„Matsyura zahájila svůj recitál Tientem XV Batalla, skladbou ‚španělského Bacha‘ Juana Cabanillese.“

„V dalším kuse se Matsyura představila i jako skladatelka.“

„Její recitál byl přínosný hlavně objevným repertoárem.“

Mezinárodní varhanní festival v bazilice sv. Jakuba v Praze se dostal svým čtvrtým recitálem do poloviny. 28. srpna na něm vystoupila známá španělská varhanice Liudmila Matsyura, která však pochází z Ruska. Těžiště jejího programu tvořila zcela přirozeně hudba její současné vlasti, neopomněla však ani výročí letošního jubilanta Johanna Sebastiana Bacha. Její recitál byl ryze sólový, hrála pouze na velké svatojakubské varhany. Pořadatelé koncert věnovali památce české varhanice Jiřiny Pokorné.

Letos slaví svatojakubský festival své krásné třicáté výročí, spolu s Mezinárodním varhanním festivalem Olomouc patří k našim nejvýznamnějším festivalům varhanního umění. Je obdivuhodné, že se jej daří na takové úrovni stále pořádat, uvážíme-li, že není zaštítěn žádnou institucí. Olomoucký festival pořádá Moravská filharmonie Olomouc, jež nese veškerou tíhu organizační práce, o financování nemluvě. V pražské bazilice sv. Jakuba vystoupila za ta léta opravdová interpretační špička, někteří umělci hráli opakovaně. Kompletní seznam účinkujících je obsažen ve festivalové brožuře a zmiňuje nejen varhaníky, ale i zpěváky, instrumentalisty, ansámbly a dirigenty.

Liudmila Matsyura zahájila svůj recitál Tientem XV Batalla, skladbou „španělského Bacha“ Juana Cabanillese. Hrála většinu času na jazykové hlasy různých manuálů pražských varhan, a představila tak jejich bohatství, a snažila se i imitovat zvuk nástrojů Iberského poloostrova, které jsou od těch našich konstrukčně i zvukově dost odlišné. Nicméně španělské trompety ve zdejším nástroji jsou. Pak přednesla velmi náročný Koncert d moll Johanna Sebastiana Bacha o čtyřech větách. Jelikož se jedná o Bachovu transkripci houslového koncertu v téže tónině od Antonia Vivaldiho, nehraje se snadno. Navíc tento kus patří k nejtěžším transkripcím lipského mistra. V Largo e spiccato pracovala i se žaluzií a hojně zdobila part pravé ruky. Dále zahrála málo známé Ofertorio Jesúse Guridiho, od nějž máme v povědomí především jeho krásný Triptych Dobrý pastýř. Ofertorio má velmi působivou gradační vystavbu – počne pomalou a dynamicky jemnou plochou, přičemž postupně graduje až do fortissima. Jednotlivé díly jsou k sobě kontrastní a interpretka vhodně volila i registraci, aby toto crescendo podtrhla. V dalším kuse – Reflexiones – se Matsyura představila i jako skladatelka. Daná skladba je kompozicí menších rozměrů s klenutými melodickými frázemi a převahou mollových akordů. Z jejího vynikajícího podání bylo znát, že ji napsala přímo sama pro sebe. Zpívající varhany od Alejandra Yagüeho patřily nejvíce z celého programu k hudbě 20. století – obsahovaly mnoho akordů znějících jako klastry i příkrých kompozičních kontrastů. Interpretka pracovala s celou zvukovou škálou nástroje a její nekompromisní pojetí bylo až strhující a zejména velmi přesvědčivé. Od Laniho Smitha, dalšího málo známého skladatele, vybrala Ave Maria, skladbu napsanou v gradačním oblouku a nikoli jen přímočaře lyrickou. Kontrast k předchozí kompozici vytvořil toccatově zpracovaný chorál Uklidni, Kriste, své služebníky z Náhrobku Titelouzova od Marcela Duprého. Téma napsal autor do pedálu a manuálům svěřil zejména akordické rozklady, jež jej doprovázely. Závěr patřil efektní i líbivé Italské rapsodii Pietra Alessandra Yona, další málo hrané skladbě s odlišnými díly a několika ryze italskými tématy, přičemž to závěrečné se svou výrazností lehce vrylo do paměti. 

Recitál Liudmily Matsyury byl přínosný hlavně svým objevným repertoárem, který tvořily skladby u nás takřka neznámé, samozřejmě kromě Vivaldiho Koncertu. Předvedla barevné možnosti nástroje, přičemž tutti varhan zaznělo až v posledních taktech rapsodie. Celkově však slabě rejstříkovala pedál, který nebyl moc slyšet, a určitě byla škoda, že se lépe nesehrála se svou registrátorkou, která mohla po celou dobu obracet listy – interpretka hrála vše z not. Vyhnula by se tím občasným zádrhelům při otáčkách, o sklouzávání not nemluvě, a zmatkům v paměťových kombinacích.

Foto: Zdeněk Chrapek