„Smělý sen se proměnil ve skutečnost během jednoho roku. Vlastně za ještě kratší dobu.“

„Konstrukce střechy je vyřešena tak, že se otvírá pohled na stěnu se sgrafity a historickými slunečními hodinami.“

„Není to prostor pro hudbu v nádvoří. Naopak – celé nádvoří se stává divadelním a koncertním sálem.“

Je týden před festivalem a Smetanova Litomyšl, poprvé s publikem, testuje novou úpravu amfiteátru v zámeckém nádvoří. Při sobotní večerní Velké zkoušce zní symfonická i operní hudba a je také čas na děkování podporovatelům a dárcům i autorům a spolupracovníkům. Posuzuje se současně akustika SmetaNOVÉHO sálu a naostro se prověřují provozní a technické parametry. Včetně funkčnosti zcela nového výsuvného zastřešení. Docela dost totiž prší.

Komorní „a“ po nastoupení orchestru na pódium, ladění… Příchod dirigenta, soustředění – a první tóny první skladby. Tou je předehra k Prodané nevěstě. Svižná, efektní, radostná. Vše jako při opravdovém koncertě, ale tenhle je navíc zvláštní. Filharmonie Hradec Králové s dirigentem Jiřím Habartem hraje pro ty, kdo se zasloužili, že se od poloviny června do začátku července druhé nádvoří litomyšlského zámku může opět proměnit v sál pod otevřeným nebem, dějiště koncertů a operních představení. Ale hraje také pro pořadatele, kteří se potřebují poprvé a naposled naostro ujistit, že sál s jevištěm a zastřešením funguje.

K druhému číslu přichází k tělesu na pódium houslista Jan Mráček. Smetanova hudba byla předtím slyšet velmi pěkně, zřetelně, transparentně. Jak bude znít Dvořákův rozverný a milý Mazurek? Ucho si musí zvykat… Ukazuje se, že obdobně, ale že sólista se pro publikum v orchestru zvukově maličko ztrácí.    

Po dvou ročnících organizovaných ve vyhovujících, ale přece jen provizorních podmínkách ve Festivalové hale, jinak sportovním zařízení, se letos Smetanova Litomyšl vrací na zámecké nádvoří, kde může plně využívat genia loci. Rekonstrukce zámku přinesla však pro návrat koncertů a operních představení podmínku památkářů: pódium a zastřešení z poloviny devadesátých let musí být nahrazeno modernějším a výkonnějším řešením, navíc takovým, které už nebude během festivalu zakrývat zámecké arkády a renesanční sgrafita. A tak vznikl koncertně-divadelní prostor, který festivalový tým neoznačuje jako Smetanův sál, ale s pomocí slovní hříčky ho pojmenoval hravěji: SmetaNOVÝ sál.

„Smělý sen se proměnil ve skutečnost během jednoho roku,“ říká ředitel festivalu Michal Medek. Vlastně za ještě kratší dobu. Příprava se rozběhla po skončení loňského festivalu, ale faktická a fyzická realizace začala až počátkem letošního kalendářního roku. Stihlo se skoro vše: ukotvení pro nové sloupy výsuvné střechy i střecha sama, variabilní pódium umožňující koncertní verzi i verzi divadelní se zanořeným orchestřištěm… I s místy na arkádách je tu prostor pro více než tisíc diváků. A konstrukce střechy je vyřešena skutečně tak, že se posluchači nově otvírá pohled na stěnu s dvoubarevnými sgrafity a zdobnými historickými slunečními hodinami.

Do příštího ročníku už zbývá z těch hlavních věcí dokončit jediné: vytvořit úplně nové hlediště, ve kterém se řady sedadel mají podle návrhu trochu šikmo sbíhat k prostřední uličce. Ta už je zrealizována teď, včetně nových schodů k zadním řadám hned od vstupu do zámku. Sedačky ale pro letošek zůstávají ještě v podobě známé z dřívějška, jen už mají potahy.

Pro další část programu se filharmonie přesunuje do divadelního orchestřiště. Po slavném Intermezzu z Pucciniho Manon Lescaut na setmělé jeviště dvakrát přichází sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Nejprve se srdceryvnou árií jako Manon, poté s toužebně zasněnou známou árií z Dvořákovy Rusalky. Sólový hlas je na pódiu trochu opuštěný, ale své v tomto případě asi dělá i déšť, slyšitelně dopadající vysoko nad hlavami diváků na střechu.   

Orchestr zní z orchestřiště velmi pěkně a měkce, opravdu jako v divadle. Snad jen v té největší dynamice s břesknými údery činelů v Polonéze z Dvořákovy Rusalky se zvuk vrací k posluchači jakoby i od arkád. Ale operní iluze bude každopádně napříště už dokonalejší, než když divadelní orchestr hrával pod pódiem, na dotek s první řadou diváků. Hudební část večera končí pak pěkně zahranou Smetanovou Vltavou. To už jsou královéhradečtí hudebníci zase zpátky nahoře.

„Litomyšlský zámek je evropskou architekturou, Litomyšl není žádná lokální záležitost,“ říká z pódia v jednu chvíli během večera architekt Josef Pleskot, autor návrhu SmetaNOVÉHO sálu, prostoru zámeckého nádvoří nově vyřešeného pro koncerty a operní představení a nově zastřešeného. Právě proto také podle svých slov přijal zakázku vytvořit pro Litomyšl současně vyhlížející festivalové letní auditorium, plně využívající krásu zámku, a společně se scénografem Davidem Bazikou mu všemi potřebnými funkcemi vtisknout parametry světové hudební scény.

SmetaNOVÝ sál, který se, stejně jako ten předchozí, po festivalu zase z nádvoří musí odstranit, má k dispozici moderní techniku, světla, jevištní tahy… Určitě bude pro operní soubory vhodnější a lákavější než ten předchozí, pro který se musely inscenace drasticky upravovat. A umožňuje střídat koncertní a divadelní verzi poměrně rychle.

„Není to prostor pro hudbu v nádvoří. Naopak – celé nádvoří se stává divadelním a koncertním sálem,“ zdůrazňuje Josef Pleskot. A vyslovuje přání: Ať má festival skvělé vedení, „které hardware naplní softwarem“, tedy sál hodnotnými uměleckými programy.

Velká zkouška končí vydařeně a optimisticky. Festival začíná 14. června. Pak se uvidí definitivně.

Foto Petr Veber