PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Z postupně se nabalujících dalších nástrojů, jakoby neslyšitelně, bez jakéhokoli rušivého švu – ostřejšího nástupu – se zvolna vynořovala gradace plná napětí a vášně.“

„Radek Baborák srozumitelně odkryl strukturu skladby a vystavěl ji s citem pro kontrast, gradaci, jemné i plné plochy.“

„Provedení bylo tak podmanivé, že člověk chtěl jen zavřít oči, nechat se unášet tou nenapodobitelnou hudbou a přát si, aby nikdy neskončila…“

Třetím koncertem v této sezoně se představili Pražští komorní sólisté pod vedením svého uměleckého ředitele Radka Baboráka. V kostele svatých Šimona a Judy zahráli v sobotu 4. února romantický repertoár, v němž ukázali, že patří ke špičce současných českých komorních těles.

„Lidé velmi pozitivně reagují na pestrost a určitou plasticitu koncertů. Nechceme je šokovat za každou cenu, ale přinést kontrast. Něhu, energii i vášeň.“

„U Viléma je vždycky na prvním místě hudba, zápal a obrovské nasazení. On je někdy na zabití, ale je to člověk, který vás posouvá.“

„Hoboj má s lidským hlasem hodně společného. Ať už je to tvorba tónu, práce s dechem. Propojování a prolínání nás dvou bude něco, na co se moc těším.“

O novém projektu hobojisty Viléma Veverky Ekstase, hovoří harfistka Kateřina Englichová a sopranistka Alžběta Poláčková. Kateřina Englichová je dlouholetou Veverkovou uměleckou partnerkou, pro Alžbětu Poláčkovou to bude vůbec první profesionální setkání s nekompromisním interpretem. Co posluchače v jejich Ekstasi čeká a jaké jsou nejbližší plány obou umělkyň, to se dočtete v následujícím rozhovoru.

„Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.“

 „Antonie Formanová výborně vystihla dychtivost i jistou naivitu mladé dívky, která dospěla v hrdou, nezávislou, svobodnou ženu.“

 „Anna Brousková kreslí Almu jako ženu, která se sice cítí ohrožená, ale o to urputněji usiluje o život svůj i svých blízkých. I za cenu vlastní tvrdosti.“

Pražský BodyVoiceBand, mladé nezávislé divadlo založené v roce 2013, uvádí v žižkovské Venuši ve Švehlovce hudebně-dramatické představení …because of Alma. Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.

„Její síla a odhodlání, s jakými čelila v posledních letech svého života následným životním strastem, musí zaujmout každého citlivého člověka.“

„Navštívila jsem i místa, která jsou s Almou a její rodinou spjata, i to dává člověku další duchovní rozměr.“

„Od chvíle, kdy jsem si přečetla knihu Heleny Dunicz Niwińské, jsem se začala vším, co mělo něco společného s tímto příběhem, intenzivně zabývat a stalo se to v podstatě tak trochu i součástí mého života.“

První inspirací k rozhovoru s houslistkou Silvií Hessovou bylo CD Nocturne natočené s harfistkou Kateřinou Englichovou. Když jsem pak navrch viděla výborné představení …because of Alma, které Silvie obrazně řečeno přivedla na svět, objevila se dvě témata, o kterých bylo nutno mluvit. Začněme hudebně-divadelní inscenací, jejíž přípravě se umělkyně intenzivně věnovala a která se před vyprodaným hledištěm hraje od loňského listopadu v pražském inscenačním prostoru Venuše ve Švehlovce.

„Dramatické akordy, kontrasty plného zvuku a jemných ozvěn, dialog pravé a levé ruky, který se v leckterých místech stáčí až do půtek, snivost a křehkost, jež se však záhy vyjevují jako zdánlivé, to vše Matouš Zukal přednesl s nadhledem a naprostou jistotou.“

„De Falla sedí jejímu naturelu i hlasu, Kůstková byla oslnivá i oslňující, niterná, její hlas zněl jemněji, citověji, s temperamentem ztvárnila jednotlivé písně, kterým však dodala veškerou tíhu života.“

„Z klaviatury se stále neslo něco zajímavého, překvapivého. Za takového Schumanna by se nemusel stydět ani zralý maestro!“

Koncert v Sále Martinů na pražské HAMU, který se konal v pondělí 16. ledna a na němž vystoupili sopranistka Kristýna Kůstková a klavírista Matouš Zukal, nesl sice podtitul „k nedožitým 96. narozeninám Zuzany Růžičkové“, ale de facto oficiálně zahájil řadu koncertů, které se v průběhu letošního roku uskuteční u příležitosti 100. výročí narození jejího manžela Viktora Kalabise, významného hudebního skladatele.

 „Široký rejstřík tónů od lahodných k posluchačsky nepříjemným, zvuky evokující bicí nástroje, vibrato, intonační skoky, v dynamickém oblouku zahrané trylky, ševelení nástroje, to vše je neslýchané a Anna v této skladbě nezapřela svého učitele – specialistu na moderní klarinetový repertoár Karla Dohnala.“

 „Daniel Wiesner patří k absolutní špičce českých komorních hráčů. Je spolehlivý, nestrhává na sebe pozornost, a přitom jeho brilantní hru vnímá posluchač jako přidanou hodnotu a rovnocenné partnerství.“

 „Určujícím a rozpoznatelným rysem Vlčkovy hry je promyšlenost každého tónu, zodpovědnost za celkové vyznění skladby, pravdivost interpretace a oddanost skladbě, autorovi.“

Jak hrají mladí interpreti, laureáti soutěží Pražského jara a Nadace Bohuslava Martinů? Klarinetistka Anna Sysová a violoncellista Vilém Vlček přesvědčili v úterý 10. ledna publikum Sukovy síně Rudolfina o tom, že minimálně s velkou erudicí a vysokým osobním vkladem.

„U některých skladeb (jako v tomto případě) posluchače upoutají spíše než celek jednotlivé zvukově zajímavé fragmenty, se zvědavostí očekáváme, kam se daný hudební motiv (pokud takový rozeznáme) vrtne, s až intelektuální rozkoší sledujeme zajímavý rytmus, dynamické a barevné vrstvení.“ 

„Není divu, že Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho zapůsobil jak z jiného světa. Dílo premiérované v roce 1893 v Paříži je plné barev, emocí, zpěvnosti, poezie, ba i exotiky.“

„Klavírní kvintet f moll Césara Francka patří k nejvýmluvnějším, zvuku orchestru se přibližujícím dílům skladatele. Emocionální smršť, kterou autor při jeho tvorbě prožíval, se vepsala do výrazné expresivity skladby.“

Přední komorní soubor převážně specializovaný na soudobou hudbu FAMA Quartet vystoupil v komorním cyklu PKF – Prague Philharmonia. Vedle kompozice současného slovenského skladatele Henriho Klimenta uvedlo kvarteto v pondělí 9. ledna i díla Clauda Debussyho a Césara Francka.

„Nabízí se otázka, zda hudební publikum nezpohodlnělo a pasivně nečeká, že výběr toho, co bude poslouchat, za něj provedou jiní – managementy orchestrů, dramaturgové…“

„Ve třetí větě Allegro con brio hráli oba umělci s obrovským technickým i emocionálním nasazením a byli kongeniálními tlumočníky myšlenek skladatele.“

„Obsahově silnou, technicky náročnou Kalabisovu píseň ztvárnil Robin Červinek velice působivě, výrazově i technicky přesvědčivě.“

Neokázalý, ale kvalitní festival Dny Bohuslava Martinů se v těchto dnech v Praze koná už poosmadvacáté. Vedle osvědčených sólistů a souborů dává příležitost i mladým hudebníkům. V Galerii HAMU Lichtenštejnského paláce se v sobotu 10. prosince představili loňští vítězové Soutěže Nadace Bohuslava Martinů barytonista Robin Červinek a violoncellista Vilém Vlček. Spolu s nimi vystoupili sopranistka Ivana Pavlů a violoncellista Adam Klánský.

„Sestavit vánoční album tak, aby obstálo, a zároveň bylo atraktivní a v něčem přínosné, je nejtěžší úkol.“

„Chtěl jsem natočit album, které bude nositelem nějaké energie, fakticky i hudebně, aby si posluchač řekl, tak to chci.“

„Publikum může objevit Vánoce jinak a zároveň hoboj jinak.“

Existují pouze dvě vánoční hobojová alba. To první patří Albrechtu Mayerovi, členu Berlínských filharmoniků, to druhé právě vychází u Supraphonu. Natočil ho renomovaný hobojista Vilém Veverka, který říká, že sestavit ho nebylo vůbec snadné. Výsledek však stojí za to. V podání Viléma Veverky si vychutnáme Zimu z cyklu Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho, ale i skladby Piazzolly, Barbera, Bacha, Händela, Grubera a další melodie, které nesmějí o Vánocích chybět. Křest tohoto alba se bude konat na pražské Novoměstské radnici ve čtvrtek 8. prosince.

„Ani v rychlejším tempu se neztratil jediný tón, ve variacích doslova čarovala s důrazy, frázováním, obdivuhodná je její přesnost a současně oddanost partituře.“

„Ztišené téma zahrál orchestr měkce, kolébavě, se vší schubertovskou něhou, zpěvně, s umírněnou dynamikou, o to působivěji.“

„Se samotnou hrou je pevně spjat i osobní vklad mladé klarinetistky. Vyzařuje skromnost až plachost, která však mizí s prvními zahranými tóny.“

Vystoupení klarinetistky Anny Paulové, neokázale vyzrávající ve skutečnou hudební osobnost, je ozdobou každého koncertu, na který je pozvána. Nezaváhal ani Pražský komorní orchestr, s nímž na pražském Žofíně provedla v pondělí 14. listopadu skladby Gioacchina Rossiniho a Wolfganga Amadea Mozarta. Orchestr samostatně přednesl Pátou symfonii Franze Schuberta.

„Benefiční koncerty Institutu Bohuslava Martinů se od počátku svého konání vyznačují angažováním špičkových hráčů a nejinak tomu bylo i letos.“

„Petr Nouzovský, který je právem považován za jednoho z nejlepších současných evropských cellistů, naplnil sál krásným vřelým tónem hýřícím mnoha odstíny.“

„V Burlesce Klementa Slavického se Martin Kasík blýskl svým citem pro rytmizaci a pedalizaci, fráze zněly jak vzedmuté vlny zvolna mizející v moři.“

Nedávno objevená Romance pro housle a klavír Bohuslava Martinů zazněla na benefičním koncertě Institutu Bohuslava Martinů 8. listopadu v pražském Profesním domě. Violoncellista Petr Nouzovský a klavírista Martin Kasík zahráli kromě ní i další díla Martinů a skladby Klementa Slavického a Roberta Schumanna.

„Hana Kubisová rozezněla housle temnějším, vemlouvavým, vznosným zvukem, který v průběhu věty mířil k bolesti i vrcholil v dramatičnosti.“

„Dokonalé jištění rytmu, zajímavě odsekávané akordy či bravurní běhy Slávky Vernerové byly ozdobou provedení, aniž by na sebe strhávaly přehnanou pozornost.“

„Nádherná vokalíza byla v podání všech tří muzikantů křehká, s pečlivou souhrou, skvěle fungujícími pauzami a postupně budovaným napětím.“

Skladby Césara Francka, Oliviera Messiaena a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho byly na programu třetího večera komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia. V Profesním domě Matematicko-fyzikální fakulty je v pondělí 7. listopadu zahrálo Trio Concertante, které v současnosti tvoří houslistka Hana J. Kubisová, violoncellista Teodor Brcko a klavíristka Slávka Vernerová. Dramaturgicky zajímavě postavený program přinesl i jednu zřídka hranou skladbu.

„Mé názory jsou idealistické. Ale proto se člověk stává muzikantem, že má nějaké ideály. Nechcete být muzikantem, abyste byl nejlepší, bohatý, slavný…“

„Nikdo v hudebním světě není autentičtější než Steven Isserlis. Je takový, jaký je, a hraje tak, jaký je. Je velmi inteligentní a tvůrčí.“

„Díky Danjulovi Ishizakovi se mi otevřely obzory do oblastí, kam jsem dřív vůbec neviděl.“

Violoncellistu Viléma Vlčka považuji za jednoho z našich nejzajímavějších mladých interpretů. Čtyřiadvacetiletý umělec vzbuzuje pozornost nejen svou hrou a svými názory, přitahuje i svou osobností. Je vnímavý, přemýšlivý, náročný k sobě a citlivý k druhým. Jeho slova o soutěživosti a autentičnosti v hudbě či souhře v kvartetu tuto jeho charakteristiku potvrzují.

„Mě hlavně baví ta cesta. Baví mě pracovat na sobě tak, abych se posouvala neustále dál, abych svoje povolání mohla dělat co nejlépe.“

„V současné době je na nás dirigentky upřena záře reflektorů, a až tahle vlna zájmu přejde, věřím, že se to srovná a nebudeme mluvit o pozitivní diskriminaci žen.“

„Nechci, aby mé dirigování vypadalo nacvičeně. Takže se snažím co nejvíce sladit všechny složky dirigování tak, abych to byla já, a ne cvičená opice.“

Dirigentka Alena Jelínková má sympatický životní cíl – dělat svou práci co nejlépe, tak, aby to bavilo ji i posluchače. Její hudební dráha začala ve Valašském Meziříčí, odkud pochází, vedla na Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění a zdaleka nekončí u proslulého pedagoga Johannese Schlaefliho v Curychu, k němuž nastoupila letos v září. Muzikalitou, pracovitostí, smyslem pro humor i nadhledem okouzluje spolupracovníky i návštěvníky koncertních sálů a opavské opery. Upozornila na sebe na letní Ševčíkově akademii v Horažďovicích, spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s Pražským filharmonickým sborem… a květnu 2023 ji čeká koncert nazvaný Debut Pražského jara. 

„Je velkou zásluhou Umělecké besedy, že uspořádala večer, který poodkryl osobnost Ladislava Vycpálka a představil ho jako tvůrce nádherné, hluboké, mnohovýznamové hudby.“

„Dvě variační fantazie Vzhůru srdce! provedl klavírista Tomáš Víšek se vší velebností, která této skladbě náleží.“

„FAMA Quartet je třeba pochválit za vynaloženou energii, čas, a hlavně nezměrnou práci, kterou s nastudováním Vycpálkova kvartetu měli.“

Žák Vítězslava Nováka, přítel Josefa Suka, umělecký solitér, plachý, introvertní, věřící člověk, který však zastával významné funkce v uměleckých a hudebních institucích. Ladislav Vycpálek nikdy neslevil ze svých tvůrčích zásad, pro které byl po únoru kritizován, přesto mu režim jako významné a nezpochybnitelné osobnosti udělil tři významné tituly – státní cenu a tituly zasloužilého a národního umělce. Jeho skladby prodchnuté náboženským cítěním a až urputným hledáním pravdivosti se hrají na domácích pódiích (o zahraničních nemluvě) zřídka. Přestože by za to stály. Světlou výjimkou byl podnětný večer pořádaný Uměleckou besedou v úterý 1. listopadu v kostele svatého Vavřince.

„Komorní večery PKF – Prague Philharmonia probíhají v atmosféře takřka domácích koncertů.“

„Beethovenův Kvintet pro klavír a dechové nástroje Es dur byl do podrobností propracovanou interpretací s dokonale vyhranými frázemi, melodickými oblouky, s vědomím důležitosti každé noty.“

„Téma horny v podání Mikuláše Kosky znělo jiskřivě, zlatavě, a přitom jemně, Jan Brabec propůjčil klarinetu tón nadmíru přitažlivý.“

Na druhém koncertě komorní řady PKF – Prague Philharmonia v této sezoně vystoupil soubor Prague Philharmonia Quintet s klavíristou Ivanem Klánským. Jádrem zajímavé dramaturgie byli francouzští autoři, které doplnila skladba Ludwiga van Beethovena. Už tradičně se koncert konal v prostorách Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty, v pondělí 31. října také tradičně do posledního místa zaplněný.

„Flétnistka se zaskvěla krásně znějícími vysokými tóny, intonačními skoky, okouzlující kantilénou, škálami připomínajícími rozsypávající se šňůru korálků i rozezpívaným vemlouvavým dialogem s klavírem.“

„Velkou oporou jí byl zkušený klavírní partner Daniel Wiesner, na nějž se sólisté mohou vždy spolehnout a posluchači si vychutnají jeho lahodnou hru.“

„Beethovena zahráli jak zralí mistři, v synagogální akustice pěkně znělo Ruferovo violoncello, s úhozově bohatou hrou nezůstala pozadu ani klavíristka Kateřina Ochmanová.“

Mezinárodní hudební festival Mladá Praha zavítal 29. září do kolínské synagogy, kde se uskutečnil jeden z jeho mimopražských koncertů. Vystoupili na něm maďarská flétnistka Eszter Boglárka Réti, český violoncellista Filip Rufer a jako klavírní partneři Daniel Wiesner a Kateřina Ochmanová.

„Nasazení muzikantů bylo od prvních chvil vervní, radostné, přitažlivé pro posluchače, kteří se rázem octli na jedné vlně s interprety a sdíleli jejich dychtivost předat Brahmsovu invenci.“

„Spoluhráči Zemlinského kvarteta, violista Stanislav Svoboda a violoncellista Lukáš Pospíšil, byli pro ten večer právoplatnými členy souboru, jak v sehranosti, tak ve výrazu.“

„Schubertův rukopis, zralost, melodičnost, rozvíjení témat do téměř symfonického zvuku se v podání Zemlinského kvarteta a Lukáše Pospíšila vyjevily v jasných obrysech.“

Leitmotivem letošního Komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, která vstupuje do devětadvacáté sezony, jsou dvojice. Dvojice interpretů, dvojice skladatelů. Úvodní koncert naznačil, že je to výborný dramaturgický krok. Členové orchestru violista Stanislav Svoboda a violoncellista Lukáš Pospíšil se v pondělí 26. září sešli v Profesním domě MFF UK se Zemlinského kvartetem a společně provedli Smyčcový sextet č. 1 B dur Johannesa Brahmse a Kvintet pro dvoje housle, violu a dvě violoncella C dur Franze Schuberta.

„Láskyplnou pomalou část vyzpívala Diana Chausheva s veškerým citem své patnáctileté duše, v rychlých větách zas udivovala bezchybnou technikou.“

„Zvuk Lombardiho trubky byl podmanivý, hráč se mazlil s dynamikou i zpěvnými melodiemi. Mladý Ital má dar strhnout publikum.“

„V první větě Richard Kollert zaujal sebevědomou hrou, zpěvným tónem i inspirovaným frázováním s orchestrem. Celkově byla jeho hra plná energie, jistoty i citu pro melodii a rytmus.“

Čtyři mladí hudebníci se utkali v pátečním finále Dvořákovy rozhlasové mezinárodní soutěže pro mladé hudebníky Concertino Praga. Dlouhý večer korunovalo oznámení výsledků. A během čekání na ně nikdo z trpělivých návštěvníků nepochyboval o tom, že vavříny si odnese Bulharka Diana Chausheva.

„Matejčova hra, v níž se vedle muzikality a virtuozity snoubí intelekt i emoce, působí na posluchače nově, mladistvě, neotřele, vůbec ne pietně vůči vzorům.“

„Obrovskou práci odvedla v přípravě Symfonického orchestru Pražské konzervatoře jeho vedoucí a pedagožka Miriam Němcová.“

Talent, dychtivost, radost z tvoření hudby, rozhled a slušnost – tím vším je obdařen houslista Daniel Matejča, který v úterý 13. září vystoupil na Dvořákově Praze. Se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře a dirigentem Petrem Altrichterem se představil jako sólista v Čajkovského Houslovém koncertu D dur. Vedle toho zazněly i Polovecké tance Alexandra Borodina a Osmá symfonie Antonína Dvořáka.

„Hru kvarteta charakterizují absence povrchního pozlátka, nenablýskanost, neokázalost, také promyšlenost, prožitek a úzké sepětí s partiturou.“

„V průběhu let se pochopitelně přístup hráčů k dílu vyvíjí, ale základní atributy zůstávají neměnné – nezměrný cit pro Dvořákovu lyričnost, až živočišná vášnivost, jiskření mezi jednotlivými hráči, vřelost a pokora vůči autorovi i partituře.“

Potlesku vestoje, gratulací k dvacátému výročí existence souboru i zájmu publika na tradičním setkání po koncertě se dostalo Pavel Haas Quartet při jeho vystoupení na Dvořákově Praze. Zahajovací koncert komorní řady, kterou tento soubor kurátorsky vede, měl v pondělí 12. září na programu Smyčcový kvartet č. 15 G dur Franze Schuberta a Smyčcový kvartet č. 13 G dur Antonína Dvořáka.

„Po Přemyslu Špidlenovi ‚zdědil‘ Václav Pikrt jeho pracovní místo i nástroje. ‚To bylo největší požehnání v mém životě,‘ říká.“

„Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.“

„Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu…“

Překvapení lektorům i studentům Ševčíkovy akademie připravil houslař Václav Pikrt. Do Horažďovic přijel nejen seřizovat nástroje, ale postavit i zbrusu nové housle. A to během pěti dnů.

„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“

„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“

„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“

Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka…

„Svěřím se vám s mým nejtajnějším přáním – jednou bych moc rád dirigoval Sibelia a Wagnerovy opery.“

„Když chci navázat hlubší kontakt se skladatelem, s jeho dílem, potřebuji k poslechu i partituru.“

„Kristjan nám hodně povídal o tom, co je to hudba, jak k ní přistupovat, jak o ní přemýšlet.“

Je mu patnáct. A mezi už dospělými účastníky letní dirigentské akademie v Pärnu patřil k těm nejtalentovanějším. I když s orchestrem pracoval jiný z jeho kolegů, oči přítomných v hledišti poutal Kasper. Seděl na židli, čekal na svůj výstup a přitom dirigoval z partitury na klíně veškeré skladby, které se na pódiu hrály. Shodli jsme se – Kasper je ztělesněním hudby, která ho zcela pohlcuje.

„Účastníci kurzů odjíždějí z Pärnu s úsměvy na tvářích. A to je jeden z důvodů, proč jsou léta v Pärnu pro mě tak důležitá, říká Neeme Järvi.“

„Bedlivé oko Neemeho, Paava ani Kristjana neodpustí žádnému adeptovi dirigování vůbec nic.“

„Tüürův Smyčcový kvartet In memoriam Urmas Kibuspuu je křehká skladba, jejíž počáteční monotónnost střídá zvichřenost a vzrušení končící v katarzním souzvuku.“

Součástí festivalu v Pärnu nejsou jen koncerty, ale i Akademie Neeme Järviho, která se koná od roku 2000. Na základě přihlášek a následného výběru se sem sjíždějí mladí dirigenti z celého světa, letos byli zastoupeni mladí adepti z Lotyšska, Ukrajiny, Polska, Ruska, Velké Británie, Bulharska, Německa, USA, Estonska, Jižní Koreje, Nového Zélandu a Finska. Mezi nimi byly i čtyři mladé ženy. Jen pro zajímavost – Järviho akademie se v minulosti zúčastnili i čeští dirigenti Marek Štilec a Petr Popelka.

„Charismatická a uvolněná Bellova hra, v níž nezaslechnete faleš tónovou ani výrazovou, byla pro mě vrcholem festivalových sólových vystoupení.“

„Čtvrtá část Lemminkäinenův návrat se zřídka slyšenou orchestrální souhrou, jemnými i sytými barvami nástrojů vyústila v umně vygradované ohnivé finále.“

Hudebními vrcholy na festivalu v estonském Pärnu byly koncerty Estonského festivalového orchestru. Pravda, zdobila je zvučná jména sólistů, ale výkony, jaké podal orchestr především v Páté symfonii Petra Iljiče Čajkovského a pár dnů nato v Sibeliově suitě Lemminkäinen, byly jedním slovem strhující. Velký podíl na tom měl dirigent Paavo Järvi.

„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“

„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“

„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“

Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos…

„Koncert věnovaný Marku Kopelentovi posluchače seznámil s mnoha polohami skladatelovy tvorby, která oslovuje dosud, protože je nadčasová.“

„Čtvrtý kvartet předneslo Kvarteto FAMA Quartet s velkou emocionální silou a hráčskou erudicí, v posluchačích přetrval znepokojující až drtivý pocit…“

Patří k nejrespektovanějším a nejpozoruhodnějším českým skladatelům. Marek Kopelent se letos 28. dubna dožil devadesáti let. Na oslavu tohoto jubilea se v Anežském klášteře v Praze uskutečnil před prázdninami koncert, jehož dramaturgie přinesla to nejzajímavější z komorní a sólové skladatelovy tvorby. Gratulační večer, ke kterému se s odstupem vracíme, uspořádali Kopelentovi přátelé ze sdružení Ateliér 90 s vydatnou pomocí Jarmily Tauerové.

„Poslouchat avantgardní, novátorskou hudbu je dobrodružná cesta, kterou se vyplatí podstoupit, protože v jejím průběhu objevíme nové netušené krásy.“

„Hráči viseli na Liebreichovi očima, bylo zřejmé, jak oběma stranám záleží na ztvárnění každé noty – technicky, dynamicky, výrazově.“

Poslední společný koncert v této sezoně odehráli Rozhlasoví symfonici s končícím šéfdirigentem Alexandrem Liebreichem. Takřka symbolicky byl u tohoto loučení i německý violoncellista Alban Gerhardt, kterého Liebreich do Prahy pozval i na začátku své spolupráce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. V pražském Rudolfinu provedli v pondělí 20. června Lutosławského Koncert pro violoncello a orchestr. Večer vyvrcholil Sedmou symfonií Ludwiga van Beethovena. To vše v excelentním podání se silným emocionálním vkladem.

„Ona proslulá energičnost Haasovců jde ruku v ruce s lyričností, barevností, zpěvností.“

„Zářivý Furiant, propracovaný a prožitý do poslední noty, posluchači doslova hltali, dýchali v jeho rytmu.“

Pár dní před zakončením měsíc trvajících Drážďanských hudebních slavností vystoupil ve středu 8. června Pavel Haas Quartet v historickém paláci ve Velké zahradě – a německé obecenstvo doslova okouzlil. Nejen svým podáním Schubertova kvartetu G dur, ale i interpretací Klavírního kvintetu A dur Antonína Dvořáka, v němž se ke kolegům připojil klavírista Boris Giltburg.