PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Lady Bočkové je lyrický soprán, na poslech svítivý, směrem nahoru se atraktivně probarvující.“

„Pokud jde o deklamaci, měla jsem pocit, že vnímám v prvé řadě příjemný kulatý zvuk, teprve kdesi za ním slova, zatímco v ideálním případě by to mělo být vyrovnané.“

„Lada Bočková má rozhodně solidní základ, na němž lze dál pracovat – což o řadě jiných mladých zpěváků a zpěvaček tvrdit nemohu.“

Sopranistka Lada Bočková vstoupila do povědomí roku 2019, kdy byla vybrána mezi čtyřicet účastníků soutěže Plácida Dominga Operalia. Do finále, jež se konalo v pražském Národním divadle, se sice nedostala, ale i semifinále lze pokládat za úspěch. V úterý 16. dubna 2024 nabídla recitál v Sukově síni Rudolfina a doprovázel ji klavírista Ahmad Hedar.

„Vorlová po sobě zanechala rozsáhlé kompoziční dílo.“

„Ke tvorbě pro lidské hlasy přistupovala diferencovaně a s citem. Pod dojmy z vlastního životního údělu vždy dobře vystihla hloubku vybraných textů.“

„Ve dvou případech program večera doplnily její kompozice pro sólový klavír.“

Hudební skladatelka Sláva Vorlová se narodila před sto třiceti lety, 16. března 1894, necelých deset let po úmrtí Bedřicha Smetany. Letošní vzpomínky na tuto pozoruhodnou umělkyni proto rovněž spadají do rámce Roku české hudby. Slavnostní koncert z její tvorby uspořádal spolek Lieder Society v Sukově síni pražského Rudolfina ve čtvrtek 21. března.

„Balady díky recitativní volnosti působily velmi niterně a přesto dramaticky, aniž by se Martin Kasík uchýlil k samoúčelné exhibici pianistické techniky.“

„Český filharmonický sbor zvolil méně známou úpravu Orffovy kantáty s redukcí orchestru pro dva klavíry se zachovanou bicí sekcí.“

„Veronika Rovná předvedla úchvatný rozsah hlasu jak barevně, tak i ve výrazu od něžných písňových ploch až po náročné koloraturní pasáže.“

V neděli 7. ledna přivítal Český filharmonický sbor Brno oficiálně příchod nového roku čtvrtým abonentním koncertem. Na pódiu brněnského Besedního domu se kromě členů sboru představili také manželé, klavíristé Kasíkovi, členové bicí sekce Moravské filharmonie Olomouc s posilami a tři pěvečtí sólisté.

„David Radok se podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf.“

„Nelehkým úkolem pro Kučeru bylo zvolit vhodný hudební jazyk, který by konvenoval s Puccinim a současně byl autentický.“

„Sympatické na Radokově režijním přístupu je zejména to, že používá scénu výtvarně jen strohou, či spíše náznakovou.“

Projekt Don Buoso, Gianni Schicchi měl v pražském Národním divadle 3. listopadu 2023 premiéru a Radok se na něm podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf. Tím dobrým nápadem bylo uvedení opery Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho v novém inscenačním kontextu. Dříve se tato komická jednoaktovka na operních scénách uváděla ve spojitosti s různými jinými, rovněž jednoaktovými tituly. Nešlo však o spojení pevně ustálená.

„Nebylo divu, že náročné pardubické publikum odměnilo Jana Čmejlu nadšeným potleskem vestoje, tohle byl vskutku čistý romantismus talentovaného, ničím nezatíženého mládí.“

„Může někdo ve čtrnácti letech zahrát s odzbrojujícím nadhledem interpretačně tak náročné dílo, jakým je Houslový koncert D dur Petra Iljiče Čajkovského? V případě Richarda Kollerta zní odpověď: Ano.“

„Skvostný přídavkový duet Tamina a Paminy si Kristýna Fílová, Daniel Matoušek i celý orchestr viditelně užívali.“

Ačkoliv v rámci letošní Zlaté Pecky se ještě uskuteční v úterý 3. října koncert s názvem Pěvissimo v pražské Chodovské tvrzi, oficiálně byl sedmý ročník hudebního festivalu zakončen v neděli 10. září slavnostním večerem v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích. A protože obě místní profesionální tělesa – Komorní filharmonie a soubor Barocco sempre giovane – mají naplánovány své zářijové abonentní koncerty až na následující týden, stalo se pro zdejší publikum vystoupení čtyř mladých interpretů (Jan Čmejla, Richard Kollert, Kristýna Fílová a Daniel Matoušek) za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice vedené jejím šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem netradičním vstupem do nové hudební sezony.

„Matouškova technika je obecně dobře podchycená. Posluchač si až říká: ‚Vždyť na tom zpěvu nic není!‘ To je přesně známka zvládnutého řemesla.“

„V kombinaci s faktem, že otevřený prostor zahrady je příliš rozlehlý na to, aby ho naplnil pouze základní, nezesílený zvuk tělesa, člověk může získat dojem, že v místech bez smyčců poslouchá nahrávku, na kterou pan řídící tancuje.“

„Kučera neměl velké pochopení pro rozsáhlou kodu, kterou prostřednictvím svěžího tempa časově zestručnil.“

Po obnovení tradice založené hobojistou a bývalým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václavem Smetáčkem se open-air souboru konal už podeváté. Hlavní slovo měl ve Valdštejnské zahradě dirigent Jan Kučera, který spolehlivý výkon vedoucího tělesa střídal s podobně jistou, uměřenou a vkusnou moderací. Orchestr během podvečera poslední srpnovou středu vyhověl všem třem písmenům ve svém názvu (F – film, O – opera, K – koncert) a byť tomu jeho čas na pódiu neodpovídal, nejvýraznější stopu v celkovém zážitku zanechal mladý tenorista Daniel Matoušek.

„Po klasickém orchestrálním úvodu, kdy hudebníci v organizovaném chaosu ladí své nástroje, začínala symfonicky vedená hudba v poetickém chvění, které se často vracelo.“

„Proměna žánru přišla na zkoušce amatérských herců ve Kdoulíčkově tesařské dílně. Rozhlasoví symfonikové se proměnili v kutálku a s chutí hráli od podlahy.“

„Puk se překouzlil do role Pyramovy milé jménem Thisbé a byl v koloraturní árii Pyrame, ó Pyrame neodolatelně svůdný.“

Pondělí 17. dubna konečně slyšela a viděla zaplněná Dvořákova síň Rudolfina unikátní projekt Symfonického orchestru Českého rozhlasu! Přestavení, chystané původně na 24. října roku 2020 v Kongresovém centru Praha a odložené na 30. října 2021, a opět z důvodu covidové pandemie odložené, šťastně proběhlo a Sen noci svatojánské Jiřího Trnky a Václava Trojana s textem Josefa Kainara se stal obrazem, hudbou a slovem skutečností.

„Obsazení španělského barytonisty Luise Cansina do titulní role bylo šťastným tahem.“

„Laskavý a moudrý nadhled, smířlivé uzavření děje. A strhující finále – nenápadně mistrovská fuga.“

„Začínám si uvědomovat, že jsem byl osel, konstatuje hrdina ve šmrncovním překladu Marie Kronbergerové.“

Nejnovější brněnský operní titul vydařeným způsobem propojuje invenci skladatele Giuseppe Verdiho a nápaditost režiséra Ondřeje Havelky. Potkali se v Mistrově posledním díle, které v roce 1893 všechny překvapilo. Po dvou tuctech dramat přišel totiž s komedií podle Shakespeara. Zábavnou i rozšafně moudrou. Národní divadlo Brno v Janáčkově divadle hraje od středy Falstaffa, hravou inscenaci, hudebně i divadelně opravdu dobrou.

„Ve zpěvných číslech těchto dvou oper precizně doprovázel pěvce na klavír Zdeněk Klauda.“

„Klaudová potěšila otevřeným zvučným hlasem ve vibratu s propracovanou dynamikou a akcenty, Matoušek souzněl v sonoritě a artikulací.“

„Nepochybně by tomu bylo i v případě, kdyby byl programový leták vybaven zápisem jednotlivých vět, jednak proto, že mnozí z naplněného hlediště divadla si program od uvaděček neodebrali, a jednak proto, tuším, že operní publikum tradičně od nepaměti „ruší“ potleskem po oblíbených číslech.“

Pražské Národní divadlo uspořádalo v neděli 5. března šťastné Matiné k 199. výročí narození Bedřicha Smetany, a to ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany. Reprezentantka tohoto milého sdružení PhDr. Olga Mojžíšová, Ph.D., kurátorka fondu Smetana, vědecká pracovnice Muzea Bedřicha Smetany, připomněla ve svém úvodním proslovu osobnost skladatele a zejména genezi oper, jejichž árie byly na programu Matiné. Byly to Braniboři v Čechách, Dalibor, Čertova stěna a Prodaná nevěsta. Byl to  i Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 Z mého života, kterým dramaturg a inspicient večera Beno Blachut ml. oddělil v programu dramatický a komický žánr. Bonus představovaly tři klavírní drobnosti. Úvodní a následující číslo programu zpívali sopranistka Tamara Morozová jako host opery a sólista opery barytonista Jiří Brückler.