Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, publicista a moderátor.

Pro Československý, resp. Český rozhlas natočil a odvysílal stovky pořadů, například 500 dílů cyklu Káva u Kische (1990 - 2000, s Otou Nutzem), Písničky pro uši i pro duši, za které získal v roce 1993 ocenění na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio. V letech 1990 a 1991 vysílal rozhlas jeho každotýdenní Hovory v Lánech s Václavem Havlem. Pro Československou, resp. Českou televizi uváděl cyklus Hudební aréna (1985 - 1990), nepřetržitě od roku 1993 Novoroční koncerty z Vídně a další přímé přenosy ze světa (Evropské koncerty Berlínských filharmoniků, Pařížské koncerty pod Eiffelovou věží, Koncerty letní noci ze Schonbrunnu atd.). V období let 2017 až 2019 opakovaně spolupracoval s týmem Placida Dominga na jeho pražských vystoupeních i na soutěži Operalia.  Od roku 2019 moderuje udělování cen Classic Prague Awards.  Během nouzového stavu v době koronaviru na jaře 2020 uváděl pro ČT Art koncerty Pomáháme s Českou filharmonií z prázdného Rudolfina, během nichž se podařilo vybrat 8,5 milionů ve prospěch nemocnic a seniorů. Na jevištích uvedl stovky koncertů včetně festivalových (Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Dvořákova Praha, MHF Český Krumlov atd.) Je autorem několika knih, naposledy publikace Co vysílá svět z roku 2015 o rozhlasech všech kontinentů.

středa, 02 prosinec 2020 09:50

Plachetka mezi Mozartem a Salierim

002

„Tito dva velikáni by se asi divili, jakou roli nesmiřitelných soků jim budoucnost přisoudila,“ říká dirigent Roma Válek, „v našem projektu chceme poukázat na to, co je spojuje.“

„V přímém střetu s Amadeovými perlami to nemá Salieri snadné, přestože Plachetka dělí své interpretační mistrovství mezi oba rovnoměrným dílem.“

„Záznam tohoto představení zazní 26. prosince na Vltavě jako sváteční Polední koncert.“

Letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka se po covidových peripetiích dočkal exkluzivního finále v podobě koncertu Adama Plachetky a Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka. Večer, který snoubil díla dvou takzvaných rivalů, jejichž vzájemný vztah je opředen mnoha zkazkami, se odehrál na první adventní neděli v ostravském kostele svatého Václava.

 
0010

„Dnes jsou Novoroční koncerty přenášeny do devadesáti zemí světa a sleduje je padesát milionů diváků. Včetně těch, kteří si v 11 hodin a 15 minut naladí ČT2.“

„Při vší úctě k tomu, co Johann Strauss a jeho synové zkomponovali, si podoba Novoročních koncertů žádala osvěžení. Každý rok bude tento koncert dirigovat někdo jiný!“

„V závěru roku 2019 byl k záskoku do Vídně přizván Jakub Hrůša. Zanechal u filharmoniků výtečný dojem. Bude mu za pár let svěřen i „píárově“ neocenitelný Novoroční koncert z Vídně?“

Po rozporuplné předpremiéře s datem 31. 12. 1939 se první skutečně Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků uskutečnil 1. ledna 1941. Blíží se tudíž jeho osmdesátiny. Osm dekád lze rozdělit do čtyř etap. První zahrnuje období druhé světové války a po něm hledání morálně přijatelného dirigenta. Druhé vévodí nedostižný výkon prvního houslisty tohoto orchestru, který se v rámci Novoročních koncertů chopil taktovky na celé čtvrtstoletí. Po něm – coby intermezzo – stanul na dirigentském stupínku „muž od vedle“, tehdejší umělecký šéf Vídeňské státní opery. A ve druhé polovině osmdesátých let 20. století se z lokální vídeňské atrakce vyklubal projekt globální slávy. Včetně divácky lákavého střídání špičkových dirigentů světa, kteří se od té doby ve Vídni pokaždé na Nový rok mění. Jak rozhlasové, tak především televizní přenosy či záznamy putující do celého světa potvrzují skutečnost, že Novoroční koncert z Vídně už dávno není jen svátkem hudby, ale také prestižní společenskou záležitostí. Že se na Nový rok ještě nikdy nechopil taktovky český dirigent, se může do několika let změnit. Vždyť jeden ze současných má k tomu, myslím, slibně našlápnuto.

 
003

„Von Schiracha vedení Vídeňských filharmoniků oslovilo už na podzim 1939 s nabídkou Silvestrovského koncertu, složeného výhradně ze skladeb dynastie Straussů.“

„Prezident Vídeňských filharmoniků Hellsberg pochopil, že věčné tutlání dávných hříchů vrhá stín i na současné filharmoniky a že je načase učinit pokání.“

„Vídeňští filharmonikové se s nacistickou minulostí vyrovnali tak důkladně, že odvrhli i úpravu Pochodu Radeckého, kterým jejich Novoroční koncert tradičně vrcholí.“

Když se požehnané osmdesátky dočká jedinec, znamená to, že v životě má už leccos za sebou. A je mimo jiné schopen i ochoten se vyznat z chyb, kterých se občas dopouští každý z nás. Alespoň to tak má být, i když Miroslav Horníček k tomu trefně dodával, že „se stářím se sice prý dostaví moudrost, ale někdy přichází stáří samo.“ Až do roku 2011 se zdálo, že tomuto břitkému bonmotu odpovídá i postoj proslulého orchestru Vídeňských filharmoniků ke vzniku jejich slavného Novoročního koncertu z Vídně. Ten se – ve své ryze novoroční podobě – poprvé odehrál jako matiné 1. ledna 1941. Na prahu blížícího se roku 2021 se tudíž dočká osmdesátého provedení. Jenže už o rok a den dřív, přesně 31. prosince 1939, měl historickou předpremiéru.

 
007

„Tak jako v každém správném vztahu se S+Š od sebe lišili, ale zároveň se měli v úctě a kongeniálně se doplňovali.“

„Byli ‚fabrikou na hity‛; když ovšem ve filmu Kdyby tisíc klarinetů zazněla píseň Dotýkat se hvězd, bylo zjevné, že kdyby chtěli, mají na víc.“

„Klasiky se stali tím, čím Semafor vstoupil do našich životů; svou originalitou i nápaditostí, svým humorem i hloubkou.“

Divadlo Semafor hrálo poprvé na samém konci října 1959. Loni touto dobou slavilo šedesátiny. Jiří Suchý má naopak za rok v říjnu devadesátiny. Určitě dost důvodů, proč právě teď, v mezičase, nad „sedmi malými formami“ v seriálu portálu KlasikaPlus.cz popřemýšlet a zavzpomínat, připomenout Suchého hudební lásky, dokonce i jeho vztah ke klasické hudbě, a zauvažovat, čím se stali se Šlitrem skutečnými klasiky.

 
úterý, 13 říjen 2020 15:04

Hudba v magickém trojúhelníku

1

„Valašské sonety provedl Rokytovi zároveň šťavnatě i precizně Janáčkův komorní orchestr, jehož primárius Jakub Černohorský patří nenápadně mezi naši houslovou extratřídu.“

„V nechtěně poslední den festivalu se koncert zaměřil především na tvorbu Vítězslava Nováka coby poctu k výročí sto padesáti let od skladatelova narození.“

„Nejenže hráli takříkajíc jak z partesu; nakažlivé bylo jejich nadšení, radost ze hry, vzájemný oční kontakt.“

Oprávněně se traduje, že pokud se hudební festival dožije – navíc ve zřetelném rozkvětu – své první pětiletky, má to nejhorší za sebou. A mnoho nadějného před sebou. Jestli to o některém z počinů, které lze volně přiřadit do oblasti klasické hudby, platí, pak je to Lednicko-valtický hudební festival, pořádaný úmyslně vždy v říjnu. Proč volně? Protože tento počin si ve své dramaturgii mimo jiné vytkl představovat setkávání, prolínání, vzájemné ovlivňování mezi hudbou takzvaně vážnou a folklorní. A proč úmyslně? Během října se na jižní Moravě, v magickém trojúhelníku ohraničeném Lednicí, Valticemi a Mikulovem, odkud je do Vídně necelých sto kilometrů, tradičně konávaly podzimní šlechtické hony, doprovázené setkáními při hudbě. Míst, ve kterých kdysi tóny zněly a kam se teď díky Lednicko-valtickému festivalu vracejí, je zde mnoho. Kromě jízdáren valtického či lednického zámku anebo zámeckého sálu v Mikulově například drobné skvosty ukryté v krajině: lovecký zámeček Dianin chrám či ještě komornější zámeček Rybniční. Letos to ovšem měl festival kvůli covidu velmi těžké. Koncertů v půvabném prostředí nakonec muselo být jen pět místo osmi; absolvoval jsem poslední dva a stály za to.

 
sobota, 10 říjen 2020 10:43

Jiří Vejvoda: Šou byznys

2

„Léto se přehouplo v podzim, kulturní sezóna se horečnatě rozběhla, aby co nejvíc z promeškaného nahradila; jenže jsme brzy začali větřit, že ani teď nebude líp.“

„Jevištní umění včetně klasické hudby, opery a baletu je show business. Naše kultura je sektorem národního hospodářství, který u nás údajně tvoří 3 % HDP.

„Páni ministři zdravotnictví a kultury, pane premiére, račte se konečně rozhodnout, co po nás vlastně chcete a zda nás vůbec chcete.“

Tohle sousloví nebývalo oblíbené. Za minulé doby jej mocní zneužívali jako synonymum pro zkažený Západ, ve kterém je vše ušlechtilé včetně umění podřízeno penězům. Ovšem i dlouho poté jsem tento termín v souvislosti s klasickou hudbou, operou či baletem nepociťoval jako přiléhavý. To už z jiných příčin: show business jako by patřil – dejme tomu – spíš k populární hudbě s jejími anketami oblíbenosti a žebříčky prodejnosti, zatímco „vyšší“ umění se nad těmito sférami blahosklonně vznáší. Byl to omyl, daný setrvačností našeho minulého myšlení; vždyť západním směrem od nás je tento druh kumštu už dlouho provázen udělováním cen, hvězdičkováním kritiků a dalšími průvodními jevy, které se k nám postupně přelévají. A je to v pořádku. Ať tak či onak, teprve letošní rok nás učí důsledně myslet v širších souvislostech – a bylo by záhodno, aby v nich začali myslet rovněž ti, kteří o naší kultuře a našich životech rozhodují.

 
pondělí, 05 říjen 2020 09:09

Za pět minut pondělí

250

„Český Krumlov logicky patří do názvu festivalu od jeho založení v roce 1992; mnohokrát při svých koncertech využil génia loci, jaký toto město nabízí.“

„Zprvu byla ve hře i varianta, že se letošní ročník neuskuteční; následně padlo rozhodnutí, že k němu přece jen dojde, ale v jiném termínu, pouze pod střechou a s jinou dramaturgií.“

„Koncert v Českém Krumlově, kam se Česká filharmonie vrátila po šestnácti letech, otevřel Šostakovičův Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr.“

Pouhých sedmadvacet hodin předtím, než v České republice podruhé během roku 2020 vstoupil v platnost nouzový stav, vyvrcholil v Jízdárně českokrumlovského hradu a zámku 29. ročník Mezinárodního hudební festivalu. Sice se během závěrečného koncertu – na rozdíl od předešlého večera – nezpívalo, přesto se však mezi pořadateli, publikem a koneckonců i účinkujícími dal vystopovat pocit, že vše proběhlo tak nějak na poslední chvíli. Natolik silná je mezi lidmi, spjatými s hudbou, nervozita ohledně toho, co může nastat příště, co vše nás – a na jak dlouho – ještě čeká.

 
8

„Vládnou nám lidé osvícenější než ti, které musel tenkrát Churchill umravnit? Stěží.“

„Jsme v ohrožení dvojího druhu. Současného a budoucího.“

„Rada moudrých, reprezentativní do té míry, že bude schopna jednání s ministrem kultury, s dalšími politiky, se šéfy největších podniků, bank, pojišťoven. A že jí snad bude nasloucháno, když všem připomene, že dělat umění je práce.“

Od počátku jara přišla drtivá většina z nás skoro o všechny pracovní příležitosti; a sotva se nová kulturní sezóna dala do pohybu, nastal nouzový stav č. 2. Máme svého Churchilla, který by přispěchal na pomoc skutečné kultuře? I kdyby se vynořil, a druhý Havel tady hned tak nebude, nebyl by oslyšen, okřiknut? Už slyším brblání ze všech stran, že tradiční česká nesvornost zvítězí jako vždycky. Třeba ne, půjde-li do tuhého, což se bohužel může stát.

 
úterý, 29 září 2020 10:30

Hudba v Dobrušce, motýl ve skafandru

1

„Přesně dva týdny po zahajovacím koncertu se v rámci Hudebního festivalu F. L. Věka odehrála událost přesahující čistě hudební horizont.“

„Disciplinovaně orouškovaní diváci spontánně povstali. A tiše, bez patosu vzdali v osobě Alfreda Strejčka hold profesní zdatnosti a lidské odolnosti.“

„Nejenom Hek/Věk je důkazem kulturnosti podorlického města. Je vlastně logické, že v něm hudební festival před deseti lety vznikl a má se k světu i za času corony.“

Letošní ročník Hudebního festivalu F. L. Věka zahájil 13. září koncert žesťového uskupení Czech Brass, jehož se kvůli čerstvým opatřením z německé strany nemohl zúčastnit trumpetista Otto Sauter. Dva týdny po zahajovacím koncertu přijala do Dobrušky pozvání sopranistka Helena Hozová v doprovodu souboru Barocco sempre giovane. Tento koncert byl současně příležitostí k předání ceny Alfredu Strejčkovi.

 
úterý, 08 září 2020 14:05

Koncert pro Amati

55

„Má-li být s Amati Kraslice amen, ať se alespoň do světa nerozkutálí cenná sbírka historických dechových nástrojů!“

„S pomocí producenta Radka Hraběte byl jako „tahák večera“ získán Václav Hudeček.“

„Snad časem uslyšíme, že do prostoru se vrací značka, která mnohé z nás provází životem od mládí. Amati Kraslice.“

V Itálii se traduje historka, jejíž protagonisté se v pointě pružně střídají podle toho, kdo z vyprávějících ctí víc tu či onu houslařskou školu. Jedna z variant zní takto. Žily nežily před mnoha lety na jedné ulici v Cremoně tři houslařské rody. Guarneriové, Stradivariové a Amatiové. A protože už tenkrát existoval marketing a PR, jednoho krásného dne se nad vchodem do houslařské dílny Guarneriů objevil hrdý nápis: „Nejlepší housle v Itálii!“ To si Stradivariové samosebou nemohli nechat líbit a brzy kontrovali štítem se sloganem: „Nejlepší housle na světě!“ Amatiové se nesplašili; nechali si to projít hlavou a pak nad své dveře umístili lakonické: „Nejlepší housle v této ulici...“

 
Strana 1 z 2