PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hudba je tu v pozici komentátora příběhu, má více méně podkreslovat.“

„Použili současnou formu sociálních sítí a využili nenávistné dopisy zmanipulovaných pracujících.“

„Absolvující Peter Gáč podal excelentní výkon. Se samolibým úsměvem pronášel likvidační komentáře.“

Operu Aleše Březiny o procesu s Miladou Horákovou uvedli v Brně v Divadle na Orlí studenti JAMU; pod vedením svých pedagogů odehráli v pátek 21. a v sobotu 22. listopadu dvě premiéry. V režii a úpravě režiséra Vojtěcha Oreniče a jeho pedagoga Tomáše Studeného prošla opera aktualizací do dnešního světa a její vyznění bylo mrazivě přesvědčivé.

„Mendelssohnovy Koncertní variace s romantickou melodickou linkou rozehráli Vilém Vlček a Denis Linnik s líbezností a lehkostí.“

„Svěžest a radost Martinů života krátce po svatbě s Charlottou je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud Nocturnes.“

„V Martinů Sonátě pro violoncello a klavír č. 2 se mistrovství obou mladých umělců projevilo nejvýrazněji.“

Pro letošní 30. výročí svého založení připravil Institut Bohuslava Martinů četné akce doma i v zahraničí, výstavy, přednášky, koncerty i operní představení; připomíná na nich osobnost Bohuslava Martinů nejen jako světoznámého skladatele, ale také hudebníka a přítele českých i světových umělců. Na 11. Benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů ve středu 12. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí přiblížil ředitel Aleš Březina třicetiletou práci Institutu a představil mladé umělce, violoncellistu Viléma Vlčka a klavíristu Denise Linnika, kteří vystoupili bez nároku na honorář.

„Bravurní Pavla Tesařová spolu s vynikající akordeonistkou Markétou Laštovičkovou zahájily výroční koncert s hudbou Jiřího Temla.“

„V Duettinech Viktora Kalabise zpěvné housle Pavly Tesařové provázelo cello Juraje Škody temnými tóny a vzápětí se rozezpívalo s houslemi v okouzlující souhře.“

„Letošní vzpomínka na paní profesorku dostala v provedení báječného tria mladých interpretů další impuls v podpoře talentované nastupující generace.“

Sál Martinů Lichtenštejnského paláce opanovali v pondělí 13. ledna mladí interpreti, aby složili hold královně českého cembala, prof. Zuzaně Růžičkové k jejím nedožitým 98. narozeninám. Koncert pořádaný každoročně Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který tito manželé v roce 2000 založili, je věnován památce vynikající cembalistky a pedagožky a připomíná rovněž odkaz skladatele významně ovlivňujícího českou hudbu druhé poloviny 20. století.

„Poděkování Aleše Březiny patřilo rovněž rektoru Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jindřichu Vybíralovi, který aulu nového Technologického centra nabídl Institutu pro uspořádání koncertu.“

„Čtyři písně na texty české lidové poezie napsal Bohuslav Martinů v roce 1940 jako poděkování za pomoc s vycestováním z okupované Francie do USA.“

„Rozsáhlá kompozice Alexeje Aslamase ‚Lidovque‘ využila všech vysokých kvalit hráčů Epoque Quartet.“

Institut Bohuslava Martinů 12. listopadu uspořádal jubilejní desátý Benefiční koncert. Večer provázený slovem ředitele Aleše Březiny nabídl posluchačsky atraktivní setkání s letos jubilujícím tělesem mnoha stylů Epoque Quartet. Stěží si představit šťastnější volbu interpretů. Součástí večera se stala instrumentální verze nikdy neslyšené skladby Martinů.

„Oválný freskový sál v prelatuře na zámku je reprezentativní a bohatě zdobený a hosty koncertu vítala dokonce i majitelka zámku Marie Kinsky.“

„Původně dechový sextet převedl Kryštof Mařatka do partů smyčcového kvartetu a ten je možno tedy nyní hrát jako ‚třetí Janáčkův smyčcový kvartet‘.“

„Árie Ariadny byla tím nejlepším, co pěvkyně publiku toho večera podala. Krásná piana, postupně dynamicky vystavěné fráze, plné napětí a niterného výrazu…“

Ve Žďáru nad Sázavou na tamním zámku pokračoval festival Concentus Moraviae v sobotu 1. června. Sopranistka Simona Šaturová vystoupila společně se Zemlinského kvartetem, aby publiku představili výběr z písní Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. A došlo i na stěžejní árie z oper. Doprovod samozřejmě musel být přizpůsoben obsazení kvarteta; úpravy obstarali Martin Wiesner a Aleš Březina.

„Zahajovací koncert festivalu je vždy příležitostí pro vybrané město, stát se kulturním hegemonem festivalu v daném roce.“

 „Zazněla světová premiéra skladby dirigenta večera, finského skladatele a klavíristy Olli Mustonena, který je letos současně i rezidenčním umělcem festivalu.“

„Skutečnost, že Spolek pro pěstování komorní hudby nejprve Smetanův kvartet odmítl jako ‚příliš symfonický‘ nahrála myšlence k jeho orchestraci.“

Concentus Moraviae naplňuje svými koncerty krásné klasické hudby moravská města a jejich památky již dvacet devět let. Letošní ročník má podtitul Metamorfózy: Czech Smetana a odkazuje nejen na Rok české hudby a dvě stě let narození velkého skladatele, ale i na hravost a variabilitu, s jakou je možné k jeho hudbě přistupovat. Zahajovací koncert se konal 31. května v sále Městského kulturního střediska v Kyjově.

„I když se Daniel Barenboim musel ze zdravotních důvodů nastudování této opery vzdát, jeho návrh zůstal součástí dramaturgického plánu.“

„Den po zcela vyprodané premiéře začaly dosud neprodané lístky na zbývající tři představení mizet jako sníh na slunci.“

„Nepřestanu, dokud tuto operu nedostanu na pódium MET!“

Dva významné rakouské operní festivaly přispěly zásadním způsobem ke zvýšení povědomí o Bohuslavu Martinů jako mezinárodním klasikovi operní hudby 20. století. Tím prvním byl v roce 1999 festival Bregenzer Festspiele, na kterém zazněla ve světové premiéře první verze opery Řecké pašije, a to v koprodukci s londýnskou Královskou operou, kde projekt získal v roce 2001 Cenu Laurence Oliviera za nejlepší novou operní inscenaci uplynulého roku. Definitivní razítko k tomuto průlomu dala inscenace druhé verze Řeckých pašijí na letošním ročníku Salcburského festivalu.

„Nápad na zařazení Rusalky do repertoáru prestižní italské operní scény měl sám její ředitel Dominique Meyer, který to zdůvodnil velmi originálně.“

„Zkušenost režisérky Emmu Dante se světem filmu se projevila velmi silně v tom, že dopřála inscenaci dlouhé ´záběry´.“

„Vášnivé a přitom svrchovaně distingované hudební nastudování Tomáše Hanuse, které působilo zdánlivě zcela samozřejmě, ale bylo za ním obrovské množství detailní práce.“

V milánské La Scale se poprvé v historii tohoto divadla hrála Dvořákova opera Rusalka. Za hudebním nastudováním stál Tomáš Hanus, vizuální a dramatická podoba byla dílem režisérky Emmy Dante a jejího manžela, scénografa Carmine Maringoliho. Od 6. června se po premiéře během dalších šestnácti dnů uskutečnilo ještě pět představení. O tom posledním v řadě píše muzikolog Aleš Březina. Derniéra byla vyprodána do posledního místa a publikum, ve kterém se mísili Italové se zahraničními návštěvníky, dávalo podle jeho svědectví bouřlivě najevo nadšení; po každé pauze vítalo orchestr a zejména dirigenta, kterého si jednoznačně zamilovalo.

„Aby se uživil, dal se na dráhu advokáta, ale přitahovalo ho umění obecně a hudba zvlášť.“

„Snad i díky Janáčkově přímluvě se Löwenbach dostal do kontaktu s dalšími osobnostmi: Brodem, Martinů a Křičkou.“

„Dožil se dvaadevadesáti, svědek minulých časů, k nimž nenápadně, ale podnětně patřil.“

Přátelil se s Leošem Janáčkem, spolupracoval s Bohuslavem Martinů či s Jaroslavem Křičkou. Hudební kritiky psal pro Lidové noviny i pro New York Times, působil jako redaktor časopisu Hudební revue; podílel se na vzniku Ochranného svazu autorského, v právních záležitostech částečně zastupoval Leoše Janáčka či Heinricha Manna. Zaměstnán byl na Československém konzulátu v New Yorku nebo hudebním odboru Ministerstva školství. Jeho pozůstalost je uložena v archivech univerzity v kalifornském San Diegu. U nás se však o něm ví jen velmi málo. JUDr. Jan Löwenbach, právník a básník, překladatel, libretista a publicista.

„Nabízí podněty k zamyšlení nad obtížnými cestami k uplatnění, nad tvůrčí svobodou a kompromisy, jež (ne)musíme podstupovat.“

„V této souvislosti stojí za připomenutí, že tento kreativní muž, mimo jiné zdatný pianista, stojí také za pozoruhodným filmem Piano na křižovatce.“

„Mohly by probouzet i smutek, jenže ten se nějak nedostavuje. Z filmu spíš vyzařuje zřetelná, i když nesnadno definovatelná naděje, že pandemické ticho brzy skončí.“

Dva mladí pouliční muzikanti fidlají na kontrabas klasickou melodii; neruší je hluk vídeňského bulváru, nevadí jim ani déšť, před kapkami se schovávají pod igelitovou plachtou. Menší mladík, který má růstovou vadu, obstarává smyčec, velký brnká na struny. Plastic Symphony… Nejen z titulu slovenského filmu, ale také z úvodních scén je zřejmé, že půjde o hudbu. A o tu samozřejmě jde i v českém dokumentu Piano na křižovatce, který je skutečnou poctou klavíru.

„Benefiční koncerty Institutu Bohuslava Martinů se od počátku svého konání vyznačují angažováním špičkových hráčů a nejinak tomu bylo i letos.“

„Petr Nouzovský, který je právem považován za jednoho z nejlepších současných evropských cellistů, naplnil sál krásným vřelým tónem hýřícím mnoha odstíny.“

„V Burlesce Klementa Slavického se Martin Kasík blýskl svým citem pro rytmizaci a pedalizaci, fráze zněly jak vzedmuté vlny zvolna mizející v moři.“

Nedávno objevená Romance pro housle a klavír Bohuslava Martinů zazněla na benefičním koncertě Institutu Bohuslava Martinů 8. listopadu v pražském Profesním domě. Violoncellista Petr Nouzovský a klavírista Martin Kasík zahráli kromě ní i další díla Martinů a skladby Klementa Slavického a Roberta Schumanna.

„Romanci pro housle a klavír jsem nalezla zcela náhodně, jak už to vědeckých objevů bývá.“

„Třeba se o původu celé sbírky ještě něco dozvíme později a budeme tak moct dohledat další cenné materiály.“

„Skladba by skutečně mohla pocházet z raného období. Záhadou však zůstává, proč by si Romanci skladatel takto dlouho ponechal u sebe, aby ji pak jednoduše přepsal…“

Doposud neznámá Romance pro housle a klavír, zřejmě z roku 1930, je novou položkou v soupisu děl Bohuslava Martinů. Na benefičním koncertě Institutu Bohuslava Martinů 8. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí v Praze violoncellista Petr Nouzovský a klavírista Martin Kasík zahráli mimo jiné právě i tuto skladbu, ovšem v transkripci. Muzikoložka Natálie Krátká, která kompozici našla ve fondech jeruzalémské Národní knihovny, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak k podobným objevům dochází.