KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Varhany a varhaníci (15)
Husův sbor v Litomyšli english

„Bohoslužby se doprovázely zpočátku jen na pedálové harmonium, pak na digitální varhany.“

„Jedná se o malý, plně mechanický jednomanuálový nástroj s pedálem a pěti rejstříky.“

„Zdejší varhany jsou zajímavé tím, že prospekt tvoří každá ze čtyř stran, nejen ta přední, jelikož všechny obsahují píšťaly, či jsou dokonce tvořeny jen jimi.“

Další díl volného cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské popisuje podobu a historii nástroje v Husově sboru ve městě Bedřicha Smetany – v Litomyšli. Dlouho se zde hrálo jen na harmonium, pak na digitální varhany. Píšťalový nástroj se podařilo farnosti získat až roku 2015, a to díky hudbymilovnému faráři Kláskovi. Zajímavé je, že ačkoli stáří varhan činí pouze 55 let, jejich autor není znám. Do Litomyšle se dostaly až ze Švýcarska.

Současný litomyšlský Husův sbor se nachází v zajímavé a krásné budově na Toulovcově náměstí. Budova v průběhu staletí několikrát měnila majitele i funkci. Ve 2. polovině 19. století prošla zásadní přestavbou dle návrhu Theodora Johna a získala nové průčelí v tzv. obloučkovém rundbogenstilu, pro nějž je charakteristická dodnes. Sídlily zde kanceláře města či různé místní školy. Až roku 1930 odkoupila Církev československá husitská budovu i s přiléhajícím sousedním renesančním domem, dnes farním úřadem, v němž žila a zemřela Magdalena Dobromila Rettigová (je na seznamu kulturních památek). Adaptace obou budov proběhla podle návrhu choceňského architekta Josefa Petříčka, roku 1943 vypracoval projekt na úpravu interiéru modlitebny Čeněk Mužík, rovněž choceňský stavitel. Sochu Jana Husa od Josefa Mařatky umístěnou ve sboru nahradila roku 1985 stejnojmenná sádrová plastika od Františka Bílka.

Bohoslužby se doprovázely zpočátku jen na pedálové harmonium, pak na digitální varhany. Nynější nástroj se zde nachází až od roku 2015, kdy je farnosti prodal pan Andreas Ladach z německého Wuppertalu za 3 800 Euro a ten je pořídil v Basileji. Byly postaveny roku 1965, přičemž jejich autor není znám! Transport a ustavení nástroje provedl pražský varhanář František Nožina (nar. 1953). Jedná se o malý, plně mechanický jednomanuálový nástroj s pedálem, pěti rejstříky a zásuvkovou vzdušnicí. Jeho manuálová dispozice je typická pro barokní pozitivy, díky pedálové klaviatuře a basovému rejstříku jej můžeme nazývat varhanami.

Dispozice:

Pomocná zařízení:

Pedálová spojka

V celém nástroji se nachází 310 píšťal (M: 280, P: 30). Jeho skříň je asymetrická a tvoří ji přední část, jež obsahuje zakomponovaný hrací stůl typu Spielschrank – varhaník sedí zády ke stolu Páně a nad ním se nachází jedno větší průzvučné pole a jedno menší, které obsahuje osm principálových píšťal, a zadní část obsahující pedálový Subbass, jehož některé píšťaly převyšují tu přední. Pedálová sekce vytváří dvě pomyslné věže díky dvěma dvojicím vysokých subbassových píšťal. Ze dřeva je pouze tento rejstřík a ještě manuálový Gedeckt 8´, zbytek je kovový. Nejhlubší část Gedecktu se nachází v obou bočních stranách přední skříně.

Zdejší varhany jsou zajímavé tím, že prospekt tvoří každá ze čtyř stran, nejen ta přední, jelikož všechny obsahují píšťaly, či jsou dokonce tvořeny jen jimi. Současné umístění nástroje je z tohoto důvodu vhodné, protože všechny píšťaly jsou přístupné a dobře viditelné.

Manuálová klaviatura má velké klávesy bílé, půltónové černé, pedálnici paralelní (má podobnou barevnost jako manuál). Manuálové rejstříky se ovládají pomocí manubrií nalevo od manuálové klaviatury, jeden pedálový napravo. Pedálová spojka se aktivuje šlapkou na zaháknutí umístěnou na prahem pedálnice.

Hra na tento nástroj není z důvodu vystavení hráče mnoha decibelům vycházejícím z nástroje nejpříjemnější, protože diskantová část Prinzipalu a hlavně průrazný Scharff vysílají zvuk varhaníkovi přímo do obličeje – do uší.

Místní kůr je atypický tím, že celá jeho zadní stěna obsahuje pět velkých dvoukřídlých oken. Třeba právě proto zde dlouho nebyly umístěny varhany – příliš by na ně svítilo, což pro nástroj není dobré. Esteticky nepůsobí nástroj zrovna ideálně, je navržen ryze prakticky a funkčně. Jedná se o jedny z nejmenších varhan v diecézi. Jejich koupí se však podařilo nynějšímu faráři a emeritnímu biskupu Štěpánu Kláskovi zvýšit hudební úroveň zdejšího kůru.

Foto: archiv autora 

Petr Vacek (I.)

Petr Vacek (I.)

Varhaník, sbormistr, pedagog

Absolvoval Konzervatoř Pardubice v oborech hra na varhany a dirigování a JAMU v Brně taktéž ve dvou hlavních oborech, a to ve hře na varhany a dirigování orchestru. V rámci toho se věnoval i dirigování sboru, a to u předních českých sbormistrů. Je koncertně činný jako sólista (Teplické varhanní léto, Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové, Bachův varhanní podzim, Litoměřické varhanní léto), doprovází také sólisty i pěvecké sbory, diriguje orchestry a sbory (Královéhradecký komorní orchestr, Smíšený pěvecký sbor Josef Bohuslav Foerster Přelouč). Obdržel cenu Sbormistr-junior v roce 2013 od Unie českých pěveckých sborů za přínosnou sbormistrovskou činnost. Velmi ho baví také hudební pedagogika, jíž se věnuje na ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové. V minulosti účinkoval ve hře Petera Schaffera Amadeus ve Východočeském divadle Pardubice, kde hrál menší roli. Dálkově se věnuje studiu Muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od září 2021 je pedagogem Konzervatoře Pardubice.



Příspěvky od Petr Vacek (I.)



Více z této rubriky