SeriálPlus


JB-34-1

„Na Akademii jsem působil celkem patnáct let. Pedagogická činnost pro mne byla ohromně obohacující, měl jsem to štěstí, že jsem učil velmi zajímavé, dychtivé studenty.“

„Zažil jsem celou řadu zajímavých typů, po Tomáši Hanusovi v Brně to byl v Praze především mimořádně talentovaný i průbojný Jakub Hrůša.“

„Klíčovým momentem bylo vybojovat dostatek financí, aby tak každý posluchač katedry dirigování měl, počínaje druhým ročníkem, v každém roce jeden samostatný koncert s profesionálním tělesem.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil vzpomínky, podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlížet. V dnešním dílu zpřístupňuje úvahy, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent. Týkají se jeho dirigentských žáků.

 

Brno-opera-Lika

„Sebral mi kresby, dal se do smíchu a nepřestal, až jsem mu slíbil, že k tomu něco napíši...“

„Do romantického údolí, které se stalo oblíbeným výletním místem, se chodívalo od konečné šaliny z Obřan.“

„Janáček ještě víc začal chodit do nedalekých Lužánek poslouchat, jak zpívají ptáci, jak šumí stromy, jak bzučí čmeláci…“

Postavě mluvící lišky z Bílovic nad Svitavou, která jako kdyby z oka vypadla zvířátkům z bajek, je už celých sto let. Na podkladě původních ilustrací malíře Stanislava Lolka psal v brněnských Lidových novinách její příběh na pokračování Rudolf Těsnohlídek. Jeho cyklus se zalíbil Leoši Janáčkovi. Napsal nejen hudbu, ale k opeře, své sedmé a „nejbrněnštější“, i vlastní libreto. Práci na Příhodách lišky Bystroušky započal na samém kraji roku 1922.

 

JB-33-1

„Dirigentský obor má takovou skulinu a v určitých případech lze ansámbl řídit, aniž člověk tuto průpravu má.“

„Existuje řada mladých, velmi zajímavých dirigentů, kteří mají techniku v malíčku, ale nepoužívají ji dostatečně zřetelně.“

„Když sleduji některé výkony těch nejslavnějších matadorů a nejslavnějších orchestrů, musím konstatovat, že závod s časem a rychlost přípravy zanechává stopy na způsobu, jakým se hudba prezentuje.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil vzpomínky, podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlížet. V dnešním dílu zpřístupňuje úvahy, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent. Týkají se dirigentské profese.

 

CF2PortretyJiri-Belohlavek04cCF

„Po první sezóně bylo také mým právem vyzvat jednotlivce buď k přehrávkám, nebo navrhnout jejich odchod, pokud by nevyhovovali.“

„Snažil jsem se být od začátku velmi korektní a senzibilní a podařilo se mi například domluvit se s řadou starších hudebníků na jejich penzionování.“

„Maximálně dva dny zkoušek a generálka v den koncertu je praxí všech světových orchestrů, ale pro Českou filharmonii to byla naprostá novinka a skutečně velmi výrazné zvýšení nároků na osobní přípravu každého jednotlivce.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, dostává k roku 2012. Právě tehdy se na podzim Jiří Bělohlávek podruhé ve svém životě ujal postu šéfdirigenta České filharmonie.

 

Jeek-1

„Do dvou desítek her Osvobozeného divadla složil během deseti let přes sto dvacet hudebních čísel.“

„Těžko se ale mohl prosadit v Americe jako kolébce jazzu coby tvůrce.“

„Určitě v New Yorku slyšel Goodmana nebo Ellingtona.“

Písničky Osvobozeného divadla nezestárly. Mnohé zlidověly. Jiří Voskovec a Jan Werich, autoři jejich textů, se uchytili pro válečná léta v Americe. První z nich se tam jako herec po Únoru vrátil, druhý už podruhé do exilu nešel a stal se nakonec domácí legendou a národním umělcem. Autor melodií Jaroslav Ježek to měl těžší. Do Ameriky s nimi odjel, ale první lednový den roku 1942, před osmdesáti lety, v pouhých pětatřiceti v New Yorku zemřel.

 

2000

„Pomyslný závod o to, kdo na Západě jako první získá k provedení díla práva, vyhrál Arturo Toscanini.“

„V obleženém Leningradu zazněla symfonie 9. srpna 1942, v den, na který prý Hitler původně plánoval na oslavu dobytí města banket.“

„Je jasné, že nejde zdaleka jen o obraz boje proti fašistům, ale o zobrazení obecněji pojímaného zla, do kterého patřil i stalinský režim.“

Tři a půl roku. Téměř devět set dní. Od počátku září 1941 do konce ledna 1944. Tak dlouho trvala za druhé světové války německá blokáda Leningradu. Bezprecedentní emoce, které přinášela, dokázal Dmitrij Šostakovič hudebními prostředky vtělit do své Sedmé symfonie s tak jedinečnou intenzitou, že se záhy stala světoznámým dílem. Monumentální skladbu dokončil čtyři dny před závěrem roku 1941, před osmdesáti lety. Byl v té době jako významná osobnost už evakuován v Kujbyševě, stovky kilometrů východně od Moskvy. V obležené severní metropoli však předtím strávil několik týdnů. Propagandistické legendy, že je dílo jen a jen odrazem válečných let, vyvracejí ovšem skladatelovy paměti, sestavené Solomonem Volkovem a vydané po Šostakovičově smrti na Západě. Podle nich jde v symfonii o město Leningrad, kterému Hitler zasadil poslední ránu, které však zničil už Stalin.

 

JB-31-1-SPM532a142105463796831

„Viděl jsem, že kdybych měl přijít znova do čela tohoto ansámblu, tak jedině tehdy, pokud se skutečně promění celá situace existence té organizace.“

„David Mareček to pak se svým projektem na celé čáře vyhrál.“

„Argumentoval jsem, že do České filharmonie jsem vlastně vůbec jít nepotřeboval, a dokázal jsem se tehdy skutečně citově udržet na uzdě tak, že mi bylo poměrně jedno, jak to dopadne.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, dostává k roku 2011. Právě tehdy se jako definitivně reálný začal jevit návrat Jiřího Bělohlávka na post šéfdirigenta České filharmonie.

 

999

„Prvořadým lákadlem bude osobnost muže s taktovkou. Potřetí ji v tento den pozdvihne žijící legenda Daniel Barenboim, který tyto koncerty řídil už na prahu let 2007 a 2014.“

„Z celkových osmnácti skladeb včetně tří přídavků zazní celá třetina těch, které Novoroční koncert z Vídně ještě nikdy nenabídl.“

„Novoroční dopoledne má v mysli většiny z nás dvojlomnou atmosféru. A tak si při sledování vnitřně oddychneme a posílíme se do nových bojů. A snad i radostí.“

Pohled na prosincový kalendář koncertů Vídeňských filharmoniků je truchlivý. Po léta to býval měsíc plný vystoupení doma ve Zlatém sále vídeňského Spolku přátel hudby, pověstném Musikvereinu. Měsíc okořeněný přípravami na Novoroční koncert z Vídně, na nichž se kromě samotného orchestru, jeho nepočetného zázemí a hostujícího dirigenta podílejí jednorázovou pomocí město Vídeň se svým magistrátem i zahradníky a floristy. Unikátním sponzorem je Rolex, který je věrný filharmonikům už skoro čtrnáct let.

 

0Polisk-snh

„Díky vzpomínce paní Charlotte známe i přesnou skladbu sváteční štědrovečerní večeře rodiny Martinů.“

„Skladeb ovlivněných vánočními svátky není v tvorbě Bohuslava Martinů mnoho.“

„Skladatel byl vychován v katolickém prostředí, v němž má mariánský kult velmi silné postavení již od středověku a postupně se stal symbolem lidové kultury a víry.“

Vánoční čas je pro každého z nás výjimečným obdobím – snad každý miluje atmosféru klidu prodchnutou vůní jehličí a domácího cukroví. Trávíme čas se svými nejbližšími, rozjímáme a snažíme se před nástupem nového roku rekapitulovat rok končící. Tradice se ale liší kraj od kraje, země od země. Vzhledem k životním osudům, které Bohuslava Martinů zavály doslova do všech koutů světa, měl skladatel možnost slavit Vánoce různými způsoby a je jasné, že to nemohly být vždy Vánoce takové, jaké je znal z domova.

 

300

„Emilia Marty je v podání kmenové sólistky plzeňského divadla Ivany Veberové kreací budící velký umělecký respekt i hluboké dojetí.“

„Janáček je mnohde jinde než u nás vnímán obecně a samozřejmě jako autor mimořádně vzrušujících děl.“

„Jenůfa, Káťa Kabanová a Liška Bystrouška jsou hrdinky, se kterými se dá dýchat. Emilia Marty je takovou taky, jen je možná potřeba si na ni zvykat o trochu déle.“

Plzeňská opera hrála před několika dny Janáčkovu Věc Makropulos. V hledišti novorenesančního Velkého divadla se 444 místy bylo několik desítek lidí. Možná stovka. To je málo. Důvody se v dnešní době sčítají. Za prázdnými sedadly lze tušit obavy z kontaktu s jinými lidmi, opatrnost, odpovědnost, nechuť, únavu, ale také pohodlnost… K tomu se přidávají místa, na která momentálně nedosáhnou ti, kdo nesplňují státní podmínky a nemohou dovnitř. A pak samozřejmě ta, která by byla prázdná tak jako tak. Místa těch, kteří se bojí Janáčka.

 

JBLN

„To je další cenná kvalita britského publika a celého národa: je vlastně velmi seriózní, velmi dbalý všech pravidel a současně umí úžasně řádit. To je báječná kombinace.“

„Po koncertě k jejím osmdesátinám byla krátká audience. Byl to tehdy parný letní večer, každý se potil, bylo to krajně nepříjemné. Královna byla ale naprosto nedotknutá, dokonale zvládnutá.“

„Já k tomu zpočátku přistupoval klidně, ale jak se to blížilo, tak přátelé, hudebníci a všichni kolem se mě neustále ptali, jestli už mám připravený projev, jaký bude, jestli se bojím, jestli mám trému, a tím zvýšeným zájmem ji skutečně ve mně vyvolali.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, potřetí zastavuje u Symfonického orchestru BBC. Jiří Bělohlávek byl v letech 1995 až 2000 jeho hlavním hostujícím dirigentem a od roku 2006 do roku 2012 šéfdirigentem. A za tu dobu mu třikrát byl svěřen úkol zakončit proslulým kultovním programem „Last Night of the Proms“ londýnský festival BBC Proms.

 

8787

„Na počátku byla jednovětá kompozice Rêverie orientale, jejíž téma autora prý napadlo při první cestě do Alžírska.“

„Čtyři jsou určeny pro klavír a orchestr, nejbarvitější z nich, fantazie, se jmenuje Afrika.“

„Saint-Saënsovo tělo bylo z Alžíru převezeno do Paříže a po pohřebních obřadech v Église de la Madeleine bylo uloženo na montparnasském hřbitově.“

Za čtrnáct let se bude v říjnu slavit dvousté výročí jeho narození, ale na dnešek připadá u jména Camilla Saint-Saënse přesně sto let od úmrtí. Jeho život se uzavřel 16. prosince 1921 ve věku 86 let, a to v Alžíru. Pobýval tam v zimních měsících od roku 1873 pravidelně – v severní Africe bylo toto období určitě příjemnější než v Paříži a nebylo problémem se tam dostat, vždyť Francie držela v Alžírsku od roku 1830 až do roku 1962  koloniální nadvládu. Skladatel odcestoval přes moře v listopadu, ale během tamního pobytu po několika týdnech podlehl nečekaně infarktu.

 

99

„Na chedívův příkaz měla v Káhiře vzniknout národní opera. Koho oslovit? Volba padla na toho, jehož Rigoletto zde zaznělo už při otevření Khedivial Opera House – Giuseppe Verdiho.“

„Mezitím se vše bohužel prodlužovalo; došlo ke sporům, v jejichž blízkosti se pohybovala Češka vybraná Verdim do titulní role Aidy, Tereza Stolzová.“

„V hvězdném obsazení zazněla Aida letos na jaře v Opéra Bastille a posluchači si ji mohou vychutnat na stanici D Dur 19. prosince od 16 hodin.“

„Kontext je vším,“ učíval mě můj dlouholetý přítel a guru Miroslav Zikmund. A tak jím tedy Aidin příběh začnu. Slavná a všeobecně oblíbená opera Giuseppe Verdiho měla totiž svou světovou premiéru před půldruhým stoletím, 24. prosince 1871 v zajímavých souvislostech. Konala se na Štědrý den, což ale v muslimské zemi – byť s menšinou koptských křesťanů – nebylo na překážku. Jak ovšem tehdy Káhira vypadala? Co se odehrávalo v samotném Egyptě? Leccos z toho má ohledně Verdiho Aidy vypovídací hodnotu, ať už přímou či nepřímou.

 

JB-29-1

„…a nebude prý vystaven dirigování legendárního posledního koncertu, Last Night. Ha ha! Jiří jich dirigoval celkem osmatřicet a z toho tři slavné Last Night!“

„Jiřího angličtina se stala se všemi přenesenými výrazy a nepřesnostmi tak populární, že orchestr mu na rozloučenou opravdu dojemně připravil slovník výrazů, které pobavily.“

„Pokud nehraje britský hudebník právě tak báječně, jak bych si přál já i on, tak to prostě v dané chvíli nejde. Ale rozhodně to není proto, aby mi dokázal, že jsem idiot, že se mnou nesouhlasí.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, podruhé zastavuje u Symfonického orchestru BBC. Jiří Bělohlávek byl v letech 1995 až 2000 jeho hlavním hostujícím dirigentem a od roku 2006 do roku 2012 šéfdirigentem.

 

JB-28-1

„Řada lidí mě varovala, jak je BBC obtížný orchestr, jak jsou nepříjemní a žádného dirigenta nepřijmou. Já musím říci, že jsem měl naprosto opačnou zkušenost.“

„Věnoval jsem se především klasicko-romantickému repertoáru, to mně velmi vyhovovalo, cítil jsem se v tom nejsilnější a měl jsem dojem, že tam mohu hudebníky nejvíce ovlivnit, nejvíce jim dát.“

„Speciální službu jsme udělali Bohuslavu Martinů.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, dostává k Symfonickému orchestru BBC. Jiří Bělohlávek byl v letech 1995 až 2000 jeho hlavním hostujícím dirigentem a od roku 2006 do roku 2012 šéfdirigentem.

 

JB-27-1

„Ansámbl měl v té době už tolik společných zážitků, zkušeností, odhodlání a víry v budoucnost, že byla naprosto obecná vůle pokusit se to všemi prostředky udržet, nezahodit a zkusit najít jinou existenční platformu.“

„Po pěti letech jsem hodlal svoji činnost ukončit, ale dostal jsem tehdy takovou injekci žádostí, abych pokračoval, a tak to bylo silné, že jsem nakonec PKF vedl až do roku 2006.“

„Vracím se k ní s tak ojedinělým pocitem, jako k žádnému jinému orchestru!“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, podruhé vrací k orchestru Pražská komorní filharmonie, známému dnes jako PKF-Prague Philharmonia. Jiří Bělohlávek těleso po založení v roce 1994 vedl plných dvanáct let.

 

3000

„Šlo vlastně v tom druhém poválečném roce ještě stále o málem soudobou hudbu.“

„Sedmdesát let je v případě obou děl dost na to, aby bylo jasné, že jejich autoři jsou klasici dvacátého století.“

„Ani sto let nemusí být pro umělecké dílo dostatečnou legitimací k definitivnímu spočinutí v přihrádce s názvem Bezvýhradně přijímáno.“

Sté jubileum Janáčkovy Káti Kabanové, které připadlo na 23. listopad, stejně jako sedmdesát let od prvního uvedení Brittenova Billyho Budda náležející k datu 1. prosince nebo stejné výročí Stravinského opery Život prostopášníka, umístěné v kalendáři k letošnímu 11. září, neupozorňují na nic menšího, než že se řada uměleckých děl, nedávno ještě moderních, ba současných, stává pomalu ale jistě klasikou. To, že se některé událostí neúprosně čím dál víc propadají kamsi do vzdálené minulosti, potvrzuje i káhirská premiéra Verdiho Aidy. Bude se od ní 24. prosince připomínat už sto padesát let.

 

JB-26-1

„Vrtalo mi hlavou, abych jenom tím, že odmítám cokoliv s armádou, takovou šanci neznemožnil, nenechal ji zahynout, a začal jsem se tou myšlenkou zabývat.“

„Bylo to ohromné období, novum nejenom pro všechny ty hráče, kteří přicházeli do prvního angažmá, ale i pro mne.“

„Ani ne po dvou měsících se to projevovalo jako velmi kompaktní a krásně fungující celek, a hned 28. října nás tehdejší kancléř pan Ivan Medek pozval na Pražský hrad.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se opět vrací k textu vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek. Jde o kapitolu popisující založení a začátky jeho „filharmoníčků“, orchestru Pražská komorní filharmonie, známého dnes jako PKF-Prague Philharmonia.

 

1Zdenk-Zouhar

„Dokončil cyklus Písničky o lásce na moravskou lidovou poezii a osmělil se zaslat je k posouzení skladateli do USA. Povzbudivá odpověď Martinů se stala základem vzájemné korespondence.“

„Podle výslovného přání skladatele byla kantáta Otvírání studánek oficiálně provedena Zouharem a ženskou částí sboru OPUS ve světové premiéře v Poličce v lednu 1956.“

„Jako skladatel vzdal Martinů hold v roce dvacátého výročí jeho smrti kompozicí skladby Variace na téma B. Martinů.“

Brněnský skladatel Zdeněk Zouhar (1927–2011) se dá charakterizovat jako renesanční osobnost pohybující se celý život mezi skladbou, muzikologií, hudební pedagogikou, dirigováním a organizováním hudebního života. Od mládí komponoval, psal texty o hudbě, věnoval se vydavatelské činnosti a také vyučoval hudbu. Profesně byl Zdeněk Zouhar celoživotně spjat s Brnem: výraznou stopu zanechal jako vedoucí hudebního oddělení Univerzitní knihovny v Brně (dnes Moravská zemská knihovna, 1953–1961), byl dramaturgem brněnské redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu (1961–1970), od roku 1970 vyučoval kompozici na JAMU. Byl nezdolným propagátorem díla Bohuslava Martinů už v době, kdy Martinů žil v emigraci a jeho jméno bylo v Československu zapovězeno, a svými aktivitami napomohl k rozšiřování jeho odkazu v českém prostředí. Od Zouharova úmrtí právě dnes uplynulo deset let.

 

JB-25-1

„V té době se začal objevovat pan dirigent Albrecht, který orchestru sliboval velké prebendy, nahrávací kontrakty v zahraničí…“

„Bylo řečeno, že orchestr se rozhodl pro změnu, která by jinak bývala měla nastat až někdy v roce 2003. Pro mě to byl velký šok.“

„Tento krachec mě probudil, zmobilizoval a já se musel velice rychle a důkladně nad sebou zamyslet a začít pracovat na tom, abych se z té krize rychle dostal.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se opět vrací k textu vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek. Jde o kapitolu věcně popisující rezignaci na funkci šéfdirigenta České filharmonie v roce 1992 poté, co si část orchestru v problematické volbě vybrala Gerda Albrechta.

 

JB-24-1

„Vzpomínám si, že taková ta moje kritičnost musela být strašně nepříjemná, ale pan dirigent Neumann byl ke mně velmi laskavý.“

„Komická opera byla jako pracovní prostředí na dirigování ohromná, ale Berlín sám příliš příjemné město nebylo, jako ostatně další německá města, třeba Lipsko, se všemi továrnami a exhalacemi.“

„Mám stovky emailů a v paměti vzpomínek na nejrůznější instituce i jejich zaměstnance, na které jsem se obracel o pomoc. Naprostá většina československých institucí byla nápomocná, někdy až dojemně.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se vrací k textu vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek. Jde o kapitolu popisující počátky spolupráce s Českou filharmonií a první dirigentské zkušenosti s operou, ke které ho dovedl tehdejší šéf ČF Václav Neumann.

 
Strana 1 z 9