„Varhany zde postavil vídeňský dvorní varhanář Lothar Franz Walther roku 1729.“

„Skříň nástroje je zhotovena z tmavě hnědého dřeva, obsahuje jemné intarzie, mnoho zlacených řezeb a dva vyřezávané andělíčky pod prospektovou římsou a tři jejich dvojice na korunní římse.“

„Na konci druhé světové války byly varhany barbarsky zdevastovány ruskými vojáky.“

Málokdy se povede, že význam kostela, chrámu či kaple koresponduje s kvalitou a hodnotou varhan v nich umístěných. Dobré příklady v naší zemi máme ‒ například Týnský chrám v Praze a tamní Mundtovy varhany, katedrála sv. Václava v Olomouci a nástroj bratří Riegrů. Dalším podobným případem, ale méně velkolepým, jsou vynikající Waltherovy varhany v nádherné zámecké kapli na zámku ve Valticích, která je považována za jednu z nejkrásnějších na Moravě.

Jihomoravské Valtice (německy Feldsberg) byly do konce první světové války součástí Dolního Rakouska, roku 1920 pak byly na základě Saint-Germainské smlouvy oficiálně připojeny k Československu, konkrétně k okresu Mikulov. Od roku 1391 do 1945 patřily knížecímu rodu Lichtenštejnů – zdejší barokní zámek byl jejich sídlem.

Zámeckou kapli navrhl a vystavěl rakousko-italský architekt a dekoratér Antonio Beduzzi (1675–1735) v letech 1726 až 1729 za vlády Josefa Jana Adama z Lichtenštejna. Jedná se o mimořádné architektonické a především výtvarné dílo ‒ obsahuje nádherné fresky po celém stropě, několik druhů mramoru, zlacené hlavice sloupů, intarzované lavice, oltář sv. Jana Nepomuckého. Návštěvníky zaujme i nezasklená oratoř pro šlechtu a nad ní, na vysoko umístěném kůru, malé štíhlé varhany. Vše koresponduje s významem a pozitivním vztahem k umění lichtenštejnského rodu.

Varhany zde postavil vídeňský dvorní varhanář Lothar Franz Walther (cca 1656‒1733) roku 1729, tedy v roce dokončení kaple, za 700 zlatých. Jestli je správné jeho datum narození, stavbu prováděl v třiasedmdesáti letech, což je úctyhodné. Jedná se o malé, jednomanuálové „kapesní“ varhany s pedálem a osmi rejstříky, které byly již ve své době považovány za výjimečné. Jsou situovány uprostřed kůru v jedné skříni těsně přiléhající zepředu k zábradlí a ze shora ke stropu kaple. Hrací stůl je umístěn v zadní stěně postamentu.

Nástroj je unikátní tím, že má tzv. lomené velké oktávy manuálu i pedálu (dvojité půltónové klávesy D, E ‒ tedy D, Fis a E, Gis), což bylo dle Jiřího Sehnala takto učiněno na Moravě poprvé (kniha Barokní varhanářství na Moravě. Díl 2., Varhany). Pedálnice má rozsah jen do malého e, což není běžné (důvodem byl asi nedostatek místa ve skříni pro další píšťaly), a je navržena tak, že ji zvládne obsluhovat i jen levá noha varhaníka, pravou si může hráč položit na podlahovou desku. V rozsahu pedálu má manuálová vzdušnice vždy dva tónové ventily ‒ jeden pro manuál a druhý pro pedál. To v podstatě představuje trvale zapnutou pedálovou spojku. Takto to bylo vyrobeno pravděpodobně proto, že pedálové rejstříky byly slabé a bylo třeba je zesílit, alespoň dnes se tak zdají. Tóny pedálové klaviatury jsou: C, D/Fis, G, E/Gis, A, Hes, H, c, cis, d, dis, e. (Tučné písmo označuje půltónové klávesy. Ty mají zajímavě tvarované nákližky.)

Skříň nástroje je zhotovena z tmavě hnědého dřeva, obsahuje jemné intarzie, mnoho zlacených řezeb a dva vyřezávané andělíčky pod prospektovou římsou a tři jejich dvojice na korunní římse. V prospektu se nachází rejstřík Principal 4´ ve třech píšťalových polích. Ve výši korunní římsy je skříň orámována železnou tyčí s navlečenými kroužky. Je pozoruhodné, že iluzivní stropní fresková malba přímo navazuje na výzdobu skříně ‒ vše je jakoby propojeno v jeden celek.

Dispozice:

Pomocná zařízení:

Páka ripieno (zapíná i vypíná Principal 4´, Octavu 2´, Quintu 1 1/3´)

V celém nástroji se nachází 406 píšťal (M: 376, P: 30). Ze dřeva jsou pedálové rejstříky a také Copula major 8´ i Flauto 4´, zbytek je kovový. Většina píšťal je však nová, viz níže. Označení rejstříků v tabulce vychází ze současné organologické terminologie a mírně se liší od názvů na štítcích u manubrií. Ty jsou špatně čitelné a některé chybějí, ale velmi pravděpodobně jsou původní. Též je neobvyklé, že notový pult je nově vyrobený a zavěšený za provázky na skříni. Pravděpodobně tedy předtím nástroj žádný pult neměl.

Manuálová klaviatura je vyhotovena v tzv. inverzní barevnosti (velké klávesy jsou černé, půltónové bílé) a má menší rozměry. Vzdušnice jsou zásuvkové, traktura nástroje plně mechanická. Rejstříky se ovládají vysoustruženými manubrii po obou stranách manuálu, nad nimi napravo se nachází tzv. páka ripieno, kterou stavěli italští varhanáři. Tónová traktura má příjemný lehký chod. Z hlediska umístění hracího stolu je jasné, že varhaník slyší nástroj omezeně a trochu zkresleně ‒ to se dá však částečně vyřešit otevřením zadních dvířek ve skříni. Tyto varhany dokáží, i přes svou malou velikost, adekvátně naplnit prostor kaple krásným zvukem. Naladěny jsou mírně pod a1=440 Hz při letních teplotách v takřka rovnoměrné temperatuře.

Vzduchové hospodářství je umístěno na kůru a tvoří ho jeden nový klínový měch položený z pohledu varhaníka nalevo a malý elektrický ventilátor umístěný v tlumící bedně přímo za ním. Tlak vzduchu se zdá bohužel nedostatečný ‒ zejména při hře plnějších akordů a užití pedálu.

Na konci druhé světové války byly varhany barbarsky zdevastovány ruskými vojáky. Dle pamětníků se „nacházely píšťaly poházené po celých Valticích“, uvnitř skříně byly údajně nalezeny kulky. Píšťal v nástroji zbylo velmi málo, kovová žádná. Podle nich a podle rozměrů otvorů na píšťalnicích a výši závěsů píšťal však mohla varhanářská firma Doubek a syn v roce 1998 vyrobit píšťaly nové a nástroj zrekonstruovat a uvést do použitelného stavu. Akce zdárně proběhla díky finanční podpoře nadace Památky jižní Moravy a daru společnosti Rockwell Aerospace, jak je napsáno na oválné tabulce přilepené na varhanní skříni. V ní je jmenován jako dárce i pan Norman Greig z USA.

V dnešní době se varhany využívají k doprovodu svatebních obřadů a koncertům (například cyklus Henckeovy barokní varhany, Barokní slavnosti Festa Teatrale). Občas se rozeznějí i v rámci prohlídek zámku, mše se však v zámecké kapli pravidelně neslouží.

Foto: archiv autora, archiv zámku Valtice, Wikipedia – Dana Tvrdá