Vyhlašujeme soutěž o vstupenky na blížící se představení Pražského komorního baletu Zabiják život v Divadle na Vinohradech 27. února. Je to předposlední uvedení novější choreografie Petra Zusky a Marka Svobodníka v této sezóně. Premiéru měla v listopadu 2020. Představení má dvě části, první je černou groteskou na hudbu Josefa Suka a druhá využívá violoncellový koncert h moll Antonína Dvořáka.

Soutěžní otázka: Které interpretce byla věnována premiéra této choreografie?

Odpovědi posílejte na: web@klasikaplus.cz

Jako předmět zprávy uveďte: PKB a nezapomeňte napsat i váš TELEFON a ADRESU.

Výherce vylosujeme ve ČTVRTEK 24. ÚNORA 2022.

Devět tanečníků se v první části nazvané Když nevíte coby, kupte si dva hroby ujímá černé grotesky s detektivní zápletkou, volně na motivy příběhu Agathy Christie. Na jemnou hudbu Sukovy Serenády Es dur a v choreografii Marka Svobodníka se odehrává hořký příběh zámožné rodiny, v níž nečekaně skoná její nejstarší člen. Vše by bylo „v pořádku“, pokud by se nejednalo o vraždu. Příběh je zároveň satirickým skečem rodinných sporů, ve kterých smutek nad zesnulým rychle střída vzájemná zášť, podezření, a především pak touha po dědictví.

Druhou část večera nazval Petr Zuska Epitaf a použil pro ni koncert H-moll pro violoncello a orchestr, který komponoval Antonín Dvořák během třetího roku svého pobytu v USA. Dílo je ovlivněno rostoucím steskem po domově, a nadto velkým smutkem vyvolaným zprávami o horšícím se zdravotním stavu Josefíny Kounicové, Dvořákovy lásky z mládí. Ta těsně po jeho návratu do vlasti umírá a zdrcený skladatel proto znovu vstoupil do už hotové partitury. V choreografii se otiskl také příběh fenomenální britské violoncellistky Jacqueline du Pré, která se jevila jako výjimečný talent už od útlého dětství. Ve svých deseti letech už byla schopna virtuózní interpretace těžkých partů, její hvězda strmě stoupala a vedle mnoha prestižních ocenění obdržela i Řád britského impéria. V jedenadvaceti poznala svou osudovou lásku, klavíristu a dirigenta Daniela Barenboima, se kterým následně po několik let ohromovali hudební svět. V pětadvaceti však Jacqueline postupně přestala cítit prsty na rukou a roztroušená skleróza jí nadobro odebrala milovaný nástroj. Zemřela ve dvaačtyřiceti letech.

„Violoncello považuji za hudební instrument, který je schopen „mluvit“. A pokud dojde k zázračnému propojení génia – skladatele s kongeniálním interpretem, jsou jeho „slova“ o to jasnější a naléhavější. To je případ dvojice Dvořák – du Pré. V čase a prostoru se sice minuli, ale setkali se někde v mnohem podstatnější dimenzi„, dodává Petr Zuska. „Jeho noty mluví z pod jejích prstů a violoncello se směje i pláče, křičí i konejší, vzpomíná a doufá, raduje se i trpí… A co je nejdůležitější, vášnivě a bouřlivě miluje, aby záhy v klidu a potichu odešlo z tohoto světa.“ Premiéra choreografie Epitaf byla věnována právě „Jackie“ k jejím nedožitým pětasedmdesátým narozeninám.

Foto: Serghei Gherciu