PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Webernova věrnost Schönbergovým doktrínám neústí v prachobyčejné epigonství, nýbrž v důsledné překonání a konečné popření schönbergovské estetiky.“

„Igor Stravinskij, celoživotní nepřítel německého romantismu, nacházel ve Webernových partiturách uspokojení, jež nemohl nalézt ve wagnerovsky smýšlejícím Schönbergovi.“

„Webern je ryzí konstruktér notové osnovy, jeho skladby jsou atematické, vynášejí do popředí fenomén samotné organizace a formové souvislosti.“

„Umění není pro každého, a pokud ano, přestává být uměním.“ Touto větou Arnold Schönberg shrnuje základ estetického programu své tvorby, jež nemá jít po srsti vkusu většinového publika, ale s pomocí nových hudebních technik sloužit budoucímu rozměru hudebního umění a nekompromisně čelit konzervativní potřebě nahrazovat vše nové starým a věčně platným. S ještě větší jistotou by šlo Schönbergův kontroverzní výrok aplikovat na dílo Antona Weberna, od jehož smrti dnes uplynulo osmdesát let…

„Emmanuel Villaume kouzlil s dynamikou od mihotavého, tichého nasazení přes potřikráte vzedmutý zvukový nápor až k návratu tichého umlkání.

„Instrumentalisté filharmonie demostrovali v Passacaglii svou individuální vyzrálost a citlivé nastudování.“

„Romana Špačková na pódiu zářila, její dosavadní kariéra koncertní mistryně překonala řeholi postu a zjevila sólistku prvotřídního zjevu a osobnosti.“

Webern, Šostakovič, Beethoven – takový byl program devátého koncertu orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, který se konal ve Dvořákově síní Rudolfina ve středu 18. června. Sólo měla koncertní mistryně filharmoniků Romana Špačková, dirigoval šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume. Tři skladby koncertu v poutavé dramaturgii mají zajímavé momenty i pojítko. Webernova Passacaglia není psána ve třídobém, ale dvoudobém taktu. Šostakovičův První houslový koncert vznikal v letech 1948 a 1949, byl utajován až do roku 1955 a jeho třetí věta koncertu nadepsaná Passacaglia má třídobý takt. A druhá věta Symfonie č. 7 Ludwiga van Beethovena se podobá passacaglii.

„Festival súčasnej hudby sa v Bratislave koná z iniciatívy Ilju Zeljenku už od roku 1991.“

„Na festivale zazneli dva orchestrálne a päť komorných koncertov.“

„Po tridsiatich troch rokoch sa na festivale znova predstavil klavirista Pierre-Laurent Aimard.“

Koncertom Symfonického orchestra Slovenského rozhlasu pod taktovkou dirigenta Konstantina Ilievského vyvrcholil vo štvrtok 14. novembra v Bratislave 17. ročník medzinárodného festivalu súčasnej hudby Melos-Étos, ktorý už dlhé roky dramaturgicky pripravuje a organizačne zastrešuje domáce Hudobné centrum.

„Maďarský dirigent Zsolt Hamar je mistrem svého oboru.“

 „Těleso vyzařovalo klidnou a sebevědomou sílu, která si je vědoma svých kvalit a svého poslání.“

„V ten večer se odehrál výjimečný a náročný program. Ne každý posluchač je schopen takový nápor hudby unést, rozklíčovat a zažít.“

Moravská filharmonie Olomouc připravila svým posluchačům výjimečný večer. Velikonoční koncert, který se konal 28. března v Redutě, přinesl vrcholné hudební dílo Johanna Sebastiana Bacha: Ricercar a 6 z cyklu Hudební obětina v instrumentaci Antona Weberna a Umění fugy v orchestraci Ericha Bergela. Jedná se o složitá polyfonní díla hudební literatury a jejich přednes je prubířským kamenem interpretačního umění.

„Pokud jde o provedení této Partity, tak ‚je vymalováno‘.“

„Jsou to jediné skladby, které měl i v původně ohlášeném programu, a protože je nikdy nenahrál, tipnul bych si, že je nastudoval nově.“

„Obecně se mi samotná interpretace Beethovena vstřebávala velmi těžce, byla zjemnělá, kouskovaná, prioritizovala detaily, které jsem nepokládal za podstatné.“

V pražském Rudolfinu se ve čtvrtek 9. listopadu uskutečnil závěrečný koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Po pěti letech na něm opět vystoupil klavírista Piotr Anderszewski. Páteř jeho programu stejně jako posledně tvořila díla Johanna Sebastiana Bacha a Ludwiga van Beethovena, přičemž nejpravdivěji vyzněly Bachovy skladby. Ačkoliv posluchači byli koncentrovanější než obvykle, koncert se neobvykle obešel bez potlesku ve stoje.

„Soubor se vyznačuje neotřelostí a invencí, kterou prokazuje i v realizaci vlastního cyklu Vox imaginis v Moravské galerii, na kterém propojuje hudbu, poezii i percepci výtvarného umění.“

„Nástroje kvarteta jsou barevně i dynamicky vyrovnané a sladěné a tvoří kompaktní celek, který má svoji charakteristickou barvu.“

„Zazněla skladba pro kvartetní soubory ikonická, Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Poslední dílo autora, který nikdy nepřestal být mladý a zamilovaný a svoji dravou vášnivost vtělil právě do této skladby.“

Spolek přátel hudby připravuje pro příznivce komorní hudby koncertní sezónu již 25 let. Stejně tak dlouho hrají hudebníci Štěpán Graffe, Lukáš Bednařík, Leoš Černý a Michal Hreňo v uskupení, které si říká Graffovo kvarteto. Tohle výročí oslavili koncertem v úterý 25. dubna v Besedním domě a posluchačům zahráli skladby Antona Weberna Pomalá věta pro smyčcové kvarteto, Kvintet A dur „Pstruh“ pro klavír, housle, violu, violoncello a kontrabas Franze Schuberta a na závěr Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Předvedli svoje interpretační umění a obecenstvo je odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.

„Poslední skladbou večera byla premiéra nového díla Slavomíra Hořínky s názvem Ze všech sil.“

„S názvem pořadu Hlásám milost, se představil soubor L´Armonia terrena, který založil jeho dirigent a umělecký šéf Zdeněk Klauda v roce 2014, zaměřující se především na hudbu 18. a 19. století.“

„Dřevěný Kristus. Dílo, které bylo původně instrumentováno pro velký orchestr, aranžoval Jaroslav Pelikán pro orchestr komorní. Tímto získalo intimitu a ponor do okouzlené a pokorné duše, přičemž život mu vdechla exkluzivní interpretace Jana Martiníka.“

Koncerty Velikonočního festivalu se v čase postním konaly tři dny po sobě. Po opulentním zahájení skladbou Františka Musila Stabat Mater v katedrále sv. Petra a Pavla zazněly v pondělí 3. dubna v kostele sv. Augustina vedle Postní meditace Marc-Antoine Charpentiera i skladby Henryho du Monte Allemande grais a Jesu dulceo cordium. Po skladbě O Jesu nomen dulce Heinricha Schütze se představil Slavomír Hořínka s premiérou skladby Ze všech sil. Interprety byli Cappella Mariana s pěvci Vojtěchem Semerádem, Ondřejem Holubem a Tomášem Králem. V úterý 4. dubna vystoupili v minoritském kostele sv. Janů L´Armoia Terrena s dirigentem Zdeňkem Klaudou a basistou Janem Martiníkem. Na programu byly skladby J. S. Bacha Ricercar a 6 z Hudební obětiny a Vor deinem Thron tret ich hiermit, dále cyklus písní Jana Hanuše Dřevěný Kristus pro nižší hlas a orchestr a Symfonie č. 2 pro trubku a smyčce Arthura Honeggera. Dva koncerty prodchnuté rozjímáním a niterným ponorem do rozjímání.

„Múzou štědře políbený Hermann se na prahu 20. století narodil do prostředí, které mu umožňovalo všestranná studia.“

„Ve druhé polovině 30. let se Grabe připravoval na evropské turné; měl hrát na klavír, na cembalo i na clavichord a mezi skladbami číst úryvky ze svých povídek.“

„Zemřel v New Yorku jako šestačtyřicetiletý, zdeptaný poznáním, že Praha jeho mládí, kde vedle sebe žili Češi, Němci a židé, už neexistuje.“

Příběh vzdělaného muže a nadaného interpreta, který se v Praze přátelil s Maxem Brodem a v New Yorku učil po boku Rudolfa Firkušného, se z galerie postav tohoto cyklu vymyká. Většina z našich opomenutých krajanů se sice v této zemi narodila, ale osud je brzy zavál do světa, odkud se k nám už nevraceli. Hermann Grabe, narozen 6. května 1903, zde naopak setrval tak dlouho, jak jen to bylo možné. Prožil tu, většině českého publika bohužel neznámá, zato však rozhodující léta svého vyzrávání.

„Nenásilná, sokratovská metoda kladení otázek byla velmi inspirativní a díky ní mohly do „hry“ vstupovat i samy děti a další účastníci.“

„Rady mladým skladatelům se nikdy nenesly v duchu „já jsem starší a vím víc“, ale byly v každém ohledu podporou, pochopením a krásným dialogem.“

„Je zřejmé, že ať už se budou další generace profilovat jakkoli, budou v ní vždy figurovat zvláštní lidé, kteří mají bytostnou potřebu tvořit, psát a vyjadřovat se hudbou.“

Hradec nad Moravicí je v červnu tradičně místem setkávání hudebníků z celého světa. Mezinárodní interpretační soutěž a festival Beethovenův Hradec letos z pochopitelných důvodů proběhnout nemohl. Z celé série akcí svázaných s tímto kulturním podnikem nakonec byla realizována pouze Dílna pro nejmladší skladatele, jejímž organizátorem je Sdružení Q…

„Všichni doufáme, že od září už se pojede normálně.“

„Mnohokrát jsem sonátu provedl, a to i předtím, než pan Emmert zemřel, takže jsem nositelem autorizované zkušenosti.“

„Na Moravě žiju a asi by analytici nějaké vlivy dokázali i v tom, co píšu, najít.“

Tóny jeho nástroje tvoří jednu z osmi desítek zvukových stop ve společné písni, se kterou muzikanti z Janáčkovy opery lámou od dubna rekordy na sociálních sítích. Corona Song tvrdí, že „Hudbou se to nepřenáší“. Text napsala Jana Infeldová, hudbu Marko Ivanović, hudebníci natočili doma své party, další lidé v divadle video sestříhali. Violoncellista Štěpán Filípek vedle toho celou jednou polovinou stojí i za obdobně inspirovaným domácím videem zpěvačky Radůzy s její písní „Jednou to pomine“…

„Zatímco Kvapil žil z pozdně romantických východisek, Ištvan již cítil, že vývoj se ubírá jiným směrem. Učil se tedy víceméně sám.“

„Z celosvětového hlediska je nejhranější Ištvanovou skladbou Sonáta pro klarinet a klavír.“  

„Nechával si jedno místo přehrávat stále dokolečka. Pak přistoupil ke klavíru, škrtl asi tři noty a oznámil nám: Pánové, jsem spokojen – Bartók je pryč…“

Skladatel Miloslav Ištvan, jedna z legend české hudební avantgardy druhé poloviny dvacátého století, díky originálnímu přístupu ke kompozici a díky poctivé práci dokázal ve vývoji kvalitativně konkurovat generačním kolegům jak na západ, tak na východ od našich hranic. Letos v září jsme si připomněli jeho nedožité devadesátiny. Ištvanovu hudbu přibližuje violoncellista Štěpán Filípek.