„Orchestr pod vedením dirigenta vytváří hudební útvary, které jsou plastické a vystupují z nich sólové hlasy, které na sebe přirozeně barevně navazují a dokreslují charaktery jednotlivých postav. Orchestr sám vypráví příběh a kreslí vztahy a citová hnutí, která se chvějí v duších hlavních postav příběhu.“
„Režisér na jevišti vypráví příběh zcela jiný, než jaký se odehrává v Čajkovského hudbě, o kterém vypráví dirigent a pěvci. Tohle napětí mezi tím, co se děje “nahoře” a o čem vypráví hudba “dole,” nepřinášelo divákovi dramatické napětí, ale nervozitu, směřující do frustrace.“
„U Čechova by se takový přístup dal pochopit, u Puškina a Čajkovského však působí velmi nepatřičně a zabíjí vztahy mezi postavami, stejně jako se vytrácí účinek na diváka. Občas se objevil i pokus o komiku, ale míjela se u publika účinkem, nikdo se nesmál, spíš mrazilo.“
Vídeňská Státní opera uvedla operu Petra Iljiče Čajkovského Eugen Oněgin již v říjnu roku 2020, ale po třech realizovaných představeních přišel covid a lockdown. Plánovaná představení musela být nadlouho zrušena a obnovovala se jen stěží a občas. Nyní uvádí největší operní scéna v Rakousku tuto operu opět a ve zcela novém obsazení. Desáté uvedení dne 18. března 2023 bylo tedy ve skutečnosti druhou premiérou. Stálicí inscenace se stala představitelka Taťány, australská sopranistka Nicole Car, která roli Taťány zpívá od prvního uvedení v roce 2020. Titulní roli Oněgina vytvořil kanadský barytonista Étienne Dupuis, roli Lenského peruánský tenorista Iván Ayón Rivas. Dirigentem inscenace je český dirigent Tomáš Hanus, režijně operu nastudoval ruský režisér Dmitri Tcherniakov.
„Simone Stone zpřístupnil dílo nejen mladší generaci, ale i starším divákům, které zajímá propojení opery s érou moderních technologií a hledání hlubších společenských otázek.“
„Scénické řešení umožnilo sledovat děj jak film, který je úzce spojen s hudbou, což byl progresivní tah.“
„Nicola Luisotti vedl Orchestr Vídeňské státní opery výrazově spolehlivě a v souladu s pěveckým děním na jevišti dokázal hudbu působivě gradovat.“
Vedení Vídeňské státní opery zařadilo na repertoár sezóny moderní pojetí Verdiho opery La traviata, kterou inscenoval australsko-švýcarský režisér Simone Stone. Premiéra opery se konala ve světoznámém rakouském divadle 7. března 2021, ale z důvodů přísných coronavirových opatření bez přítomnosti diváků. Zařazena byla ovšem do vysílání ORF i streamové sekce divadelního webu. Dne 11. února 2023 řídil patnácté představení renomovaný italský dirigent Nicola Luisotti.
„V opeře jsou motivace princezny upraveny, z princezny Salome se stává z pasivní dívky plnokrevná lidská bytost, která se vymkne poslušnosti a podlehne kouzlu proroka natolik, že ho touží mít pro sebe.“
„Pro upřesnění jejího psychického vývoje jsou tu ještě na jevišti dvě Salome, jedna dospívající, kterou tančí Margaryta Lazniuk, druhá je alter ego princezny, tu tančí Anna Chesnova.“
„Divák je přemožen silou hudby, která se valí v jednom proudu v obrovských dynamických vlnách a širokodechých frázích, v dramatické instrumentálně barevné faktuře, ve které dominuje paleta břeskných žesťových nástrojů, se kterými všechny pěvecké hlasy soupeří a díky obratnosti dirigenta nakonec i vítězí.“
Vídeňská státní opera uvedla v premiéře 2. února 2023 dramatickou jednoaktovou operu skladatele Richarda Strausse, Salome. Podle dramatu Oscara Wilda napsal libreto Hugo von Hoffmannsthal a Richard Strauss vytvořil úchvatné lidské drama na základě biblického příběhu. Režie inscenace se ve vídeňské státní opeře ujal francouzský režisér Cyril Teste, v umělecké spolupráci s Célinou Gaudier. Scénografkou byla Valérie Grall, návrhy kostýmů vytvořila Marie La Rocca, světelný design je dílem Juliena Boizarda, Mehdi Toutain-Lopez je autorem video designu. Dirigentem představení je hudební ředitel vídeňské státní opery Philippe Jordan. V titulní roli se představila švédská sopranistka Malin Byström, Jochanaanem je Wolfgang Koch, v roli Heroda vystoupil Gerhard Siegel, jako Herodias se představila Michaela Schuster. Recenze je psána z první reprízy 4. února 2023.
„Režisér a scénograf Herbert Fritsch promítl své bohaté umělecké zkušenosti skvěle do symbolicky hravé moderní abstrakce.“
„Děj intenzivně gradoval a s četnými komickými situacemi a vtipnými zápletkami byl pro diváka poutavý.“
„Michele Mariotti ve Vídni přiznal, že i když se Gioacchino Rossini výrazně zasloužil o pozvednutí žánru opery buffa, vnímá skladatelovo mistrovské dílo na pomezí žánrů opery buffa a opery seria.“
Ředitel Vídeňské státní opery Bogdan Roščić a generální hudební ředitel Philippe Jordan zařadili v loňské sezóně na repertoár světoznámého rakouského divadla nejslavnější Rossiniho komickou operu Lazebník sevillský. K nové produkci byli přizváni významný německý režisér a scénograf Herbert Fritsch a renomovaný italský dirigent Michele Mariotti, oba umělci ve Vídeňské státní opeře debutovali. Současný hudební ředitel Teatro dell´Opera di Roma Michele Mariotti řídil 15. ledna 2023 ve Vídni své 19. představení s velkým úspěchem.
"Zlobivý Leo neuspěl na gymnáziu a byl vyslán do Německa, aby se vyučil zahradníkem. Ani v tom neviděl budoucnost. Vrací se do Brna, pokouší se získat výuční list v oboru strojní zámečnictví. Jakmile je to však možné, statuje v divadle."
"Přece jen mu ale úspěch spadl do klína jiným způsobem. Odlišnými cestami. Vedly jej po berlínském intermezzu do Vratislavi, odkud se vydal na hostování v Londýně, aby mu poté začala k nohám padat Vídeň."
"Jeho úspěch ve světě byl opravdu fenomenální. Znal se s Mahlerem i s Toscaninim; ulice po něm pojmenovali ve Vídni i v Mnichově; od roku 2013 má bustu rovněž ve foyer Mahenova divadla v Brně."
Kým jiným vkročit v rámci cyklu o našich zapomenutých krajanech do roku 2023 než letošním „oslavencem“? Vždyť 18. srpna uplyne rovných sto padesát let od narození muže, který – být tu teď s námi – by nesporně uměl oslavu pořádně roztočit. Leo Slezak totiž prý měřil bez pěti centimetrů dva metry a vážil skoro sto padesát kilogramů… Bodejť by z tak mohutného těla nevycházel na jevišti mohutný hlas. Hrdinný tenor, který však podle dobových svědků, ale koneckonců i na hrstce dochovaných nahrávek, předváděl zvládnutí hladivých pianissim.
„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“
„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“
„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“
Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.
Včerejší představení Janáčkovy Jenůfy ve Vídeňské státní opeře je ještě po dva dny k vidění zde. Vedle Asmik Grigorian, Davida Butta Philipa a Michaela Laurenze kralovala v roli Kostelničky naše dramatická sopranistka Eliška Weissová. Orchestr vedl Tomáš Hanus. Ke zhlédnutí záznamu stačí obyčejná registrace přes e-mail a je zdarma. Reakci na premiéru Weissové, která se konala v neděli 9. října, si můžete přečíst zde a nedávný RozhovorPlus s naší úspěšnou pěvkyní si můžete připomenout tady.
„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“
„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“
„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“
Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině. Hudebního nastudování se ujal dirigent Tomáš Hanus, který svým pojetím Janáčka publikum doslova nadchl. A v roli Kostelničky září česká operní pěvkyně Eliška Weissová…
Sopranistka Eliška Weissová v říjnu vystoupí ve Vídeňské státní opeře v pěti obnovených představeních v Janáčkově opeře Její pastorkyňa (Jenůfa), a to pod hudebním vedením Tomáše Hanuse, v režii Davida Pountneyho, na scéně Roberta Israela. Stane se tak na základě jejího úspěšného předzpívání, které se konalo v úterý 13. září. První představení odzpívá a odehraje 9. října. Spolu s ní vystoupí i pěvci David Butt Philip, Michael Laurenz či slavná sopranistka Asmik Grigorian v roli Jenůfy. Detaily dalších repríz najdete zde. Svou roli Kostelničky komentuje i v našem RozhovoruPlus z června letošního roku, kdy jsme si povídali o jejím úspěchu v této roli v Cardiffu.
„Na sedmnácté repríze ztělesnila Carmen se šarmem a grácií proslulá lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča, která roli pěvecky ovládla s mnoha odstíny dynamiky.“
„Slavný polský tenorista Piotr Beczała roli vtiskl nejen důstojnost, ale i svůdnost, emocionální rozervanost přesahující až k velké žárlivost.“
„Opera pod taktovkou Yvese Abela zněla ve velké škále emocí a s logickými významovými oblouky, kterými průběžně gradoval jednotlivé scénické vrcholy i celý příběh.“
Světoznámé rakouské divadlo zařadilo do repertoáru letošní sezony opět operu Carmen Georgese Bizeta, kterou v moderním pojetí inscenoval katalánský režisér Calixto Bieito, pověstný svým kontroverzním přístupem k výkladům operních děl. Dílo hudebně nastudoval ve Vídeňské státní opeře kolumbijsko-rakouský dirigent Andrés Orozco-Estrada, který na premiéře 21. ledna 2021 ve slavném divadle debutoval. Sedmnáctou reprízu 12. září 2022 řídil ve Vídni kanadský dirigent Yves Abel, současný šéfdirigent San Diego Opera, který s Vídeňskou státní operou spolupracuje už šestnáct let. Po boku hvězdného operního páru, lotyšské mezzosopranistky Elīny Garanči a polského tenoristy Piotra Beczały, zpívala s úspěchem i mladá nadějná slovenská sopranistka Slávka Zámečníková.
Vídeňská státní opera hostí dvě představení a jedno „Gala“ Opery Monte-Carlo, a to od 28. června. Hlavním lákadlem je účinkování slavné koloraturní mezzosopranistky Cecilie Bartoli, která v prvním rakouském operním stánku vystoupí v Rossiniho operách Popelka, Turek v Itálii a v koncertu složeném z hudby jmenovaného autora. Všechny večery doprovodí orchestr Les Musiciens du Prince-Monaco, který samotná Bartoli založila, a hudebně je povede Gianluca Capuano. Kromě Bartoli v představeních a na koncertě vystoupí také například Plácido Domingo, Rolando Villazón, Ildebrando D'Arcangelo, Alessandro Corbelli, Pietro Spagnoli či Edgardo Rocha. „Rossiniovská mánie“ ve Vídni potrvá do 8. července.
„Studium archivní partitury Wagnerovy opery nevnímal Jordan jako pohled do minulosti interpretace, nýbrž jako rozhovor s tehdejším dirigentem díla, Gustavem Mahlerem.“
„Krása zvuku dramatické interpretace ozvláštněné lyrickými okamžiky v souladu s pěveckými výkony vynikala v celém provedení opery.“
„Dominantní poloprázdné jeviště s minimem scénických objektů v současné produkci Calixta Bieita napomohlo vyniknout plastickému znění velkých pěveckých výkonů.“
Vedení světoznámého rakouského divadla zařadilo opět na repertoár velkolepou romantickou operu Tristan a Isolda Richarda Wagnera. Premiéra se konala ve Vídeňské státní opeře 14. dubna. Titulní role svěřil režisér rakouským významným interpretům, pár tvořil hrdinný tenorista Andreas Schager a dramatická sopranistka Martina Serafin. Dílo hudebně nastudoval generální hudební ředitel divadla Philippe Jordan, který inspirativně vycházel i z dobové vídeňské partitury Gustava Mahlera ze sklonku 19. století.
„Režisér Otto Schenk vztahy postav rozehrál pregnantně a detailně v souladu s hudbou, přičemž jejich jednání v gestech, pohybech a vokálním vyjádření se rozvíjela přirozeně a přesvědčivě.“
„Philippe Jordan řídil orchestr energicky, velkými gesty, častěji v ostrých konturách frází s kontrastním ozvláštněním plným něhy a vroucnosti, čímž dokázal v souladu s detailní jevištní souhrou zaručit svěžest a přitažlivost provedení díla navzdory mimořádně vysokému počtu repríz.“
„Barona Ochse rozehrál ve Vídni excelentně a temperamentně rakouský basista Günther Groissböck, který také zpíval roli v Metropolitní opeře v New Yorku.“
Vídeňská státní opera zařadila na program velikonočních svátků operu Růžový kavalír Richarda Strausse, kterou 17. dubna řídil generální hudební ředitel divadla Philippe Jordan. Jednalo se již o 391. představení legendární inscenace slavného rakouského režiséra Otto Schenka, letos dvaadevadesátiletého.
„Wellberovi se podařilo dostat ze všech nástrojových skupin Staatskapelle doslova maximum, takže se Pucciniho partitura zaskvěla v celé své orientální nádheře.“
„Intendant Nikolaus Bachler se rozhodl tvář festivalu do budoucna zásadně změnit a kontrakt už Staatskapelle Dresden neprodloužil... Labutí rytíř Lohengrin tedy přiletěl udělat pomyslnou tečku za festivalovou kapitolou číslo dvě.“
„Pokud bych měl inscenaci Lohengrina posuzovat podle jejích hudebních kvalit, neubránil bych se (a také se neubráním) pouze superlativům.“
Zkraje dubna se Staatskapelle Dresden zhostila hned dvou výsostných operních titulů. Ve středu 6. dubna se v Semperově opeře konala premiéra Madamy Butterfly Giacoma Pucciniho, v sobotu 9. dubna Staatskapelle Dresden zahájila Velikonoční festival v Salcburku Wagnerovým Lohengrinem, a to v koprodukci s Vídeňskou státní operou. V prvním případě byl autorem hudebního nastudování dirigent Omer Meir Wellber, ve druhém šéfdirigent Christian Thielemann.
Tradiční Velikonoční festival v Baden-Badenu začne v sobotu 9. dubna premiérou Čajkovského opery Piková dáma. Festival potrvá až do 18. dubna. Na zítřejší premiéře bude účinkovat mezinárodní obsazení sólistů, Berlínští filharmonikové, jejich šéfdirigent Kirill Petrenko a Slovenský filharmonický sbor. Ten se podílel navíc i na koncertním uvedení poslední Čajkovského opery Jolanta, která je na programu 17. dubna.
Ve věku nedožitých pětasedmdesáti let zemřela 18. října slovenská operní pěvkyně Edita Gruberová, jedinečná a velká diva, představitelka rolí především z období italského belcanta. Rodačka z Bratislavy se prosadila nejen ve Vídeňské státní opeře, kde brzy po absolutoriu na VŠMU získala stálé angažmá, ale vystupovala i na prknech dalších nejznámějších operních domů světa – v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, Královské opeře v Londýně, Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a dalších. Svou bohatou kariéru ukončila teprve před dvěma lety.
Adam Plachetka se ve čtvrtek 7. října představí jako Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském. Novou inscenaci pro Národní divadlo v Praze nastudovali režisérka Magdalena Švecová a dirigent Jaroslav Kyzlink na scéně Davida Janoška, psali jsme ZDE Jak je na tom Adam Plachetka s Rossinim, Verdim, Wagnerem nebo soudobou hudbou? Co pro něj znamená návrat do Metropolitní opery v letošní sezóně a jak vzpomíná na Vídeňskou státní operu? Proč už netrvá na označení basbaryton a jaké role by si do budoucna přál? Co pro něj znamenají muzikály a proč se nechce hned tak vracet do O2 arény? Proč je v první řadě Smetanovec a co pro něj znamená Dvořák, Janáček nebo Martinů? Odpoví v rubrice AudioPus.
Plnou verzi rozhovoru si můžete poslechnout v pořadu Na návštěvě, kterou vysílá Český rozhlas D-dur v sobotu a v neděli 2. a 3. října 2021 a v reprízách vždy od následující půlnoci.
Vídeň opět po koronavirové krizi ožívá. Ve středu 19. května se tam otevřou kulturní zařízení, gastronomie, hotely i volnočasové a sportovní areály. V reakci na uvolnění vystoupí v neděli 23. května a poté v pondělí a v úterý ve vídeňském Konzerthausu Vídeňští filharmonikové s dirigentem Danielem Hardingem, a sice s mahlerovským programem. V červnu s nimi čtyřikrát ve Velkém sále Musikvereinu a opět v Konzerthausu přednese Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast náš Jakub Hrůša.
„Nebude příšerně smutné, když po rozverných valčících, čtverylkách, kvapících či polkách nastane místo ovací mrtvolné ticho?“
„Rakouský veřejnoprávní vysílatel ORF se ve spolupráci s Vídeňskými filharmoniky rozhodl uskutečnit projekt Potlesk na dálku.“
„Riccardo Muti dokáže při Novoročních koncertech z Vídně vždy přesvědčit dramaturgy, aby do programu vedle ‚osvědčených hitů‘ zařadili i novinky; tentokrát zazní z osmnácti skladeb šest poprvé.“
Dlouho se zdálo, že Vídeň, hodnocená v průzkumech jako jedno z nejpříjemnějších měst na planetě, vysílá světu hned na Nový rok povzbudivý signál. Poté, co utichne silvestrovský řev opilců i dunění dělbuchů, se vynoří jiná skupina lidí. Kultivovaných, elegantně oblečených, hudbymilovných. Ve Zlatém sále vídeňského Společenství přátel hudby, proslulém Musikvereinu, oslaví s hudbou příchod dalšího z pádících roků našich ubíhajících životů. Způsobem, jaký poskytuje naději, že kultura ještě nezahynula.
Významné vídeňské kulturní instituce sice mají opět zavřeno, avšak jako na jaře nabízejí kulturní zážitky online a zdarma. Mezi nejzajímavější nabídky patří záznamy z Vídeňské státní opery nebo komentované prohlídky Albertiny a Rakouské národní knihovny.
