PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Přes výraznou dramatičnost skladby si dokázal zpěvák v hlase zachovat lehkost a pružnost.“

„Bernovský pěvce náležitě podpořil v hudebně-výrazové dramatičnosti.“

„Pelka předvedl schopnost překlenout velké intervalové skoky a volnou pohyblivost ve vysoké tessituře včetně obratnosti v brilantních pasážích.“

Klášterní hudební slavnosti jsou již devatenáctým rokem žádoucím a potřebným festivalem klasické hudby na severní Moravě, který pravidelně láká zajímavým programem propojujícím více žánrů. Letos, stejně jako loni, dramaturgie vsadila na český kontratenorový zjev – Vojtěcha Pelku. Za cembalo a varhany jako sólista i korepetitor usedl Ondřej Bernovský. Duo si pro koncert 12. července v rýmařovské kapli V Lipkách připravilo výběr z klasicistních operních předeher a árií a nadchlo místní publikum.

„Projekt Hudebních výletů ukazuje, jak může kultura vstoupit do veřejného prostoru jinak, nikoliv jako zábavná vsuvka, ale jako trvalé gesto péče o kulturní dědictví.“

„Houslista Jiří Sycha a cembalista Vít Bébar přistoupili k doprovodu s vnitřní energií a znalostí dobového stylu, ale zároveň s mimořádnou pozorností k rytmickému dýchání a formální architektuře skladeb.“

„Pelka dokazuje, že kontratenor už dávno není výlučně historizující kuriozitou.“

V podvečer soboty 24. května 2025 se Velký sál zámku Kunín proměnil v místo mimo aktuálně vnímaný čas. V rámci cyklu Hudební výlety, jež se pojí se jménem Igora Františáka, uznávaného klarinetisty, pedagoga Fakulty umění Ostravské univerzity a ředitele Svatováclavského hudebního festivalu, tam zazněl program souboru Viaggio Musicale. Soubor zaměřený na dobovou, historicky poučenou interpretaci nás provedl labyrintem lidských témat: bolest, láska, osud, víra… V barokní hudbě jsou tyto obsahy tlumočeny s až architektonickou přesností, což umožnilo spojit historizující interpretaci s hluboce aktuálním poselstvím.

„Na programu byla hudba 18. a 20. století.“

„Zvolená baletní hudba obou klasiků je kongeniální, přitom naprosto svébytná.“

„Ani dílu Bohuslava Martinů preparace z lůna divadelního multimédiálního prostředí nikterak neuškodila.“

Pestrý a objemný byl koncert orchestrálního cyklu Prague Philharmonia v neděli 19. ledna v pražském Rudolfinu. Pod taktovkou polského dirigenta Łukasze Borowicze na něm před orchestr předstoupili řecký flétnista Stathis Karapanos a recitátor Jean-François Ehrlich. Na programu byla hudba 18. a 20. století. Dvakrát byl zastoupen salcburský rodák Wolfgang Amadeus Mozart, jednou operní reformátor Christoph Willibald Gluck, oba coby reprezentanti hudby raného hudebního klasicismu. Polský reformátor Nové hudby Krzysztof Penderecki a světově proslulý český vlastenec Bohuslav Martinů zase v programu reprezentovali hudbu minulého století.

„Giovanni Antonini měl přístup k práci natolik specifický, neotřelý a živoucí, že ve mně otevřel spoustu otázek.“

„Vyzařovala z něj neochvějná jistota, ale také laskavost, o kterou se každý citlivý hudebník mohl vděčně opřít.“

„Nejsem schopná říct, které z těles bylo lepší.“

Ve středu 29. listopadu byl v Dvořákově síni Rudolfina poprvé uveden program složený ze skladeb Josepha Haydna, Christopha Willibarda Glucka a Antonia Vivaldiho. Dirigoval ho italský dirigent Giovanni Antonini, který se na repertoár z období baroka a klasicismu přímo specializuje a kromě dirigování se také věnuje hře na zobcovou flétnu. V první polovině koncertu účinkovala Česká studentská filharmonie, díla v druhé polovině přednesla Česká filharmonie. Koncert byl nádhernou přehlídkou pestrosti v jednoduchosti a nejeden posluchač odcházel s nevšedním zážitkem.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

„Koncert nabídl dramaturgicky originální myšlenku propojit v jeden program barokní árie evropských mistrů, týkající se dramatu mytologického pěvce Orfea.“

„Collegium Marianum je zkrátka soubor, který se perfektně zná; je sehraný, ví, komu kdy jak naslouchat a jak navzájem interagovat.“

„Barokní flétna kooperovala s altovým partem tak, že měl posluchač dojem, že jde o duet sehraného uměleckého dua.“

Čtyřiadvacátý ročník Letních slavností staré hudby uzavřel festivalový rezidenční soubor a pořadatel festivalu Collegium Marianum propracovanou dramaturgií s francouzskou altistkou Delphine Galou. Lyrický večer se nesl v dramatických i žalem protkaných áriích bájného pěvce Orfea a v hudebních dialozích sólistky se členy doprovázejícího souboru.

„Od té doby dokázala mnoho, vlastně jakoby už dávno téměř vše.“

„Do tuzemského koncertního dění dostává hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá.“

„V roli Carmen a také v Mahlerových písních s orchestrem a pak i v několika soudobých kompozicích dospěla nejdál v rámci možností svého hlasu.“

Magdalena Kožená, mezzosopranistka světového renomé, má za sebou osmadvacet let na světových pódiích a před sebou jako nejbližší úkol Monteverdiho operu L’incoronazione di Poppea v Barceloně. Je však také zakladatelkou nadačního fondu cíleně podporujícího tuzemské základní umělecké školy a systematicky přispívajícího k dalšímu rozvíjení nadání a růstu uměleckých talentů, včetně dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním…

„A proč se vracím do Prahy, když jsem slíbil detailnější ohlédnutí za novou inscenací Gluckova Orfea a Eurydiky ze salcburského Svatodušního festivalu? Zkrátka proto, že celkový dojem z této produkce měl k vyznění posledního pražského koncertu velmi blízko.“

„Opravdu jde hrdina osvobodit Eurydiku, nebo se vše odehrává pouze v jeho snech či představách? Dost možná, že to druhé.“

„Rakouská státní tajemnice pro umění Cecilii Bartoli udělila prestižní titul rakouské komorní pěvkyně. Ocenění, které náhodou, či úmyslně přichází v důležitém zlomu zpěvaččiny kariéry?“

Salzburger Festspiele Pfingsten (Salcburský svatodušní festival) je název akce, který už jedenáctým rokem umělecky vede italská mezzosopranistka, brzy sedmapadesátiletá Cecilia Bartoli. Ve vůdčí roli se představila i v inscenaci Gluckova Orfea během hvězdami nabité čtyřdenní akce.

„Bachovu Mši h moll považuje Gardiner, jehož nahrávka je skvělá a slavná, naprosto referenční, za zázrak.“

„Pověstná dirigentova perfekce, spojená s přirozeným respektem a s autoritou umělecké celebrity, slavila triumf.“

„O jeho nárocích, přísnosti a perfekcionismu vůči hudebníkům se traduje mnohé. Ale výsledky vždy stojí za to.“

V Praze byl víckrát u České filharmonie než se svými soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists. A první hostování Orchestru revolučního a romantického, také jeho dítka, zcela překazila opatření proti covidu. Sir John Eliot Gardiner je v hudbě rozkročen poměrně široce, dirigování moderních orchestrů je v jeho kalendáři zcela běžné. Přesto je a zůstává v celosvětovém povědomí, a jistě právem, především interpretem starší hudby, zastáncem historicky poučené interpretace a užívání dobových nástrojů a jejich kopií. Tedy specialistou. Narodil se 20. dubna 1943, dnes slaví osmdesátiny.

„Především ve druhé části večera se Arnheiður Eiríksdóttir představila v úryvcích z rolí, jež ztvárňuje na prknech Národního divadla.“

„Komorní filharmonie pod vedením Rastislava Štúra potvrdila, jak dokonale má přečteného Wolfganga Amadea Mozarta.“

„Díky přídavku sólistky zpívanému a capella možná poprvé v historii zněla pardubickým Domem hudby islandština.“

Na pozvání Komorní filharmonie zavítala na dvojici lednových abonentních koncertů islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, působící již třetím rokem jako sólistka Opery Národního divadla v Praze. Dáma, patřící na první české scéně k nejvytíženějším pěvkyním, se v této sezoně stala hlavní protagonistkou večerů v Sukově síni Domu hudby, jejichž program byl sestaven výhradně z operního repertoáru. Taktovky se chopil slovenský dirigent Rastislav Štúr, jenž má s doprovázením výrazných osobností řadu cenných zkušeností. „Pohrát“ si však dovede i s relativně malými ploškami orchestrálních předeher, při jejichž provedení vždy zdůrazní nejzajímavější pasáže a dá vyniknout jednotlivým efektům.

„Před orchestr se postavila ruská dirigentka Alevtina Ioffe. Krásná, energická žena vběhla na pódium s nadšením, se kterým strhávala jak orchestr, tak i publikum.“

„K barevnosti jistě přispěla i zvuková technika, kterou sice občas musel mistr zvuku mezi částmi připevňovat, ale výsledek stál za to, zvuk zněl přirozeně a bez příměsí, vynikly přirozené témbry nástrojů.“

Po roce se na brněnský hrad vrátil Mezinárodní hudební festival Špilberk. V pondělí 15. srpna ho zahájila PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou ruské dirigentky Alevtiny Ioffe s programem z děl Mendelssohna-Bartholdyho, Brucha, Stravinského, Poppera a Čajkovského. Sólového partu v Bruchově Kol Nidrei a Popperově Maďarské rapsodii se ujala francouzská violoncellistka Camille Thomas.

„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“

„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“

„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“

Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos…

„Geniální dílo Césara Francka bylo publikem nadšeně přijato, dokonce zaznělo ‚Bravo!‘ Za mě osobně to byl nejlepší kus celého večera.“

„Emmanuel Villaume několikrát k publiku během koncertu promlouval a já jsem si připadal jako na výchovném koncertě. Dostatečně nevysvětlil a ani neobhájil svůj úmysl – dramaturgii.“

Francouzsko-německými hudebními dialogy zakončil v neděli 12. června aktuální sezónu ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia. Těleso vedl jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume. V neobvykle dlouhém programu zazněly skladby Debussyho, Francka, Wagnera, Berlioze, Glucka, Rameaua, Couperina a Bacha – tedy v časově opačném pořadí. Dramaturgie byla velmi náročná, jak pro publikum, tak pro orchestr, zejména pro lesní rohy a skupinu dřevěných nástrojů. Klobouk dolů před nimi!

„Repertoár působil na poslech příjemně se silnou vnitřní intenzitou provedení skladeb klasicismu v kontrastu s dílem soudobé hudby.“

„Orchestr podal pod taktovkou šéfdirigenta mimořádný výkon.“

PKF – Prague Philharmonia vzdala 9. června v Císařském sále Lobkowiczkého paláce hold svému hudebnímu řediteli a šéfdirigentovi. Emmanuel Villaume profiluje prestižní těleso úspěšně už sedm sezón. Sólistou koncertu byl dlouholetý první flétnista orchestru Jiří Ševčík. Program zaměřený na díla klasicismu, který je orchestrálním hráčům z pohledu jejich stálého repertoáru nejbližší, zpestřila soudobá klasika. V sále byl přítomen skladatel kompozice Američan Michael Fine. Koncert se konal v rámci donátorské abonentní řady PKF – Prague Philharmonia, která je tradičně realizována v úzké spolupráci s rodinou Lobkowiczů.

„Villazón svého Lazebníka umístil do skladiště filmových studií, kde si jakýsi správce Arnoldo pouští staré černobílé filmy.“

„Navzdory některým výhradám se jedná o v mnoha směrech výjimečnou produkci, odsouzenou k nezvratnému úspěchu.“

Letošní Salcburský svatodušní festival zvolil slogan „Vítejte v Seville“. Největším tahákem čtyřdenní přehlídky byla jako obvykle premiéra nové operní inscenace, v tomto případě Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho. V hlavních rolích se představili Cecilia Bartoli a Edgardo Rocha. To vše pod režisérským vedením Rolanda Villazóna.