„Od prvních tónů předehry Pygmaliona byla evidentní přirozenost, jakou hráči při hraní této hudby oplývají“
„Emoční ‚otočka‘ od zoufalství k radosti byla čitelně propsána do hlasu zpěvákova a ten pak na konci díla mohl naplno předvést své fantastické technické schopnosti.“
„Sbor v obou dílech poskytoval vyváženou sílu skvěle se pojící s orchestrem, krom vypracovaného tónu je nutné ocenit zejména vynikající sehranost všech zpěváků, díky čemuž byl zpívaný text dobře srozumitelný.“
V pondělí 29. května zavítali do Prahy v rámci festivalu Pražské jaro světově proslulí Les Talens Lyriques. Spolu s Chœur de Chambre de Namur a vynikajícími sólisty představili divákům dvě francouzské barokní jednoaktové opery, obě provedené na nejvyšší možné úrovni.
„V sobotu bolo na programe hneď päť nových skladieb českých autorov a autorky. Každý z pätice sa na tejto ploche dokázal predstaviť ako tvorca s osobitým hudobným jazykom a estetikou.“
„Ťažiskom – dramaturgickým, interpretačným aj poslucháčskym – sa oba večery stali kompozície Georga Friedricha Haasa. Až tu sme mohli naplno oceniť, s akým výnimočným telesom máme v rámci Pražského jara tú česť.“
„V prípade in vain stoja všetci zúčastnení - hráči, dirigent, aj poslucháči, pred ešte väčšou výzvou.“
Opätovná rezidencia súboru Klangforum Wien v rámci Prague Offspring bola od festivalu Pražské jaro veľmi dobrým ťahom. Svoje dva koncerty (26. a 27. mája v sále DOX+) premenil ansámbel pod vedením Petra Rundela na mimoriadne, strhujúce večery a naplnil tak oprávnené očakávania povestne špičkovej interpretácie súčasnej hudby.
Tůmovský program v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně představí 1. června soubor Czech Ensemble Baroque. Půjde o poslední projekt jedenácté sezóny cyklu Bacha na Mozarta! Na koncertě, jehož hlavní hvězdou bude mezinárodně uznávaný kontratenorista Andreas Scholl, zaznějí v novodobé světové premiéře moteta českého kapelníka Františka Ignáce Tůmy, s jehož dílem se Scholl setkává úplně poprvé ve své kariéře. Kompozice českého barokního mistra ve stylové interpretaci na dobové nástroje a za řízení Roman Válka vyslechne publikum v Brně den po debutu souboru na festivalu Pražské jaro, kde zazní stejný program. Všechna díla budou natočena pro francouzské vydavatelství Evidence Classic.
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro vstupuje do svého finále. V týdnu od pondělí 29. května do pátku 2. června pořadatelé nabídnou již podruhé dokument o profesní dráze klavíristy Igora Levita, český debut proslulého francouzského barokního souboru Les Talens Lyriques s koncertním provedením oper Pygmalion a Almasis, jazzový projekt Uthando, tůmovský večer Czech Ensemble Baroque s mezinárodně uznávaným kontratenoristou Andreasem Schollem a dva závěrečné koncerty v režii České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a sólistů pod vedením Christopha Eschenbacha.
„Vypadá to, že se schyluje k jakési generační výměně a až se bude ‚dělit koláč‘ zodpovědnosti, na Levita pravděpodobně také část připadne.“
„Pianista je velmi výrazný i ve vizuálním projevu, jeho hra je plná gest.“
„Patříte-li stejně jako já do té druhé kategorie, může pro vás být poslech Levitovy interpretace devastující.“
Pianista Igor Levit naposledy vystoupil v Praze teprve před dvěma lety, a přesto jej hned dva místní festivaly měly důvod angažovat znovu na tento rok. Jeho sólový recitál, který proběhl 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci Pražského jara, zahrnoval mimo jiné méně známé transkripce nebo nový cyklus soudobého skladatele Freda Hersche. Byla to ale interpretace Lisztovy sonáty, ve které se přiblížil něčemu vzácnému.
„Samotná idea spojit sedmačtyřicetiletého Hardinga jako oceňovaného interpreta Mahlerovy hudby s tímto „mahlerovským orchestrem“ z Mnichova zavdala značným očekáváním.“
„Hráčské schopnosti orchestru a jeho hmatatelný zvuk podtrhly Hardingovo vynikající pražské provedení.“
„Slyšeli jsme energické, řezané pojetí, které se ale nikterak neztrácelo v patosu a jehož snahou bylo podat „Sedmou“ co nejvíce srozumitelně.“
Daniel Harding potvrdil pověst mahlerovského specialisty, když ve středu 24. května s velkým úspěchem předložil pražskojarnímu publiku vytříbené provedení Mahlerovy sedmé symfonie „Pražské“, dovedené do úplného detailu.
„Půlhodinová plocha, dlouhá a podrobná, působí permanentními údery klavíru, hustými akordy, staccaty a běhy především robustně, neklidně a hlučně.“
„Ólafsson jako přídavky neslýchaným způsobem zahrál Mozartovo moteto Ave verum corpus a Bachovu varhanní sonátu. Tichounce, s neuvěřitelně plastickým vedením hlasů.“
„Stravinského symfonie vyzněla těžkopádněji a masivněji, charakteristická asketická suchost a holost skladatelova neoklasického hudebního myšlení a pichlavého vyjadřování zůstala trochu zastřena.“
České publikum mělo první příležitost setkat se naživo s proslulým postmoderním americkým skladatelem Johnem Adamsem. Přijel na Pražské jaro jako dirigent vlastní hudby i dalších děl premiérovaných ve Spojených státech. Umělec s renomé dosahujícím globálních rozměrů, letos šestasedmdesátiletý, stál v úterý v Rudolfinu před Českou filharmonií. Ne přímo charismatický, ale přesto vyzařující dostatečnou energii, aby koncert se zajímavým programem a s legendou před očima zapůsobil jako událost.
„Nedělní atmosféra svědčila o tom, že si této příležitosti účinkující opravdu považovali.“
„Až na malé výjimky hráli zpaměti, jejich výkony byly přesvědčivé, sebejisté, u většiny už i přednesově vyspělé a výrazově pochopené a procítěné.“
„Je zvláštní, jakou mají koncerty mladých hudebníků vždy jiskřivou a pozitivní atmosféru.“
Smyčcové kvarteto a celkem sedmnáct sólistů se představilo v rámci festivalu Pražské jaro na Salonu ZUŠ. Koncert naplnil bohatě celé nedělní odpoledne 21. května a pro mladé talentované hudebníky byl prvním veřejným vystoupením, které završilo jejich roční úsilí a intenzivní práci s mentory Akademie MenART. Těmi byli Kateřina Kněžíková, Michaela Fukačová, Jan Fišer, Jan Ostrý, Pavel Steidl, Ivo Kahánek a Karel Košárek. Na své svěřence mohli být právem hrdí.
„Sdělnou moderní klasiku, v tomto případě hudbu z let 1938 a 1924, nabídla s naprostou samozřejmostí. A bez partitury, zpaměti.“
„Projekt dirigentských debutů není soutěžním vystoupením. V tomto případě nebyl ani nějakým školním koncertem.“
„Zásadní podíl na tom, že Pražští symfonikové hráli tak skvěle, měla evidentně dirigentka: subtilní, přesto schopná inspirovat, vést a vládnout.“
Debut festivalu Pražské jaro byl v pondělí v Rudolfinu skutečným triumfem mladé dirigentky Aleny Hron, ještě nedávno, při zveřejnění programu letošního ročníku, vystupující pod dívčím jménem Jelínková. Loňský rozhovor s ní čtěte pod titulkem U dirigování není důležité, zda jste žena, nebo muž. Nyní řídila v ambiciózním programu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Zněla hudba Sergeje Prokofjeva a Ottorina Respighiho a se sólistou Tomášem Jamníkem skladba Jana Nováka. Debutantka naplnila večer takovou energií, že strhla na svou stranu hráče i publikum.
„S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum mohlo seznámit během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí.“
„Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v kategorii viola se stal Francouz Sào Soulez Larivière… Hned prvními tóny, včetně mikrointervalů, se projevil jako skutečný kouzelník svého nástroje.“
„Pozornost, jakou letošní Pražské jaro věnovalo viole, nejenže jednoznačně potvrdila její nepostradatelnost, ale i oprávněnou svébytnost jako sólového nástroje.“
Překvapení v rámci prvního týdne mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo sice neokázalé, o to ale účinnější, neboť letos se poprvé v historii této mimořádné kulturní události soutěžilo v oboru viola. Interpretační soutěž Pražského jara má ve světě odpovídající zvuk, pro mnohé účastníky a hlavně laureáty mohou znamenat úspěšný start na mezinárodní koncertní scéně. S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum seznámilo během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí nedlouho před půlnocí, v sobotu 13. května v pražském Rudolfinu.
„Tamestit dokázal využít kompoziční invenci vloženou do spodního rejstříku nástroje v ušlechtilém snivém tónu, který v horních polohách neztrácel tónovou kvalitu.“
„Tamestit s Tiberghienem rozehráli na ploše kolem patnácti minut strhující proměnlivou řadu variací, přičemž první polovinu skladby hrál violista con sordino. Dosáhl tím skvělé iluze renesanční loutnové produkce, kterou transponoval do dalšího průběhu skladby.“
„Violista demonstroval tónové kvality svého unikátního nástroje – melodickou pružnost tónu, šíři jeho barvy na nejhlubší struně c, eleganci na dalších strunách a konkrétní jasnou artikulaci zvuku na nejvyšší struně.“
Dvořákova síň Rudolfina v sobotu 20. května přivítala violistu Antoina Tamestita, rezidenčního umělce Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Klavírním partnerem violového virtuosa byl francouzský pianista Cédric Tiberghien. Dramaturgická volba směřovala k populárním opusům violové literatury, které autoři nadali schopnostmi demonstrovat specifika nástroje, jak je svět nejlépe poznal v legendární symfonii pro sólovou violu a orchestr Harold v Itálii od Hectora Berlioze.
„Hladké ukončování frází bylo nejen slyšitelné, ale i viditelné.“
„Zpěvnost ve volnějších částech druhé věty snadno ponoukala k zasnění se.“
„V lyričtějších dílech byl zvuk houslí opět sametově plný, v hlavních tématech nepostrádal odstín hravosti.“
Ve čtvrtek 18. května 2023 zazněl v rámci festivalu Pražské jaro koncert k výročí sta let od prvního pravidelného vysílání Československého rozhlasu. Zhostil se ho Symfonický orchestr Českého rozhlasu s německým dirigentem Corneliem Meisterem a českým houslistou Janem Mráčkem. Společně provedli díla Heinricha Marschnera, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Slavnostní večer se konal ve Smetanově síni Obecního domu.
V týdnu od 22. do 28. května nabídne Mezinárodní hudební festival Pražské jaro další koncerty a doprovodné akce. Z orchestrů vystoupí Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Česká filharmonie, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Klangforum Wien či PKF—Prague Philharmonia. Komorní hudbu zastoupí klavírista Igor Levit a Kukal Quartet s varhaníkem Alešem Bártou. Také je v plánu masterclass i rozhovory s účinkujícími umělci. V těchto sedmi dnech se dramaturgie festivalu zaměří na klíčová díla rezidenčního skladatele Georga Friedricha Haase a připomene sto let od narození jednoho z nejvýznamnějších tvůrců dvacátého století, György Ligetiho.
„Tomáš Netopil se symfonií, kterou dirigoval zpaměti, doslova protančil, ovšem s velkou pozorností, přehlednými gesty a dokonalou znalostí všech detailů této skladby.“
„Z pastorálního charakteru první věty vyzařovaly radostnost, velká energie a jistota smyčců, které precizně vyhrály fráze s až fyzicky prožívaným nádechem před koncem každé z nich.“
„Zimmermannovy úchvatně jemné vysoké tóny, křehký závěr, měkké dechy v orchestru, to vše vyznělo velmi působivě s aspirací na jednu z nejkrásnějších volných vět houslových koncertů.“
Tomáš Netopil završuje své desetileté působení v Essenu. Jakou má tento symfonický a operní orchestr kvalitu, společně ukázali v pátek 19. května na Pražském jaru. Uvedli Dvořákovu „Pátou“; v pražskojarní premiéře Houslového koncertu Edwarda Elgara se zaskvěl Frank Peter Zimmermann.
„Postavení pana Dutilleuxe ve francouzské hudbě bylo hrdě osamocené. Stál mezi Olivierem Messiaenem a Pierrem Boulezem, ale nebyl ovlivněn ani jedním.“
„A pak dvě Dvořákova klavírní tria, Trio č. 1 a Dumky, na té novější v pořadí druhé nahrávce Guarneri tria z roku 2009. Je to pozoruhodný dokument společné sehranosti a zralosti.“
„Netradiční víkendová návštěva. Ta je totiž sestavena z nahrávek, které vznikaly s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem během natáčení dvořákovského kompletu i během zkoušek na vybrané koncerty. Zachycuje vzácné období, kdy se Bělohlávek vrátil do čela filharmonie a práce se mu začala dařit.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 22. 5. do 28. 5. 2023?
Mladé talenty klasické sekce Akademie MenART vystoupí tradičně v rámci Salonu ZUŠ na Pražském jaru v neděli 21. května. Autorské sekce se představí v La Fabrice v rámci ZUŠ Session o týden později. V letošním roce pracovalo patnáct mentorů s 236 studenty a 94 pedagogy z více než padesáti základních uměleckých škol z celé země.
„Začalo se vysílat 18. května 1923 z Kbel. Prvním vysílacím studiem v Československu byl stan zapůjčený od skautů. Uvnitř byl klavír a několik židlí, aparaturu tvořil uhlíkový mikrofon – dolní část telefonního sluchátka.“
„Od roku 1948 se rozhlasoví symfonici zúčastňují mezinárodního festivalu Pražské jaro, s nímž je Československý a dnes Český rozhlas spjat skutečně od prvního ročníku, tedy od roku 1946.“
„Velký ohlas mezi koncesionáři už tehdy urychlil rozhodnutí, že rozhlas, chce-li plnit své programové záměry, musí mít vlastní hudební těleso. A toto přesvědčení trvá dodnes.“
Český rozhlas si 18. května připomíná sto let od začátku pravidelného rozhlasového vysílání na našem území. Do Riegrových sadů na Vinohradech připravil pro širokou veřejnost velkolepý koncert s vystoupením populárních zpěváků a kapel a s přímým přenosem na Radiožurnálu. Stanice Vltava na stejnou dobu téhož dne přistavila mikrofony do Obecního domu. Tam, na festivalu Pražské jaro, úkol oslavit v přímém přenosu výročí připadl Symfonickému orchestru Českého rozhlasu. Dirigent Cornelius Meister s ním připravil První symfonii Bohuslava Martinů, předehru k opeře Hans Heiling od Heinricha Marschnera a s Janem Mráčkem jako sólistou Dvořákův Houslový koncert.
„Autor, německý Žid žijící až do roku 1991 v Sovětském svazu, se ve svém díle po celý život potýkal se základním problémem identity. Po matce Němcem mezi Rusy, po otci Židem mezi Němci a katolíkem v převážně pravoslavném prostředí.“
„Extrémně náročný sólový part violy nenese ani stopy nástrojové exhibice, ale v propojení s orchestrem poskytuje výjimečně závažnou, niternou výpověď maximální výrazové síly.“
„Už ze spolupráce ve skladbě Schnittkeho jsme poznali, že u pultu orchestru stojí zcela komplexní, všestranně muzikální a po profesní stránce perfektně vybavená hudební osobnost, jejíž nepostižitelné fluidum vyzařuje do orchestru i do koncertního sálu.“
Na hudební mapě Evropy, a zdá se, že i celého kulturního světa, přibylo v krátkém čase několika posledních let nové jméno. Doslova raketovou rychlostí se vřítil do mezinárodního koncertního života nyní sedmadvacetiletý finský dirigent Klaus Mäkelä. Nedávno řídil poprvé Berlínské filharmoniky a nyní rovněž poprvé stanul v českém debutu u pultu České filharmonie jako host festivalového koncertu Pražského jara.
„Umělecké vzdělávání se propisuje do celé společnosti, přispívá k její kultivaci.“
„Festival má vracet populaci, zejména děti, které mohou na chvíli odložit mobilní telefony, k prapůvodnímu lidství.“
„Na programu se podílejí profesionální umělci, aby podpořili nejmladší generaci.“
Sedmý ročník celostátního festivalu ZUŠ Open připravuje 439 z pěti stovek českých základních uměleckých škol. Během dvou týdnů od neděle 21. května do neděle 4. června se uskuteční na pět set koncertů, divadelních a tanečních představení, výstav, happeningů a dalších akcí. Vrcholem má být 3. června ve Valdštejnské zahradě, v historickém areálu sídla Senátu, gala program s osmi stovkami účinkujících ze všech krajů republiky.
