„Vypadá to, že se schyluje k jakési generační výměně a až se bude ‚dělit koláč‘ zodpovědnosti, na Levita pravděpodobně také část připadne.“

„Pianista je velmi výrazný i ve vizuálním projevu, jeho hra je plná gest.“

„Patříte-li stejně jako já do té druhé kategorie, může pro vás být poslech Levitovy interpretace devastující.“

Pianista Igor Levit naposledy vystoupil v Praze teprve před dvěma lety, a přesto jej hned dva místní festivaly měly důvod angažovat znovu na tento rok. Jeho sólový recitál, který proběhl 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci Pražského jara, zahrnoval mimo jiné méně známé transkripce nebo nový cyklus soudobého skladatele Freda Hersche. Byla to ale interpretace Lisztovy sonáty, ve které se přiblížil něčemu vzácnému.

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„O různých interpretacích jeho oblíbených skladatelů ví Jan tolik, že by mohl psát regulérní srovnávací analýzy.“

„Prskavka geniálního ukrajinsko-amerického pianisty je vyloženou demonstrací klavírní techniky a Jan Schulmeister v ní ukázal naprostou spolehlivost.“

„Také dva přídavky ukázaly, že mladý pianista není pouze dravcem lovícím rekordní tempa, ale má pochopení pro jemnou hudební poezii a fantazijní hru světla a stínu.“

Klavírní kurzy Mikulov se letos konají ve dnech 19. až 26. srpna. Na třiadvacátý ročník oblíbené akce pro děti i studenty konzervatoří přijal pozvání klavírista Jan Schulmeister. Jeden z nejslibnějších a nejúspěšnějších mladých českých umělců se představil v Zámeckém sálu klavírním recitálem, na kterém zazněla díla Josepha Haydna, Clauda Debussyho, Sergeje Rachmaninova a dalších. Samozřejmě nechyběli ani dva klavírní titáni Fryderyk Chopin a Franz Liszt.

V sobotu 9. července v 18 hodin se v ruprechtickém kostele svatého Jakuba Většího rozezní počtvrté znělka festivalu Za poklady Broumovska. Festivalovému publiku se představí mladý klavírista Jan Schulmeister a Wihanovo kvarteto. Vstupné na koncert je dobrovolné, výtěžek pomůže kostelům takzvané Broumovské skupiny.

„Velmi nás těší, že v rámci letošního 77. ročníku MHF Pražské jaro uskutečníme dva koncerty a z pozice rezidenčního partnera poznáme blíže některé současné skladatele.“

„V Centru současného umění DOX, kde vystoupíme ve dnech 27. až 28. května, bude jistě velmi přínosná i sobotní beseda a mistrovský kurz se členy našeho souboru.“

„Po společné dohodě s dramaturgem festivalu Pražské jaro Josefem Třeštíkem jsme do naší koncepce zahrnuli skladatelské osobnosti, které máme ve svém repertoáru.“

Světoznámý rakouský ansámbl Klangforum Wien, který se specializuje na provozování soudobé hudby, se stal letos na tři roky rezidenčním souborem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V rámci sekce „Prague Offspring“ vystoupí ve dnech 27. a 28. května v holešovickém Centru současného umění DOX. Od roku 2020 je intendantem tělesa Peter Paul Kainrath, profesionální klavírista, umělecký šéf Mezinárodní klavírní soutěže Ferruccia Busoniho a festivalu současného umění Transart v Bolzanu, kde stál rovněž u zrodu společnosti Mediaart Production Coop. Ve své kariéře byl uměleckým šéfem rakouského festivalu Klangspuren Schwaz a náměstkem ředitele Mezinárodní nadace Manifesta v Amsterdamu. Je významným kulturním manažerem a věnuje se také publicistice a režii. Od loňského roku zastává post prezidenta Světové federace hudebních soutěží v Ženevě. Před jeho příjezdem do Prahy jsme spolu připravili rozhovor.

„Máme štěstí, že nás zřizovatel v této nelehké době podporuje velmi dobře.“

„Každá sezóna by měla obsahovat něco výjimečného, neotřelého, něco, co se vidí či slyší málokdy.“

„Kultura může pomoci se vypořádat se všemi negativními skutečnostmi, kterými jsme si museli nyní všichni projít. Pomůže vrátit lidi do reality a vnést optimismus do jejich života.“

Všichni máme tak nějak zafixovaný souboj mezi Karlovarským symfonickým orchestrem a Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně o to, kdo je nejstarším orchestrem u nás. Přitom zapomínáme, že existuje ještě jeden, který může směle o tento predikát usilovat – Severočeská filharmonie Teplice. Ta má kořeny ve dvou sezónních lázeňských orchestrech, které působily v Teplicích a Šanově (dnes spojených v jedno město) na samém počátku 19. století; kolem roku 1811 už nacházíme zmínky o koncertech v tisku. V roce 1838 se orchestry spojily a vzniklo jedno velké profesionální těleso, čítající čtyřicet hudebníků, které působilo celoročně, hudebníci pobírali stálý plat, v létě se hrály kolonádní koncerty a ve zbylém období abonentní koncerty. O současnosti filharmonie jsme hovořili s jejím ředitelem Romanem Dietzem.

„Chceme-li interpretovat romantickou skladbu, neměli bychom ji interpretovat romanticky?“

„Na streamu a CD uslyšíme množství taktů a frází, které nikdo dnes nezná a nebyly ve 20. století nikdy natočeny.“

„Pokud nás opět uvrhnou do nějaké verze ‚lockdownu‘, tak není vyloučené, že se sólovému cellu opět na chvíli budu věnovat.“

Na stránkách souboru Musica Florea se na čtrnáct dní objevil záznam koncertu z děl Antonína Dvořáka, který měl mít premiéru na začátku tohoto roku, ale pro lockdown nakonec zní až v prosinci, a to pouze na webu. V autentické interpretaci, tak jak se dílo hrálo v Dvořákově době a pod jeho taktovkou. Kdo to během zmíněných dvou týdnů nestihne, bude muset počkat na připravované CD. Umělecký vedoucí souboru Marek Štryncl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz rekapituluje podzimní manévrování mezi omezeními vyplývajícími z celosvětového zápasu s koronavirem. Připomíná, že jistá kapela hrála na potápějícím se Titaniku až do jeho konce... Hlavně však uvažuje nad historicky poučenou interpretací. V tomto případě ne barokní, ale romantické hudby.   

Pořadatelé cyklu Setkávání s klasickou hudbou v Dolních Břežanech přesunuli vzhledem k epidemiologické situaci koncert klavíristy Marka Kozáka. Ten se měl uskutečnit 7. listopadu a nový termín je stanoven na neděli 6. prosince od 18 hodin v Atriu laserového centra ELI v Dolních Břežanech. Marek Kozák přednese Bachovu/Busoniho Chaconne d moll, Beethovenovu Sonátu As dur, op. 110, Kejklíře Adama Skoumala a Klavírní skladby, op. 52 Antonína Dvořáka.

„Jsem nadšen, když skvělí lektoři z Německa řeknou, že by si nás nejradši pozvali do své země, abychom i tam zorganizovali takovou školu, jako je Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích.“

„Panika a z ní plynoucí protikoronavirové restrikce jsou a budou daleko horší než koronavirus samotný.“

„Autentická interpretace staré hudby je na straně ctnosti, která brání svobodný prostor.“

Pro Olomoucké barokní slavnosti připravila Musica Florea hudbu Clary Schumannové, uvádí Antonína Dvořáka, hraje s převozným barokním divadlem staré opery, věnuje se Bachovi a Zelenkovi, Biberovi, Vranickým, Josefu Leopoldu Dukátovi a Václavu Horálkovi… Dirigent a violoncellista Marek Štryncl, který za tím vším už třetí desetiletí stojí, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje „barokáře“ i Václava Talicha, Letní školu staré hudby ve Valticích i paniku kolem koronaviru a zamýšlí se nad světem staré hudby jako nad přístupem k životu. Nejen za komunistů, ale i dnes má charakter alternativy, která neztratila soudnost, říká.

„Členové PKF – Prague Philharmonia prokázali, že jsou dobrými komorními hráči v čísle, kde doprovodili Kaspara Zehndera v náročné dvojroli dirigenta-sólisty.“

„Kaspar Zehnder je skvělý flétnista. Jeho hra zaujme především lahodným tónem, kterému nechybí nejjemnější barevné nuance.“

„Celý koncert měl postupně gradující tendenci, jak v dramaturgické, tak v interpretační rovině.“

Po jedenácti letech se jako dirigent PKF – Prague Philharmonia v rámci orchestrální sezony tohoto orchestru v Rudolfinu představil Švýcar Kaspar Zehnder. Jeho návrat zarámoval koncert s originální dramaturgií představující díla skladatelů přelomu 19. a 20. století Ferruccia Busoniho, Maurice Ravela a Richarda Strausse doplněná o skladbu Johanna Sebastiana Bacha v úpravě Antona Weberna.

Dvěma programy ve Dvořákově síni Rudolfina otevře orchestr PKF-Prague Philharmonia v sobotu 26. října řadu koncertů pro děti. První se koná v deset a druhý ve dvanáct hodin dopoledne. Na nejmenší posluchače čekají v každé řadě čtyři setkání s malými hrdiny Šímou a Lupi, se kterými se postupně ocitnou ve snu, v pohádce, ve vesmíru a pomocí stroje času budou cestovat do minulosti. Překvapením a netradičním zpestřením sezony bude robot, který bude děti na koncertech doprovázet. Vznikl díky spolupráci s FEL ČVUT v Praze.

„Dramaturgie večera byla velmi promyšlená - až ďábelská.“

„Opět představil, co je na jeho hře cenné – od něžného vyjádření po intelektuální výstavbu skladby.“

„Kozák nese posluchače vzhůru; neopájí se vlastním uměním, ale myslí na publikum.“

Prvním klavíristou, který vystoupil v letošním, v pořadí druhém ročníku cyklu Hybatelé rezonance, byl Marek Kozák. Na klavíru C. Bechstein, „rezidenčním“ nástroji celého cyklu, zahrál v pondělí 30. září v Anežském klášteře skladby Johanna Sebastiana Bacha, Ferruccia Busoniho a Sergeje Rachmaninova. A jak už řekl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, celý program recitálu koncipoval jako kontrast světla a temnoty v dílech těchto tří skladatelů.

„Snažím si představit, jak by asi Bach hrál své skladby na moderní klavír.“

„Celý program mého recitálu je koncipován jako kontrast světla a temnoty v dílech tří mistrů.“

„Asi půl roku půstu od Chopinovy hudby šlo vydržet, pak jsem to vzdal.“

V kalendáři Marka Kozáka figurují v nadcházejících měsících klavírní i varhanní recitály, protože paralelně udržuje v běhu dráhu hráče na oba nástroje. Cestuje do Olomouce a do Zlína, vrací se na rodné Ostravsko, ale letí také do Alžíru. Úplně nejdřív ho však v pondělí čeká sólové vystoupení v Anežském klášteře v Praze, kterým začíná další sezona tamního cyklu recitálů „Hybatelé rezonance“ pořádaných pod hlavičkou výrobce klavírů C. Bechstein. Marek Kozák koncipoval program koncertu jako hold Johannu Sebastianu Bachovi a k tomu i jeho pozdějším obdivovatelům z řad komponujících interpretů – Ferrucciu Busonimu a Sergeji Rachmaninovovi. Na Francouzkou suitu tak navazují dvě odlišné transkripce Bachových houslových skladeb, v druhé polovině představí pak sólista oba autory přepisů Bachovy hudby prostřednictvím jejich vlastních skladeb. V rozhovoru pro KlasikuPlus se Marek Kozák mimo jiné dotýká způsobů interpretace staré hudby, pojmu česká klavírní škola i svého vztahu k Chopinově hudbě a k tvorbě Johanna Sebastiana Bacha.

“Brněnská inscenace Her o Marii by patrně Martinů jako skladatele velmi uspokojila.”

“Idea Martinů nevytvářet na scéně realistický obraz života, nýbrž co nejdokonalejší divadelní iluzi, musí být pro režiséry typu Jiřího Heřmana bájným světem pro rozvinutí smysluplných fantazií.”

“Nevidět sebe v umění, ale umění v sobě. V tom je zásadní úspěch až triumf této nádherné inscenace.”

Smetanova Litomyšl představuje dramaturgicky zajímavé inscenace předních českých operních scén. Národní divadlo Brno uvedlo v Litomyšli 2. července na 61. ročníku prestižního českého Národního festivalu vysoce úspěšnou inscenaci opery Bohuslava Martinů Hry o Marii, která měla v Brně premiéru 27. března 2015. V režii šéfa brněnské opery Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování dirigenta Jakuba Kleckera. Na scéně Pavla Svobody a v choreografii Jana Kodeta. Kostýmy navrhla Alexandra Grusková, světelný design vytvořil Daniel Tesař.