„V roce 1848 na Žofíně zasedal Slovanský sjezd. Na jeho památku byl ostrov v roce 1925 přejmenován na Slovanský.“

„Vltava měla samostatnou premiéru 4. dubna 1875 na Žofíně, kde předtím poprvé zazněla 14. března i báseň Vyšehrad.“

„První souborné uvedení Mé vlasti se na Žofíně konalo v neděli 5. listopadu 1882. Dirigoval Adolf Čech.“

Slovanský ostrov v Praze, respektive tamní palác Žofín, byl v devatenáctém století místem řady významných kulturních a společenských akcí a událostí. V roce 1848 tam zasedal Slovanský sjezd, v sálech se konaly také koncerty. Mimo jiné právě zde vystoupili Franz Liszt, Hector Berlioz, Petr Iljič Čajkovskij či Richard Wagner a debutoval houslista Jan Kubelík. Opakovaně tam zněla Dvořákova a Fibichova hudba a v roce 1882 se na Žofíně konalo první souborné uvedení Smetanovy Mé vlasti. Premiérově se předtím ve stejném sále rozezněly i jednotlivé básně cyklu. Na jaře 1875 Vyšehrad a Vltava.

V únoru 1875 dokončil Bedřich Smetana Šárku, třetí symfonickou báseň budoucího cyklu Má vlast, pojmenovanou po bojovnici z české pověsti Dívčí válka. Od podzimu předchozího roku Smetana už neslyšel. Kompozicí Vyšehradu, první symfonické básně, na níž mimochodem začal pracovat už v souvislostí s operou Libuše o dva roky dříve, se začal definitivně zabývat koncem září. Dobrá polovina tvůrčího procesu spadá do prvních týdnů po konečné ztrátě sluchu, přiřazované k 20. říjnu. Brzy po dokončení Vyšehradu se potom pustil do Vltavy, kterou složil za pouhých devatenáct dní, ještě před koncem roku 1874. Nad oběma básněmi, zaskočen a zklamán neúspěšnou léčbou, se ujistil, že už sice nemůže dirigovat a koncertovat, ale že i bez sluchu může s plnou intenzitou v ústraní tvořit. Stalo se mu to v těžké životní situaci důležitou oporou.

Vltava měla samostatnou premiéru před sto padesáti lety, 4. dubna 1875, v Praze na Žofíně, kde předtím poprvé zazněla 14. března i báseň Vyšehrad. Ta měla v programu filharmonického koncertu za řízení Ludwiga Slanského, sedmatřicetiletého kapelníka německého Stavovského divadla, takový úspěch, že byla opakována. Protagonistou těchto abonentních koncertů byl na Žofíně orchestr Philharmonie složený ze členů těles českého i německého divadla; Slanský – po více než dvacet let jedna z nejvýznamnějších osobností pražské hudební scény – se tam v dirigování střídal se Smetanou a po jeho ohluchnutí s Adolfem Čechem. Nový úspěch získal Vyšehrad hned poté, začátkem dubna, s Vltavou. Skladatel hudbu neslyšel, ale byl přítomen, sledoval koncerty z galerie s napětím a prožíval nadšení, se kterým byly nové skladby přijaty. Byl mnohokrát vyvoláván na pódium. Potvrdila se mu správnost jeho uměleckého záměru.

Ostrov Žofín vznikl postupnými nánosy půdy během sedmnáctého století. Růst písčiny zarostlé křovím urychlilo zřízení novoměstských mlýnů pod Zderazem. Pak se tam usadili barvíři textilních látek, po kterých se ostrov nazýval Barvířským. Po stoleté povodni, která přišla roku 1784, byl zpevněn zdí a osázen stromy a podnikatel Engel na něm zřídil kartounku, manufakturu pro potiskování bavlněných tkanin. A tak se na nějakou dobu vžilo označení Engelův, česky Andělův ostrov. Roku 1813 zde byly zřízeny lázně s hostincem, roku 1830 byly přestavěny na rodinný dům.

Už v roce 1836 byla však otevřena nová restaurace – reprezentativní patrová klasicistní budova s velkým sálem. Iniciátorem jejího vzniku byl mlynář Václav Antonín Novotný, který ostrov koupil. A na počest arcivévodkyně Žofie, matky pozdějšího císaře Františka Josefa I., byl palác pojmenován Žofín. Později byl ještě upraven, nejen zvnějšku, ale i uvnitř, změnou dispozice a rozšířením restaurace do původně obytných prostor. Prostorám využívaným k různým příležitostem se říkalo Sofiensäle – Žofínské sály či Žofínské salóny. Konaly se v nich i umělecké výstavy. Především se ovšem Žofín stal dějištěm plesů a tanečních zábav. První z nich se konala 3. února 1841.

V roce 1848 na Žofíně za předsednictví Františka Palackého a za účasti stovek lidí, především tehdejší inteligence, zasedal Slovanský sjezd, věnovaný myšlenkám austroslavismu, tedy postavení Slovanů v rámci říše. Slované ze zemí mimo Habsburskou monarchii se proto sjezdu směli zúčastnit jen jako hosté. Na památku sjezdu byl ostrov v roce 1925 přejmenován na Slovanský.

Dne 18. října 1875 v myslivně v Jabkenicích u své dcery Žofie dokončil Smetana čtvrtou báseň – Z českých luhů a hájů. Uvedena byla koncertně teprve v prosinci roku 1876. Premiéru Šárky řídil na Žofíně Adolf Čech dokonce až 17. března 1877. Na podzim téhož roku měly na stejném místě premiéru Symfonické variace Antonína Dvořáka. On sám tam pak v prosinci účinkoval ve varhanním partu při provedení Mozartova Requiem a o rok později, 17. listopadu 1878, v sále uspořádal svůj první samostatný koncert…

Zbylé básně Tábor a Blaník dopsal Smetana až v roce 1879. Při jejich premiéře 4. ledna 1880, na velkém koncertě při příležitosti padesátého výročí jeho prvního veřejného vystoupení, už měl pro celý cyklus jméno… První souborné uvedení celé Mé vlasti se na Žofíně konalo v neděli 5. listopadu 1882. Dirigoval Adolf Čech, kapelník Prozatímního a pak i Národního divadla, který v 70. letech mimo jiné také řídil premiéry Smetanových oper Hubička a Tajemství a druhé verze Dvou vdov.

Teprve tři roky po prvním uvedení Mé vlasti dostal Žofín dnešní vzhled. V roce 1884 totiž ostrov zakoupila pražská obec a palác následující rok přebudovala do dnešní neorenesanční podoby. Až do doby vzniku Obecního domu otevřeného roku 1912 – symbolizujícího politickou a kulturní dominanci Čechů a slovanství, a to přímo u Prašné brány Na Příkopech, kterým tradičně dominovaly domy a podniky českých Němců – byl palác Žofín centrem pražského kulturního a společenského dění.

Dnešní Masarykovo nábřeží bylo vybudováno jen podél novostavby Národního divadla, jinak byl břeh i ostrov docela hustě zastavěn. Až v rámci pražské asanace na přelomu století byly zbořeny mlýny a stará Vojtěšská čtvrť; ostatní budovy na ostrově byly strženy spolu se zbývajícími Šítkovskými mlýny teprve při úpravách ostrova před rokem 1930 při výstavbě budovy Mánesa.

Žofínský sál, ať už v původním, nebo v novém hávu, byl svědkem úspěšných provedení skladeb Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, hostovali v něm Hector Berlioz, Franz Liszt, Petr Iljič Čajkovskij či Richard Wagner, debutoval zde Jan Kubelík… Koncerty se tam konají dodnes, ať už to byly po roce 1990 galaprogramy Evy Urbanové s hosty typu Karla Gotta, nebo třeba nedávné vánoční koncerty Pražského filharmonického sboru.  

Když měl před sebou Jakub Hrůša hostování s Bamberskými symfoniky na Pražském jaru 2019, aby festival v Obecním domě otevřeli Mou vlastí, tak z radosti – pro rodinu a přátele, při studiu a pro inspiraci – vytvořil podle vlastního vyjádření ochutnávku hudebního i slovního obsahu všech šesti symfonických básní Mé vlasti. V naději, že by jeho slovní shrnutí dostupných dobových vyjádření k obsahu a poselství Mé vlasti, doprovázené Smetanovou hudbou, mohlo zaujmout i širší hudbymilovné publikum, poskytl tehdy svého „audiovizuálního průvodce“ portálu KlasikaPlus.cz ke zveřejnění. Vracíme se nyní k jeho představení Vyšehradu, premiérovaného před 150 lety.

Věděli jste, že…

…pod Smetanovým dirigentským vedením měla roku 1872 na Žofíně premiéru Fibichova symfonická báseň Othello?

…na Žofíně stávaly i obytné domy a v jednom bydlela vážená rodina Schulzových, s jejichž dcerou Anežkou prožil Zdeněk Fibich vášnivý vztah?

…událostmi dirigentské dráhy Ludwiga Slanského, rodáka z Nového Boru, Škroupova žáka a absolventa pražské konzervatoře v oboru hry na housle, kapelníka Stavovského a před penzionováním i Nového německého divadla, se staly pražské premiéry Wagnerových Mistrů pěvců norimberských v roce 1871 a Tristana a Isoldy v roce 1886?

…houslista Paganini, považovaný ve své době mnohými za spolčence pekla, měl v roce 1828 sérii svých šesti pražských koncertů jinde, a to ve Stavovském divadle? Přijel tehdy z Karlových Varů a ubytoval se U Černého koně, v hotelu dnes již neexistujícím – dnes je na jeho místě v ulici Na Příkopě Česká národní banka. V Praze oslavil Paganini 46. narozeniny.

…první elektrické lustry pro Žofín, stejně jako pak pro Obecní dům, dodal František Křižík, který v Karlíně zavedl jejich tovární výrobu lustrů, první podnik svého druhu v Čechách? A že Křižík, velký vlastenec, považoval za jednu z životních proher fakt, že nemohl svým elektrickým zařízením a lustry vybavit Národní divadlo, protože v konkurzu zvítězila německá firma zastupující Edisonovu společnost?

Foto: Wikipedie, Facebook, Petr Kadlec, Petr Veber