„Věděli jste, že první učitel hudby Antonína Dvořáka, pomocný učitel a regenschori ve Zlonicích Antonín Liehman, byl docela pilným skladatelem?“

„Opera Dianin strom od Vicente Martína y Soler na libreto da Ponteho měla premiéru v roce 1787. Pokud se s ní chcete seznámit, musíte si na ni vyhradit noční čas.“

„Úplnou raritou jsou skladby, jejichž autory jsou dva naši slavní dirigenti: cyklus pro klavír Skizzy složil Václav Talich a další klavírní cyklus s názvem Náladové obrázky je od Václava Smetáčka.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 2. do 8. ledna 2023...?

Česká filharmonie slavnostně otevře svou stou dvacátou sedmou sezónu dvěma koncerty pod taktovou šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova. Na programu bude Alpská symfonie Richarda Strausse a Beethovenův Houslový koncert D dur v podání Lisy Batiashvili, sólistky narozené v Gruzii. Zahajovací koncerty se konají ve středu 28. a ve čtvrtek 29. září od 19:30 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina. První z nich v opožděném přímém přenosu uvede Česká televize na programu ČT art.

„Zvolit si pro vstupní část koncertu Schubertovu Osmou symfonii h moll je jistě skvělý dramaturgický tah. Jedná se o dílo mimořádné v celém symfonickém světě po Beethovenovi.“

„Klavírista Miroslav Sekera disponuje bravurní klavírní technikou, naprostým nadhledem nad technickou nesnadností obtížného partu.“

„Bravo Radku Baborákovi a celému Západočeskému symfonickému orchestru za vydařenou sezónu.“

V pátek 3. června zažil sál Casina v Mariánských Lázních krásný koncert Západočeského symfonického orchestru s jeho šéfem Radkem Baborákem. Atraktivní program zahrnoval díla epochy romantismu – Franze Schuberta, Franze Liszta a Gustava Mahlera. Nedokončená 8. symfonie h moll Schubertova je zajisté jednou z nejpopulárnějších symfonií světové literatury. Pro Lisztův virtuózní První klavírní koncert Es dur pozval Radek Baborák znamenitého sólistu, klavíristu Miroslava Sekeru, kterého zdobí krom mnoha jiných cen také první cena z Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Večer vhodně doplnila kompozice Totenfeier od Gustava Mahlera. Koncert de facto zakončil první sezónu v historii ZSO, kdy šéfovské žezlo převzal v Mariánských Lázních vynikající světový hornista a výborný dirigent Radek Baborák. Je tedy možnost se spolu s reflexí koncertu poohlédnout za končícím prvním rokem působení nového šéfa orchestru.

„Pokud bychom označili červenec 1934 za zrození a křest Orchestru F. O. K., mohli bychom 12. květen 1942 považovat za jeho biřmování.“

„Z Václava Smetáčka doslova tryskal talent na všechny strany. Už každý z jeho jednotlivých počinů by méně energickému hudebníkovi vystačil na celoživotní kariéru.“

„Jak už bylo naznačeno, mnoho nechybělo a Václav Smetáček se ujal vedení jiného, v té době konkurenčního, tělesa s názvem Pražský symfonický orchestr.“

Dvanáctý květen je v dějinách české hudby významným dnem. Především jde o datum úmrtí Bedřicha Smetany (12. května 1884), které se posléze stalo i tradičním dnem zahájení festivalu Pražské jaro (poprvé dvanáctý ročník v roce 1957). Toto datum má však svůj velký význam i pro Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK (původně pouze Orchestr F. O. K.), neboť se podařilo po různých peripetiích tohoto dne v roce 1942 jmenovat jeho šéfdirigentem Václava Smetáčka.

Česká filharmonie se svým šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem uvede ikonické dílo Svěcení jara Igora Stravinského a v české premiéře Symfonii č. 2 „Pražská panoramata“ Juliana Andersona. K jejímu napsání inspirovala tohoto britského skladatele kniha českého fotografa Josefa Sudka. Poprvé s Českou filharmonií vystoupí islandský klavírista Víkingur Ólafsson, který se představí v Koncertu pro klavír a orchestr č. 23 A dur Wolfganga Amadea Mozarta. Koncerty se konají ve Dvořákově síni Rudolfina od středy 20. do pátku 22. dubna, vždy od 19:30 hodin.

Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov připravil na dnešek, zítřek a na sobotu silný program složený z fascinujících a zároveň závažných děl poznamenaných dobou. V první polovině koncertů zazní Mysterium času Miloslava Kabeláče, jehož popularita mezi světovými orchestry v posledních letech neustále roste, a málo uváděný orchestrální melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, který Viktor Ullmann zkomponoval v terezínském ghettu na motivy stejnojmenné poemy Rainera Marii Rilkeho. Vypravěčem bude slavný německý basbarytonista Thomas Quasthoff, který už dříve s prvním českým orchestrem provedl Mahlerův písňový cyklus Chlapcův kouzelný roh. V druhé polovině koncertů zahraje Česká filharmonie První symfonii Johannesa Brahmse, které se pro beethovenovský vzor transformace a formy dostalo přízviska „Beethovenova Desátá“ a k níž Semjona Byčkova váže velmi osobní vztah. Dnešní a zítřejší koncert budou ve Dvořákově síni Rudolfina začínat v 19:30 hodin, sobotní pak v 15 hodin.

Ostrava od zítřka ožije dvěma stovkami hudebníků, kteří se budou podílet na jedenáctém bienále jednoho z největších projektů se zaměřením na soudobou tvorbu: Ostravských dnech. Během festivalu, který se bude konat až do 28. srpna, zaznějí díla autorů, jako jsou Steve Reich, Peter Graham, Karlheinz Stockhausen, Roland Dahinden, Petr Kotík, Michal Rataj a další. Za programem stojí od jeho založení v roce 2001 umělecký ředitel pořádajícího Ostravského centra nové hudby Petr Kotík. Letos si tak připomeneme dvacet let od prvního bienále festivalu. Podrobný program je k dispozici na stránkách http://www.newmusicostrava.cz/cz/ostravske-dny/program/.

„Fenomén televizních přenosů se zrodil v matce všech veřejnoprávních institucí, v BBC, i tam ale začínali na čtyři kamery.“

„Zásadní chybou je, když si divák začne uvědomovat, jak je přenos dělaný. Televizní záznam by měl běžet, aniž by vás něco rušilo. Měli byste cítit jen emoce, které hudba nese.“

„Posláním režiséra je zprostředkovat dílo divákovi, ne vybočovat z kolejí, pokud to není nutné. “

Jeho jméno často vidíme v televizních titulcích jako režiséra hudebního dokumentu, přenosu nebo záznamu koncertu či opery. Tomáš Šimerda je ale původně operním režisérem. Na svém kontě má několik desítek operních, operetních a muzikálových inscenací. Několik let byl také uměleckým šéfem Janáčkovy opery v Brně, ředitelem divadla v Ústí nad Labem, ředitelem festivalu Zlatá Praha nebo šéfdramaturgem Centra divadelní a hudební tvorby České televize. Letos v lednu režíroval pro ČT art živý přenos premiéry Rigoletta ze Státní opery, teď v sobotu ho čeká Don Giovanni, opět inscenace Národního divadla v Praze. V RozhovoruPlus se zamýšlí nad operní i televizní režií a vzpomíná na inscenace, které dělal.

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba. Taková, která si nepotrpí na pomníky, pietní akty, pamětní desky a busty. Taková, v níž prostě už mnohé začíná být tak nějak jedno. Pak však na nás za celkovou nenaložeností, lhostejností, smutkem, vyhořením, podrážděním i letargií virus naopak asi vykukuje.

„Není pravdivé tvrzení, že u nás plně otevřel cestu k poznávání tvorby Martinů teprve rok 1989. Důkazem je i tato kompletní nahrávka opery Hry o Marii.“

„Jde o velké celovečerní operní dílo, budící svou koncepcí hned z několika důvodů obdiv.“

„Nahrávku Jiřího Bělohlávka právem zařazujeme do fiktivního zlatého fondu Supraphonu.“

Hry o Marii jsou fenomenálním operním dílem Bohuslava Martinů, jehož výročí jsme si připomínali v posledních dvou letech. Formou nahrávky však toto dílo před téměř čtyřmi dekádami nezvěčnil nikdo menší než Jiří Bělohlávek. Právě k jeho nedožitým pětasedmdesátinám se sluší tuto nahrávku připomenout.

„Rok 1896 byl pro Dvořáka hektickým obdobím. V porovnání s jarem, létem a podzimem předchozího roku, kdy se vrátil z USA a hodně odpočíval.“

„Dvořákova Devátá symfonie byla v lednu 1896 dosud docela žhavou novinkou.“

„Pod Talichovým vedením, stejně jako později pod Kubelíkovým, Ančerlovým, Neumannovým a Bělohlávkovým, rostla Česká filharmonie do formátu orchestru s rozpoznatelným stylem a zvukem, s výrazným a jedinečným profilem.“

Česká filharmonie počítá svou historii od 4. ledna 1896, právě dnes tedy dlouhou 125 let. Ten den, byla to sobota, měla v pražském Rudolfinu první koncert. Dirigoval Antonín Dvořák, zněla výhradně jeho hudba. Jako v té době již nejslavnější žijící český skladatel stál symbolicky u zrodu nového tělesa zcela logicky. Na koncertě byl ideově přítomen také Bedřich Smetana, který chtěl tradici symfonických koncertů založit už v šedesátých letech, a iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy z roku 1882. Spolek Česká filharmonie ovšem vznikl prozaicky, nejprve jako mimopracovní aktivita orchestrálních hráčů Národního divadla. Stálý samostatný symfonický orchestr vytvořili členové spolku posléze jako nezbytí – v roce 1901 po stávce proti Karlu Kovařovicovi, když byli ze svého zaměstnání v divadle propuštěni.

„Chceme si ho pamatovat jako interpreta s perlivou tichou technikou a úžasným úhozem, jemně hrajícího Chopina a Debussyho. Nebyl by to však úplný obrázek jeho umění.“

„Skvělé snímky, skutečné archivní skvosty, které výrazně obohacují dosavadní známou diskografii legendárního klavíristy.“

„Asi největším překvapením je na této nahrávce Prokofjevův Koncert Des dur.“

Není dobré si umělce škatulkovat. Ti velcí ostatně umějí vždy znovu překvapit. Patří k nim také Ivan Moravec, jehož nedožité devadesáté narozeniny si dnes připomínáme. Živé nahrávky tří klavírních koncertů, objevené v rozhlasovém archivu a vydané poprvé na hudebním nosiči, ho ukazují jinak, než jen jako jemného lyrika. Griega, Ravela a zejména Prokofjeva hrál docela razantně. 

Ode dneška za čtrnáct dní, 9. listopadu, si připomeneme 90. výročí narození klavíristy Ivana Moravce, který vedle Rudolfa Firkušného patřil k nejvýznamnějším představitelům českého klavírního umění dvacátého století. Studoval na Pražské konzervatoři, Hudební fakultě AMU a na mistrovských kurzech u Artura Benedettiho Michelangeliho. V Londýně debutoval sólovým recitálem ve Wigmore Hall a Prokofjevovým Prvním klavírním koncertem s Philharmonia Orchestra a dirigentem Gunnarem Staernem v Royal Festival Hall. Na základě úspěchu koncertů byl v roce 1962 pozván k natočení prvních desek pro americkou společnost Connoisseur Society.

„Dodnes, když slyším hrát Chopina, mi to připomíná tatínka.“

„Když jsem byl po okupaci v Americe a v rozhlase hráli Smetanu nebo Dvořáka, tak jsme si se ženou řekli: Vždyť ta země je tak krásná, měli bychom se tam vrátit! A stalo se.“

„Zcela specifická virostatika neexistují skoro proti žádnému viru. Myslím, že to tak zůstane i u koronaviru. Je důležité, aby tady byla vakcína, ale skutečně kvalitní a účinná.“

Biochemik, vysokoškolský pedagog, bývalý předseda Akademie věd a také Učené společnosti České republiky. Profesor Václav Pačes je ale také vděčným posluchačem klasické hudby a vesměs kulturním člověkem. Vzhledem k současné době a jeho oboru jsme se ale v RozhovoruPlus nevyhnuli také aktuálním otázkám týkajícím se koronaviru a výzkumu, ať už léčiva nebo vakcíny.

„Václav Neumann po nástupu do čela České filharmonie vyhlásil novou éru v nahrávání našeho prvního orchestru, jemuž mělo dominovat dílo Antonína Dvořáka.“

„V příštích letech Václav Neumann vybudoval hudební fonotéku, v jejíž obsáhlosti mu může jen málokdo konkurovat.“

„Díky vzácným a historickým dokumentům a vzpomínkám pamětníků zůstává letošní jubilant osobností umělecky mimořádnou, v mnoha případech vzorovou, lidsky noblesní, velkorysou, a tím i nezapomenutelnou.“

V úterý 29. září uplyne přesně sto let od narození Václava Neumanna, významného českého dirigenta, který více než dvě dekády stál v čele České filharmonie. Během své neúnavné práce dokázal nahrávkou zvěčnit takřka celé orchestrální dílo Antonína Dvořáka, komplety symfonií Gustava Mahlera a Bohuslava Martinů, čímž významně přispěl k jeho popularizaci u nás i ve světě, některé z Janáčkových oper i další perly symfonického repertoáru tuzemského i zahraničního.

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“

„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“

„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“

Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.

„Dvořákův Houslový koncert upozornil na mimořádnou osobnost mladého umělce i ty, kteří nebyli pravidelnými posluchači vážné hudby.“

„Byl přijímán jako umělec, který nebyl nikdy okázalý, ale vždy plně ve službách interpretovaného díla, jež dokázal právě svou osobitostí, názorem, hledáním ideálního tvaru obdařit jak málokdo.“

„Není tedy divu, že pokud jsme byli jeho hrou a interpretační koncepcí zaujati - a to bylo, pokud si vzpomínám, takřka pokaždé - upřednostňujeme z jakýchsi citových důvodů právě nastudování jeho.“

Na podzim roku 1960 Supraphon poprvé ve své historii natočil Dvořákův Houslový koncert. Nabídl jej exkluzivně členům Gramofonového klubu a o něco později zcela volně jako jednu z prvních desek ve stereofonní verzi. Právě díky tomuto dílu a pak díky této nahrávce na sebe s definitivní platností upozornil tehdy jedenatřicetiletý houslista Josef Suk. Začal být hvězdou, v roce 1961 se stal statutárním sólistou České filharmonie a otevřela se jeho budoucí světová kariéra! Dnes uplynulo devadesát let od Sukova narození.

„Festival má širší rozměr - večerní koncerty pro místní a pro hosty jsou vrcholem celodenního pedagogického snažení.“

„Bylo jim v tu chvíli jedno, že místní klavír se nedá s těmi z velkých koncertních síní kvalitou srovnávat. Prostě hráli a náramně je to bavilo.“

„Setkání s hudbou v Soběslavi pokračuje až do sobotního večera každodenním večerním programem. A není to jen klasická hudba.“

Nejlepší hudební zážitky jsou ty, které se odehrávají bez nánosu zbytečností, bez přebujelého PR a kritického drobnohledu. Cílem je pouze bezprostřední muzicírování, ze kterého mají radost jak posluchači, tak především sami účinkující. Setkání s hudbou v jihočeské Soběslavi přesně takovým setkáváním je. Z obsáhlého desetidenního programu festivalu zprostředkovává text zážitky z pondělního koncertu Lobkowicz Tria.