Pohledem Petra Vebera


Beethoven-2020

„Rok 2020, magický ´twenty twenty´, přinesl všechno jiné, než kýžený krok kupředu.“

„Zmar symbolizuje osud plně nastudované inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů Národního divadla Brno…“

„Právem se asi můžeme obávat, že cesta k normálu bude pomalejší, než bychom si přáli.“

Kdo všechno doplatil na pandemii? Beethoven se svým výročím pokaženým všemi omezeními určitě; celosvětově, tak jak i koronavirus působil globálně. Nevyužitých hudebních jubileí zůstalo samozřejmě víc – v našich zeměpisných šířkách například Rejchovo. Na opatření přijímaná proti nemoci jsme ale doplatili všichni. Když zůstaneme jen u hudby, tak ti, co nemohli hrát a zpívat, i ti, co je nemohli poslouchat. Zmařených záměrů je za námi tolik, že ani nemá smysl je počítat. Můžeme si je, dnes už jen s kyselým pokrčením ramen, asi připomenout. A hlavně doufat, že k nim budou letos přibývat další a další už jen po několik měsíců, ne až někam do Vánoc, ne natrvalo.

 

2

„Teď v zimě to bylo a je horší. Další omezení, nová a nová… a vidina konce dočasnosti téměř nulová.“

„Aby se muzikanti a ti, co hudbu rádi poslouchají, nehroutili, potřebují s muzikou živý, plný, bohatý a obvyklý kontakt. Ale normálně potřebují žít i všichni ostatní lidé.“

„Bývaly doby, kdy ještě skladatelé uměli s upřímným patosem napsat něco burcujícího.“

Rybu jsme na Vánoce letos jíst ještě směli. Kolik chystaných a toužených provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby jsme museli odpískat, nikdo nespočítá. Hudební symbol českých Vánoc, známý, populární, obecně sdílený a zlidovělý, oněměl. Život bez tradic a rituálů ztrácí velký kus obsahu. Pokud se tak někomu na přelomu adventní a vánoční doby přizvedla míra otrávenosti a nenaloženosti posledních týdnů a měsíců, měl legitimní důvod. Ale přesto by mělo současně neustále také zaznívat: nás nedostanou.

 

pondělí, 21 prosinec 2020 10:41

Pohledem Petra Vebera (32)
Jen pro některé?

Autor:
115

„Všechno nasvědčuje tomu, že do divadla nebo na koncert hned tak nepůjdeme.“

„Budou u vstupů do síní a divadel čtečky čárových kódů, kam budeme vkládat svá potvrzení o bezinfekčnosti?“

„Stane se vakcína ´nezbytností´ nejen pro mezinárodní cestování, ale i pro domácí kulturní dění?“

Štědrý večer raději bez koled, protože zpívání je snad i doma prý rizikové; půlnoční mše na místenky v řádu desítek, nebo rovnou raději zrušené; Vánoce bez hudby a s přísně omezeným počtem povolených rodinných setkání; dárky z internetu; zavřené restaurace; muzikanti bez příjmů; senioři v domovech klidného stáří obklopení zneklidňujícími postavami ve skafandrech, uvěznění měsíce a měsíce bez návštěv… A k tomu zprávy, že kdo nebude očkován, v budoucnu nikam nepoletí. Zatím do Austrálie, ale ony se další letecké společnosti určitě přidají. Nějak se pořád nechce věřit, že tohle všechno se nám děje a opravdu musí dít.

 

pondělí, 16 listopad 2020 20:03

Pohledem Petra Vebera (31)
Globální ochlazování

Autor:
1

„Po týdnech nehraní a nezpívání, nevyučování a veřejného nestravování, a nevycházení plíživě nastupuje zákeřná lhostejnost.“

„Čím déle se nebude moci v úzké pospolitosti tvůrčím způsobem přemýšlet a pracovat, zkoušet a koncertovat, tím přízračnější bude resuscitace.“

„Ve hře jsou teď Vánoce. Ryba i Rybovka. Co z toho bude, co ne?“

Další a další týdny, během nichž je kvůli ochraně před koronavirem zastaven život, přinášejí různá, většinou nepříliš radostná zjištění a s nimi obavy. Čím déle bude trvat vynucená nečinnost, tím větší bude nebezpečí, že při návratu k normálu nebudou v budoucnu, dlouho a možná už nikdy, věci tak, jak byly. I v hudbě.

 

veb-K-Litomyl-DSC3753

„Vyčítat hudebníkům, že se v koronakrizi, jsouce bez práce, hlásí o právo na existenci, že volají o pomoc, není fér, ale není to ani prozíravé.“

„Život bez dobrého jídla, bez možnosti setkání s přáteli, není plnohodnotný. Ale hudba jde ještě dál, přímo k podstatě našeho bytí.“

„Než se tak stane, choďme ven na vzduch a zabývejme se něčím pozitivním. I hudbou.“

Člověk potřebuje mít v životě smysl, úběžníky, perspektivu, cíle. Potřebuje se na něco těšit. Momentální situace žádné pevné body a jasné výhledy nenabízí. Nikdo neumí říct, při jakých číslech se odvolá omezování normálního každodenního provozu, nikdo neví, kdy skončí druhá pandemická vlna, a už vůbec se nemluví o tom, kolik dalších podobných vln nás asi ještě čeká. Nejsou jasně popisovány následky, nejsou zřetelně a včas stanovována pravidla kompenzací. Neumíme si představit podobu lepších zítřků. Hledáme proto podvědomě něco příjemného. Spolehlivého. Zásadního. Hudební umění to nabízí.

 

pátek, 09 říjen 2020 14:01

Pohledem Petra Vebera (29)
Bez naděje?

Autor:
1

„Ta nejistota bez konce ubíjí.“

„Kolikrát ještě organizátoři zkusí připravit další upravené verze programů, než odejdou a poslední za sebou zhasne…?“

„Jak to teď paradoxně konečně bude všechno jednodušší, protože jednoznačné, když se od pondělí nebude konat vůbec nic…!“

Žijeme v divné době. Naše přebývání tak trochu přestává mít jasnou budoucnost, záchytné body, jistotu, cíle, smysl. Světlo na konci tunelu je prý snad kdesi v červnu 2021. To je setsakramentsky daleko. K podivnému prožívání současnosti, ve které začíná chybět radost a naděje, přispívají nejasnosti kolem pandemie, čím dál zřetelnější tušení existenčních potíží, ale i takové marginálie, jako že se nesmí veřejně zpívat a že zase nebudou koncerty a divadla…

 

čtvrtek, 01 říjen 2020 09:05

Pohledem Petra Vebera (28)
Zmar

Autor:
7

„Bude ještě vůbec v ekonomice, kultuře, sociálních kontaktech, v pracovní morálce, ve vzdělávání a v mezilidských vztazích nějaká cesta zpět?“

„Jak dlouho bude trvat těm, kteří se už teď bojí chodit na koncerty, než seberou odvahu a zdravý rozum a zase se někam vydají?“

„Kdy se do programů vrátí Mahlerovy symfonie, kdy kantáty a oratoria a s nimi sbory?“

Při zpívání dochází k masivnímu šíření viru, zpěv je velmi rizikovou aktivitou, tvrdí ministr zdravotnictví Roman Prymula, na sociálních sítích vesměs nazývaný Plukovníkem. Máme tu nový obor, muzikoepidemiologii. Nebo epidemiomuzikologii. V pražském Národním divadle se proto na dva týdny zpěv zakazuje, v Brně ze stejného důvodu už podruhé odkládají premiéru Řeckých pašijí, Ostrava nepřijede do Prahy se Šostakovičovou Lady Macbeth, Dětská opera Praha neodehraje Perníkovou chaloupku. Nebudou se hrát muzikály. A v kostelech nesmějí lidé vůbec zpívat. Zmar. I když si ještě pořád myslíme, že tohle bude trvat jen přechodně. Co je to ale proti tomu, že Metropolitní opera v New Yorku rovnou oznámila, že začne hrát až příští podzim…

 

130

„Houslistu Josefa Špačka v poloze, kterou předvedl ve Vivaldiho notoricky známé hudbě, tak moc neznáme.“

„Pokud se letos zjistilo, že i komorní hudba stojí za to a že je pro ni v tuzemsku řada povolaných, bylo by pěkné, kdyby se i na to dalo navazovat.“

„Navzdory koronaviru a vládním opatřením, která dlouho vypadala jako likvidační pro letní kulturní nabídku, se v rodišti Bedřicha Smetany nakonec uskutečnil hodnotný festival komorní hudby.“

Josef Špaček a Barocco sempre giovane uzavřeli v neděli večer Smetanovu Litomyšl virtuózním, osobitým, značně neortodoxním provedením Čtvera ročních dob. Kvůli opatřením proti virové pandemii se letošní ročník konal nakonec v posunutém termínu a ve výrazně jiné podobě, bez oper a symfonických programů, bez zahraničních hostů a bez větší poloviny obvyklého publika. Nicméně uskutečnil se, a to doslova navzdory jarním zprávám o koronaviru. A paradoxně dokonce díky nim přinesl posluchačům ve své vynuceně nové podobě řadu zážitků, které by tato festivalová platforma jindy asi nenabídla.

 

sobota, 20 červen 2020 16:10

Pohledem Petra Vebera (26)
Kdyby…

Autor:
IMG20200620155357

„Kdyby se nestalo, co se letos stalo, čekala by nás zítra na Smetanově Litomyšli Beethovenova Devátá a později v týdnu na Zimním stadionu Libuše.“

„Místo toho Met zůstává zavřena do konce kalendářního roku… a v Londýně se děsí prognóz, které orchestry koronakrize nenávratně položí.“

„Sebelepší streamy nemohou nahradit setkávání lidí, hudbu chvějící se v obrovském, a přitom tak intimním vesmíru mezi pódiem a auditoriem.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl, kdyby zůstal v naplánované podobě a původních termínech, by se dnes večer konalo operní gala Slovenského národního divadla. Takzvaná koronakrize s brutálními opatřeními proti šíření pandemie však tento program nenávratně pohřbila. Jako mnohé a mnohé jiné. Pozdější rozpačité rozvolňování restrikcí nepřišlo včas. Není to jedno… Ano, virus se nám docela vyhnul, zákazy srocování, obcování a sdílení, stejně jako textilie přes obličej, mizejí, černé prognózy, že budeme zavřeni ve státních hranicích měsíce a roky, se nenaplňují. Otrnulo nám, a tak bude lítost nad ekonomickými i kulturními ztrátami vcelku pochopitelná a čím dál neodbytnější.

 

čtvrtek, 14 květen 2020 15:00

Pohledem Petra Vebera (25)
Hraní do oken

Autor:
5

„Iniciativa Hrajeme do oken je jednou z mnoha současných alternativních aktivit, které chtějí potěšit… a také upozornit na sbírky pro potřebné.“

„Zůstat už jednou provždy pouze u streamů by bylo hrozné.“

„Škoda, že se teď nenašli například dva pianisté, kteří by pro narozeniny Pražského jara zahráli na čtyři ruce.“

V úterý bylo dvanáctého května. Většina z nás nepamatuje doby, kdy ten den ještě nezačínalo Pražské jaro, kdy nezněla Smetanova Má vlast. Letošní podivné rouškové jaro a jeho původci, tedy virus, osud a vláda, zamávalo tradicemi jako už dlouho nikdo. Pražské jaro je a není, to podle úhlu pohledu, o Mé vlasti naživo si můžeme nechat zdát a na koncerty se díváme v počítači. Pokud to bude trvat ještě nějaké měsíce, zapomeneme, kudy a proč se na ně chodí. Jako ten pán na legračním obrázku z facebooku, který se „…po dvou měsících vrací do práce a nepamatuje si technologické postupy…“. Ano, ten, co drží housle způsobem, který užívají flétnisté.

 

neděle, 03 květen 2020 10:32

Pohledem Petra Vebera (24)
Z nouze ctnost?

Autor:
0

„Hrstka sólistů s neustále se spokojeně usmívajícím šéfdirigentem zahrála Mahlera jako úžasně zajímavou skladbu.“

„Berlínští prokázali, že jsou na světové špičce. Nejen interpretačně, ale i dramaturgií a způsobem sebeprezentace.“

„Pražský večer s nezaviněně podivnou atmosférou osamělého hraní a zpívání bez reakce druhé strany.“

Symfonické a orchestrální koncerty nejsou zatím v naší nenormální karanténní době možné, a tak se malé i velké instituce soustřeďují už po řadu týdnů při benefičních a dalších koncertních streamech ke komorní hudbě. Nejdál teď zašli Berlínští filharmonikové, když při svém třicátém prvomájovém koncertě zahráli v pátek v přímém televizním přenosu v méně než patnácti lidech Mahlerovu Čtvrtou symfonii.

 

0

„Pašije podle Lukáše posloucháme dnes nejen jako svědectví doby, ale i jako dílo jednoznačně nadčasové.“

„Hudbu měl rád. Ale stromy podle svých slov také. Moc.“

„Úvahy, jestli avantgardu zradil, nebo jasnozřivě opustil, nechme otevřené.“

Krzysztof Penderecki, jehož život se uzavřel přesně před měsícem, 29. března, byl bezpochyby jedním z nejznámějších Poláků. Až skončí pandemie a odezní návazná opatření přijatá proti jejímu dalšímu šíření, uspořádá Polsko státní pohřeb. Zatím se na počátku dubna v Krakově v kostele Nejsvětější Panny Marie Královny Polska uskutečnila zádušní mše jen v rodinném kruhu. Urna je nyní v bazilice sv. Floriana, ve které podle staleté tradice začínala Královská cesta a slavná procesí a pohřby. Popel významného tvůrce bude ale nakonec uložen v Národním Pantheonu, v kryptě pod presbytářem krakovského kostela svatých Petra a Pavla.

 

DSC3647-2

„Kdyby ležel sníh, mohla by to být úplně čistokrevná štědrovečerní noc někde na vesnici.“

„V modlitebně se scházejí tři muži v černém a s bílými rouškami. Povedou televizní bohoslužbu.“

„Koncert a divadlo, stejně jako kostel, v televizi nebo na obrazovce natrvalo nestačí.“

Ke křesťanům směřovala pro noc ze soboty na neděli výzva, aby zapálili za okny svíčku. Mohli tak veřejně vyznat „Ježíš je světlem našeho života“. O moc víc toho o letošních Velikonocích projevit nemohli. Zavřeni doma, s rouškami pověšenými u klíčů, aby nezapomněli na jedenácté přikázání „Nenakazíš bližního svého“, pokud by snad přece jen chtěli z nějakého povoleného důvodu vyjít do liduprázdného prostoru za dveřmi svých domovů. O bohoslužbách si směli nechat jen zdát a duchovní hudbu si mohli maximálně pustit z nahrávky. Takové svátky – s výjimkou roků morových ran, pogromů, skrývání v katakombách a egyptského a babylonského zajetí – lidstvo už asi dlouho nezažilo.

 

neděle, 29 březen 2020 19:30

Pohledem Petra Vebera (20)
Letní čas

Autor:
0

„Návrat k zimnímu času by se na našem prožívání vlastních životů podepsal také - podobně jako koronavirus.“

„Nikdo z těch, kdo sedávají v auditoriu Smetanovy Litomyšle či českokrumlovského „otáčka“, ale ani nikdo z těch, kdo v létě rádi do večera za světla pracují na zahradě nebo chodí po horách, by přece nemohl hlasovat pro zrušení letního času..."

„Je čím dál pravděpodobnější, že si letos soumraků po koncertech a snášejících se nocí během operních představení moc neužijeme.“

Nevstávalo se nám dnes možná tak snadno, posunovali jsme v noci hodinky dopředu. Máme tu opět letní čas. „Bílé noci“ sice zrovna u nás nemáme, ale pokud se náš život, obrácený teď naruby pandemií koronaviru, vrátí v dohledné době zase k normálu a začneme opět chodit na koncerty, budeme určitě za delší večery až do 25. října rádi. A třeba si jednou zajedeme i na festival „Bělyje noči“ do Petrohradu.

 

pátek, 13 březen 2020 14:00

Pohledem Petra Vebera (19)
Virus

Autor:
55

„Příběhy hudebníků, kteří najednou nemají co dělat a proč cvičit.“

„Budou se množit alternativní způsoby koncertování.“

„Muzikanti, kteří přišli o práci, propady ve svých financích už těžko kdy dohoní.“

Čelíme celosvětově se šířící nemoci, ale také problémům, které z toho vyplývají. Přicházíme o práci, o jistoty, o plány, také o podněty z živé hudby, na které jsme zvyklí. Máme dostatečnou odolnost? Přečkáme?

 

pondělí, 24 únor 2020 09:55

Pohledem Petra Vebera (18)
Bacha na Händela!

Autor:
0

„Duchovní díla obou završitelů barokní hudební éry budí úctu a úžas, těší nás a přesvědčují… a toho, kdo chce, vedou blíž k víře.“

„Na Händela je opravdu potřeba dávat pozor. Není totiž o nic menší než Bach.“

„Jejich hudba je odlišná, třebaže oba patří baroku.“

Mozart a Salieri tvoří hudební dvojici, které přidaly na věhlasu společnou rukou literatura, divadlo a film. Začal s tím básník Alexander Sergejevič Puškin a na něj navázal skladatel Nikolaj Rimskij-Korsakov, o století později téma oživil dramatik a scenárista Peter Shaffer a pár let po něm filmový režisér Miloš Forman. Podobné zajímavé hudební dvojice by mohli tvořit Smetana s Dvořákem nebo Prokofjev se Šostakovičem… Bach s Händelem také, jen s tím rozdílem, že oni dva se zřejmě nikdy nepotkali.

 

10

„Byl zamilovaný do jazzu a nechtěl studovat klasiku.“

„Až mnohem později ho jeho žáci přesvědčili, aby opět veřejně vystupoval.“

„Byl nejstarším hrajícím kytaristou na světě, jak sám tvrdil. A dodával k tomu, že i nejstarším chodícím.“

V prosinci se uzavřel dlouhý a naplněný život kytaristy Jiřího Jirmala, jednoho ze zakladatelů české kytarové školy, interpreta klasické, jazzové i taneční hudby, oblíbeného a úspěšného pedagoga. Vzpomínat na podobné osobnosti se dá různým způsobem. S patosem, oficiálně, vážně. A nebo tak, jak to udělali jeho přátelé a žáci, když se sešli v sobotu v sále pražské galerie Villa Pellé. S pietou, vděčností a úctou, to samozřejmě, ale jinak a hlavně uvolněně, s úsměvem. Bez patosu, bez oficialit… a i docela nevážně.

 

Beethoven-2020-b

„Máme před sebou řadu měsíců, během nichž nás bude provázet víc než předtím a potom Beethovenova hudba.“

„Osobnosti jako Jakub Hrůša, a určitě i další podobní, dávají příslib, že nic nekončí, naopak.“

„Ani dvacátá léta by nám neměla odebrat radost z hudby a nějaký ten kousek idealismu.“

Ve dvacátém století přinesla dvacátá léta mnoho nového. Po skončení Velké války přišla reakce v podobě bezstarostného uvolňování – hranic, kulturní výměny a uměleckých pravidel i morálky. Přišla moderní doba a prosperita a s nimi nejen jazz a nové tance, ale také sport, emancipace žen, auta, černé desky… a rozhlas. Co přinesou dvacátá léta jedenadvacátého století, krom další a další kulturní rozmanitosti, teď asi neodhadneme. Možná se ani neshodneme, jestli už začala rokem 2020, což říká selský rozum, nebo začnou až s rokem následujícím, což tvrdí někteří vědci. Tak si aspoň přejme, ať nám přinejmenším v hudbě neodnesou příliš mnoho z toho podstatného, co by mělo raději co nejdéle zůstat.

 

úterý, 24 prosinec 2019 12:00

Pohledem Petra Vebera (15)
Národní umělec

Autor:
PC290156

„Rybovka? Nic podobného neexistuje.“

„Vánoce jsou definitivně tady. Ať je stupňů nad nulou, kolik chce.“

„Dnes by jen pošetilec tvrdil, že se Rybovka nesmí hrát a zpívat už během prosince…“

Symbol našich Vánoc. Známý, populární, obecně sdílený. Zlidovělý… Rybovu Českou mši vánoční nemá smysl srovnávat s čímkoli jiným. Nic podobného neexistuje. Když stojíte odpoledne před Štědrým dnem v Praze na Kampě, když vnímáte, jak přirozeně tam v plenéru jako každým rokem tahle průzračná hudba zní, a vidíte, jak fascinovaně vás pozorují shora z Karlova mostu turisté, dochází vám, že nejde jen o nějaký happening, neřku-li koncert, ale o nefalšovaný rituál. 

 

1

„Dodnes nás nepřestává fascinovat, kolika revolučními kroky rozšířil a proměnil formy a obsahy.“

„Projekt odstartovaný v Bonnu 16. prosince je pro příštích 365 dní napěchovaný událostmi.“

„Pražské jaro eviduje největší zájem o zahajovací koncert s Berlínskými filharmoniky, o Smetanovu Mou vlast… a o závěrečný koncert, na kterém po letech zazní Devátá.“

Shluk písmen a číslic BTHVN2020 dává lidem kolem hudby jasný smysl. V roce 2020 uplyne celá čtvrtina tisíciletí od narození skladatele, kterého málokdo neoznačí za velkého. Možná byl za svého života kontroverzní osobou – ostatně, který génius, snad vyjma Bacha, nebyl a není… Jeho odkaz nicméně žije nezpochybnitelně, víc než dostatečně: hrají ho děti v ZUŠ i světoví mistři a Óda na radost z Deváté symfonie se stala hymnou Evropské unie. Dnes uplynulo 249 let ode dne, kdy byl Beethoven v Bonnu pokřtěn. Dá se předpokládat, že se narodil o den dřív, ale datum doloženo není.

 

1

„Skrytou krásu Elgarova díla objevila publiku cellistka Jacqueline du Pré.“

„Má v sobě intenzivní hloubku a nostalgii… a určitě i smutek nad válkou poničenou Evropou.“

„Mahlerova nebo Janáčkova neopakovatelného novátorství však přece jen nedosáhl.“

V Praze je dnes mladý maďarský sólista István Várdai. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nastudoval a hraje Violoncellový koncert Edwarda Elgara, letos stoletý. Abonentní večer je možné sledovat v Rudolfinu či v přímém přenosu na stanici Vltava, nebo pak ve středu v záznamu na stanici D dur. Várdai hraje na Stradivariho nástroj patřící kdysi violoncellistce, díky níž se skladba dostala do mezinárodního povědomí. Jmenovala se Jacqueline du Pré a její život se předčasně uzavřel v roce 1987.

 
Strana 1 z 2