„Film se soustřeďuje na nedlouhé období patnácti let života. Ale co všechno se za tu dobu událo, jak velké osobní drama ta léta ukrývají!“

„Příběh můžeme vnímat i obecněji – jako podobenství o neodbytné touze talentovaného jedince po seberealizaci a o nebezpečných nástrahách na cestě za kariérou.“

„Volba Vojtěcha Dyka byla pro titulní roli Josefa Myslivečka mimořádně šťastná.“

Příští týden jde do kin film Il Boemo, hraný příběh o úspěšné italské etapě života skladatele Josefa Myslivečka. Filmové dílo režiséra Petra Václava v titulní roli s Vojtěchem Dykem a s velkým hudebním podílem Collegia 1704, Václava Lukse a významných pěvců. Má už dobré ohlasy z filmového festivalu v San Sebastianu. Přinášíme jeho první reflexi.

Dříve než film sám dorazila k nám jeho dobrá pověst: snímek Petra Václava Il Boemo si letos vybral do svého programu prestižní filmový festival v San Sebastianu. Podle médií i svědectví přítomných tam byl nadšeně přijat. Jako slibnou předběžnou zprávu o budoucí významné umělecké události jsme už před lety viděli osobitý hraný filmový dokument o Josefu Myslivečkovi Zpověď zapomenutého (2015), který Petr Václav vytvořil na základě muzikologické studie Daniela Evana Freemana a ve spolupráci s dirigentem Václavem Luksem. Průběžné informace o natáčení hraného filmu pak naznačovaly, že půjde o velkoryse koncipované dílo v rozsáhlé mezinárodní koprodukci.

Po mnohaleté přípravě, téměř dvou letech natáčení (2019 – do konce roku 2020) a po premiéře v San Sebastianu míří Il Boemo koncem října do kin. Myslím, že nezklame očekávání (nejen) hudbymilovného publika.

Projekt zrál dlouho. Způsobilo to nejen nesnadné získávání partnerů a prostředků na finančně náročné dílo, ale také – a v nemenší míře – poctivé a důkladné rešerše a historiografická i muzikologická přípravou autora. Už v roce 2010 získal Petr Václav na základě nadějně vyhlížejícího filmového projektu roční stipendium na Francouzské akademii v Římě, kde studoval reálie o Myslivečkově životě a tvorbě. V té době také napsal první verzi scénáře hraného filmu.

Z šíře a i hloubky Václavových znalostí o Josefu Myslivečkovi a jeho době se do filmu dostal samozřejmě jen zlomek, ale pod příslovečnou špičkou ledovce se skrývá spolehlivý základ, na němž stojí velkorysá stavba.

Z pražského mlýna do Benátek

Il Boemo vypráví o mladém Čechovi, který se ve druhé polovině 18. století vydává do světa. Odchází ze zajištěného živobytí pražské mlynářské rodiny za vysněným, ale nejistým povoláním. Chce se stát hudebním skladatelem, proto směřuje do Itálie, kde, jak je tehdejší hudební svět přesvědčen, mají nejlepší operu. Učednická léta absolvuje zrychleně, vůbec žije i pracuje ve vysokém tempu. Brzy se prosadí a získá renomé na italských operních scénách. Slaví obrovské úspěchy především jako autor žánru italské vážné opery (opera seria), dostává velké zakázky, sklízí ovace, jeho árie zpívají přední pěvci. Přátelí se s Mozartem, oslavují ho bohatí i mocní. Vládne velkým talentem, je pracovitý a ambiciózní, má charisma. Umí nadchnout svým uměním i zaujmout osobním kouzlem. Jenže hoří příliš prudkým plamenem, který vystačí na pouhých patnáct let. Kariéra i život se ukončí příliš brzy, už v roce 1781, v chudobě a bolestech kvůli těžké a společensky nepřijatelné nemoci.

Petr Václav koncipuje příběh jako sled epizod, jako kapitoly zachycující klíčové momenty Myslivečkova života. Děj má nicméně kontinuitu a gradaci (byť začíná závěrem, který hned zpočátku vysílá vzkaz o tragickém finále), nepůsobí „klipovitě“. Postupuje zvolna, plynule přechází z jedné sekvence do druhé. Soustřeďuje se na nedlouhé období patnácti let, tedy pouze na krátký úsek života. Ale co všechno se za tu dobu událo, jak velké osobní drama ta léta ukrývají!

Ve filmu zůstává prostor i pro tajemství, není tu (zaplaťpánbůh) všechno dořečeno, objasněno, vysvětleno, některé děje jsou jen lehce naznačeny, jiné domyšleny. Vždyť o Myslivečkově životě stále tak málo víme. Další však zůstaly skryty, ač se o nich z archivů ví, neboť nejsou pro drama podstatné.

Chceme-li, můžeme příběh vnímat i obecněji – jako jisté podobenství, jako reflexi o neodbytné touze talentovaného jedince po seberealizaci a o nebezpečných nástrahách na cestě za kariérou.

(V této souvislosti dovolte osobní pocit: je to vlastně hodně smutný film, a v tom také vidím jeho osobité kouzlo.)

Minulost současnýma očima

To jsme ale poněkud odbočili od filmu do existenciálních vod. Ke kvalitám Il Boema je přitom ještě třeba dodat další pozitiva.

Dramatický oblouk je postaven na „kapitolách ze života“ skladatele, v každé z nich je Mysliveček trochu jiný, zřetelně se posouvá, vyvíjí se vnitřně i zvnějšku. Také proto se daří zachovat výše zmíněnou kontinuitu a plynulost děje. Autor ctí historické reálie, ale není přitom popisný, povoluje uzdu fantazii a fabulaci. Petr Václav ostatně soudí, že „filmový hrdina nemůže nebýt fiktivní postavou“. Pečlivě si sice hlídá věrohodnost doby i konkrétních situací, ale nelze přísahat na to, že se odehrály tak, jak líčí film. (Není to ani třeba.) Dialogy postav jsou vesměs životné, nikoliv jako vystřižené z historického románu. Celkem zdařile se daří zobrazit minulost současnýma očima. Zároveň tvůrčí tým neošidil kostýmy, dekorace či masky ani o píď, nabídl opulentní kostýmní podívanou. (Lze se o tom ostatně přesvědčit i na současné výstavě k filmu Il Boemo v Clam-Gallasově paláci (viz poznámka pod čarou). Filmaři měli k dispozici divadelní i zámecké sály a další atraktivní interiéry i exteriéry v Česku i v Itálii; natáčelo se celkem na osmnácti lokacích.

Volba Vojtěcha Dyka byla pro titulní roli Josefa Myslivečka mimořádně šťastná. Má pro ni všechny předpoklady, kromě hereckého talentu i vzácnou muzikálnost. Podává niterně prožitý, přesvědčivý, přirozeně působící výkon. Věrohodně se vyvíjí a proměňuje jako člověk i muzikant. Zdatně hraje na klavír, suverénně diriguje. A hovoří plynnou italštinou, což muselo spotřebovat hodně píle.

Opera seria 2022

Žánr, v němž se Josef Mysliveček proslavil, hraje ve filmu dominantní roli. Na italských i českých divadelních scénách tu znějí ukázky z jeho oper v podání světových pěveckých hvězd: Philippe Jaroussky, Emőke Baráth, Simona Šaturová, Raffaella Milanesi, Juan Sancho a další. Je to dobrá příležitost slyšet Myslivečkovu hudbu v kvalitním provedení a seznámit se s italským hudebním divadlem jeho doby v podání současných sólistů. Také proto je Il Boemo hudebním filmem vysokých parametrů. Podstatným způsobem se na tom podílel dirigent a badatel Václav Luks a jeho soubor Collegium 1704. Na plátně vidíme i slyšíme jejich excelentní muzicírování. To, co ve spolupráci s režisérem dokázali, je skutečně vzorový hudební i filmový výkon. Luks, který s Petrem Václavem spolupracoval už dříve, tu zúročil bohaté zkušenosti s hudbou daného období, z práce na Myslivečkově opeře Olimpiade, a uplatnil i svou badatelskou erudici. To vše ve službách filmu.

Nelze pominout ani Vojtěcha Dyka, který zdařile uplatnil své muzikantské dovednosti.

Známe Josefa Myslivečka?

Film Il Boemo má dobrou šanci oslovit diváky (i hudební posluchače); věřme, že probudí ještě větší zájem o tvorbu Josefa Myslivečka. Když sledujeme jeho osudy, zdá se téměř nepochopitelné, že v 19. století i později se nejen v naší zemi nad slavným muzikantem téměř zavřela voda. Přitom pár desítek let předtím dobýval publikum italských měst. Ale vlastně to není tak docela pravda. Životní příběh Josefa Myslivečka přece jen nebyl v Čechách docela zapomenut: nedlouho po jeho smrti o něm napsal životopisnou črtu František Martin Pelcl a ve druhé polovině 19. století inspiroval spisovatele Jakuba Arbesa k romantické povídce. (Mimochodem, z titulu jeho romaneta pochází označení „Il divino Boemo“. Vymyslel je patrně právě Arbes, protože v Itálii tak Myslivečka nenazývali.) O století později, v šedesátých letech minulého století, o něm napsala ruská spisovatelka Marietta Šagiňanová román Zapomenutá historie, který vyšel i v českém překladu a byl u nás svého času docela populární. Jako studenti jsme si tenkrát dost lámali hlavu, proč se ruská autorka fantaskních próz věnovala právě Myslivečkovi, ale byli jsme za to vděčni, její knížka se dobře četla…

Nicméně Myslivečkova hudba byla dlouho známa už méně. Dokonce i Václav Luks, znalec barokní a klasicistní hudby, připouští: „Nejprve jsem měl o Josefu Myslivečkovi představu druhořadého skladatele, který měl jisté úspěchy mimo svoji zemi. Jeho obraz jsem znal z historických pramenů a z pamětní desky v kostele San Lorenzo in Lucina v Římě, ve kterém je pochovaný, a která nese nápis ve smyslu Zde leží Giuseppe Myslivecek, velký přítel Mozartův. Ze začátku jsem si nebyl jistý tím, kdo skutečně byl. Proto jsem se o něj začal zajímat, zabýval jsem se jeho hudbou a partiturami…“ Teprve pak Luks „nabyl jistoty, že je to český skladatel, který se stal velikánem italské hudby druhé poloviny 18. století a který udělal kariéru jako nikdo jiný. Jeho hudba má potenciál oslovit publikum dodnes.“

Václav Luks má na novém životě Myslivečkovy hudby významný podíl, a to nejen zásadní tvůrčí účastí na filmu Il Boemo, ale i dalšími hudebními aktivitami.

Odkaz skladatele si to určitě zaslouží. Soudí tak i Daniel Evan Freeman, muzikolog a významný poradce Petra Václava na jeho cestě za Myslivečkem. Ve své knížce Il Boemo potvrzuje: „Mysliveček dosáhl ve své zvolené hudební profesi největších možných úspěchů. Nejlepším svědectvím o jeho duši však zůstává jeho hudba, tak krásná, živá a ušlechtilá, že většinu jeho dnešních posluchačů ani nenapadne, že by osud jejího autora mohl být tak tragický a komplikovaný…“

———-

V nově zrekonstruovaném barokním Clam-Gallasově paláci na Mariánském náměstí v Praze je od 22. října výstava Josef Mysliveček, detto Il Boemo (1737–1781), která seznamuje návštěvníky se skladatelovým životním příběhem a tvorbou. Přenese je do světa osmnáctého století a přiblíží Prahu, ze které Mysliveček odešel, aby se mohl stát operním skladatelem. Poutavé obrazové materiály představí návštěvníkům Itálii Myslivečkovy doby a seznámí je se světem a zvyky zadavatelů Myslivečkových oper, s výchovou a s osudy kastrátů, s dobrodružstvími tehdejšího cestování i s problémy života tehdejších umělců. Součástí výstavy budou filmové kostýmy a paruky ušité pro snímek Il Boemo. Bude tu možné se zaposlouchat do několika Myslivečkových árií. Hudební zážitek doprovodí projekcí natočených skladeb pro film Il Boemo v kostýmech při svitu svíček. Nahrávka vznikla ve spolupráci s barokním orchestrem Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse a vystoupí v ní přední světoví sólisté vystupující ve filmu. Výstava potrvá do konce ledna 2023. 

Foto: Mimesis Film / Richard Hodonický