„Fischer působil v Ostrově nad Ohří. Spousta lidí ho nezná.“

„Málokdo z lidí tam má hlubší kořeny, nejsou na svá města hrdí.“

„V Rastattu Fischera znají, cení si ho.“

„Jen o Fischerově hudbě festival být nemůže. Bach do kontextu patří.“

„Varhanní linie zůstává podstatnou částí festivalové dramaturgie.“

Oživování hudebního odkazu Johanna Caspara Ferdinanda Fischera a povědomí o něm je na západě Čech, odkud pocházel, pověstným během na dlouhou trať. Michaela Káčerková, která pořádá na Karlovarsku hudební festival nesoucí jméno tohoto barokního skladatele, by o tom mohla vyprávět své. Přestože dnešní koncert v Karlových Varech uzavírá již jeho čtvrtý ročník. 

„Fischer působil v Ostrově nad Ohří. Když jsem si v regionu mapovala hudební situaci, spousta lidí ho neznala. Pro první ročník festivalu jsem začala varhanní hudbou, ale ta pro jeho tvorbu není úplně stěžejní, a tak festival už má – a určitě bude nadále mít – širší rámec,“ přibližuje Michaela Káčerková své záměry a plány. Je koncertní varhanice a pod Krušné hory, jak říká, ji zavál život.   

Bachův starší současník Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656–1746) pocházel z Krásna na Chebsku, tehdy obce Schönfeld. Studoval na piaristickém gymnáziu v Ostrově nad Ohří, kde nějakou dobu pak působil v šlechtických službách, velkou část života však nakonec strávil u dvora v Rastattu na západě dnešního Německa, v rezidenčním městě markrabat z Baden-Badenu.

„Ráda bych na festival pozvala z Německa orchestr dobových nástrojů Rastatter Hofkapelle. V Rastattu Fischera znají, cení si ho. Ve své době tam předchůdce tohoto orchestru vedl,“ řekla Káčerková portálu KlasikaPlus.cz. Soubor už na Karlovarsku hostoval. Zájem publika však zrovna tehdy mohl být i větší, přiznává organizátorka festivalu. Pořádat podobnou akci v západním pohraniční není ostatně úplně snadné. „Málokdo z lidí tam má hlubší kořeny, nejsou na svá města hrdí,“ pojmenovává jeden z jasných důvodů.

Závěrečný koncert letošního festivalu připomíná dvě Bachovy návštěvy v Karlových Varech, které se uskutečnily v letech 1718 a 1720, a k tomu i letošní březnové 333. výročí skladatelova narození. Protagonisty večera jsou v Císařských lázních Komorní orchestr Karlovarských symfoniků, sopranistka Lucie Kaňková a dirigent a cembalista Vojtěch Spurný.

Na festivalu už hrál v červenci varhaník Jaroslav Tůma, při jehož koncertě zazněly také texty lékaře, teologa, varhaníka a milovníka Bachovy hudby Alberta Schweitzera. Jako čtvrtá z pěti položek Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera, akce pořádané v regionu od června do srpna, se o prázdninách uskutečnil karlovarský koncert Pavla Svobody, který postupně studuje a uvádí kompletní Bachovo varhanní dílo.

„Jen o Fischerově hudbě festival být nemůže. Bach do odpovídajícího kontextu samozřejmě patří. Jeho skladby znal. Je dokonce možné, že ho Fischerova sbírka Ariadne Musica, jejíž hlavní částí je soubor dvaceti varhanních preludií a fug v různých tóninách, inspirovala k cyklu Dobře temperovaný klavír. Takže v programech je hodně Bacha i dalších barokních autorů,“ říká Michaela Káčerková.

Prostředí regionu začala před několika lety vnímat nejprve prostřednictvím tamních varhanních koncertů. Pozastavuje se nadále nad tím, že jsou jejich programy koncipovány podbízivě a jednoduše. „Stavět je pouze na skladbách typu Ave Maria a Toccata a fuga d moll, je málo,“ tvrdí a snaží se pro to něco dělat.

Varhanní linie zůstává podstatnou částí festivalové dramaturgie. K dispozici jsou v okolí dobré nástroje, včetně krásných romantických varhan v karlovarském kostele sv. Petra a Pavla, který postavili v 19. století německy hovořící luteráni a který dnes užívá Církev československá husitská. Festival pomáhá upozorňovat na existenci historických nástrojů, na jejichž údržbu a mnohdy i záchranu je třeba získávat peníze.

V programech jsou však i koncerty duchovní a instrumentální barokní tvorby. Na festival se proto mimo jiné vracejí také tuzemské specializované soubory, jako jsou Musica florea nebo Capella Regia Praha, která má navíc k regionu blízko také díky pozornosti, kterou soustavněji věnuje hudebnímu odkazu Gunthera Jakoba. Benediktinský mnich a autor početné řady duchovní skladeb se narodil v roce 1685 v nedaleké obci Gossengrün, dnešní Krajkové.   

Na skladatele Fischera upomíná v klášterním areálu v Ostrově nad Ohří pamětní deska, ale to nestačí. Podle Michaely Káčerkové je region otevřeným pořadatelským prostorem, velkou výzvou. Po čtyřech letech má pocit, že už se něco podařilo. Realisticky však ví, že přijdou volby a bude patrně nutné začínat z velké části znova. S politiky musí počítat. „Když se starosta nenadchne, tak koncert neuděláte, kdybyste se stavěli na hlavu,“ krčí rameny.