KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Smetanova Litomyšl kolaudovala. Puccini, Dvořák a Smetana i za deště zkouškou prošli english

„Smělý sen se proměnil ve skutečnost během jednoho roku. Vlastně za ještě kratší dobu.“

„Konstrukce střechy je vyřešena tak, že se otvírá pohled na stěnu se sgrafity a historickými slunečními hodinami.“

„Není to prostor pro hudbu v nádvoří. Naopak – celé nádvoří se stává divadelním a koncertním sálem.“

Je týden před festivalem a Smetanova Litomyšl, poprvé s publikem, testuje novou úpravu amfiteátru v zámeckém nádvoří. Při sobotní večerní Velké zkoušce zní symfonická i operní hudba a je také čas na děkování podporovatelům a dárcům i autorům a spolupracovníkům. Posuzuje se současně akustika SmetaNOVÉHO sálu a naostro se prověřují provozní a technické parametry. Včetně funkčnosti zcela nového výsuvného zastřešení. Docela dost totiž prší.

Komorní „a“ po nastoupení orchestru na pódium, ladění… Příchod dirigenta, soustředění – a první tóny první skladby. Tou je předehra k Prodané nevěstě. Svižná, efektní, radostná. Vše jako při opravdovém koncertě, ale tenhle je navíc zvláštní. Filharmonie Hradec Králové s dirigentem Jiřím Habartem hraje pro ty, kdo se zasloužili, že se od poloviny června do začátku července druhé nádvoří litomyšlského zámku může opět proměnit v sál pod otevřeným nebem, dějiště koncertů a operních představení. Ale hraje také pro pořadatele, kteří se potřebují poprvé a naposled naostro ujistit, že sál s jevištěm a zastřešením funguje.

K druhému číslu přichází k tělesu na pódium houslista Jan Mráček. Smetanova hudba byla předtím slyšet velmi pěkně, zřetelně, transparentně. Jak bude znít Dvořákův rozverný a milý Mazurek? Ucho si musí zvykat… Ukazuje se, že obdobně, ale že sólista se pro publikum v orchestru zvukově maličko ztrácí.    

Po dvou ročnících organizovaných ve vyhovujících, ale přece jen provizorních podmínkách ve Festivalové hale, jinak sportovním zařízení, se letos Smetanova Litomyšl vrací na zámecké nádvoří, kde může plně využívat genia loci. Rekonstrukce zámku přinesla však pro návrat koncertů a operních představení podmínku památkářů: pódium a zastřešení z poloviny devadesátých let musí být nahrazeno modernějším a výkonnějším řešením, navíc takovým, které už nebude během festivalu zakrývat zámecké arkády a renesanční sgrafita. A tak vznikl koncertně-divadelní prostor, který festivalový tým neoznačuje jako Smetanův sál, ale s pomocí slovní hříčky ho pojmenoval hravěji: SmetaNOVÝ sál.

Michal Medek

„Smělý sen se proměnil ve skutečnost během jednoho roku,“ říká ředitel festivalu Michal Medek. Vlastně za ještě kratší dobu. Příprava se rozběhla po skončení loňského festivalu, ale faktická a fyzická realizace začala až počátkem letošního kalendářního roku. Stihlo se skoro vše: ukotvení pro nové sloupy výsuvné střechy i střecha sama, variabilní pódium umožňující koncertní verzi i verzi divadelní se zanořeným orchestřištěm… I s místy na arkádách je tu prostor pro více než tisíc diváků. A konstrukce střechy je vyřešena skutečně tak, že se posluchači nově otvírá pohled na stěnu s dvoubarevnými sgrafity a zdobnými historickými slunečními hodinami.

Do příštího ročníku už zbývá z těch hlavních věcí dokončit jediné: vytvořit úplně nové hlediště, ve kterém se řady sedadel mají podle návrhu trochu šikmo sbíhat k prostřední uličce. Ta už je zrealizována teď, včetně nových schodů k zadním řadám hned od vstupu do zámku. Sedačky ale pro letošek zůstávají ještě v podobě známé z dřívějška, jen už mají potahy.

Pro další část programu se filharmonie přesunuje do divadelního orchestřiště. Po slavném Intermezzu z Pucciniho Manon Lescaut na setmělé jeviště dvakrát přichází sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Nejprve se srdceryvnou árií jako Manon, poté s toužebně zasněnou známou árií z Dvořákovy Rusalky. Sólový hlas je na pódiu trochu opuštěný, ale své v tomto případě asi dělá i déšť, slyšitelně dopadající vysoko nad hlavami diváků na střechu.   

Orchestr zní z orchestřiště velmi pěkně a měkce, opravdu jako v divadle. Snad jen v té největší dynamice s břesknými údery činelů v Polonéze z Dvořákovy Rusalky se zvuk vrací k posluchači jakoby i od arkád. Ale operní iluze bude každopádně napříště už dokonalejší, než když divadelní orchestr hrával pod pódiem, na dotek s první řadou diváků. Hudební část večera končí pak pěkně zahranou Smetanovou Vltavou. To už jsou královéhradečtí hudebníci zase zpátky nahoře.

„Litomyšlský zámek je evropskou architekturou, Litomyšl není žádná lokální záležitost,“ říká z pódia v jednu chvíli během večera architekt Josef Pleskot, autor návrhu SmetaNOVÉHO sálu, prostoru zámeckého nádvoří nově vyřešeného pro koncerty a operní představení a nově zastřešeného. Právě proto také podle svých slov přijal zakázku vytvořit pro Litomyšl současně vyhlížející festivalové letní auditorium, plně využívající krásu zámku, a společně se scénografem Davidem Bazikou mu všemi potřebnými funkcemi vtisknout parametry světové hudební scény.

David Bazika a Josef Pleskot

SmetaNOVÝ sál, který se, stejně jako ten předchozí, po festivalu zase z nádvoří musí odstranit, má k dispozici moderní techniku, světla, jevištní tahy… Určitě bude pro operní soubory vhodnější a lákavější než ten předchozí, pro který se musely inscenace drasticky upravovat. A umožňuje střídat koncertní a divadelní verzi poměrně rychle.

„Není to prostor pro hudbu v nádvoří. Naopak – celé nádvoří se stává divadelním a koncertním sálem,“ zdůrazňuje Josef Pleskot. A vyslovuje přání: Ať má festival skvělé vedení, „které hardware naplní softwarem“, tedy sál hodnotnými uměleckými programy.

Velká zkouška končí vydařeně a optimisticky. Festival začíná 14. června. Pak se uvidí definitivně.

Foto Petr Veber

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů a rozhlasových pořadů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, do Hudebních rozhledů a Harmonie a publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz a aktivním dennodenním spoluautorem jeho obsahu.



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky