PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha…

„Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později.“

„Pěvecká a hudební úroveň zájemců je velmi slabá, většinou nesplní požadavky ani prvního kola konkurzu.

„Přesto, že se nám umělecky daří a že získáváme řadu koncertních nabídek u nás i v zahraničí, naše ekonomická situace je velmi složitá a náročná.“

Český filharmonický sbor Brno si připomene v příštím roce třicet let umělecké práce. Jeho zakladatel, ředitel a sbormistr Petr Fiala v bilančním rozhovoru pro portál KlasikaPlus odpovídá na otázky týkající se minulosti, současnosti i budoucnosti tělesa a přibližuje, v čem spočívá zahraniční renomé sboru, ale hovoří i o své skladatelské práci a dcerách, které se také věnují profesionálně hudbě. Sám přiznává, že vést profesionální sbor, který si musí polovinu prostředků na provoz vydělat vlastní koncertní činností, je práce vyčerpávající, „na dva úvazky“, jak říká. Ale nelituje…

„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“

„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“

„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“

Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.

„V Pergolesiho Stabat Mater dominoval především příjemný, takřka sametový hlas altistky Jarmily Balážové.“

„Výsledek zhmotnil skutečného Beethovena se vším všudy.“

„Své široké dynamické možnosti a nádherné fráze předvedl sbor bez zaváhání.“

Podzimní festival duchovní hudby pravidelně obohacuje kulturní kalendář města Olomouce a láká posluchače celého kraje. Šestadvacátý ročník nabízí opět bohatou přehlídku nejrůznějších hudebních stylů a žánrů, které však zastřešuje jedna hlavní myšlenka – hudbou oslavit velikost a nadčasovost Boha.

„Liebreich dirigoval Lutosławského zcela logicky. Končí právě éru v Katowicích.“

„Smuteční hudba zazněla soustředěně, odpovědně. Ještě stále zní moderně.“

„Sedmou symfonii Liebreich předestřel měkce. Tak, že žádný z jejích parametrů nevyhrotil.“

Brucknerova Sedmá symfonie, věnovaná památce Richarda Wagnera, a Lutosławského Smuteční hudba, věnovaná památce Bély Bartóka. To byl pondělní koncert šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu Alexandera Liebreicha a jeho tělesa v pražském Rudolfinu. Program současně zazněl v přímém přenosu na několika rozhlasových stanicích. Ze záznamu ho dnes večer vysílá Český rozhlas D-dur.

„Charisma a aura Radka Baboráka dokáží stmelit muzikanty způsobem, který jinde nenajdeme.“

„S péčí vystavěné dialogy jednotlivých nástrojů a nástrojových skupin potěšily nejedno ucho.“

„Struny zkrátka zahrály na onu strunu a konalo se pohlazení ve své nejprostší podstatě.“

Muzikant, který měl tu možnost spolupracovat s Radkem Baborákem, ví, že když se s ním dělá muzika, koná se radost. A také poctivá řemeslná práce, bez které nic výjimečného nemůže vzniknout. Ať už s touto kreativní osobností tvoří kdokoli, koncerty pod jeho vedením mají svoji specifickou, živou atmosféru…

„Byl to právě mnichovský orchestr, kde se tvořila představa autentické interpretace Brucknera.“

„Osmá symfonie přitahuje všechny, kteří mají o Brucknerově hudbě alespoň malé podvědomí.“

„Gergiev bez jeho příznačné krátké dirigentské hůlky, jen prázdnými dlaněmi a především prsty, moduloval celou skladbu.“

Kam jinam zasadit provedení 8. symfonie Antona Brucknera než do klášterní baziliky Sv. Floriána v Horním Rakousku, která se pyšní jeho nejoblíbenějšími varhanami a kde je tento skladatel, muzikolog a varhaník na své přání také pochován. Je obtížné oprostit se od objemného melodického toku Brucknerovy hudby. Od vnějškové efektnosti, od její patetické povahy, aby pak člověk dokázal vnímat její další, veskrze osobní světy. Až pak je možné začít spekulovat o interpretační tradici této hudby.