„V úterý stojí za pozornost v 8:29 skladba Petra Ebena Řecký slovník. Odkazuje na jeho mimořádné jazykové nadání, uslyšíme řecká slova pro Hrdost, Ctnost, Dychtivost boje, Lásku – přátelství, Hněv, Smrt, Spor, Bolest, Radost – štěstí.“
„Několik koncertních árií Wolfganga Amadea Mozarta v podání Edity Gruberové. Mimořádná slovenská sopranistka měla bezchybnou techniku a smysl pro styl.“
„V rámci pravidelné sobotní a nedělní návštěvy se vydáme do Brna, ale jenom částečně. Naším průvodcem bude ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová a výběr skladatelů mimořádně pestrý…“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 29. 5. do 4. 6. 2023?
„Chvíli jsem hledal a pak mě napadla ´šílenost´: oslovit vlastního syna, houslistu, který v té době studoval první ročník magisterského studia na AMU.“
„Se Sacconi Quartet se známe velmi dlouho, byli to jedni z našich prvních žáků, které jsme učili v Anglii.“
„Nikdy to není a nemůže být upřednostňování vlastního ega na úkor celku.“
Výběr z Bachova umění fugy ve zpracování Sylvie Bodorové pro soprán, dvě smyčcová kvarteta a harfu. A k tomu Mozart, Mendelssohn-Bartholdy a Šostakovič. Takový je 2. července na festivalu Smetanova Litomyšl program společného koncertu dvou komorních souborů – britského smyčcového kvarteta Sacconi Quartet a Wihanova kvarteta. Primárius českého souboru Leoš Čepický, pedagog AMU, vypráví o oktetech, skladbách pro osm hráčů, o Smetanovcích a Beethovenovi, ale také o tom, jaké to je hrát v kvartetu s Jakubem Čepickým – vlastním synem.
„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“
„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“
„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“
Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.
„Je zřejmé, že se Beethoven čím dál víc vzdaloval představě, podle níž by hudba měl především těšit.“
„Smetanovci nepředkládají Beethovena jako podivína, ale střízlivě a přesto plně přesvědčivě jako mistra, který si může dovolit vše.“
„Ludwig van Beethoven byl jejich druhým nejhranějším autorem. Hned po Smetanovi.“
Smetanovo kvarteto v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století natočilo komplet smyčcových kvartetů Ludwiga van Beethovena. Letošní podzim dává trojí důvod k připomenutí ambiciózního nahrávacího projektu, určeného původně pro japonský trh. Jednak všech šestnáct komorních skladeb vyšlo v této interpretaci v tuzemsku poprvé jako celek, a to v remasterované reedici v boxu na sedmi CD, jednak v listopadu uplynulo 75 let od prvního koncertu dnes již legendárního souboru. A pak také právě dnes slavíme 250. jubileum skladatele.
„Kvarteto pro nás byla rodina.“
„Primárius, jako byl Jiří Novák, to byl pro kvarteto dar, ale kvarteto byla také darem pro něj.“
„Od začátku věděli, kdy skončí. Připravovali se na to.“
Legendární smyčcové kvarteto, které neslo jméno Bedřicha Smetany a aktivně působilo v letech 1945 až 1989, tvořili po dlouhá léta Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Milan Škampa a Antonín Kohout. Od roku 1945 předtím usedal u prvního pultu po dva roky Václav Neumann, který se pak ale věnoval dirigentské dráze. A v roce 1956 nastala druhá změna, když odešel Jaroslav Rybenský. Pak už kvarteto existovalo beze změny… Marie Kohoutová, dcera cellisty souboru, sama violoncellistka, žije v pražském bytě, kde vyrostla a kde Smetanovo kvarteto po čtyři desetiletí zkoušelo. Její vzpomínky zveřejňujeme v den 75. výročí prvního koncertu čtveřice, proslulé hrou zpaměti.
„Svoje zásady, postoje a názory zastávala až do konce svých dnů. Nekompromisně a radikálně.“
„Nezaobírala se připomínkami svých uměleckých úspěchů, nikdy je sama také nepřipamatovala. A že jich za padesát let činnosti doma i v zahraničí bylo.“
„Byla osobností náročnou, laskavou, tvrdošíjnou i statečnou… a určitě hodnou naší vzpomínky a úcty.“
Sté narozeniny, k nimž klavíristce Zorce Zichové (1920-2017) chyběly už pouhé tři roky a které připadají právě na dnešek, se staly pro profesora Jiřího Hlaváče, klarinetistu a pedagoga, podnětem k připomenutí jejího lidského a uměleckého profilu. Potkávali se na hudební fakultě AMU. Zorka Zichová tam pedagogicky působila v letech 1950 až 1981 v oboru klavírní spolupráce. V roce 1968 byla jmenována docentkou pro obor klavír se zvláštním zřetelem ke komorní hře. Koncertní činnosti se věnovala do června roku 1990.
Škampovo kvarteto oslavilo třicet let existence výročním koncertem sestaveným z děl českých velikánů. Včera v pražské Winternitzově vile zaznělo samozřejmě dílo Leoše Janáčka, kterému se soubor dlouhodobě věnuje, konkrétně jeho Smyčcový kvartet č. 1 "Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty", a po něm kvartety Bohuslava Martinů "Concerto da camera" a G dur Antonína Dvořáka.
