„Je zajímavé, jak emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg prostřednictvím odborných textů akcentuje humanistickou linii.“

„Přínosné jsou jeho eseje s ohlédnutím do rakouské hudební historie.“ 

„Jeho retrospektivy jsou analytické s historickým kontextem a výrazně také ovlivněné osobními, kolegiálními či institucionálními vztahy.“

Emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg, který je členem umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, připravuje v současnosti třetí díl ze série knih Philharmonische Begegnungen / Die Welt der Wiener Philharmoniker als Mosaik / Filharmonická setkání. Svět Vídeňských filharmoniků jako mozaika. Publikace vyjde na podzim. Předchozí dva díly Hellsbergových knih jsou přínosné, i když zahrnují četné jeho veřejné proslovy, přednášky a již otištěné odborné statě. 

Muzikolog, historik a houslista Clemens Hellsberg se stal členem Vídeňských filharmoniků v roce 1980. Post předsedy světoznámého rakouského orchestru zastával úctyhodně dlouho v letech 1997 až 2014.

V době, kdy byl Clemens Hellsberg na vedoucím postu Vídeňských filharmoniků, jsme se společně setkali v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni k profilovým rozhovorům dvakrát v letech 2006 a 2012 před hostováním slavného orchestru na MHF Pražské jaro. Ráda bych připomněla jeho výstižné přiblížení demokratické struktury světoznámého orchestru: „Nejvyšším orgánem naší struktury je shromáždění, kam může přijít každý člen a vše se tam prodiskutuje, různá témata a názory. Rozhodnutí děláme všichni demokraticky, hlasováním a odsouhlasením. Pak máme správní výbor o pěti členech. Smlouvy podepisují dva lidé. Jednak předseda Vídeňských filharmoniků a obchodní šéf. Je to interní model, který považuji za velmi dobrý, i když hlasování provází občas napětí. Jedním z důvodů napětí je velké přetížení, kdy lidé mají různé záměry a cíle. Stále nově musíme řešit umělecké záležitosti.“ V roce 2012 na můj dotaz, kde proměnil chod tělesa, odpověděl v širším kontextu: „Pokusil jsem se vnést systematičnost do naší linie humanitární podpory, protože dříve byly naše aktivity poněkud roztříštěné. Před sedmi lety jsme byli jmenování vyslanci dobré vůle Světové zdravotnické organizace.“

Clemens Hellsberg se na žádost Bernharda Borovanskyho, obchodního šéfa vídeňského nakladatelství Braumüller, rozhodl po jeho opětovném naléhání na sklonku své aktivní členské kariéry orchestrálního hráče sekce prvních houslí, intenzivněji zaměřit svou pozornost na vydání nových knih o slavném tělese.

Velkou objemnou knihu o orchestru Demokratie der Könige. Die Geschichte der Wiener Philharmoniker / Demokracie králů. Dějiny Vídeňských filharmoniků (Musikverlag Schott, Mainz 1992) vydal C. Hellsberg u příležitosti 150. výročí založení tělesa. Další své odborné knihy se rozhodl psát až v době, kdy se s orchestrem z aktivní dráhy téměř loučil.

Publikace Philharmonische Begegnungen I, Die Welt der Wiener Philharmoniker als Mosaik / Filharmonická setkání I, Svět Vídeňských filharmoniků jako mozaika (Braumüller GmbH, Wien 2015, 2. rozšířené a aktualizované vydání 2018) přináší čtenářům vhled do doby založení tělesa 28. března 1842, u jehož zrodu stál německý skladatel a dirigent Otto Nicolai, známý rovněž svou komicko-fantastickou operou Veselé paničky windsorské komponované na libreto Salomona Hermanna Mosenthala podle stejnojmenné komedie Williama Shakespeara.

V souvislosti s ohlédnutím do historie vycházel C. Hellsberg i ze své disertace o houslistovi a dirigentovi Ignazi Schuppanzighovi, svou pozornost věnoval i houslovým virtuózům, kteří se významně zapsali do hudebních dějin, především Joseph Joachim a Fritz Kreisler. Mimochodem v období příprav knihy, C. Hellsberg také ještě redigoval s historikem Oliverem Rathkolbem válečný deník Fritze Kreislera Trotz des Tosens der Kanone. Frontbericht eines Viruosen / Navzdory řevu děla. Frontová zpráva virtuóza (Braumüller GmbH, Wien 2015).

Clemens Hellsberg rád zmiňuje, že se narodil ve slavnostní den 110. výročí orchestru 28. března 1952. K jeho preferovaným osobnostem v prvním díle rozšířeného a aktualizovaného vydání knihy patří dirigenti úzce spjati s orchestrem, kteří současně i komponovali, zejména Bruno Walter, Pierre Boulez a Lorin Maazel.

Větší pozornost věnoval emeritní předseda Vídeňských filharmoniků i dalším mistrům taktovky, přičemž upřednostněni byli v jeho obdivu Nikolaus Harnoncourt, Seiji Ozawa, Zubin Mehta, Riccardo Muti a Mariss Jansons. V profesních paralelách zdůraznil spojení orchestru s Vídeňskou státní operou, se Společností přátel hudby ve Vídni a Salcburským festivalem, neopomněl chválit jejich bývalé osobnosti na vedoucích postech, Dominiquea Meyera, Horsta Haschka a Petera Ruzicku. Vzdal hold i švédské operní pěvkyni Birgit Nilsson, po které je pojmenována prestižní hudební cena.

Dominique Meyer, Lorin Maazel, Clemens Hellsberg

S vděčností přistoupil ve svých vyjádřeních nejen ke Zlatému sálu Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni, sídle Vídeňských filharmoniků, ale i ke sponzorství firmy Rolex. V knize přiblížil řadu význačných koncertů a rovněž zrod Letních nočních koncertů Vídeňských filharmoniků v zahradách zámku Schönbrunn, které se už staly tradicí.   

V navazující publikaci Philharmonische Begegnungen II, Die Welt der Wiener Philharmoniker als Mosaik / Filharmonická setkání II, Svět Vídeňských filharmoniků jako mozaika (Braumüller GmbH, Wien 2016) se Clemens Hellsberg na výzvu vydavatele Bernharda Borovanskyho, analyticky ohlédl za uměleckým přínosem a tvorbou vybraných osobností z řad čestných dirigentů, skladatelů a interpretů úzce spojených s historií, koncertním děním a samozřejmě s repertoárem Vídeňských filharmoniků.

V knize vyzdvihl především díla, která složili Franz Schubert, Franz Liszt, Richard Wagner, Giuseppe Verdi, Anton Bruckner, Johannes Brahms, Gustav Mahler, Richard Strauss, Jean Sibelius, Hans Pfitzner a Franz Schmidt. Z dirigentů svůj pohled zaměřil především na tři legendární mistry taktovky, k jeho preferovaným patřili Hans Richter, Georges Prêtre a opět Zubin Mehta. Z interpretů si zvolil pouze mezzosopranistku Christu Ludwig a klavíristu Rudolfa Buchbindera.

Podobně jak první díl, jsou texty kapitol opět určitými úpravami různých Hellsbergových odborných přednášek, muzikologických či historiografických studií a také jistým vyjádřením vděčnosti či již veřejně prezentovaných pochval ve stylu laudatií.

Jeho retrospektivy jsou analytické s historickým kontextem a výrazně také ovlivněné osobními, kolegiálními či institucionálními vztahy. Přínosné jsou jeho eseje s ohlédnutím do rakouské hudební historie. Je zajímavé, jak emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg prostřednictvím odborných textů akcentuje humanistickou linii.

Když jsme se spolu ve Vídni setkali, hovořil Clemens Hellsberg velmi otevřeně také o humanitární  linii tělesa s aktivním zapojením hudebníků v lékařských projektech. Od roku 2006 začal probíhat ve spolupráci s hráči Vídeňských filharmoniků interdisciplinární pilotní projekt Humanizace intenzivní medicíny, který podporuje výzkum léčby pacientů s transplantacemi orgánů. S jakými výsledky byl Clemens Hellsberg na postu předsedy tělesa konfrontován? „Když je někdo ve svém oboru na špičce, potom vnímá za důležité i povinnosti vůči společnosti a umění, které bezprostředně z jeho pozice vychází. Ostatně pojem „umění“ je velmi rozmanitý. Společenské závazky a povinnosti řešíme také na našich filharmonických poradách. Neměl bych dobrý pocit, kdybych se staral jen o koncerty. V angličtině existuje přesný firemní výraz corporate responsibility / společenská odpovědnost. Řadíme k ní projekty, diskuse a ideje, které jdou nad rámec proměnlivé denní politiky. Proto jsme chtěli být spojeni například s Amnesty International,“ upřesnil Clemens Hellsberg a ještě více přiblížil hudebně lékařský záměr: „Projekt „Humanizace intenzivní medicíny,“ který probíhá ve spolupráci s hráči Vídeňských filharmoniků, stále pokračuje. Poprvé v Rakousku byl proveden výzkum Univerzitní kliniky ve spolupráci s Univerzitou hudby a múzických umění ve Vídni k tématu hudebních účinků u hematoonkologických pacientů. Osobní účast hráčů Vídeňských filharmoniků zaručuje v projektu vedle vysoké vědecké úrovně i vynikající úroveň kulturní. Intenzivní metoda je zaměřena na zkoumaný efekt živé hudby. Je známé a všeobecně rozšířené, že příjemná hudba aktivuje oblasti mozku a přímo působí na emoce člověka. V 80. letech 20. století se potvrdilo, že efekt živé hudby je lepší než její recepce z přístrojů. Výsledky základního výzkumu již prokázaly, že selektivní užití hudby a její přímé psychofyziologické působení u obtížných lékařských terapií, ke kterým patří transplantace kostní dřeně, může přispívat ke snížení úzkosti, zlepšení citlivosti a redukce traumatických zkušeností.“

Obě Hellsbergovy obsáhlé knihy jsou psány odborným a poněkud suchým stylem, který je sice z pohledu informativního i hudebně historického přínosný, ale také velmi náročný na četbu, protože ani jedna publikace není doplněna žádným snímkem. K odlehčení lze určitě doporučit poslech hudby, o které se pojednává, vyhledat si fotografie interpretů či jejich nahrávky.  

Třetí díl knihy by měl vyjít v říjnu. Před vydáním Hellsbergovy další publikace ovšem přivítáme ve Dvořákově síni Rudolfina 13. září 2023 Vídeňské filharmoniky s mladým proslulým dirigentem Jakubem Hrůšou na Mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha. 

Foto: Terry Linke, Zdeněk Chrapek, Julia Wesely