středa, 08 duben 2020 14:29

VÝHERCE CD:
Jana Jarkovská: VLASTNÍM HLASEM

Autor:

Vyhlašujeme VÝHERCE  CD, které právě vydal Radioservis.

Skladby současných českých skladatelek pro sólovou flétnu, to je nový projekt Jany Jarkovské. Nazvala ho Vlastním hlasem a nahrála na něj sólové flétnové skladby pěti soudobých autorek. Jsou jimi Sylvie Bodorová, Ivana Loudová, Eliška Cílková, Terezie Švarcová a Soňa Vetchá.

Ptali jsme se: O kolikáté CD Jany Jarkovské jde?
Správná odpověď je: druhé
Výhercem se stává Eliska Vondracek Horehledova, Amsterdam, The Netherland - GRATULUJEME!

 

Jana-Jarkovsk-fletna---Vlastnm-hlasem

 

„Sólová flétna je vyjadřovacím prostředkem nejbližším mému srdci. V tvorbě skladatelů i skladatelek zaujímá často zvláštní místo a napsat pro ni dobrou skladbu není snadný úkol. V případě tvorby žen skladatelek vnímám hlas sólové flétny jako ještě naléhavější, flétna – v češtině femininum – hovoří hlasem jejich duše,“ vysvětluje Jana Jarkovská a doplňuje: „Z tvorby současných českých autorek jsem vybrala sólové flétnové skladby, které mě oslovily. Jsou to skladby působivé, hluboké, často dramatické. Chtěla bych, aby tato nahrávka ukázala tvorbu žen skladatelek jako zcela svébytnou uměleckou oblast přinášející nové hodnoty do převážně mužského hudebního světa a aby představila sólovou flétnu jako nástroj mnoha často dosud netušených možností.“

Jana Jarkovská studovala na konzervatořích a akademiích v Praze (Jan Riedlbauch, Jiří Válek, Štěpán Koutník), Stockholmu (Tobias Carron) a Miláně (Simona Valsecchi), kde působila rovněž jako odborná asistentka. V současnosti vyučuje flétnu na Konzervatoři Teplice. Na domácích i zahraničních pódiích vystupuje především jako členka mezinárodně úspěšného souboru Duo du Rêve (Flétna – klavír). Spolupracuje rovněž s řadou současných skladatelů a skladatelek, na jejichž premiérách se interpretačně podílí. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas. V roce 2018 vyšlo v nakladatelství Radioservis její první CD Pidluke-padluke s hudbou Jiřího Temla. Jana Jarkovská hraje na desetikarátovou zlatou flétnu značky Verne Q. Powell.

 

jj3

 

Sylvie Bodorová (*1954) - Léthé pro sólovou flétnu /1989/
Skladbu jsem napsala v roce 1989 jako povinnou skladbu pro soutěž Československého rozhlasu Concertino Praga. Nebyla to moje první kompozice pro flétnu, již předtím jsem napsala Pohádky jen tak pro flétnu a kytaru a skladbu Vůně léta pro flétnu a klavír. Mým cílem bylo využít veškeré výrazové atechnické možnosti tohoto nástroje, apřitom zachovat jakýsi baladický a tajemný charakter odpovídající námětu. Léthé – podle řecké mytologie řeka zapomnění, která je na konci naší pozemské pouti aotvírá prostor pro něco, co nás přesahuje, co je mystické a de facto nepoznatelné. Sólová flétna umožňuje pasáže velké kantability i technické bravury. Tyto dva prvky spolu s centrálním intervalem kvinty a jejím ornamentickým „obalováním“ jsou důležitým prvkem této skladby. Kompozice má obloukovou třídílnou formu s návratem vstupní plochy Largo triste a středním hybnějším dílem s rychlými stupnicovými běhy a tremoly. Hudba chce „vyprávět“ o tom, co bylo, co je již jen reminiscencí a zároveň už před sebou má pohyb vpřed do neznáma. Je v tom strach a obava z neznámého, ale i osvobozující uvolnění od všech pozemských starostí.                                                                                                                                            

Ivana Loudová (1941–2017) - Planeta ptáků III /2009/ Meditace pro flétnu a elektroniku /Památce Oliviera Messiaena/
Meditace Planeta ptáků byla koncipována a postupně realizována ve třech podobách, ve třech verzích. Je věnována památce Oliviera Messiaena, u kterého jsem v Paříži studovala. První, čistě elektroakustická verze Planeta ptáků I byla realizována v audiostudiu Českého rozhlasu v Praze-Karlíně v létě roku 1998. Je vytvořena pouze ze dvou zvukových zdrojů: sólových houslí (nahrál Ivan Ženatý) a různých bicích nástrojů, vodních slavíků, gongů, zvonečků…, které jsou transformovány do podoby elektroakustické kompozice. Druhá verze skladby Planeta ptáků II, určená pro koncertní provedení, je meditativním monologem houslí nad elektroakustickým základem. Planeta ptáků III pro flétnu a elektroniku vznikla z podnětu flétnistky Lenky Kozderkové v roce 2009 a poprvé zazněla v jejím podání v Paříži na podzim téhož roku. Česká premiéra se konala v Olomouci 22. 4. 2013. Snad někde daleko ve vesmíru planeta ptáků existuje, je tam snimi svatý František amožná i Olivier Messiaen…  

 

JJ2

 

Eliška Cílková (*1987) - Cumulonimbus pro sólovou flétnu /2011/
Ve svých hudebních skladbách často pracuji s nehudebními inspiračními zdroji. Cumulonimbus znamená v překladu bouřkový mrak. Z kompozičního hlediska mě zaujala práce na tomto tématu s nástrojem zdánlivě křehké povahy – flétnou. Sólová flétna má ale ve skutečnosti obrovské výrazové možnosti. Ve skladbě je slyšet celý příběh těchto mraků, které jsou mimo jiné i příčinou vedlejších atmosférických jevů, jako jsou tornáda a krupobití. Zároveň dokáží jemně plout oblohou. Všechny tyto aspekty mne velmi zajímaly a snažila jsem se je promítnout do své hudební kompozice. Skladba začíná samotným vznikem velkého mraku, jeho pomalým plutím po obloze, později přicházejí jeho vnitřní děje, následný déšť ipříznačný klid po bouřce, který všichni známe. Nejen závěrečný moment, ale celou skladbu tedy můžeme chápat i filozoficky, aniž bychom příběh mraku podrobně znali.                                                                                                                                            

Terezie Švarcová (*1982) - In Doubt pro sólovou flétnu /2019/
Apochybnosti se stále navracejí. Obkličují nás ze všech stran aokupují svobodu naší mysli... Flétna – hlas ženy, hlas něhy. Láska, vášeň, půvab i vzdor. Jemná i průbojná, rozechvělá i sebejistá. Nádherná.                                                                                                                                           

Soňa Vetchá (*1992) - Solo in Solo? pro flétnu a elektroniku /2019/
Moje skladba azpůsob, jakým ji lze vnímat, utváří analogii se základním fenoménem optické iluze. Jde v podstatě o psychoakustickou studii pro flétnu, v níž jsou představeny různé přístupy k principu figury a pozadí z gestalt psychologie. Známým příkladem tohoto jevu v optické rovině je symetrický obraz profilů dvou tváří, který lze při změně zaměření pozornosti vnímat jako obraz vázy. Když přirovnáme tento princip ke sluchovým iluzím, zjistíme, že naše vnímání bude fungovat velmi podobným způsobem. Během poslechu melodického motivu, který se vždy opakuje stejným způsobem, jsme schopni ho po čase vnímat tak, jako by byl hrán dvěma nebo více flétnami. Ke zmíněné subjektivní sluchové iluzi dochází ukaždého posluchače individuálně. Tento efekt funguje také, utvoříme-li z repetovaných modelů vícevrstvé plochy. Hudební struktura a koncepce skladby Solo in Solo? jsou založeny na předvídatelnosti a nepředvídatelnosti vývoje této iluze. Každá osoba má své vlastní originální a specifické vnímání, je tedy velmi pravděpodobné, že každý posluchač bude vnímat průběh skladby odlišně. Stejně jako je tomu v případě optických iluzí. Někteří z nás se nejprve zaměří na vázu, jiní upřednostní obraz se dvěma tvářemi.

 

DSC2164

 

Foto: Radioservis

*KlasikaPlus.cz

-- redakce --

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.