„Na albu byl třívětý Smyčcový kvartet č. 2 zařazen na závěr a od první věty je zřejmé, že Stravinskij byl pro autora silnou inspirací, kterou necituje, ale přetváří do svého stylu.“

„Smyčcový kvartet č. 3 ‚Fantastické scény‘ z roku 1990 je rozsáhlejší jednovětá skladba, do níž skladatel vložil nové prvky čerpané při působení v Československém rozhlase v Plzni.“

„Smyčcový kvartet č. 6 ‚Zápas s mlhou‘ je dílo plné kontrastů jako život sám.“

Nová nahrávka smyčcových kvartetů letošního jubilanta Jiřího Temla přináší další kapitolu jeho bohaté tvorby jako dar k neuvěřitelným 90. narozeninám vynikajícího skladatele. Pracovitost a vůle nechyběla budoucímu skladateli od počátků nikdy a zdolávání nesnází jen utužilo celoživotní dráhu nejprve klavíristy a varhaníka, posléze jazzového hudebníka a autora, který při zaměstnání začal soukromě studovat hudební teorii a kompozici. Interpretačně se nahrávání Temlových děl zhostilo Sedláčkovo kvarteto s jednou výjimkou ve složení Michal Sedláček, Jan Maceček (housle), Tomáš Krejbich (viola) a Matěj Štěpánek (violoncello).

Není snad nikoho, kdo by tohoto autora někdy potkal zamračeného či nespokojeného; stálý úsměv a veselé přátelské oči prozrazují jeho přístup k životu, který mu sice už od mládí nebyl vždy příznivě nakloněn, ale stále rostoucí touha po hudbě vedla Jiřího Temla neomylně přes překážky k cíli. Skladatel plně souhlasí s někdejším výrokem muzikologa Jaromíra Havlíka, že „hudba si ho sama našla“.

Hudba se v Temlově rodině pěstovala, i když ani jeden z rodičů a sourozenců nebyl hudebníkem. Jiří začal s hodinami klavíru, z nichž jej podle jeho slov bavilo jen závěrečné čtyřruční hraní s učitelem, které bohatším zvukem vyvolávalo hudební představy a místo cvičení na další hodinu daleko raději improvizoval. V osmi letech náhle osiřel a jeho patnáctiletý bratr chlapce umístil do klášterní školy, kde pokračoval hrou na harmonium. Střední ekonomické vzdělání vztah k hudbě nepřerušilo a díky šťastnému setkání v Karlových Varech naopak Jiřího Temla přivedlo k hudbě – především varhanní – definitivně. Pracovitost a vůle budoucímu skladateli nikdy nechyběla, nesnáze jen utužily dráhu klavíristy a varhaníka, posléze jazzového hudebníka a autora, který při zaměstnání studoval hudební teorii a kompozici. Poté zakotvil na pět let v Československém rozhlasu v Plzni, dvacet let pokračoval jako dramaturg hudební rozhlasové redakce v Praze. Jako dramaturg pečoval o program, a především o rozhlasové nahrávání. To byla mistrovská škola Jiřího Temla a vzrůstající počet kompozic odráží i jeho životní pouť.

Smyčcový kvartet č. 1 z roku 1970 skladatel označil jako „juvenilii“, kterou není třeba zvláště připomínat. Poté začal promítat svůj vztah k velkým mistrům hudby 20. století, zejména Stravinskému, miloval také hudbu Martinů a Janáčka. Smyčcový kvartet č. 2 s názvem „Vivat Stravinskij“ přepracoval v roce 1986 a v této podobě byl nahrán v Českém rozhlase v Praze, stejně jako ostatní kvartety tohoto alba. U třetí věty této skladby je ovšem výjimka v obsazení Sedláčkova kvarteta, které Temlovy skladby nahrálo; poslední věta „Vivat Stravinskij“ zazní v podání odlišného obsazení: Jan Sedláček st. (housle), Jana Kopřivová (housle), Jan Sedláček ml. (viola) a Aleš Terš (violoncello). Na albu byla tato třívětá skladba zařazena na závěr a od první věty Allegro vivace je zřejmé, že Stravinskij byl pro Temla silnou inspirací, kterou necituje, ale přetváří do svého stylu s nabývanými zkušenostmi a osobními zážitky; harmonické a melodické postupy zůstávají vždy „temlovské“. Ve druhé větě Larghetto se z velebného úvodu lehounce vynořuje půvabná melodie a volné tempo podtrhuje tichou radost. Mír a klid přináší violoncello bez narušení pěkné souhry, pocity krásy jsou jemné i přepestré. Třetí větu Allegro uvozují pěkně chytlavé rytmy, cituplná souhra odlišného obsazení Sedláčkova kvarteta bere dech. Precizní technika spolu s odstiňovanou dynamikou slouží jasné myšlence obdivu velkého skladatele.

Temlův kompoziční zdroj nikdy nevysychá, naopak bohatne a stále disponuje barvitostí, svěžestí a mladistvým elánem. Povahové vlastnosti Jiřího Temla, upřímnost a charakter, který ani v těžkých časech neztrácí optimismus a přívětivost, se promítají do komorních i rozsáhlých skladeb. Proto působí přesvědčivě a pečlivě zpracovaná formulace myšlenek sklízí právem úspěchy doma i ve vzdáleném zahraničí. Tradiční forma moderní hudby postupně u Jiřího Temla přerůstala do nového estetického zpracování tématu či, lépe řečeno, témat, o něž neměl autor nikdy nouzi. Pestrá paleta tónů skladatele vždy fascinovala a nešetřil s barevností a rozevlátostí, do níž může vstoupit nejrůznější prvek. Klasický, jazzový, folklórní, vždy rozeznatelný, svůj a jak sám skladatel s úsměvem vzpomíná na své soukromé studium kompozice u Jiřího Jarocha v 60. letech minulého století: „Hudba musí mít stále kontrast, lidé nesmí vychladnout a ztrácet zájem!“

Smyčcový kvartet č. 3 „Fantastické scény“ z roku 1990 je rozsáhlejší jednovětá skladba a skladatel do ní vložil nové prvky načerpávané již při působení v Plzni. Partitury různých skladeb psané v klasickém stylu, ale i nových, pro autora dosud neznámých formách, jej opět vedly k dalšímu studiu a k novým zájmům. Aleatorika se ozývá v kontrastech, které přetékají energií smyčců, silné protipóly vylučují dialog. Závratný rytmus přenáší pozornost do širokého proudu houslí, cello jej podtrhuje znělými až drsnými akordy. Střídání hutné a jemné melodiky, rytmické změny přechází do neskutečných pizzicatových sekvencí a následující táhlé vysoké legato houslí se marně snaží zklidnit expresivní vstupy. Odraz znalosti tvorby Lutoslavského a Pendereckého je v tomto kontextu logický, vzpomínka na jazzové začátky stejně tak. Název nemohl být výstižnější tím spíše, že Jiří Teml se v kompozici vyrovnával také s tragickou smrtí blízkého přítele, muzikologa Pavla Skály, u něhož obdivoval velký rozhled, energii i kritičnost, která posouvala jeho kompoziční znalosti. Památku přítele zobrazil autor v závěru Fantastických scén tóny velebného chorálu.

Smyčcový kvartet č. 4 „Divertimento“ z roku 1996 má pevnější formu a zpočátku hýří radostnými trylky a svižným rytmem. Nelze pominout Temlova častá setkávání s folklórem v Plzni, úcta k lidové melodice je ve střídavých rytmech a pestré škále melodií výtečně zpracovaná s velkou invencí. Láska k hlasu houslí se nezapře, vždyť je nejbližší barvě lidského hlasu.

Smyčcový kvartet č. 5 nemá podtitul, ale krása souzvuků příznačných pro barokní polyfonii uhrane sytostí hlasů všech smyčců, které jsou rozeznatelné i v disharmonii, jež naznačuje volnou inspiraci. Struktura intervalových posunů přetvořená pro čtyři hráče je zřejmá v kontextu autorova přesvědčení, že smyčcový kvartet je nejvyšší formou komorní hudby. Systematicky zde rozvíjí základní téma a dává prostor sólové viole s jejím vroucím, zastřeným tónem. Dedikace belgickému příteli Micheli Dieneurovi osvětluje optimistické vyznění Pátého kvartetu.

Smyčcový kvartet č. 6 „Zápas s mlhou“ se závažným tématem připomíná stejnojmennou knihu Jiřího Pilky, jehož si Jiří Teml celoživotně vážil. Pilka od 50. let minulého století neustoupil politickému tlaku a hudbě se věnoval až v lepších časech. Kvartet byl zkomponován na přání Jiřího Pilky, kdy již ve stáří byl těžce nemocný a skladatel své přátelství s hudebním vědcem a dramaturgem promítl do dedikace díla: „S přáním života bez mlh“. Dílo plné kontrastů jako život sám oplývá paletou barevného spektra melodických souzvuků, dynamických zvratů, krátkými sekvencemi v rytmickém opojení i výhružných melodických běhů k málo snesitelným výškám. Osudy pánů Pilky i Temla byly skutečně plné kontrastů a leckdy nebylo zcela zřejmé, jak se bude ubírat jejich život v nejbližších dnech i létech. Podařilo se ještě zahrát kvartetní dílo Jiřímu Pilkovi v soukromí, veřejné premiéry se již nedožil.

Smyčcový kvartet č. 7 „Babka“ je hezky srozumitelně titulován. Je věnován Vojtěchu Babkovi, kolegovi a příteli z rozhlasu. Ve sleeve note nového alba rozmlouvá se skladatelem o všech podnětech a atributech uvedených smyčcových kvartetů. Přátelský rozhovor je faktograficky bohatý a cenný, nepostrádá humor i objektivitu.

Pokud bychom se seznámili s rozsáhlým a naštěstí nekončícím výčtem Temlových skladeb, užasneme nejen nad velkým počtem a repertoárovým rozkročením, ale vycítíme vedle mimořádných znalostí a tvůrčích i osobnostních charakteristik skladatele velký smysl pro humor, snad až šibalství – stačí se podívat do očí… Hudební řeč Jiřího Temla je sdělná, srozumitelná a neskutečně bohatá.

Tak všechno nejlepší Mistře, koncert k 90. narozeninám je za dveřmi!

Foto/zdroj: ilustrační - Facebook kvarteta, Kristýna Sedláková, Youtube