KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Zemřel Emil Leichner, interpret Martinů a legendární pedagog english

„Na konzervatoři působil celé půlstoletí, na hudební fakultě AMU víc než pětadvacet let.“

„Oddaný a zasvěcený skladatelův interpret, který podstoupil životní úkol nastudovat všechny koncertantní i sólové skladby Bohuslava Martinů pro klavír.“

„Byl synem houslisty Emila Leichnera, který čtyřicet let vedle České noneto a který s ním založil Klavírní kvarteto Bohuslava Martinů.“

Zemřel klavírista Emil Leichner, dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře a hudební fakulty AMU. Loni v létě oslavil osmdesátiny. S výjimkou Austrálie účinkoval jako sólista nebo komorní hráč na všech kontinentech. Natočil kompletní klavírní dílo Bohuslava Martinů a hudbu českého klasika dvacátého století propagoval také svými organizačními aktivitami. Stal se v tuzemské hudbě legendou.

U Emila Leichnera studovali klavír mnozí z příslušníků dnešní střední generace profesionálních českých hudebníků, mezi mnoha jinými například Barbora Sejáková, Petr Jiříkovský, Jiří Kollert, Michal Mašek, Petr Novák nebo Hanuš Bartoň. Na konzervatoři v Praze působil pedagogicky od roku 1968, tedy celé půlstoletí, a na hudební fakultě AMU od roku 1989, víc než pětadvacet let.

Po roce 1990 byl spoluzakladatelem pražského Festivalu Bohuslava Martinů a interpretační soutěže s festivalem spojené a stal se na řadu let členem správní rady Nadace Bohuslava Martinů. „Oddaný a zasvěcený skladatelův interpret, který podstoupil životní úkol nastudovat všechny koncertantní i sólové skladby Bohuslava Martinů pro klavír,“ charakterizoval Leichnera životopisec českého klasika Jaroslav Mihule. Klavírní koncerty od Martinů natočil s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem.

Pianista Leichner, nejprve žák Jana Panenky, vystudoval hru na klavír na Státní konzervatoři v Praze, kterou absolvoval roku 1960 u Antonína Reslera, a na AMU, kde studium uzavřel v roce 1965 u Františka Raucha a Josefa Páleníčka. Za studií, roku 1963, se stal laureátem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. V letech 1972 až 1977 byl sólistou Moravské filharmonie Olomouc, pak byl až do poloviny devadesátých let dlouholetým statutárním sólistou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Obdržel medaili Ministerstva kultury a medaili Nadace Bohuslava Martinů.

Emil Leichner byl synem houslisty Emila Leichnera staršího, který před pětadevadesáti lety, v lednu 1924, stál u vzniku Českého noneta. Pro komorní soubor jedinečného složení, založený tehdy studenty pražské konzervatoře, za dobu jeho nepřerušené existence až dodnes vzniklo několik set nových skladeb současných autorů. Byl mezi nimi nejen Bohuslav Martinů a Alois Hába, ale například také Sergej Prokofjev nebo Witold Lutosławski. Houslista Leichner byl primáriem a uměleckým vedoucím noneta po čtyři desetiletí, do roku 1963. O rok později se svým synem – tehdy studentem AMU – založil a deset let, až do své smrti, vedl Klavírní kvarteto Bohuslava Martinů, které sice během let – podobně jako České noneto – prodělalo zákonitě různé změny v obsazení, ale koncertní a nahrávací činnost vyvíjí setrvale.

Vedle děl Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů Klavírní kvarteto Bohuslava Martinů hraje i natočilo mnohé skladby českých i evropských mistrů od Ludwiga van Beethovena, Josefa Myslivečka a Jakuba Jana Ryby přes Gabriela Faurého a Josefa Suka až po Karla Husu, Jana Tausingera, Zdeňka Lukáše, Karla Reinera, Jana Kapra, Václava Kučeru a Jana Hanuše. Iniciovali vznik nejméně tří desítek novinek. Svolení, že smějí nést jméno Bohuslava Martinů, získali ještě přímo od Charlotte Martinů, vdovy po skladateli. Leichner hrál v souboru od jeho vzniku.

Foto: martinu.cz, Česká filharmonie

 

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky