„Do divadelního světa vstoupil ve svých 44 letech už jako zralý a uznávaný umělec. Jeho jevištní práce vznikaly mezi lety 1940 a 1982.“

„Na jevišti vypravil Čertovu stěnu, Tajemství, Hubičku a Prodanou nevěstu, k níž se opakovaně vracel.“

„Prodaná nevěsta se pro Karla Svolinského stala celoživotní scénografickou výzvou.“

Karel Svolinský (1896—1986) kdysi poznamenal: „Byl jsem pronásledován ctižádostí dosáhnout co možná nejčistšího souzvuku Smetanovy hudby a scénického obrazu.“ Tato slova velmi přesně vystihují jeho přístup k divadelní práci, zejména k inscenacím oper Bedřicha Smetany. Ačkoliv byl znám především jako malíř, grafik, ilustrátor a autor užitého umění, jeho scénografie představuje jednu z nejvýznamnějších kapitol českého výtvarného a hudebně-dramatického umění 20. století. Přinášený materiál souvisí s otevřením nové výstavy v Muzeu Bedřicha Smetany, kdy se dnes uskuteční koncert, na kterém zazpívají mezzosopranistka Monika Jägerová a sopranistka Tamara Morozová.

Ve Svolinského jevištní tvorbě jednoznačně převažují díla českých autorů. Navrhl více než tři desítky výprav především k operním titulům, a téměř polovina z nich byla věnována právě Smetanovým dílům. Na jevišti vypravil Čertovu stěnu, Tajemství, Hubičku a Prodanou nevěstu, k níž se opakovaně vracel. Ze Smetanových oper se zabýval ještě Libuší (1939), práce však v tomto případě zůstala ve stádiu skic. Do divadelního světa vstoupil ve svých 44 letech už jako zralý a uznávaný umělec. Jeho jevištní práce vznikaly mezi lety 1940 a 1982. Jako scénograf debutoval v roce 1940 Dvořákovým Jakobínem v Národním divadle v Praze, dirigovaným Václavem Talichem. Talich jej oslovil ke spolupráci na základě Svolinského ilustrací k Sabinovu libretu k Prodané nevěstě, které dirigenta velmi zaujaly.

Začátky divadelní spolupráce s Václavem Talichem

Se Smetanovou operou se Svolinský poprvé setkal v roce 1942 (byla to jeho teprve třetí divadelní zakázka), kdy mu Talich svěřil výpravu Čertovy stěny v pražském Národním divadle. K této opeře se na stejné scéně vrátil v roce 1946, kdy měl za sebou již první desítku scénografií, s novým výtvarným přístupem – opustil světlé tóny svých prvních jevištních prací a vytvořil exteriéry v chladných pastelových odstínech.

Během války spolupráce Svolinského s Talichem pokračovala. V roce 1943 vytvořil svou první výpravu Prodané nevěsty opět pro pražské Národní divadlo. Tato inscenace nebyla jen operním titulem – stala se symbolem národní kultury, prostorem, kde bylo možné skrze výtvarné prostředky vyjádřit soudržnost a naději. Svolinského scéna představovala idylický český venkov: barevné štíty domků, květinové ornamenty, detailní malby, dekorativní krajiny s kvetoucími stromy… Celek byl komponován tak, aby působil slavnostně, téměř jako obraz ze starého kalendáře. Významnou roli hrály barvy — teplé tóny červené, okrové a zelené vytvářely útulné prostředí, které bylo v kontrastu s temnou realitou okupace. Kostýmy navazovaly na lidové kroje, avšak s výtvarnou stylizací: barevnost byla jednotná, pečlivě vyvážená a respektovala charakter jednotlivých postav.

Celoživotní scénografická výzva

Prodaná nevěsta se pro Karla Svolinského stala celoživotní scénografickou výzvou – vrátil se k ní celkem devětkrát (vedle Prahy to byla Bratislava 1945, Liberec 1949, dvakrát Olomouc 1950 a 1959, Brno 1960). Po válce se Svolinského výtvarný jazyk proměnil. Postupně začal upouštět od přemíry ornamentu a detailů. Jeho scény se zjednodušovaly, barvy se projasnily a převahu začala mít bílá, světelná plocha. Tam, kde dříve stála bohatě malovaná chalupa, zůstala nyní stylizovaná bílá stěna, kde dříve visely věnce a malby, objevily se jen jednoduché linie. Tento posun nebyl ústupem, ale vědomým krokem směrem k jemné stylizaci a čistšímu scénickému tvaru.

Tajemství a Hubička

Tajemstvím se v roce 1944 završila Svolinského spolupráce s Talichem. Všechny tři společné smetanovské inscenace na scéně pražského Národního divadla režíroval Luděk Mandaus. K Tajemství se Svolinský vrátil ještě pro Státní divadlo Ostrava (1948) a Městské divadlo Plzeň (1949). Hubičku navrhoval dvakrát: první verze z roku 1944 pro Národní divadlo v Praze nebyla nikdy realizována. Přípravu totiž přerušilo uzavření českých divadel v létě téhož roku. K dílu se pro stejné divadlo Svolinský vrátil až v roce 1960 v hudebním nastudování Jaroslava Krombholce a v režii Ferdinanda Pujmana.

Prodaná nevěsta u příležitosti 80. výročí otevření Národního divadla 

V roce 1963 vznikla v pražském Smetanově divadle nová inscenace Prodané nevěsty v režii Luďka Mandause a hudebním nastudování Jaroslava Krombholce. Byla připravena u příležitosti 80. výročí otevření Národního divadla, a proto se na ni upínala pozornost jak odborné veřejnosti, tak publika. Svolinský vytvořil scénu, která oproti válečné verzi působila mnohem vzdušněji, tišeji a s lyrickou jemností. Dominovala bílá barva a pastelové tóny, ornament ustoupil stylizovaným liniím a náznakům venkovských motivů. Místo popisného statku stál na jevišti jakýsi bílý, lehce abstrahovaný dům, otevřený do prostoru. Prospekt byl namalován lehkou rukou — připomínal letní oblohu s blankytně modrými tóny. Vznikl obraz, který zprostředkovával dojem českého léta, nikoli jeho popis.

I kostýmy v této inscenaci byly oproti předchozím letům jemnější, výtvarněji pojaté. Svolinský pracoval s vyváženou barevnou škálou: vínová červená, švestková modř, růžová, bílá a lomené odstíny zelené vytvářely harmonii, která působila přirozeně, a přitom nesla rukopis malíře. Kritika i diváci ocenili čistotu, klid a vzdušnost celé scény. Inscenace působila, jako by se na jevišti rozkládala malba — nikoli stavba.

Prodaná nevěsta „světlem oděná“

Když se v osmdesátých letech začala připravovat další inscenace Prodané nevěsty, situace byla znovu výjimečná. Rok 1983 byl jubilejním rokem Národního divadla a bylo jasné, že pohled veřejnosti bude upřen právě na tento titul. Svolinský se rozhodl dotáhnout svou výtvarnou zkratku do krajnosti. V návrhu pro inscenaci z roku 1982, která se uváděla v rámci jubilejní sezony, zvolil velmi střídmý a jemný výraz. Scéna byla tvořena několika bílými a světle pastelovými plochami, které jen naznačovaly prostředí vesnice. Architektura mizela do náznaků, zůstával světelný horizont a subtilní kresba.

Kostýmy v této pozdní fázi jeho tvorby získaly na významu ještě více. Zatímco dříve doplňovaly scénu, nyní se staly hlavním nositelem barevnosti. Tóny byly jemné, vyvážené, bez okázalosti, ale s jasným rukopisem. Kritika v té době psala o „harmonickém, ale velmi tichém“ výrazu výpravy. Někteří vnímali tuto stylizaci jako oslabení živosti Prodané nevěsty, jiní naopak oceňovali její subtilnost a malířskou poezii. Každopádně šlo o důsledné vyústění celoživotní práce – cestu od ornamentálně bohaté návesní scény k téměř abstraktní malířské kompozici.

Svolinského práce měla také pedagogický rozměr. Po mnoho let působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde formoval celou generaci scénografů. Zdůrazňoval význam výtvarného myšlení v divadle, jeho schopnost spoluvytvářet rytmus inscenace, nikoli být jen doprovodným prvkem. Pro něj byla scéna plnohodnotným partnerem hudby i režie.

Svolinského scénografická tvorba v Národním muzeu

Dochované návrhy scén a kostýmů (i několika modelů scén a dobových kostýmů) Karla Svolinského jsou dnes součástí sbírek Národního muzea (Muzeum Bedřicha Smetany a Divadelní oddělení Národního muzea), Muzea umění Olomouc a Archivu Národního divadla. Při pohledu na ně lze snadno rozpoznat jeho styl: malířský rukopis, smysl pro dekor, harmonii barev a především poezii.

……………

V Muzeu Bedřicha Smetany je od 22. října 2025 otevřena nová výstava Karel Svolinský a Smetanovy opery (autorky Kateřiny Viktorové), která přibližuje Svolinského scénografické kresby, jež sloužily jako předlohy pro jevištní výtvarnou realizaci uvedených operních titulů. Ani po desetiletích neztrácejí na své působivosti a jsou svébytným uměleckým artefaktem. Scénické a kostýmní návrhy jsou doplněny dochovanými originálními kostýmy, modely scén a dobovými fotografiemi. Výpravy Karla Svolinského k operám Bedřicha Smetany patří k nejvýznamnějším výtvarným interpretacím děl tohoto hudebního velikána.

foto: ČMH 3 / Muzeum Bedřicha Smetany / fond scénografie, fotografický fond