„Museli sáhnout k jinému programu a vystoupili jen tři umělci.“

„Cesta středověkou Evropou zavedla posluchače až do hlubin minulého tisíciletí a ukázala nám, jak se lidé ve Francii 12. století dokázali radovat či soužit.“

„Ukázky z hudebního života a myšlení různých národů v době středověku byly pro posluchače osvěžením a relaxací; ve stylových prostorách kostelíka šlo o pěkný zážitek.“

Šestý ročník festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí ukončil koncert v Rakousku. Malý Stoitzendorf se ve svém kostele také chlubí varhanami od znojemského mistra a rádi zde uspořádali v sobotu 11. října koncert na jeho počest. Avizovaný pořad s názvem Ecce, sacerdos magnus byl sice na poslední chvíli ze zdravotních důvodů změněn, ale jeho charakter zůstal zachován. Místo něho slyšeli návštěvníci pořad Cesta středověkou Evropou a byl to večer příjemný a pohodový ve společnosti souboru Musica Panica.

Malý komorní koncert, dýchající renesancí, se výborně snoubil s interiérem kostela a přilákal místní obyvatele. Jsou to především zemědělci a vinaři, místní ulička vinných sklepů láká návštěvníky. Koncert byl pro ně vítanou příležitostí ke společnému zážitku. Protože flétnistka a zpěvačka Eliška Baťová, členka souboru Musica Panica, náhle onemocněla, museli ostatní sáhnout rychle k jinému programu, ve kterém vystoupili jen tři umělci. Kristýna Kosíková, Mélusine Srovnal a Vladimír Kosík. Ten měl úlohu recitátora a průvodce středověkou Evropou a dívky se střídaly u dobových nástrojů. Bylo na co se dívat, málokdo kdy viděl a slyšel clavisimbalum, organetto či fidulu; každý mohl zároveň obdivovat virtuozitu dívek a jejich pohotovost při střídání jednotlivých nástrojů. A přitom stačily obě i zpívat. Však také jsou obě absolventky pražské HAMU a mnoha zahraničních stáží a mají za sebou projekty, které realizovaly u nás i v cizině.

Cesta středověkou Evropou zavedla posluchače až do hlubin minulého tisíciletí a ukázala nám, jak se lidé ve Francii 12. století dokázali radovat či soužit. Chrétien de Troyes to viděl jasně: „Ten, kdo se neumí radovat, zpívat a hrát na nástroje, ani v lásce se skvěle chovat, ten nemá být na dvoře…“ Jako první zazněl v podání Kristýny Kosíkové hymnus Ave stella matutina na organetto, malé, roztomilé přenosné varhany, s překvapivě znělým flétnovým tónem, na které se hraje jen jednou rukou, protože druhá vhání vzduch, jak mačká malý měch. Poté se zezadu kostela ozval čistý zpěv a cappella, klidný a vyrovnaný, který přednášel ofertorium Ave Maria. To Mélusine Srovnal, Francouzka, žijící již několik let v Česku, procházela pomalu kostelem k oltáři a příjemným rovným hlasem vzdávala hold Panně Marii. Obě dívky poté pokračovaly společně či se střídaly v přednesu dalších skladeb. Elas mon cuor z Codexu Faenza hrála Kristýna Kosíková na clavisimbalum, malé cembalo s jasným, zvonivým zvukem, Preambumlum De tout flors zase předvedla Mélusine Srovnal na fidulu. Tento předchůdce houslí z pevného kusu dřeva zněl poněkud drsněji, přesto z něho dokázala hudebnice vyloudit hezké, dramaticky znějící tóny s překvapivě přesným laděním. Skladba De tout flors zněla na clavisimbalum a Benedicamus Domino byl zpěv Mélusine, podložený stejným instrumentem. 

Další text přenesl posluchače do Itálie, a to přímo na pozvání Giovanniho Boccacia, prostřednictvím jeho Dekameronu. „(…) zpívali a tančili s takovou rozkoší (…) věděli, že pro tak smutnou dobu neexistuje lepší lék, než se veselit…“ Nejprve to byla tedy harfa se zpěvem Kristýny Kosíkové v ofertoriu Angelus Domini, pak Trotto, veselý rytmizovaný tanec na organetto s bubínkem Mélusine Srovnal a harfa s příjemným rovným sopránem Kristýny Kosíkové v písni Gherardella da Firenze  I´vo bene a chi vol bene a me. Umělkyně ještě poté přidala skladbu pro clavisimbalum s rychlými běhy La dolce sere z Codexu Faenza a ještě zazněla skladba Lamenao di Tristano/La Rotta. 

Putování po Španělsku zahájil text Alfonsa X. z Cantigas de Santa Maria z konce 13. století: „(…) ten, kdo prokazuje lásku Panně Marii, by neměl být smutný…“ Následovalo ofertorium De profundis clamavi ad te Domine, zpěv s pomalým vroucím projevem a s doprovodem na fidulu, Virgo sidus aureum (Las Huelgas Codex) hrálo organetto s flétnovým témbrem, doprovázené jednoduchým basem. Como poden per sas culpas (Alfonso X.), taneční a rytmizované, bylo číslo pro organetto a fidulu. Flavit auster Flatu levi (Las Huelgas Codex) bylo opět pro organetto, naléhavé, ale přesto relaxační.

Závěr pásma se obrátil do Českých zemí a text citoval z Kroniky Trojánské „O přechodnosti času a síle Boha“ ze 14. století: „(…) pominuloť jest bohatství i síla a nic jich již není. Tuto na zemi trvá jen malá chvíle naše sláva i naše umění…“. Poté se opět ozval zpěv zezadu kostela a pomalu procházela Mélusine Srovnal s klidným zpěvem a cappella – ofertorium Meditabor in mandatis tuis. Následovalo organetto s veselou taneční skladbou Sampsonis honestissima / En etas iam aurea z Vyšebrodského rukopisu. Czaldy waldy byla veselá skladba pro fidulu a buben a vyzývala k tanci. Harfa a český zpěv Kristýny Kosíkové následně naopak zněly smutně: Noci milá, pročs tak dlúhá (KNM, rkp.XI E2). Závěr tvořily skladby Redeuntes in re pro clavisimbalum a poté taneční skladba ve tříčtvrtečním taktu spolu s malým bubnem ukončila večer pohodově a klidně.

Ukázky z hudebního života a myšlení různých národů v době středověku byly pro posluchače osvěžením a relaxací a ve stylových prostorách kostelíka šlo o pěkný zážitek. Festival Silberbauerovo hudební Podyjí dostal krásnou tečku v podobě malého hudebního drahokamu.

Foto/zdroj: Silberbauerovo hudební Podyjí