„Velké chvíle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v Londýně.“
„Navzdory tomu, že název Má vlast by napovídal spíše okázalou pompu, tak dílo mnohem víc evokuje krajinu.“
„Opravdu dobrá dramaturgie by si měla Mé vlasti všímat častěji.“
Jakub Hrůša má před sebou v září premiéru Janáčkovy opery Věc Makropulos v Curychu. Předtím 27. srpna diriguje Mahlerův komorní orchestr na festivalu v Lucernu a 27. září ho čeká zahajovací koncert sezóny Bamberských symfoniků, jejichž je šéfdirigentem. V programu bude obsaženo také české hudební dílo, stejně jako figurovalo i v posledním vystoupení v závěru uplynulé sezóny. Tehdy byl Jakub Hrůša se svým tělesem na pódiu londýnské síně Royal Albert Hall, druhým dnem pokračoval festival BBC Proms a zněl cyklus symfonických básní Má vlast.
„Učinit operu přístupnou skutečně všem? Toho se dá dosáhnout pouze skrze umělecké obsahy a kvalitu.“
„Každá ze čtyř scén musí mít svůj jasný profil, ale uvnitř každého domu musí být přítomna rozmanitost.“
„Opera musí pojmout všechny formy umění - být zajímavá pro všechny lidi zajímající se o umění.“
Od srpna je uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery norský manažer a režisér Per Boye Hansen. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje, že pražská operní dispozice se dvěma soubory, čtyřmi budovami a českými a německými tradicemi je snem každého ředitele… Post hudebního ředitele Státní opery začal od srpna vykonávat dirigent Karl-Heinz Steffens. Andreas Sebastian Weiser zůstává dirigentem české první scény, dirigent Jaroslav Kyzlink bude dál působit jako hudební ředitel Opery ND. Správní ředitelkou Opery ND a Státní opery je od června Bohdana Malik. Ředitel divadla Jan Burian však už řadu týdnů čelí v souvislosti s Hansenovým nástupem nesouhlasu odborů, hrozících dokonce stávkou.
„Skladba sice velice umně navodila atmosféru šlechtického dvora, co ale chybělo, byly stoly obložené ústřicemi na másle.“
„Charismatická Chantal Santon-Jeffery, jejíž hebký hlas působil měkce a příjemně i ve vysokých polohách, působila na pódiu uvolněně a šťastně.“
„Jednalo se o dramaturgicky objevné kusy, které zároveň obsahovaly hudebně hezká a hravá místa.“
Pátý večer letošních Letních slavností staré hudby nás zavedl do Pařížských hudebních salónů 18. století. Přenesli jsme se v čase nejprve do domu finančníka Alexandra Le Riche de la Pouplinièra a následně do sídla prince Louise François de Bourbon Contiho. Nejvýznamnější pařížské orchestry té doby působící v těchto salónech zastoupili v prostorách Trojského zámku sopranistka Chantal Santon-Jeffery, flétnistka, dramaturgyně a dobrá duše celého festivalu Jana Semerádová, houslisté Stéphanie Pfister a Vojtěch Semerád, violoncellista Bruno Cocset a cembalistka Béatrice Martin.
„Pražský filharmonický sbor je rozhodně jeden z těch nejlepších sborů, které v Evropě máme.“
„S Vídeňskými filharmoniky jde o přátelské soutěžení. A také je to často rodinná záležitost - někdo z rodiny hraje v jednom tělese, někdo v tom druhém.“
„Hudební Vídeň by bez Čechů - a bez Maďarů - nebyla Vídní.“
Bregenz je třicetitisícové hlavní město spolkové země Vorarlbersko. Leží na nejzápadnějším konci Rakouska na břehu Bodamského jezera a je proslulé mimo jiné svým letním festivalem, k jehož „nej“ patří jednak Jezerní scéna pro velkolepá operní představení s hledištěm pro sedm tisíc lidí, jednak také už více než sedmdesátiletá spolupráce s jedním hudebním tělesem. Rezidenčním orchestrem jsou na Bregenzer Festspiele od samého počátku, tedy od roku 1946, Vídeňští symfonikové. Jejich intendant Johannes Neubert v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Bregenz, kam někteří současní hráči jezdívali jako děti s rodiči, když byli členy orchestru ještě oni, je krásná výjimka přidaná k běžné každodenní práci.
„Jevištní podoba přidala k hudbě plameny svící, barokní malbu za pódiem a bílé lilie.“
„Propagace Saula stála jako na tuzemské hudební celebritě hodně na Adamu Plachetkovi, ale neméně důležitý byl Andreas Scholl.“
„Ve Znojmě jasně dali najevo, že scénické uchopení oratoria je možné.“
Händelovo oratorium Saul zaznělo pod taktovkou Romana Válka koncertně už počátkem letošního roku. Stalo se tak v Brně a v Praze. Hudební festival Znojmo teď přidal v české premiéře scénickou podobu díla, opět s Andreasem Schollem, Adamem Plachetkou a Krystianem Adamem v hlavních rolích. Čtvrteční premiéra v Jízdárně Louckého kláštera se stala, rovnocenně díky hudební i vizuální podobě, skutečným triumfem. Šest stovek diváků připravilo interpretům bouřlivou odměnu. Zbylá dvě představení se uskuteční ještě 27. a 28. července, v samém závěru festivalu. O den později se pak inscenace objeví na nádvoří zámku v Holešově.
„Luisi mimo dirigentský stupínek působí mimořádně nenápadně a plaše, ale s taktovkou v ruce vyzařuje neuvěřitelnou energii a autoritu.“
„Pianissimo orchestru ještě slabší než téměř neznatelné šumění klimatizace.“
„Neexistuje jiná vhodnější skladba, která by v takové plnosti ukázala mistrovství Pražského filharmonického sboru.“
Upynulé desetiletí každoroční spolupráce s Vídeňskými symfoniky a festivalem Bregenzer Festspiele oslavil Pražský filharmonický sbor v Bregenzu na břehu Bodamského jezera impozantním způsobem – Verdiho Requiem pod taktovkou Fabia Luisiho. Pondělní koncert patří k těm, na které se opravdu s vděčností vzpomíná, a mezi nimi k těm výjimečným, na které už nelze zapomenout.
„No problem, welcome.“
„Přestávka s prostorem pro jídlo trvá celých devadesát minut. Kdo nesedí u stolu v restauraci, je venku na trávě nebo usazen v některém ze stinných zákoutí.“
„Rozhodně ne obyčejná opera. Tak jaká tedy? Jak to mysleli? Odpovědí je šalamounský bonmot.“
"Tak to si nezapomeňte, Petře, vzít s sebou smoking." Pamatuji si na tu větu i po šestnácti letech. Vyslovil ji dobrý přítel české hudby Graham Melville-Mason, když jsem se před ním zmínil o své chystané cestě na operní festival v Glyndebourne na jihu Anglie. Ano, i když v našich končinách se tak často nenosívá, vzal jsem samozřejmě tenkrát večerní formální oblek s motýlkem s sebou a v Británii pak na sebe. V opačném případě bych byl jedinou výjimkou. „Černou ovcí“, kdyby zrovna tohle slovní spojení neznělo v případě „black tie“ mezi všemi černě oblečenými muži a mezi ženami v tmavých „velkých večerních“ legračně… Smoking, složený, musel tehdy přežít cestu letadlem a vlakem. Letos si ji z Čech do Východního Sussexu, a pak zase zpět, zopakoval.
„Massenet dal své Popelce velice zajímavou, místy nádhernou a po celu dobu velmi výstižnou hudební podobu.“
„Něco z tušených psychologických náznaků a dotyků padá na vrub domýšlení díla paní režisérkou, něco je přítomno už v autorském ustrojení opery.“
„Postava Popelky v tušeném psychologickém zázemí řeší v symbolickém příběhu své dospívání v ženu.“
Jules Massenet napsal určitě hodně přes třicet oper. Vybaví se Manon, Werther, Thaïs, možná Le Cid a Don Quijotte… Jeho Cendrillon neboli Popelka patří v českých končinách k těm zcela neznámým. Ne tak úplně v Británii – z Královské opery Covent Garden existuje nahrávka na DVD z roku 2011. Nicméně v Glyndebourne na jihu Anglie figuruje v programu letošního letního festivalu v jeho pětaosmdesátileté historii poprvé. Pozapomenuta byla celosvětově, od osmdesátých let se v některých hudebních metropolích už objevila, na jeviště se vrací pomalu, ale už se o ní ví. Jde o skrytý, ještě plně nedoceněný poklad!
„Gesta dirigenta Ticciatiho ve vzduchu průběh hudbu doslova malují.“
„Režisérka se nerozpakuje ve vztahu prince a Rusalky explicitně naznačit jako určující erotiku.“
„Rozverné detaily pohádku ilustrují, ale neodvádějí ji jinam, ani ji neponičily.“
Ne úplně běžná opera, No Ordinary Opera, to je slogan spojený s festivalem v Glyndebourne na jihu Anglie primárně kvůli umístění divadla uprostřed pastvin a zahrad, ale i v souvislosti s nejvyššími uměleckými ambicemi. Tamní inscenace Rusalky to potvrzuje. Vrátila se letos během deseti let od premiéry do programu už potřetí. Je moderní, ale přitom nádherně pohádková – a Robin Ticciati, hudební ředitel Glyndebourne, dělá za dirigentským pultem s London Philharmonic Orchestra s Dvořákovou partiturou pravé divy.
„Sopranistka, host večera, se ukázala v nejlepším možném světle.“
„Bude mu v září devětapadesát a jeho hlas je ještě stále hlasem lyrickým.“
„Závěr večera patřil dvojzpěvům.“
Kratší, ale pěkný. Takový byl středeční operní recitál Ramóna Vargase, ozdoba festivalu Prague Proms. Koncert ve Smetanově síni se zájmem a dobře doprovázel Český národní symfonický orchestr, dirigoval Marcello Rota a skvělou partnerkou byla světoznámému mexickému tenoristovi mladá slovenská sopranistka Lenka Máčiková.
„Zvláštní hloubku dávají filmu rozhovory se ženami Pavarottiho života, povyšují ho na film s mnohem větší výpovědní hodnotou.“
„Režisér se údajně o tenorově ohromném talentu a síle jeho umění přesvědčil až během práce na filmu.“
„To, co mi ve filmu opravdu chybí, je odvaha připomenout tenorova umělecky chybná a problematická rozhodnutí.“
Do kin dnes oficiálně vstupuje dokument Pavarotti. Natočil ho oscarový režisér Ron Howard. Film strukturoval jako operu o třech dějstvích a objevují se v něm i záběry, které zatím nikdo neviděl. Legendárního tenoristu představuje z více úhlů – jako hvězdu, která za svůj život prodala přes 100 milionů nahrávek, jako venkovana, který si hrnce, pánve, sýr a těstoviny vozil i do Číny, aby si mohl uvařit domácí jídlo, jako člověka, který se netajil nervozitou, než šel na jeviště, jako muže, který měl svůj podíl na skandálech, manželských problémech a občas se choval jako primadona. Dokument už měl svoji premiéru pro odbornou veřejnost. Trochu netradiční ReflexiPlus po jeho zhlédnutí připravil Robert Rytina.
„Po celý večer sólistka užívala hlas v nepříliš velkém zvukovém objemu; pokud už v zenitu své kariéry přece jen má nějaká omezení, je právě to způsob, jak je zmírnit.“
„Renée Fleming se cítí nejlépe v táhlých kantilénách, někdy ovšem nastavených až na extrémně pomalé tempo, které v polohlasu a s pěkným výrazem dokáže přesvědčivě celé na dechu utáhnout.“
„Bez Rusalky by pražský koncert nebyl úplný.“
Blíží se třicáté výročí sametové revoluce a koncert americké sopranistky Renée Flemingové je jasně symbolicky předznamenal. Zpívala v úterý v Obecním domě árie a muzikálové písně, včetně Rusalky, a v duchu zadání pořádajícího Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK explicitně připomněla odkaz prezidenta Václava Havla.
„Bylo slyšet příliš mnoho nedotažeností, nahodilostí, nepřesností, přehmatů, ufouknutí.“
„Atmosféra druhé poloviny večera byla pozitivnější. Asi i díky filmovým dotáčkám.“
„Jednoznačně nejlepší položkou večera byla suita z filmové hudby Jiřího Šusta.“
Celkové vyznění závěrečného nedělního koncertu Smetanovy Litomyšle orchestr Pražských symfoniků značně poškodil. Po třítýdenní přehlídce s umělecky opravdovými programy může samozřejmě koncepce posledního večera, sestava kratších vděčných a populárních čísel, přinést pořádnou porci odlehčení a přístupnosti. Neznamená to však - a ani pořadatelé to tak určitě nezamýšlejí - že je jedno, jak se zahrají.
„Je-li někde prováděna Má vlast právem, pak je to historicky samozřejmě Pražské jaro a právě Smetanova Litomyšl, tedy rodiště Bedřicha Smetany.“
„S Kubelíkem nešlo jenom o muziku, najednou jsme to slyšeli v úplně jiném kontextu. Jako když se po druhé světové válce hrála Prodaná nevěsta.“
„Šokovat umí každý hlupák, ale udělat operu tak, jak ji skladatel a libretista zamýšleli, a představit jí dnešnímu divákovi? Géniům je to dáno.“
Právě dnes vrcholí 61. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Uzavře se tak další etapa práce pro Vojtěcha Stříteského, dramaturga a uměleckého ředitele, který se navíc, stejně jako loni, objeví i na pódiu závěrečného koncertu v roli průvodce Velkým finále. Další část rozhovoru pro KlasikuPlus (první si můžete připomenout ZDE) jsme věnovali zejména pohledu do dramaturgické kuchyně jednoho z nejstarších našich festivalů.
„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“
„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“
„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“
Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.
„Je dobré mít letní koncerty – všem pro zotavení a pro zábavu.“
„Řekl bych, že dnes panuje k práci kolegů větší respekt než dříve.“
„Caruso v USA proměnil pohled na italské imigranty. A byl to on, kdo operu dopravil do moderní doby.“
Ve středu večer 10. července, zpívá v Obecním domě v Praze na festivalu Prague Proms Ramón Vargas. V klasickém operním recitálu s hudbou italských a francouzských autorů devatenáctého století ho doprovodí Český národní symfonický orchestr, dirigentem je Marcello Rota. Spoluúčinkuje sopranistka Lenka Máčiková. Světoznámý mexický tenorista odpovídá v rozhovoru pro portál KlasikaPlus na otázky týkající se obvyklého repertoáru, jeho osobních preferencí i hudby v umělcově rodné zemi.
“Brněnská inscenace Her o Marii by patrně Martinů jako skladatele velmi uspokojila.”
“Idea Martinů nevytvářet na scéně realistický obraz života, nýbrž co nejdokonalejší divadelní iluzi, musí být pro režiséry typu Jiřího Heřmana bájným světem pro rozvinutí smysluplných fantazií.”
“Nevidět sebe v umění, ale umění v sobě. V tom je zásadní úspěch až triumf této nádherné inscenace.”
Smetanova Litomyšl představuje dramaturgicky zajímavé inscenace předních českých operních scén. Národní divadlo Brno uvedlo v Litomyšli 2. července na 61. ročníku prestižního českého Národního festivalu vysoce úspěšnou inscenaci opery Bohuslava Martinů Hry o Marii, která měla v Brně premiéru 27. března 2015. V režii šéfa brněnské opery Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování dirigenta Jakuba Kleckera. Na scéně Pavla Svobody a v choreografii Jana Kodeta. Kostýmy navrhla Alexandra Grusková, světelný design vytvořil Daniel Tesař.
„Nikdy jsem nebyl ´jen´ koncertní varhaník.“
„Nepodbízivý crossover mimo běžné prostory je prezentací orchestru pro potenciální nové posluchače.“
„Filharmonie se ´domů´ vrátí v březnu 2020.“
Varhaník Pavel Svoboda je výkonným umělcem, absolventem pardubické konzervatoře a pak pražské AMU, též pedagogem této školy, ale také uměleckým ředitelem hudebního festivalu v Dobrušce. Od ledna 2020 bude po Jarmile Zbořilové novým ředitelem Komorní filharmonie Pardubice. V rubrice RozhovorPlus zmiňuje dvaatřicetiletý hudebník současnou podobu abonmá, začínající rekonstrukci Domu hudby i budoucí hledání cílové skupiny například také na Univerzitě Pardubice.
„Lady Macbeth je mistrovský kus ani ne třicetiletého Šostakoviče.“
„Pucciniho Gianni Schicchi by mohla být filmová groteska.“
„Umístění orchestru v Jízdárně umožnilo v ´Ježíšovi´ nepřehnat hladinu celkové hlasitosti.“
Národní divadlo moravskoslezské na Národním festivalu Smetanova Litomyšl letos opět jednoznačně zabodovalo. Se zaslouženým ohlasem uvedlo v minulých dnech na zámeckém nádvoří dva klasické operní tituly - Pucciniho Triptych a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu - a rockovou operu Jesus Christ Superstar. Tři mimořádně vydařené inscenace. Andrew Lloyd Webber měl k dispozici dokonce dva vyprodané večery za sebou. Takže vlastně pro Ostravu bravo čtyřikrát.
„Vše, co jsem v Hrách o Marii viděl a přenesl na jeviště, vychází z hudby.“
„Mým snem je provést některé z částí z Her o Marii ve Vladislavském sále na Pražském hradě.“
„Cesta lidské duše je mým životním motem. Proto dělám operu a divadlo.“
Na festivalu Smetanova Litomyšl hostuje 2. července brněnský operní soubor se svou inscenací Her o Marii od Bohuslava Martinů. Diváky čeká mimořádně působivý zážitek, čtyři jednoaktové opery s mnoha pěvci a tanečníky, se sboristy na scéně i na zámeckých arkádách… a s hercem Danielem Bambasem, střídmě, ale účelně a mimořádně ústrojně uplatněným vypravěčem, průvodcem dějem. Čtyři podobenství o hříchu a odpuštění jsou podpořena nádhernou hudbou - a režií Jiřího Heřmana, který v následujícím rozhovoru přiznává, jak hodně se mu líbí hudba Bohuslava Martinů, a poodhaluje svůj pohled na svět a divadlo.
