu. Zlaté slunce na obloze se zářijovými šmouhami pomalu směřuje k západu a nad střechami obce, před kostelním průčelím na terase porostlé travou, hosté se skleničkou v ruce uzavírají program Slavnostního koncertu česko-německého přátelství. Měl kulturně-politický, mezinárodní i regionální podtext, ale jeho středobodem byla Bachova, Händelova a Zelenkova hudba. Ta, která v podání Collegia 1704 zaznívá v tuzemsku i po Evropě na nahrávkách, v koncertních síních i sakrálních prostorech. Konojedský barokní kostel byl teď dějištěm jejich vystoupení s opravdu svátečními důvody.
„Snažím se dětem dát impuls k tomu, aby začaly nad hudbou přemýšlet samy.“
„Před nástupem do orchestru jsem se nevědomě ochuzoval o množství nádherné muziky, jejíž jsem nebyl součástí.“
„Kdyby všichni houslisté byli stejní, tak by nikdo nechodil na koncerty.“
Na festivalu Dvořákova Praha dnes Jan Mráček vystoupí jako sólista Beethovenova Houslového koncertu. Před deseti lety byl nejmladším laureátem soutěže Pražského jara, pak se stal titulárním sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v roce 2014 vyhrál Mezinárodní houslovou soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Na pódiu bude večer s dirigentem Jakubem Hrůšou a s Českou filharmonií, jejímž je od září 2016 členem. Jiří Bělohlávek ho tehdy pozval na post koncertního mistra, který sdílí s Jiřím Vodičkou a Josefem Špačkem. Jan Mráček v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad hrou v orchestru a nad hrou sólovou a vrací se také k Letní hudební akademii Kroměříž, kde byl v srpnu jedním z lektorů. A vysvětluje, kdy je Beethoven nejkrásnější.
„Výrazné kontrasty v Neumannově hudbě do jisté míry utlumil mírně předimenzovaný prostor chrámu, přesto bylo zřejmé, nakolik je orchestr pečlivě vykresloval.“
„Hlavním úskalím koncertu byla – poněkud paradoxně – snad až příliš velká porce hudby.“
„Tento koncert byl dalším důkazem, že zaměření na méně známé skladatele může skýtat zajímavé objevy.“
Festival Olomoucké barokní slavnosti nabídl opět spíše klasicistní program: večer nazvaný Missa Sanctissimae Trinitatis v kostele sv. Mořice představil hudbu českého skladatele, virtuóza a kapelníka olomoucké katedrály Antona Neumanna. Neumann ovšem nebyl pouze lokálním tvůrcem, skládal mimo jiné i pro proslulou kapelu v Esterháze, pro krakovského arcibiskupa a sloužil také jako kapelník ve Vídni ve službách Adama von Auersperg.
„Za vřelého úvodního potlesku vzorně orouškovaného publika zahájili hudebníci koncert svěží předehrou ke komické opeře Le trame Deluse Domenica Cimarosy.“
„Vilém Veverka předvedl strhující provedení, kterému snad přál a naslouchal i sám mistr Vranický.“
„Pro Wranitzky Kapelle závěrem večera přišel ten pravý prostor pro demonstraci zvukových a hráčských kvalit.“
Letošní festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců si místo tradičních jarních měsíců budou návštěvníci užívat po celý podzim. V červenci pořadatelé dvojitým písňovým prologem v Kalištích a v Jihlavě oslavili 160. výročí narození Gustava Mahlera, o koncertu jsme informovali v létě zde. Hlavní festivalový program se rozběhl ve čtvrtek 10. září „výjezdním“ koncertem v Nové Říši, na kterém vystoupil hobojista Vilém Veverka společně s Wranitzky Kapelle za řízení Marka Štilce. Zážitek to byl nezapomenutelný!
„Sukova symfonie přináší energii směřující od dirigentského pultu a ochotně přijímanou, násobenou a vyzařovanou hráči.“
„Druhá věta může posluchače dovést až k pocitu, že jde o jakési pekelné intermezzo.“
„Dá se čekat, že pondělní koncert s Českou filharmonií přinese v symfonii Asrael mimořádné okamžiky.“
Sukovu ranou Symfonii E dur není radno podceňovat. Jakub Hrůša s Českou filharmonií na festivalu Dvořákova Praha ve čtvrtek dokázali partituru rozeznít takovým způsobem, že posluchači mohli odcházet s jednoznačným pocitem: byli přítomni zcela výjimečné koncertní události. Pořadatelé letos sáhli vedle autora, který dává přehlídce jméno, i k jeho žáku a zeti, jen postupně poznávanému v plnosti, a víc než jindy také k Beethovenovi, která má kulaté výročí. Učinili tak šťastně.
„Pavel Haas Quartet jednoznačně přesvědčil, že v komorní hudbě – alespoň v českých luzích a hájích – nemá relevantní analogii.“
„Kontrasty a souhra barevných tónů, v tom je tajemství absolutně výjimečné interpretace Pavel Haas Quartet.“
„Širokoúhlý přístup k hudebnímu dílu je natolik promyšlený, báječně sehraný, psychologicky sevřený a výrazově výstižný, že se zdráhám popisovat jednotlivé věty zvlášť.“
Svatováclavský hudební festival, probíhající po celém Moravskoslezském kraji, pokračoval v pátek 11. září koncertem souboru Pavel Haas Quartet. Prestižní těleso vystoupilo v kostele sv. Mikuláše s programem, v němž figurovaly smyčcové kvartety Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Ačkoli se jedná o díla už dávno klasická, interpretace Pavel Haas Quartet potvrdila, že se tento soubor dokáže vyhnout jakékoli rutině a překvapit.
„Kultura je kapitolou, která se neobejde bez veřejné podpory, a pevně věřím, že si nikdo nedovolí ani vyslovit něco o zbytnosti kultury.“
„Česká hudební elita přichází už řadu měsíců o významná koncertní pódia po celém světě.“
„Historie ukázala, že hodnota umění přečkala staletí, a tak věřím, že i touto zkouškou projde posílena.“
V sobotu začíná už 19. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. I přes mimořádné okolnosti se podařilo zachovat rozsah přehlídky, jen interpreti se z části změnili. Jak ale říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Martin Prokeš, máme jedinečnou příležitost slyšet české umělce, které bychom pravděpodobně jinak do jedné dramaturgické řady dostávali jen velmi obtížně. A dodává, že víra ve smysl věcí, které chystáme, je naším nábojem, posláním a cestou.
„Lukáš Vondráček se v Praze ukázal nejen jako fenomenální klavírista, kterému se pod rukama stává z klavíru celý orchestr, ale i jako pozorný a citlivý komorní partner.“
„Celou skladbou jako by prosakovala – vedle již zmíněné stylovosti – jakási jemná energie, která propojila hráče s publikem.“
„Kvarteto Špaček – Nikl – Jamník – Vondráček vyniká skvělou tónovou kulturou, nezaměnitelným osobním rukopisem, vnímavostí a vzájemnou ohleduplností.“
Na prvním koncertě komorní řady Dvořákovy Prahy se potvrdila známá skutečnost, že i muzikanti, kteří spolu nehrají pravidelně v určitém komorním souboru, přimrazí při společném vystoupení publikum do sedadel. Stalo se tak i ve středu 9. září v pražském Rudolfinu a protagonisty byli klavírista Lukáš Vondráček, houslista Josef Špaček, violista Pavel Nikl a violoncellista Tomáš Jamník.
„Petra Alvarez Šimková vytváří titulní hrdinku uvěřitelně. Pěvkyně na svém místě.“
„Pavel Černoch předvedl, proč je po Evropě tak žádaný.“
„Vůbec by na mnoha klíčových místech neublížilo, kdyby se z orchestru ozývalo mnohem víc toho pravého verismu.“
Pucciniho Tosca jako replika inscenace scénografa Josefa Svobody z roku 1947 slavila úspěchy v pražské Státní opeře od roku 1999. Opět se tam teď vrátila po její rekonstrukci. První představení obnoveného projektu bylo ve středu zároveň prvním ze série večerů, pro které je letos na podzim zaslouženě vzácným a vítaným hostem v roli Cavaradossiho mezinárodně úspěšný český tenorista Pavel Černoch. Formulace Národního divadla, že vystupuje v hlavní roli, je však nešťastná. Hlavní a titulní rolí má být a je zpěvačka Floria Tosca. A Petra Alvarez Šimková se jí zhostila velmi dobře.
„U založení Nadačního fondu Soni Červené stáli přátelé z nadačního fondu Bohemian Heritage Fund.“
„Soňa Červená je a může být podle Pavla Smutného vzorem jak pro ženy, tak pro muže.“
„Pojďme podpořit etický rozměr toho, co Soňa Červená vytvořila. Než se člověk stane hvězdou, bolí to…“
Pěvkyně Soňa Červená dnes v den svých pětadevadesátých narozenin oznámila založení nadačního fondu, který bude podporovat mladé hudebníky a zpěváky v oboru klasiky. Nazvala ho darem české kultuře. Fond bude vyhledávat vhodné adepty, kterým nabídne finanční i profesní podporu.
„Kompozice zazněla oduševněle, krásně, vypracovaně, v čistém a zřetelném zvuku, v docela cudném, ale přesto dostatečně silném výraze.“
„Provedení dosahovalo krásných, téměř dokonalých momentů.“
„Pro skutečné dořeknutí všeho, katarzi a odevzdané spočinutí by bylo potřeba při ukončování Agnus Dei nějakého většího kouzla.“
Beethovenovo výročí nemohla Dvořákova Praha připomenout lépe a hodnotněji než uvedením Missy solemnis, a to v jedinečném a novém nastudování Václava Lukse. Pondělní večer v Rudolfinu budil právem očekávání. Collegium 1704 se do devatenáctého století za hudbou nevydává ze svých obvyklých starších souřadnic moc často. Kupodivu ale nebyla Dvořákova síň zcela plná. Divná doba. Za normální situace by zájem určitě odpovídal charakteru prvořadé události.
„Má-li být s Amati Kraslice amen, ať se alespoň do světa nerozkutálí cenná sbírka historických dechových nástrojů!“
„S pomocí producenta Radka Hraběte byl jako „tahák večera“ získán Václav Hudeček.“
„Snad časem uslyšíme, že do prostoru se vrací značka, která mnohé z nás provází životem od mládí. Amati Kraslice.“
V Itálii se traduje historka, jejíž protagonisté se v pointě pružně střídají podle toho, kdo z vyprávějících ctí víc tu či onu houslařskou školu. Jedna z variant zní takto. Žily nežily před mnoha lety na jedné ulici v Cremoně tři houslařské rody. Guarneriové, Stradivariové a Amatiové. A protože už tenkrát existoval marketing a PR, jednoho krásného dne se nad vchodem do houslařské dílny Guarneriů objevil hrdý nápis: „Nejlepší housle v Itálii!“ To si Stradivariové samosebou nemohli nechat líbit a brzy kontrovali štítem se sloganem: „Nejlepší housle na světě!“ Amatiové se nesplašili; nechali si to projít hlavou a pak nad své dveře umístili lakonické: „Nejlepší housle v této ulici...“
„Přicházel stále s něčí novým, a přitom to byl pořád Dvořák, třeba i neznámý, ale současně důvěrně známý.“
„Byl při výběru výrazových prostředků decentní, ale důsledný.“
„Že Dvořákovy klavírní skladby vesměs nepatří k tomu úplně nejvyššímu stupni perlivé obtížnosti, ukázaly mimoděk až přídavky.“
Ivo Kahánek přispěl do programu festivalu Dvořákova Praha svátečním, pozoruhodně monotematickým a vzácně vyrovnaným recitálem. Hrál v Rudolfinu v neděli večer jen Dvořáka, a to ne nějaký líbivý výběr, ale v rámci souborného festivalového projektu Dvořák Collection Suitu A dur a dva kompletní cykly, takto úplné a vcelku slýchané málokdy.
„Jsou koncerty, na kterých lze slyšet interpretace vymykající se běžné posluchačské zkušenosti. Ten sobotní na Slezské Ostravě k nim patřil.“
„V Beethovenově sonátě se Jiří Vodička a Martin Kasík ukázali jako zkušení muzikanti, které komorní hra velmi baví a dává jim prostor k vyjádření vlastní osobnosti.“
„Igor Františák krásnými prodlužovanými tóny vyvolával touhu po věčnosti, vroucnost a naléhavost vzbuzovaly zdání osamělosti.“
Severomoravský Svatováclavský hudební festival je znám zajímavou dramaturgií. Koncert v ostravském Husově sboru v sobotu 5. září stál však ještě o stupínek výš. Beethovenova Kreutzerova sonáta a Messiaenův Kvartet pro konec času jsou základní hudební kameny, které vynikající interpreti dokážou povznést k nezapomenutelným posluchačským zážitkům.
„Nástrojová technika Karola Mossakowského nemá hranice a dovoluje zahrát cokoliv z varhanní literatury v nejrychlejších tempech.“
„Improvizace na chorál Svatý Václave byla naprosto ve francouzském duchu.“
„Z díla polského pozdního romantika Felikse Nowowiejského zvolil Mossakowski krátké preludium. Škoda, že nezvolil rozsáhlejší skladbu.“
Letos třicetiletý polský špičkový varhaník Karol Mossakowski není v Praze neznámým jménem. V roce 2013 zvítězil v Mezinárodní varhanní soutěži Pražského jara a o rok později v rámci festivalu vystoupil na recitálu v kostele sv. Ignáce. Vyrostl v hudebnické rodině, jeho otec je varhaníkem. Po studiích v Poznani pokračoval na Pařížské konzervatoři a získával další první ceny – při Mezinárodní varhanní soutěži Felikse Nowowiejského v Poznani už v roce 2010 a ve velmi prestižní mezinárodní soutěži, Velké ceně v Chartres roku 2016. V současné době je titulárním varhaníkem katedrály v Lille, vyučuje improvizaci na Vysoké hudební škole ve španělském San Sebastianu a loňského roku byl jmenován rezidenčním varhaníkem Radia France v Paříži.
