Čtyřiasedmdesátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zahájí dnes večer v Obecním domě tradičně Smetanova Má vlast. Cyklus symfonických básní zahrají pod taktovkou svého šéfdirigenta Jakuba Hrůši Bamberští symfonikové, orchestr založený v Bavorsku po druhé světové válce německy hovořícími hudebníky odsunutými z Československa. Těleso se k hudebním tradicím své někdejší otčiny nepřetržitě hlásí. V Čechách po roce 1990 už několikrát hostovalo, ale úkol připadající tradičně na 12. květen mu byl nyní svěřen poprvé. S Mou vlastí pak do 20. července Bamberger Symphoniker vystoupí ještě v Baden Badenu, Curychu, Innsbrucku, Luganu, Hamburku, Wiesbadenu, Amsterdamu a na BBC Proms v Londýně. 

Jakub Hrůša dirigoval Mou vlast na Pražském jaru už v roce 2010 s Pražskou komorní filharmonií, jejímž byl tehdy šéfdirigentem. V historii festivalu byl ten rok ve svých 29 letech vedle Václava Neumanna nejmladším dirigentem úvodního koncertu. Před třemi lety provedl Mou vlast s Českou filharmonií na Smetanově Litomyšli. Na letošní festivalový pražský koncert se těšil a připravoval intenzivně. Z radosti, pro rodinu a přátele, při studiu a pro inspiraci vytvořil při tom podle vlastního vyjádření ochutnávku hudebního i slovního obsahu všech šesti symfonických básní Mé vlasti. S vědomím, že jde o věc kulturně známou, ale vlastně jen povšechně – tak nějak „zhruba“, jak říká, ale nikoli v detailu. V naději, že by jeho slovní shrnutí dostupných dobových vyjádření k obsahu a poselství Mé vlasti, doprovázené Smetanovou hudbou, mohlo zaujmout i širší hudbymilovné publikum, poskytl Jakub Hrůša svého audiovizuálního průvodce ke zveřejnění portálu KlasikaPlus.

Zahajovací koncert festivalu Pražského jaro se dnes koná od 20 hodin ve Smetanově síni Obecního domu. Koncert živě přenáší Česká televize na programu ČT art a Český rozhlas na stanici Vltava, v záznamu pak zazní na stanici Český rozhlas D-dur. Připraveno je souběžné promítání koncertu v romantickém prostředí parku na Kampě.

„Hostování na zahájení Pražského jara je nejen hudebně, ale i z hlediska historie velmi krásnou symbolickou návštěvou původního domova. Za sebe mohu říci, že společně po nahrávání a několikanásobném uvádění cyklu považujeme Smetanovu hudbu za vlastní a zcela autenticky dýcháme její hudební vzduch – ostatně podobně samozřejmý byl Smetanův vztah ke staleté německé hudební kultuře. Reprezentujeme tak střední Evropu způsobem, o kterém věřím, že má větší smysl než úzkoprsé lpění na výlučnosti kulturních výdobytků omezovaných politickými hranicemi. Má vlast je samozřejmě velmi a významně česká, ale její působivost tkví v hlubších a širších kořenech.“ (Jakub Hrůša)

Foto: Andreas Herzau