Novým koncertním mistrem České filharmonie se od září stane Jan Fišer, současný koncertní mistr PKF – Prague Philharmonia. Připojí se tak k Janu Mráčkovi a Jiřímu Vodičkovi. Jan Fišer loni na podzim úspěšně prošel konkurzem a na pozici takzvaného čekatele orchestru teď nahradí Olgu Šroubkovou, které orchestr po roční zkušební době neodhlasoval definitivu. Odcházející Josef Špaček bude s Českou filharmonií nadále spolupracovat jako hostující koncertní mistr a umělecký partner orchestru.
Koncertní řadu nadcházející sezóny rozšířilo Collegium 1704 na osm večerů. Otevře ji už 19. září ve Dvořákově síni Rudolfina, a to Händelovým oratoriem Mesiáš, o den později opakovaným v drážďanském kostele Annenkirche. Do jara jsou pak v plánu koncerty s Bachovou, Zelenkovou a Telemannovou duchovní tvorbou, s díly italských barokních mistrů a s Mozartovou a Myslivečkovou hudbou. Podzimní část komorního cyklu Collegia Vocale 1704 je dvakrát umístěna do kostela sv. Šimona a Judy, třetím koncertem pak zahájí soubory pravidelné působení v nově zrekonstruovaném Produkčním domě Vzlet ve Vršovicích.
„Nahrávání je vždycky současně i badatelská činnost. Objevujeme kvalitní prameny a materiály.“
„Kompaktních disků, které jsem již natočil, je dnes kolem třiceti, ale koncertní činnost nezanedbávám.“
„Přijal jsem v této sezóně nabídku Českého chlapeckého sboru Boni Pueri a stal jsem se jeho hlavním hostujícím sbormistrem.“
Velké projekty, krásná hudba. Dirigent Marek Štilec má rád rozsáhlé náročné projekty. Nejlépe takové, které na hudební scéně představí objevné dílo. Vokálně instrumentální skladbu pozapomenutého autora, novodobou premiéru po dvou staletích, cyklus hudebních nosičů s dosud nenahranými opusy. Vymyslí, připraví, s kvalitními ansámbly nastuduje. K aktuálním projektům patří i dvě nová CD. Symfonie č. 3 Zdeňka Fibicha v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava doplněná předehrami k operám Šárka a Bouře a pochodem z Nevěsty messinské právě vyšla. Nedávno se na pultech objevilo i další CD, na němž je Marek Štilec podepsán: Symfonie Leopolda Koželuha s Komorní filharmonií Pardubice. Obě alba jsou součástí rozsáhlých cyklů: Fibichova symfonie patří ke kompletu nahrávek symfonického díla Zdeňka Fibicha, Koželuhovo dílo vyšlo v řadě Češi ve Vídni.
„Do konce roku budeme mít nové varhany pro výuku od špičkové německé firmy Mühleisen. A po téměř deseti letech získá varhany i Koncertní sálu Pražské konzervatoře za cca 35 miliónů.“
„Na jednu stranu si říkám, že ta doba přinesla podstatně horší ztráty, ale studentů, kteří nemohli tento školní rok řádně absolvovat, je mi velmi líto. Je to podivné ukončení šestiletého studia, dřiny a obětí s ním spojených.“
„I já jsem šel v době svých studií za pedagogickou osobností na vysokou hudební školu do německého Stuttgartu. Je jasné, že školu vytváří kvalitní pedagogický sbor. Od září k nám nastupují Ivan Ženatý, Kateřina Englichová nebo Kristina Nouzovská Fialová…“
Aktivní varhaník, kterému teď opět nastává čas koncertů, absolvent pražské HAMU u profesora Jana Hory a předtím Pražské konzervatoře, na které začal záhy vyučovat a od července 2019 se stal jejím ředitelem - to je Petr Čech. V RozhovoruPlus odhalil mimo jiné to, jak jeho škola prožívala letošní jaro ve znamení koronaviru a jak se rýsuje další školní rok. A netajil se tím, že jeho prioritou je přivádění nových uměleckých i pedagogických osobností na Pražskou konzervatoř a pořizování těch nejlepších hudebních nástrojů. Pedagogický sbor tak obohatí třeba Kateřina Englichová, Kristina Nouzovská Fialová nebo Ivan Ženatý, nástrojový depozitář pak mimo jiné nový Steinway nebo dvoje varhany.
„Stal jsem se každodenním manželem a tatínkem. To je prostě úžasné.“
„Jedná se o hudbu intimní, nabitou nejzazšími skladatelskými finesami, skládanou pro potěchu ´toho nahoře´.“
„Upínám se k projektům na Dvořákově Praze, protože jsou vidinou návratu ke kvalitě a hloubce velkých symfonických projektů, kterými odjakživa žiji.“
Obecní dům umístil v době koronakrize do liduprázdného hlediště Smetanovy síně alespoň figuríny několika dirigentů: především těch, kteří tam v poslední době dirigovali při Pražském jaru Mou vlast. Je mezi nimi i Jakub Hrůša. V posledních týdnech byl ovšem šéfdirigent Bamberských symfoniků v Praze k potkání i naživo. Mnohem častěji než jindy... V rozhovoru pro portál KlasikaPlus podrobně rekapituluje, jak zahýbala pandemie a opatření proti ní s jeho kalendářem, a to letos na jaře i v dlouhodobém výhledu. Řada úkolů nebude. Doufá nicméně, že příští sezóna se postupně, i přes očekávané ztráty, nějak rozběhne. Ostatně čeká ho v ní na jaře debut v Metropolitní opeře… Hovoří ale také o tom, co doba pandemie přinesla dobrého: víc času na rodinný život i na cvičení „všeho druhu“ a pak rovněž příležitost setkat se zcela výjimečně s hudbou Ludwiga van Beethovena. Jeho dvěma pozdním smyčcovým kvartetům, jimiž počátkem června uzavřel se smyčci České filharmonie alternativní program Pražského jara, věnoval týdny času. Umožnily mu pohroužit se – jak říká – do celého kosmu krásy, citu a řádu.
„V kalendáři v evropském kontextu první velký festival, který se neruší.“
„Když budou pořady pro méně lidí, musí jich být během jednoho dne víc. Záměrem je, aby Litomyšl neztratila obvyklou festivalovou atmosféru.“
„Naději dává nyní festival hudebníkům a litomyšlským podnikatelům, avšak od partnerů, donátorů a mecenášů sám dostal naději přežít.“
Pětatřicet programů pro jedenáct tisíc diváků mají připraveno organizátoři festivalu Smetanova Litomyšl. Přehlídka se uskuteční od 2. do 12. července. Musela z důvodů opatření proti pandemii rezignovat na původní termín, na operní představení a symfonické koncerty i na obvyklé zastřešení zámeckého nádvoří, ale podařilo se připravit komorní cyklus se špičkovými tuzemskými umělci, který pořadatelé ani v nejmenším nepovažují jen za náhradní. Jednu z hlavních rolí bude hrát hudba litomyšlského rodáka Bedřicha Smetany, ale zdaleka nebude znít jen ona: prostor budou mít také Dvořák, Bach, Beethoven a řada dalších.
„Tu prazvláštní hudbu modeloval Hrůša laboratorně přesně a čistě, zároveň s dostatkem citu.“
„Když se hudba pozastavila, pokukovala až skoro po Mahlerovi…“
„Festival skončil ve čtvrtek 4. června. V den, kdy měla v jeho závěru hlaholit Beethovenova Devátá s Ódou na radost.“
Pražské jaro skončilo, jak začalo. Nezvykle, alternativně, náhradním způsobem. Stejně zvláštně, jak zvláštní byla a je tato „koronavirová“ doba. Dva Beethovenovy pozdní smyčcové kvartety, hrané smyčci České filharmonie, nejsou typickým repertoárem ani pro závěrečný koncert třítýdenní přehlídky, ale ani pro žádný jiný běžný koncert. Zazněly zcela výjimečně. Přinesly jako ta nejhustší tresť vážné hudby skutečnou svátečnost. Zněly skoro jako tryzna za všechny pokažené plány a nenaplněné představy, ale snad i jako pokus o katarzi mající překrýt celosvětový zmar provázející letošní jarní týdny.
Třetí ročník Letní hudební akademie Kroměříž dirigenta Tomáše Netopila se letos uskuteční od 14. do 19. srpna. Studentům otevře další hudební obory pod vedením violoncellistky Michaely Fukačové, klavíristy Ivo Kahánka, violisty Pavla Nikla nebo koncertních mistrů České filharmonie Jana Mráčka a Jiřího Vodičky. V průběhu konání akademie se také v podání lektorů a laureátů minulého ročníku budou konat pod vedením Tomáše Netopila dva benefiční koncerty.
Sedmý ročník mezinárodního operního a hudebního bienále Janáček Brno se navzdory komplikacím, které způsobila jarní pandemie, bude konat, a to v termínu 28. 9. až 16. 10. 2020. Původně plánovaný program přitom doznal jen minima změn. Na festivalu, jehož pořadatelem je Národní divadlo Brno, se představí řada významných hostů: Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky, Karita Mattila, Pavel Haas Quartet, Arnold Schoenberg Chor, Pražský filharmonický sbor, Brno Contemporary Orchestra, Jan Jiraský a další. Návštěvníci se tak mohou jako obvykle těšit na operní představení včetně několika premiér, stejně jako na komorní i symfonické koncerty.
„Také Ohlédnutí hrne takřka nekonečný proud slov, který Adam Plachetka přednáší, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.“
„Bludička na ponurosti neubírá. Má však i své světlé momenty, které Adam Plachetka opět dokonale podtrhuje svou interpretací.“
„Celý cyklus je sám o sobě, geniální myslí Schuberta, dokonale dramaticky vystavěný.“
Druhý týden letošního alternativního Pražského jara završil pondělní recitál Adama Plachetky s raritním programem. Teprve podruhé v historii festivalu zazněl kompletní písňový cyklus Zimní cesta romantického skladatele Franze Schuberta. Za klavír ve Dvořákově síni Rudolfina usedl David Švec.
„Mozart mě neustále láká, neustále baví.“
„Bez roušek. A v auditoriu už budou sedět nějací diváci.“
„V Essenu máme nastudovat novou operu na motivy filmu Dogville. Autorem je německý skladatel Gordon Kampe.“
Pro letošní alternativní program Pražského jara připravil Tomáš Netopil, hlavní hostující dirigent České filharmonie a hudební ředitel a šéfdirigent filharmonie a operního divadla v Essenu, mozartovské benefiční gala. Dnes večer se koncert objeví v přímém přenosu na ČT art a na stanici Vltava Českého rozhlasu, také na webu festivalu a na sociálních sítích partnerů, včetně portálu KlasikaPlus. Vystoupí Kateřina Kněžíková, Simona Šaturová, Jan Martiník a Adam Plachetka. Koncert upozorní na veřejnou sbírku SOS Česko, kterou vypsala nezisková organizace Člověk v tísni... Tomáš Netopil hovoří o Mozartovi, o týdnech s rodinou a o rodné Kroměříži a tamní letní hudební akademie i o návratu do Essenu, kde má dirigovat už zanedlouho v červnu.
„Jakub Hrůša nastuduje dvě zásadní symfonická díla Josefa Suka, Dvořákova zetě.“
„Roli garanta představení Dvořákova díla pro sólový a čtyřruční klavír přijal klavírista Ivo Kahánek.“
„Událostí slibuje být Beethovenova Missa solemnis v historicky poučeném přístupu Collegia 1704 a Václava Lukse.“
Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou, pianisté Ivo Kahánek a Lukáš Vondráček, houslisté Josef Špaček a Jan Mráček, Mladá filharmonie s Tomášem Netopilem, Česká Sinfonietta s Radkem Baborákem, ale také Collegium 1704 s Václavem Luksem, to budou hlavní trumfy letošního festivalu Dvořákova Praha. Uskuteční se v původním termínu, tedy od 4. do 20. září, ale s programem, který bylo nutné upravit kvůli pandemii a opatřením proti jejímu šíření.
„Pro mnoho pedagogů základních uměleckých škol je to mimořádně silná příležitost, extrémně silný impulz.“
„MenART usiluje o doplnění o perfekci a elitnost, o vyhmátnutí největších talentů, které se vymykají základnímu schématu.“
„Teď nás čeká třetí ročník MenART a reakce je jednoznačná: přihlášek je spousta.“
V kostele svatých Šimona a Judy je v pátek odpoledne rušno. Jsou tu minimálně dva štáby s kamerami, mezi kabely klopýtají pořadatelé, filmaři, zvukaři, muzikanti, příbuzní a učitelé. U klavíru se střídají děti, před bleděmodrou festivalovou vlajkou další čekají, až na ně přijde řada. Natáčejí se rozhovory, zároveň se zkouší a dolaďuje režie. A Ondřej Havelka se očividně marně soustřeďuje na texty, protože na něj stále někdo mluví, případně se s ním chce vyfotit… Večer odsud Pražské jaro přenáší první ze svých letošních jedenácti internetových koncertů bez publika. Nese název Salon ZUŠ a odehrává se jako alternativa v době, kdy jsme – nebýt koronakrize – měli prožívat několikadenní přehlídku základních uměleckých škol ve veřejném prostoru, čtvrtý ročník bezprecedentní celostátní akce ZUŠ Open.
„Iniciativa Hrajeme do oken je jednou z mnoha současných alternativních aktivit, které chtějí potěšit… a také upozornit na sbírky pro potřebné.“
„Zůstat už jednou provždy pouze u streamů by bylo hrozné.“
„Škoda, že se teď nenašli například dva pianisté, kteří by pro narozeniny Pražského jara zahráli na čtyři ruce.“
V úterý bylo dvanáctého května. Většina z nás nepamatuje doby, kdy ten den ještě nezačínalo Pražské jaro, kdy nezněla Smetanova Má vlast. Letošní podivné rouškové jaro a jeho původci, tedy virus, osud a vláda, zamávalo tradicemi jako už dlouho nikdo. Pražské jaro je a není, to podle úhlu pohledu, o Mé vlasti naživo si můžeme nechat zdát a na koncerty se díváme v počítači. Pokud to bude trvat ještě nějaké měsíce, zapomeneme, kudy a proč se na ně chodí. Jako ten pán na legračním obrázku z facebooku, který se „…po dvou měsících vrací do práce a nepamatuje si technologické postupy…“. Ano, ten, co drží housle způsobem, který užívají flétnisté.
Britský časopis BBC Music Magazine udělil dnes v jedenácti kategoriích své prestižní ceny albům klasické hudby. Osobností roku se stala americká mezzosopranistka Jamie Barton, mezi oceněnými figurují Paul McCreesh, Nicky Spence, Julius Drake, Andrey Gugnin, Elicia Silverstein, Sinfonia of London nebo Oxford Contemporary Sinfonia. Výrazné jsou tentokrát v oceněních české stopy: skladatelé Dvořák, Martinů, Janáček a Korngold, spoluúčinkující mezzosopranistka Václava Housková… A hned dvakrát uspěl dirigent Jakub Hrůša: jednou na symfonickém albu s pianistou Ivem Kahánkem, podruhé na DVD s operním projektem.
„Přivedlo ho to ke stvoření virtuální reality na jevišti v době, kdy se o této dnes samozřejmé součásti naší elektronické existence nikomu ani nesnilo.“
„Nejefektnějších kouzel dosahoval světly a zrcadly, včetně polopropustných.“
„Čím více rozumíte technologiím, tím více si můžete fantazii poslat na špacír.“
V rozhovoru pro portál KlasikaPlus se Daniel Dvořák, někdejší žák profesora Josefa Svobody, scénograf a během let také postupně ředitel Státní opery Praha, Národního divadla v Praze a Národního divadla v Brně, zamýšlí doma v Jevanech v den stého výročí narození slavného scénografa nad jeho významem, názory a tvůrčím rukopisem. Jak říká, technicky byl opravdu nepřekonatelný – a co si ve své kreativitě vymyslel, to dokázal bez problémů realizovat. Ovlivnil Dvořáka především formátem své tvůrčí osobnosti, které žádný výsledek nebyl dost dobrý a pro který žádná komplikace nebyla limitující; záludnosti tvůrčího procesu ho viditelně bavily.
„Hrstka sólistů s neustále se spokojeně usmívajícím šéfdirigentem zahrála Mahlera jako úžasně zajímavou skladbu.“
„Berlínští prokázali, že jsou na světové špičce. Nejen interpretačně, ale i dramaturgií a způsobem sebeprezentace.“
„Pražský večer s nezaviněně podivnou atmosférou osamělého hraní a zpívání bez reakce druhé strany.“
Symfonické a orchestrální koncerty nejsou zatím v naší nenormální karanténní době možné, a tak se malé i velké instituce soustřeďují už po řadu týdnů při benefičních a dalších koncertních streamech ke komorní hudbě. Nejdál teď zašli Berlínští filharmonikové, když při svém třicátém prvomájovém koncertě zahráli v pátek v přímém televizním přenosu v méně než patnácti lidech Mahlerovu Čtvrtou symfonii.
„Studijní léta v Praze na Konzervatoři jsme prožívali v porevolučním kvasu opravdu radostně a bouřlivě.“
„Honza byl to, čemu se říká srdcař.“
„Budou to stovky lidí, kteří nikdy nezapomenou na jím pořádané Zjefteky.“
Jen odchod opravdu výjimečného člověka dokáže vyvolat takovou vlnu emocí, jaká se od posledního dubnového dne vzdouvá na sociálních sítích napříč hudebními kruhy. Nečekaně zemřel skvělý hornista Jan Musil. V šestačtyřiceti letech. Jinak plný sil. Možná ani netušil, jak moc je oblíbený a milovaný. Ze všech stran přicházejí nevěřícné reakce a vyznání. Osobní vzpomínku na něj napsal pro KlasikuPlus.cz jeho blízký přítel a kolega Radek Baborák.
„Pašije podle Lukáše posloucháme dnes nejen jako svědectví doby, ale i jako dílo jednoznačně nadčasové.“
„Hudbu měl rád. Ale stromy podle svých slov také. Moc.“
„Úvahy, jestli avantgardu zradil, nebo jasnozřivě opustil, nechme otevřené.“
Krzysztof Penderecki, jehož život se uzavřel přesně před měsícem, 29. března, byl bezpochyby jedním z nejznámějších Poláků. Až skončí pandemie a odezní návazná opatření přijatá proti jejímu dalšímu šíření, uspořádá Polsko státní pohřeb. Zatím se na počátku dubna v Krakově v kostele Nejsvětější Panny Marie Královny Polska uskutečnila zádušní mše jen v rodinném kruhu. Urna je nyní v bazilice sv. Floriana, ve které podle staleté tradice začínala Královská cesta a slavná procesí a pohřby. Popel významného tvůrce bude ale nakonec uložen v Národním Pantheonu, v kryptě pod presbytářem krakovského kostela svatých Petra a Pavla.
„Parta kolegů, vědomých si, že hrají první ligu, s nadějí, že se zase sejdou při práci, kterou evidentně milují.“
„Něco podobného asi ještě nikdo nezažil ani neviděl.“
„Signál se občas vytrácí, hlas se mění. Ale stejně jste rádi, že se vzájemně nejen slyšíte, ale také vidíte.“
Metropolitní opera je jedno z nejlepších a nejznámějších světových divadel a určitě i divadlo na první světové příčce co do velkorysosti a ambicióznosti. Velkoměsto dostředivé síly New Yorku ani nic jiného neumožňuje a značka navíc zavazuje. Pokud nikdo nikdy předtím nerozjel nic, co by bylo podobné operním přenosům do kin po celém světě, pak ani v době pandemie nepřekvapí, že to byla právě Met, kdo uspořádal bezprecedentní celosvětový operní telemost.
