Virtuální výstavu dnes zveřejnilo na svém webu Národní divadlo moravskoslezské. Věnuje se ostravských pracím slavného scénografa Josefa Svobody, který zemřel právě před devatenácti lety, 8. dubna 2002. Výstavu chystalo divadlo už dvakrát a měla se konat v budovách NDM, vzhledem k pandemii ji ale vedení už nechce odkládat a v den výročí úmrtí umělce sáhlo k internetové podobě. Přístupná bude do 26. června.

Čáslavský rodák Josef Svoboda vytvořil pro ostravské divadlo v letech 1946 až 1961 celkem sedmnáct inscenací. Na dvanácti z nich přitom spolupracoval s další výraznou místní osobností, operním režisérem Bohumilem Hliničkou. Jejich prvním společným dílem, a zároveň prvním Svobodovým v Ostravě, byla dvojinscenace Sedlák kavalír Pietra Mascagniho a Komedianti Ruggiera Leoncavalla. Následovaly Offenbachovy Hoffmannovy povídky a další. „Svobodovy návrhy byly vždy velmi originální, inovativní a zásadně posouvaly vizuální stránku divadla dopředu,“ dodává ředitel NDM Jiří Nekvasil.

Výstava představuje scénické návrhy většiny dochovaných Svobodových návrhů pro ostravské divadlo, obsahuje unikátní kresby i fotodokumentaci. Ke každé sérii návrhů je připojen komentář, autorkou je teatroložka Helena Albertová, hlasem provází Tomáš Jirman. Helena Albertová se dílem Josefa Svobody podrobně zabývá a věnovala mu i jednu ze svých monografií.

Josef Svoboda se vyučil truhlářem, studoval poté na Speciální škole pro vnitřní architekturu, po válce se zapsal na architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Svou divadelní dráhu začal už během druhé světové války v amatérském souboru ve Smetanově muzeu, poté působil ve Velké opeře 5. května, kde se posléze stal vedoucím výpravy. V roce 1948 přešel do Národního divadla, kde se o dva roky později stal šéfem umělecko-technického provozu, a v letech 1970 až 1979 byl vedoucím scénografem. V Národním divadle spolu s režiséry Otomarem Krejčou, Alfrédem Radokem, Miroslavem Macháčkem a Jaromírem Pleskotem formoval novou éru českého divadla. Podílel se také na výrazných inscenacích na poli hudebního divadla, především s režiséry Bohumilem Hrdličkou (viz výše – v Ostravě s ním vytvořil 12 inscenací) a Václavem Kašlíkem. V roce 1974 se stal uměleckým šéfem Laterny magiky a po jejím osamostatnění v roce 1992 jejím ředitelem Ssázel na nové metody a postupy. Jako první použil v divadle laser, vymyslel světelnou stěnu i speciální světla, která nesou po celém světě jeho jméno „Svoboda“. Realizoval doma i ve světě na 700 divadelních inscenací, stál u zrodu divadelního fenoménu Laterny magiky, s velkým úspěchem prezentované na mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu. Proslavil se spoluprací s Metropolitní operou v New Yorku, pracoval s hercem Laurencem Olivierem či skladatelem a dirigentem Leonardem Bernsteinem.

Bohumil Hrdlička je u nás podle mnohých nedoceněný, bývá ale označován za jednoho z nejprogresivnějších západních operních režisérů. Vystudoval hru na klavír a hudební pedagogiku. V roce 1946 začal působit v tehdejším Zemském divadle v Moravské Ostravě. K Hrdličkovým nejlepším ostravským režijním počinům patřil Beethovenův Fidelio a Smetanův Dalibor, pro které mu vytvořil monumentální scénické řešení opět Svoboda. S Ostravou se Bohumil Hrdlička rozloučil v roce 1952 inscenací Verdiho Maškarního plesu. Celkem zde režíroval 16 inscenací. Poté od roku 1953 režíroval v pražském Národním divadle, ale znelíbil se režimu a byl donucen k emigraci. Prosadil se výrazně v Německu, kde působil hlavně v Düsseldorfu (Deutsche Oper am Rhein). Do vlasti se už nikdy nevrátil.

Foto: archiv NdM