„Naprostá většina studentů nemá ponětí o tom, jak správně pracovat s bránicí.“

„Často se stane, že problém s interpretací nás oklikou nakonec dovede opět k dechu.“

„Radost z toho že to funguje, když někomu pomůžu a jemu se rozzáří oči, je nepopsatelná.“

Sopranistka Simona Šaturová pomalu uzavírá další úspěšnou sezonu, která jí přinesla milé příležitosti. Nedávno třeba písňový recitál v Bratislavě nebo roli hraběnky ve Figarově svatbě, kterou v Národním divadle Brno nastudoval v režii Jiřího Heřmana dirigent Václav Luks a jeho soubor Collegium 1704. Jak se svěřila už v jarním rozhovoru a v nedávném videorozhovoru, tato inscenace pro ni byla esencí Mozarta v té nejryzejší podobě. A tak i vyzněla na festivalu Smetanova Litomyšl. Tento RozhovorPlus vznikl v prvních dnech prázdnin, ty ale Simoně ještě nezačaly, i když se v létě snaží mít vždy aspoň tři týdny nepřerušeného volna. Už brzy totiž zahájí v Bratislavě své mistrovské kurzy BelcantoLab.

O recitálu v Bratislavě jsi mluvila jako o posledním koncertu sezóny, ale na odpočinek budeš muset ještě chvíli počkat, čekají tě tradiční mistrovské kurzy…

Když mám být přesná, před kurzy v Bratislavě mě čeká ještě zahajovací koncert na Festivalu Krumlov a pak závěrečný koncert na festivalu Hudba Znojmo, odkud pojedu rovnou na první kurzy. To, že mám prázdniny částečně pracovní, mi ale vyhovuje. BelcantoLab v Bratislavě bude už potřetí ve spolupráci s Albrecht Forum. O klavírní doprovod se postará Eva Ferguson, dlouholetá pedagožka na School of Music při Illinois Wesleyan University v USA a momentálně působící v Ománu. Přihlášky pro Bratislavu se můžou zasílat do 15. července, takže se stále ještě těšíme na poslední zájemce! Na podzim v Praze je pak naplánovaný čtvrtý ročník dalších kurzů, opět ve spolupráci se Slovenským institutem. Termín pro podání přihlášek zatím ale ještě není stanoven.

Jak se rýsuje letošní ročník u obojích kurzů?  

Kurzy mají stále jedno hlavní téma: práce s bránicí, s dechem a volné zpívání. Má zkušenost říká, že naprostá většina studentů konzervatoří, ale i akademií nemá ponětí o tom, jak s bránicí správně pracovat nebo dokonce, kde bránici nahmatat. Od toho se odvíjí spousta technických problémů, které zpěváci řeší, aniž by znali pravou příčinu. Někteří si možná pomyslí, že to není vážný problém, mají dokonce první role. Problémy s dechem je ale stejně dříve nebo později doženou. Stačí se podívat, kolik zpěváků končí kariéru předčasně. To je přesně oblast, se kterou mohu pomoci. Na druhé straně vždy záleží i na tom, kdo se na kurz přihlásí, s jakou motivací a energií si v mé pěvecké „laboratoři“ zaexperimentuje a především, zda-li je ochoten o dechu přemýšlet. Vždy jsem na to zvědavá. Zatím se ale nikdy nestalo, že bychom neměli tvořivou atmosféru. Důležité je, že laboratoř má bezpečnou atmosféru, každý může bez obav zkoušet a hledat své hranice, Obyčejně po prvém dnu opadne určité napětí nebo tréma a pak se ponoříme do intenzivní práce, kdy si všichni navzájem fandí a snaží se vytěžit z lekcí maximum.

Navazují kurzy na sebe, myslím svým zaměřením, nebo jsou každé cílené na jinou skupinu lidí?

Kurzy na sebe nenavazují díky tomu, že pravidelně přichází část nových účastníků a pro ně jsou většinou informace o dechu novinkou. Hlavním bodem zůstává dech, ale v případě, že je někdo vyspělejší a s dechem umí pracovat, věnuji se jeho momentálním problémům nebo interpretaci. Často se stane, že problém s interpretací nás oklikou nakonec dovede opět k dechu. Možná se může někomu zdát, že to opakuji stále dokola, ale díky mým zkušenostem vím, že dech je alfa a omega pro uvolněné a znělé zpívání, bez tlaku, napětí a bolesti. Existují přirozené „triky“ jak aktivovat bránici, jak nechat proudit volně dech, aby rozezníval rezonanci přirozeně bez většího úsilí. Všimla jsem si, že v běžné populaci se začíná mluvit více a více o dechu, proto mě často překvapuje, jak ho studenti a i zpěváci neberou v potaz a nevyužívají jeho potenciál naplno.

Jaké je věkové omezení?

Věkové omezení neexistuje. Na minulých kurzech bylo nejmladší frekventantce šestnáct a nejstarším přes čtyřicet let. Mám ráda, když se setkávají zpěváci různého věku a zkušeností. Kromě studentů a profesionálů přicházejí i pedagogové, sboristé, prostě všichni, pro které je téma dechu zajímavé. Já sama jsem Margreet Honig potkala na jejích kurzech, když mi bylo pětatřicet let. A vůbec pro mě nebyl problém, že jsem byla nejstarší. Kdo má upřímný zájem se něco nového dozvědět nebo naučit, obyčejně věk neřeší.

A jak to vlastně probíhá? Výuka, koncerty, nějaké doprovodné aktivity, návazné příležitosti…?

Na kurzech se plně věnuji výuce a přípravě koncertu. Nemáme žádné doprovodné aktivity. Každý den začínáme půl hodinou společných dechových cvičení. To jsem převzala od Margreet i s jejími cviky. Nejsou komplikované, a tak si mohou frekventanti snáz uvědomit spoustu věcí, na které při zpěvu bohužel nemyslí. Potom probíhají jednotlivé lekce. Je přínosné, když se frekventanti vracejí a můžeme navazovat na předchozí spolupráci. Mnozí navíc přicházejí s problémy, které mě mírně řečeno šokují. Jsou smířeni s bolestí, kterou zažívají při zpěvu. Proudění dechu nahrazují tlakem a o práci s bránicí a volném frázování se nedá vůbec mluvit. Přitom jsou to problémy, které není problém vyřešit. Musíte ale chtít věci změnit. Zpívání je někdy velká alchymie. Po praktické části pokračují konzultace nebo společné diskuse.

Různých kurzů, letních akademií a masterclass je přes léto poměrně dost, čím jsou pro mladé lidi natolik lákavé, že jim dají přednost před prázdninami?

Jednoznačně je to vášeň pro zpěv! Také velká potřeba učit se nové věci, neustále se zlepšovat, nechat se inspirovat u kolegů a v neposlední řadě vytvářet nové kontakty.

Když si vzpomenu na mé začátky, tak toto všechno tam bylo a vlastně stále je. Nikdy nezapomenu na moje první kurzy, když jsem hned po revoluci vyjela do Vídně a absolvovala dva týdny úžasné práce s Ileanou Cotrubas. Toto setkání bylo pro mě zásadní a nasměrovalo moji kariéru. Tato investice se mi mnohonásobně vrátila.

Ty osobně ses dlouho učení vyhýbala, proč vlastně?

Dlouho jsem měla pocit, že sama se mám ještě co učit, a to už běžela moje kariéra naplno. Také jsem měla k učení díky své zkušenosti velký respekt a vůbec mě to nelákalo. 

Co tě nakonec přesvědčilo?

Všechno změnila zase Margreet Honig, která si mě dvakrát přizvala ke spolupráci, a společně jsme vedly kurzy. Tam se všechno změnilo a já si uvědomila, že čas dozrál a je vlastně mojí povinností předávat znalosti, které jsem za léta nasbírala, dále. A kromě toho mě učení začalo nesmírně bavit. Radost z toho že to funguje, když někomu pomůžu a jemu se rozzáří oči, je nepopsatelná.

Jak se vlastně díváš na roli a poslání pedagoga dnes, po několikaleté zkušenosti?

Role pedagoga je pro mladého zpěváka zcela zásadní, ale nikdy by neměla přerůst do role ovládací. Pedagog by měl být hlavně průvodcem, měl by studentovi postupně předkládat různá řešení technických problémů, usměrňovat výběr repertoáru podle jeho momentálních hlasových možností, předávat své zkušenosti ze zpívání. Nakonec je to ale vždy student, který tyto informace musí zpracovat a naučit se správně vnímat své tělo jako instrument, prostě musí strávit hodiny hledáním cesty k dokonalému tónu.

S čím dnešní mladí lidé přicházejí? Jsou spíš hodně sebevědomí a je s nimi práce, nebo jsou naopak pokorní, tvární a dychtiví?

Je to různé, ale v naprosté většině přicházejí se zájmem se něco nového naučit nebo možná i se zvědavostí, jak to s tím dechem vlastně myslím. Moc ráda vzpomínám na minulý ročník v Bratislavě, kdy jeden talentovaný mladý muž strhl svým přístupem a ochotou k riskování všechny účastnice, všichni začali experimentovat, začali důvěřovat svému tělu, aby nakonec opustili své jistoty a povedlo se jim doopravdy využívat potenciál dechu. Poprvé jsem zažila závěrečný koncert, kdy dokázali nové informace použít a krásně se navzájem podporovali. Výsledek byl zcela mimořádný.  

Roste nám slibná nová generace pěvců?

Určitě ano. Záleží ale na tom, jaké budou mít odhodlání, cíle, štěstí na lidi, kteří je budou na jejich cestě provázet, ale hlavně záleží na vášni pro jejich povolání.

Léto je v podstatě ještě před námi, ale přesto se ještě závěrem zeptám, jak se ti skládá příští sezóna, čeká tě hodně zajímavého?

Příští sezóna bude komornější, ale i tak v ní mám krásné projekty jako například uvedení první verze opery Mariken z Nimegue Bohuslava Martinů v evropské premiéře s Tomášem Netopilem a FOK, Figarova svatba ve Slovenském národním divadle, v koproduci s Národním divadlem Brno v režii Jiřího Heřmana, Händelův Ottone na festivalu v Magdeburgu s Francesco Cortim a Akademie für alte Musik Berlin, monumentální Kniha sedmi pečetí Franze Schmidta na Bratislavských hudebních slavnostech, Svatební košile s Petrem Altrichtrem a Slovenskou filharmonií, písňové recitály s Markem Kozákem, festival Pražské jaro a další.