„Zásadní je kvalita nástroje – přináší jednak bohatý, kultivovaný zvuk a také precizně fungující trakturu – ani jedno z toho žádný z dosavadních nástrojů školy nemá.“

„Stavba varhan pro potřeby hudebních škol má svá specifika. Je potřeba, aby na nich bylo možné cvičit široký rozptyl repertoáru v malém prostoru.“

„Škola musí stále hledět kupředu. Připravuje už s plným nasazením výběrové řízení pro stavbu varhan do koncertního sálu.“

Na konci letošního listopadu předala varhanářská firma Mühleisen z německého Leonbergu poblíž Stuttgartu do užívání nové varhany pro účely výuky a cvičení na Pražské konzervatoři. Škola tak po mnoha letech díky podpoře hlavního města Prahy a fondů EU získala kvalitní nástroj pro přípravu nové generace varhaníků.

Pražské konzervatoři se úspěšně daří získávat pro svůj provoz celou řadu nových nástrojů (klarinety, hoboj, akordeon, bicí…). Snad i díky tomu, že současný ředitel školy, Petr Čech, je sám varhaník, došlo konečně i na tolik potřebný nový nástroj pro mladé varhaníky. Situace totiž pro ně nebyla příliš příznivá – výuka probíhala na dvoumanuálovém nástroji firmy Rieger-Kloss ze sedmdesátých let 20. století; pro cvičení potom měli studenti k dispozici nejprve jedny staré pneumatické dvoumanuálové varhany, třímanuálový nástroj digitální (před několika málo lety přibyl ještě jeden třímanuálový digitální nástroj) a malý mechanický jednomanuálový pozitiv s pedálem. Třímanuálový mechanický nástroj s plným rozsahem manuálů i pedálu vybavený žaluzií tedy škole chyběl.

Předností nového nástroje však není pouze výbava pomůckami a rozsahem, jakkoliv je to potřebné a důležité. Zásadní je jeho kvalita – přináší jednak (v rámci omezení vyplývajícího z malého prostoru učebny) bohatý, kultivovaný zvuk a také precizně fungující trakturu – ani jedno z toho žádný z dosavadních nástrojů školy nemá.

Stavba varhan pro potřeby hudebních škol má jiná specifika, než pokud jde o varhany kostelní či v koncertním sále. Je potřeba, aby na nich bylo možné cvičit široký rozptyl repertoáru (pokud nejde o varhany vyhraněné v konkrétním historickém stylu, ale to snad v našich podmínkách vůbec neexistuje) v malém prostoru. Jednoduše řečeno – mívají na málo rejstříků hodně manuálů a velký rozsah. Pro kvalitní výuku je potřeba, aby varhany měly tři manuály, rozsah manuálů alespoň do g3 (lépe až do c4), pedálu do g1 a alespoň jeden žaluziový stroj. To vše nové varhany Konzervatoře mají. Malý prostor učeben i rozpočet limituje varhanáře v možnostech rejstříkové výbavy podobných nástrojů a využívají pro to různých „fíglů“. V případě popisovaného nástroje je těchto „fíglů“ více. Aby nástroj mohl mít potřebné tři manuály, je zde pro druhý a třetí manuál využit jeden stroj. Hráč si tedy rejstříky tohoto stroje zapne buď do druhého, nebo do třetího manuálu (ne do obou současně). Další úspornou pomůckou je sdílení rejstříků prvního manuálu s pedálem – pedál tak má „vlastní“ jen jednu oktávu nejhlubších tónů, zbytek „si půjčuje“ z prvního manuálu.

Hlavní stroj (první manuál) je zde vybaven Principálem v osmistopé poloze. Ten bývá často u podobně velkých varhan bohužel vynecháván. Jako jeden z hlavních rejstříků varhan má své nezastupitelné místo. Varhanáři zvolili pro zdejší Principál sice poněkud užší a jemnější intonaci, ale zda je absence jeho širšího a silnějšího zvuku vadou, je otázkou vkusu. Hlavní je, že při současné intonaci spolehlivě nasazuje ve všech polohách, jak má. Dále je tento stroj vybaven osmistopou Flétnou, která je pro jemnost Principálu mnohdy silnějším hlasem, a Oktávou.

Výbava žaluziového stroje je zvukově velmi barevná a kultivovaná. Každý z rejstříků má svůj charakter a účel. Velmi krásné jsou smykavé hlasy – Salicional a Schwebung (výchvěvný hlas). Společně tvoří plný symfonický smykový zvuk, jaký známe z francouzských varhan. Nejsou tedy pouze nezajímavým tichým ševelením, které málem není slyšet, ale bohatým, plným, a přesto jemným smykavým zvukem, který ve spojení s efektem žaluzií poskytuje základ pro inspirovanou hru. Gedeckt 8´, Violine a Flétna ve čtyřstopé poloze fungují skvěle samostatně i v kombinacích, a navíc poskytují základ rejstříkům vyšším – kvintě, dvoustopé flétně a flétnové tercii. Tyto vysoké rejstříky jsou citlivě naintonované, takže ani delší hra na nich v malém prostoru hráče při cvičení neunaví. Navíc bezvadně barevně zvuk zpestří. Cennou výbavou tohoto stroje je pak Hoboj (který se podařilo do varhan dodat díky podpoře, které se škole dostává od společnosti Unicorn). Disponování jazykového hlasu je nepochybně také jednou z nezbytností školního nástroje – specifickou tvorbu tónu těchto rejstříků je dobré si „osahat“ co nejdříve. Jeho zvukové spektrum dále rozšiřuje možnosti celého nástroje.

Jediným úskalím tohoto zvukově i řemeslně krásného nástroje je ono užití úsporných řešení při rejstříkové výbavě. Toto úskalí tkví v tom, že je při rejstříkování barevně odlišných a samostatných zvukových pásem (typickým příkladem je triová hra – dva barevně nezávislé manuály a samostatný pedálový hlas) třeba myslet na „sdílené“ rejstříky. Je proto nutné promýšlet reálné možnosti kombinací použitých rejstříků, protože je jich méně, než by se na první pohled mohlo zdát. Je to však úskalí bezproblémově řešitelné. A ony užité „fígle“ ve výsledku mnohem více dávají, než berou.

Jelikož se náš seriál jmenuje „Varhany a varhaníci“, řekněme si, než připomeneme ještě historii nástrojů Pražské konzervatoře, také něco o zdejších varhanících. Na varhanním oddělení v současné době vyučuje Josef Popelka (vedoucí oddělení), Jan Kalfus a také Petr Čech. V pedagogickém sboru Konzervatoře je však varhaníků „ukryto“ více – především vyučují hudebně-teoretické předměty. Varhany jako hlavní obor nyní studuje devět posluchačů.

HISTORIE

Nahlédněme stručně do dějin Pražské konzervatoře a její předchůdkyně, Varhanické školy. Jaká byla jejich vybavenost varhanami k výuce?

Nejstarším zjištěným školním nástrojem byly jednomanuálové varhany z roku 1842. Ty později Karel Schiffner dovybavil pedálem. Jedním z podporovatelů Varhanické školy byl varhanář Josef Gartner. Ten škole dodal v roce 1853 po nástupu nového ředitele, Karla Františka Pitsche, dvoumanuálové varhany s deseti rejstříky. Mimochodem – Gartner také o školní varhany pečoval a připravil pro studenty praktickou knížečku o fungování a údržbě varhan. Z jeho pozůstalosti byly do školy darovány ještě jedny malé varhany. Šlo patrně o pozitiv. Po Gartnerovi údržbu prováděl varhanář Karel Schiffner.

Roku 1886 přibyly do školy varhany Karla Eisenhuta (pozděny přestavěné firmou Rejna a Černý). Byly také dvoumanuálové a mimo jiné vybavené žaluzií. Kromě nich v tomtéž roce dodal Karel Schiffner ještě jedny jednomanuálové varhany.

Dále postupně pro školu stavěli Rejna s Černým další nástroje – na popud Josefa Kličky v roce 1900 dvoumanuálové varhany, roku 1895 dvoje dvoumanuálové a v roce 1910 přestavbou menšího nástroje vzniklé varhany jednomanuálové s pedálem. Varhany se pochopitelně postupně opravovaly, přestavovaly i vyřazovaly.

V období první republiky žáci často školní koncerty či zkoušky hráli v pražských kostelích (Strahov, U Salvátora, Husovy sbory a jinde) i v Obecním domě. V roce 1936 získala Konzervatoř třímanuálové varhany systému „Unit“ z továrny v Krnově. Dispozici navrhl Bedřich Antonín Wiedermann.

Další třímanuálové varhany, tentokrát podle návrhu Jana Bedřicha Krajse, pro školu postavila firma Tuček v roce 1950. To už bylo v době, kdy výuka probíhala v budově Rudolfina. Spolu s tímto nástrojem zde pak byly ještě dvoumanuálové pneumatické nástroje firmy Mauracher, firmy Eule (ten, který právě nyní definitivně dosloužil) a jedny vzniklé přestavbou starších nástrojů. Kromě toho zde byl dále využíván zmíněný „Wiedermannův“ nástroj. Tyto třímanuálové varhany byly později umístěny v budově Na Rejdišti v orchestrálním sále. Odtud však byly demontovány při přestavbě sálu na divadlo a od té doby čekají deponované na nové vhodné umístění. Dále škola získala jen už zmíněné varhany krnovské v roce 1977 a nástroje digitální.

BUDOUCNOST

Škola však musí stále hledět kupředu. Celková společenská situace se sice v poměru k investicím do podobných projektů pravděpodobně zhorší, ale vedení školy se nevzdává! Připravuje už s plným nasazením výběrové řízení pro stavbu varhan do koncertního sálu.

Méně pozorní návštěvníci si sice myslí, že tam varhany jsou už nyní – ale to se pouze nechají zmýlit velmi přibližnou vizualizací s píšťalami, která je natištěná na tkanině zakrývající díru ve zdi, která je zde pro umístění skutečných varhan připravena.

Foto: orgelbau-muehleisen.de, archiv autora