PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jsem skladatel a dirigent, kterému se dostalo velkého privilegia být dobrým zpěvákem.“

„Režírování je zabiják, bere strašnou spoustu energie.“

„Klást příliš mnoho otázek je nudné, mít příliš mnoho odpovědi je arogantní. Je třeba to namixovat.“

V lednu uplyne dvacet let od prvního vystoupení argentinského tenoristy Josého Cury před českým publikem. Koncertoval tehdy se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK jako pěvec a dirigent. Od té doby byl v Praze vícekrát. Tento týden, v úterý a ve čtvrtek, účinkuje s Pražskými symfoniky ve Smetanově síni opět, a to na koncertě připomínajícím jeho šedesátiny, oslavené 5. prosince. Představí se jako pěvec a dirigent i jako skladatel. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se rozpovídal nejen o těchto třech profesích, ale i o té čtvrté, totiž režisérské.

„Miluju, když se na sebe se sborem dokážeme napojit tak, že si můžu dovolit hrát si s hudbou podle chuti a momentální inspirace.“

„Rozptyl mých zájmů, myšlenek a tužeb je tak velký, že není moc pravděpodobné, že by mě to i napodruhé smýklo stejným směrem.“

„Poselství toho díla mě teď ve stínu všech lidských tragédií, co se odehrávají na východ od nás, opravdu naplňuje.“

Už patnáct let stojí Lukáš Vasilek v čele Pražského filharmonického sboru, ten v letošním roce získává prestižní ocenění v podobě Ceny Antonína Dvořáka. Stojí rovněž za řadou celosvětově oceňovaných nahrávek a připravuje další. Kromě projektů s tímto sborem však založil ještě komorní sbor Martinů Voices, s kterým uvádí dramaturgicky poutavé a netradiční programy. V únoru příštího roku ho pak čeká velký projekt v podobě Brittenova Válečného requiem.

„Bylo jasné, že hudebníci jsou disponováni a motivováni, aby podali ten nejlepší výkon.“

„Závažnou částí programu byl cyklus Biblických písní Antonína Dvořáka, který je jako celek slyšet málokdy. Nastudoval je a uvedl basbarytonista Adam Plachetka.“

„Sinfonietta v podání dirigenta Tomáše Hanuse a jeho orchestru Velšské národní opery dostala neobvykle silný náboj, naléhavý, jásavý a burcující.“

Vystoupení Velšské národní opery na festivalu Janáček Brno 2022 patřilo k těm, od kterých se očekával výjimečný zážitek. Přivezli zajímavou dramaturgii, kde lákal především Antonín Dvořák, jehož Biblické písně zpíval Adam Plachetka, a nechyběl ani Leoš Janáček a jeho Sinfonietta. Koncert, který se odehrál na výročí sametové revoluce, ve čtvrtek 17. listopadu v Janáčkově divadle, dirigoval brněnský rodák Tomáš Hanus, který se po létech práce v zahraničí zase měl možnost ukázat v Brně. A byl to bez nadsázky návrat triumfální.

„Naprosto uvěřitelně, na dřeň prožitě, v průsečíku realismu a divadelní stylizace, bez náznaku koncertních klišé.“

„Výsledkem bylo provedení díla neslýchaně poutavým způsobem, vzorovým, nedostižným.“

„V případě obou pěvců i pianisty komplexní umělecký výkon, který momentálně nemá v tomto díle konkurenci.“

Mimořádně intenzivní hodina, která zůstane v paměti na hodně dlouho, asi navždy… S takovým pocitem se neodchází z koncertu zdaleka pokaždé. Zážitek ze sobotního brněnského recitálu tenoristy Nickyho Spence, klavíristy Julia Drakea a mezzosopranistky Václavy Krejčí Houskové takovou sílu měl. Především díky téměř až poloscénickému ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého, stejnou měrou skvělého pěvecky i pianisticky.

„V kompozici, zejména v mistrovské instrumentaci, se stal Ravel skutečným virtuosem.“

„Stokowského verze je zajímavá, ale rozhodně není lepší než zažitá instrumentace Ravelova.“

„Kusevickij dirigoval už 19. října v Paříži premiéru a držel dlouhá léta práva jako dirigent i jako nakladatel, takže série dalších úprav vznikala i proto, že nakladatel původní klavírní podoby vytušil v díle velký ekonomický potenciál…“

Za vším hledej ženu, říkává se. V evropské hudbě dvacátého století platí poměrně výrazně něco jiného: Za vším hledej objednávku. A za většinou z nich Sergeje Ďagileva, Paula Sachera… nebo Sergeje Kusevického. Právě třetí jmenovaný stojí za vznikem instrumentace Musorgského původně klavírních Obrázků z výstavy skladatelem Mauricem Ravelem. Nejslavnější a nejlepší z mnoha verzí i pokusů. Premiéru dirigoval před sto lety, 19. října 1922.

„První polovina koncertu přinesla niterný vhled do tvorby motet, skladeb, které byly původně přísně liturgické, postupně se však osamostatnily.“

„Zajímavostí bylo, že se i tak skromné obsazení rozdělilo a dva muži a dvě dívky odešli ‚za scénu‘ a zpívali v echu odpovědi k větám, které zněly na jevišti.“

„Provedli Korunovační mši C dur KV 317 Wolfganga Amadea Mozarta. Pohodová a půvabná mše těší publikum na celém světě už téměř 250 let a nikdy se neomrzí.“

Český filharmonický sbor Brno se po zahraničních koncertech v létě předvedl doma v Besedním domě v Brně. V čisté formě a cappella zpívali v neděli 9. října s mladým sbormistrem Michaelem Dvořákem. Na programu byly skladby Johannesa Brahmse, Charlese Villierse Stanforda, Benjamina Brittena, Petra Ebena a Petra Fialy. Po přestávce společně s Czech Virtuosi překvapili Korunovační mší C dur Wolfganga Amadea Mozarta, ve které se představili v sólových partech sopranistka Pavlína Švestková, altistka Marie Vrbová, tenorista Michal Kuča a basista Václav Jeřábek. I když návštěvnost byla menší než obvykle, koncert byl přijat s nadšením z krásné hudby a poctivých muzikantských výkonů.

„S naprosto stejnou pečlivostí, jakou věnoval provedení jednotlivých skladeb v programu s dirigentskou taktovkou, se umělecký vedoucí orchestru věnoval také svým posluchačům.“

„Takové provedení lze brát jako svědectví o zvláštních vztazích mezi lidmi, hladké a citlivé přechody mezi houslovou a violovou sekcí tuto myšlenku sounáležitosti podtrhovaly.“

„Pražští komorní sólisté se nevyhýbají žádnému repertoáru, dramaturgii svých koncertů dobře promýšlejí, není jim lhostejný význam, který je za hudbou.“

Zahajovací koncert sezóny 2022/2023 ansámblu Pražští komorní sólisté, existujícího od roku 1961 a znovuobnoveného v roce 2013 pod uměleckým vedením Radka Baboráka, zazněl v sobotu 8. října. Od letošního roku je těleso rezidenčním souborem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK v kostele svatých Šimona a Judy. Tvoří ho sólisté a komorní hráči, koncertní mistři a členové České filharmonie, FOK, PKF, SOČRu, České Sinfonietty, orchestru Národního divadla, v ansámblu hrají také profesoři pražské AMU a Pražské konzervatoře.

„Koncert bude při ročním výročí ruské invaze na Ukrajinu zamýšlen jako symbolická bolestná připomínka zbytečného válečného konfliktu.“

„Spolupráce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu zahrne Vokální symfonii Vladimíra Sommera pro listopadový festival Janáček Brno.“

„Osmaosmdesátou sezónu otevřel sbor s Českou filharmonií na festivalu Dvořákova Praha při trojím koncertním provedení Dvořákovy Rusalky.“

Pražský filharmonický sbor vedle účinkování s orchestry uspořádá v nadcházející sezoně v Praze také trojici vlastních koncertů. Na prosinec ohlásil Adventní koncert ve Státní opeře, na únor 2023 uvedení Brittenova Válečného requiem a v červnu open air koncert ve Valdštejnské zahradě sestavený z gospelů a spirituálů. Umělecká kontinuita je přitom zajištěna – hlavní sbormistr Lukáš Vasilek, který vede těleso už patnáct let,…

„Nechtěl jsem s Pražskými komorními sólisty hrát jenom to, co se od smyčcového orchestru očekává.“

„Sezóna na jaře vyvrcholí novinkou – novou verzí skladby Prometheus od Nikol Bókové.“

„V Schowcase má mladší generace k dispozici alternativní možnost představit se publiku na prestižním festivalu, ale také navázat kontakty s expertní částí hudebního spektra.“

Hornista Radek Baborák, čím dál víc rovněž dirigent, se už těší na první koncert letošní sezóny smyčcového souboru Pražští komorní sólisté, který pomáhal před devíti lety znovuoživit a jehož je patronem. Osmého října zahraje komorní orchestr v kostele sv. Šimona a Judy pod uměleckým vedením houslisty Jana Mráčka nejen barokní hudbu, ale také skladby Benjamina Brittena a Edwarda Elgara a k tomu Trojkoncert, který napsal finský autor první poloviny dvacátého století Aarre Merikanto. Baborák v něm bude jedním ze sólistů…

„Soubor zaujal pregnantně vyvedenou quasi fanfárovou introdukcí ve svižném tempu a pozoruhodně ztvárněným dynamickým průběhem.“

„Sólové dispozice členů souboru našly svou vkusně volenou polohu ve ‚slavičí‘ třetí větě, s jemným předivem doprovodu.“

„Hra souboru, který je v období stabilizace, má poctivý základ. Nástroje v souhře jsou jasné, violoncello je pevnou oporou kvartetu.“

Ve čtvrtek 15. září vystoupilo ve Dvořákově síni Rudolfina, jako host festivalu Dvořákova Praha, americké smyčcové kvarteto, které je od svého založení v roce v roce 1946 rezidenčním souborem jedné z nejlepších uměleckých škol na světě – Juilliard School. Nese tedy jméno svého sídla: Juilliard String Quartet. Na program koncertu zařadilo kvartetní skladby současné skladatelky Eleanor Albergy, Benjamina Brittena a Antonína Dvořáka.

„Agogicky striedmejšie pojatie sa týmto skladbám dobre hodilo.“

„Bolo zrejmé, že má jasnú víziu o tom, kam hudobný prúd smeruje, a dokáže tak znásobiť účinok skladby na poslucháčov.“

Koncert Royal Philharmonic Orchestra s novým šéfdirigentom orchestru Vasilym Petrenkom a sólistom, klaviristom Lukášom Vondráčkom, patril medzi očakávané momenty tohtoročnej Dvořákovej Prahy. 14. septembra sa tak toto špičkové teleso postavilo pred zaplnenú Dvořákovu síň – a od prvých momentov prítomných poslucháčov uchvacovalo.

„Po mém koncertě mne pozval na rande a místo kytice vzal noty. A místo do kavárny či do kina mne pozval ke klavíru. Tak jsem současně udělala konkurz na parťáka ke klavíru i na manželku.“

„Nastoupila jsem do budovy konzervatoře jako profesorka před pětasedmdesáti léty a chodím tam jako domů. Já tam zažila všechny ředitele, kromě Janáčka samozřejmě.“

„Jsem z Moravského Slovácka, tam je základem života optimismus, dobrá nálada a hezká písnička.“

Klavíristka Věra Lejsková je brněnským fenoménem. Přestože letos oslaví už třiadevadesáté narozeniny, překypuje elánem a stále vymýšlí projekty, které realizuje ve svých knížkách a v Českém rozhlase na stanici Vltava. Její vzpomínky na bývalé kolegy jsou plné laskavého humoru i relevantních a zajímavých informací. Na klavír už sice nehraje, ale stále se organizačně podílí na akcích, jako je například soutěž Franze Schuberta pro dva klavíry v Jeseníku.  Založila ji kdysi s manželem Vlastimilem Lejskem, se kterým léta koncertovala jako klavírní duo.

„Kateřina Kněžíková písním dává přirozenost i přesnou míru stylizovanosti, jak ji nachází na pomezí prostoty a operních zkušeností.“

„Krásná hudba s velkoryse klenutými kantilénami.“

„Harfa, pod rukama Kateřiny Englichové znějící vznešeně, zřetelně i barvitě, dodává písním mnoho nápadité a sváteční neobvyklosti.“

Album jim pokřtil horolezec Radek Jaroš, v roce 2014 pokořitel K2, druhé nejvyšší hory světa. Název nové nahrávky nemá sice s velehorami nic společného, ale bylo to během koncertu na festivalu Smetanova Litomyšl vtipné, nápadité a milé. Kateřina Kněžíková s Kateřinou Englichovou, které natočily a uvádějí písně s harfou, mají totiž na obalu desky napsáno K2…

„Byla usměvavá, vyrovnaná, byla i přísná, ale vždy s pochopením pro děti a mladé lidi, jichž bylo kolem stále plno.“

„Byla sama výrazným dramaturgem, sbormistrem a pedagogem, dokázala tyto tři profese skloubit a povýšit svou pracovitostí, lidskostí a empatií.“

„V dramaturgii dětského rozhlasového sboru se Blanka Kulínská orientovala zejména na soudobou českou hudbu a úpravy lidových písní, ale také na produkci minulých staletí.“

Dětský pěvecký sbor Českého a předtím Československého rozhlasu a vedle toho Bambini di Praga. To jsou vokální tělesa, ke kterým neoddělitelně patří jméno legendární sbormistryně Blanky Kulínské. Ovlivňovala a vedla je po šest desetiletí. Letos na začátku léta se její život uzavřel. Na umělkyni a pedagožku, díky které si zamilovaly hudbu tisíce dětí a mladých lidí, vzpomíná někdejší rozhlasová redaktorka, hudební publicistka Stanislava Střelcová.