PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V Bavorské státní opeře v Mnichově se Straussovu opernímu odkazu věnují pravidelně.“

„Claus Guth patří mezi režiséry, kteří dílo, jež inscenují, hluboce respektují.“

„Faurého opera Pénélope by se měla provozovat koncertně.“

Na Mnichovský festival jezdí operní nadšenci doslova z celého světa, protože jim nabízí, vedle známých oper ve špičkovém obsazení největších současných operních hvězd, i díla méně známá, zřídkakdy uváděná. Přinášíme reflexe na opery Láska Danaina Richarda Strausse z reprízy 22. července a Pénélope od Gabriela Faurého, které se hrála o den později.

„Na pódiu neustále dochází k nějaké akci, je zde veliké množství maličkostí a detailů, ale nic není samoúčelné, všechno zapadá do logiky inscenace a umocňuje její poetičnost.“

„Všechny pěvecké party byly podány na vysoké úrovni.“ 

„Dorothea Röschmann podala herecky asi nejpřesvědčivější Emilii, jakou jsem kdy viděl.“

Festival Janáček Brno uvedl dlouho očekávané nastudování Janáčkovy předposlední opery Věc Makropulos v režii Clause Gutha. Hudebního vedení se ujal Robert Jindra. Inscenace vznikla pro berlínskou Staatsoper a může se opřít nejen o nesmírně invenční a inteligentní režii, ale také o kvalitní ztvárnění rolí německými i českými sólisty a zároveň o solidní výkon orchestru. V sobotu 16. listopadu se v Janáčkově divadle dílu dostalo nadšeného přijetí publikem, stejně jako tomu bylo 21. listopadu 1922 při premiéře v pražském Vinohradském divadle.

„Jako student jsem jezdil po operních představeních všude po světě. Tenkrát mě ani nenapadlo, že bych tam sám mohl někdy vystupovat.“ 

„Adam Plachetka do role Pruse dozrál a dělá ji opravdu výborně.“ 

„Publikum může v Brně vidět vysoce kvalitní inscenaci světově renomovaného režiséra. Jde asi o nejlepší inscenaci Věci Makropulos, jakou jsem v životě viděl.“

Dirigent Robert Jindra má za sebou říjnovou premiéru Janáčkovy Věci Makropulos ve Staatsoper Unter den Linden a před sebou v sobotu a v pondělí 16. a 18. listopadu dvě pohostinská představení této inscenace na festivalu Janáček Brno 2024. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje práci v proslulém historickém operním domě na hlavní berlínské třídě, přibližuje režii Clause Gutha, vzpomíná na studentské divácké zážitky a zamýšlí se nad svým vztahem k Janáčkovi.

„Víc než to! Byl jsem Janáčkovými operami hluboce dotčen, byl jsem unesen, byl jsem do nich vtažen, byl jsem jimi pohnut a fascinován!“

„Je krásné, že Janáček a Lyrická opera mají vztah, který sahá opravdu až k začátkům souboru.“

„V Americe si většina lidí myslí, že v Evropě lze jenom snít o umění a přijímat šeky od měst, vlád a států. Lidé v Evropě si naopak myslí, že donátoři v Americe mají nesmyslné nároky. Ani jedno z toho ale není pravda.“

Generální ředitel Lyrické opery v Chicagu Anthony Freud je původem Brit. Do opery ho poprvé vzali, když mu byly čtyři. Postupně se z toho stala životní vášeň a nakonec i manažerská profese. Má za sebou mimo jiné působení ve Velšské národní opeře, kde se poprvé setkal s Janáčkovou hudbou,…

„Jakub Hrůša podtrhuje v symfonickém charakteru partitury tempově i výrazově lyrické momenty.“

„Lise Davidsen dokonale ovládá hlas v širokém spektru od jímavých pianissim po skutečně vypjatá sdělení. Její Jenůfa je dramatičtější, má vznešenost i sebevědomí. Je však uvěřitelná i v intimnějších pasážích.“

„Guthova inscenace takovou sílu nemá, ať už je důvodem režisérova poetika pohybující se trochu jinými, šedivějšími cestami, než kterými jde hudba, nebo scéna, jejíž strohost se typově míjí s expresivní naléhavostí příběhu.“

Lyrická opera v Chicagu se po dlouhé době vrátila k Janáčkově Jenůfě. Koprodukční inscenace režiséra Clause Gutha, hraná už před dvěma lety v londýnské Covent Garden, se stala příležitostí pro americký operní debut Jakuba Hrůši. Návratů k orchestrům ve Spojených státech, včetně Chicago Symphony Orchestra, má za sebou i před sebou řadu, teď mu zbývá po chicagské, druhé největší a nejdůležitější americké operní scéně, už jen Metropolitní opera.

„Mnoho významných operních děl, která vznikla v tomto století (a je jich už pěkná řádka), tak náš divák vůbec nezná.“

„Skladatel je jeho prvním režisérem.“

„Operu českého skladatele Ondřeje Adámka Ines uvede ve světové premiéře 16. června 2024 Opera v Kolíně nad Rýnem, kde ji nastuduje dnes velice žádaný dirigent François Xavier Roth.“

Každoročně se setkávají šéfové opery se svými dramaturgy, aby vytvořili plán oper, které budou hrát v následující sezoně, příp. v sezonách budoucích. Když si uvědomíme, že opera vznikla okolo roku 1600 a že skladatelé stále píší nová a nová díla, je opravdu z čeho vybírat. Oper za více než čtyři století vznikly tisíce a je skutečně těžké určit ty pravé tituly (v našich divadlech zpravidla čtyři) pro tu kterou sezonu.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

„Semele je oratorium na světské téma, které Händel napsal během jednoho letního měsíce v roce 1743.“

„Režisér Guth ctil hudbu a veškeré akce na jevišti důsledně vycházely právě z dokonalé znalosti Händelovy partitury a z respektu, který k ní Guth chová, což je u dnešních režisérů spíš ojedinělé.“

„Guthovy nároky na ztvárnění jednotlivých rolí byly značné a všichni je bez problémů zvládli.“

Pokud operní soubor v kterémkoliv divadle vede vzdělaná umělecká osobnost, na repertoáru nejsou jen opery od Mozarta po Pucciniho, ale i opery barokní – před Mozartem existovala opera již více než 150 let. Dále klasika 20. století i díla zcela současná (podotkněme, že od smrti Pucciniho v příštím roce uplyne už sto let). To mají na paměti například v Bavorské státní opeře v Mnichově. Současný intendant Serge Dorny přinesl do repertoáru Purcellovu operu Dido a Aeneas a Händelovu Semele. Druhá jmenovaná se stala jednou ze dvou premiér letošního Mnichovského operního festivalu, kdy byla uvedena celkem pětkrát před beznadějně vyprodaným hledištěm Divadla prince regenta. Premiéra Semele se konala 15. července 2023.

„Pařížská Bohéma bere za srdce od samého začátku až do konce. Taková vždy nebývá.“

„Dostávám teď stále těžší role, které jsou ale pro moji kariéru velmi důležité.“

„Ve Vídni je strašně důležité, jak se člověk zapíše. A já jsem měla štěstí, že na ty důležité tituly jsem byla v dobré kondici.“

Dva měsíce v Paříži, v roli Musetty v Pucciniho opěře La Bohème, právě teď prožívá sopranistka slovenského původu Slávka Zámečníková. Zatím má za sebou úspěšnou premiéru a první reprízu z celkových dvanácti uvedení, které ji v Opéra national de Paris mezi 2. květnem a 4. červnem čekají. Inscenaci režíroval Claus Guth a hudebně nastudoval Michele Mariotti. Nejen o ní, ale také třeba o vídeňském angažmá si se Slávkou povídáme v RozhovoruPlus.

„Figarova svatba tehdy v roce 2006 vyzněla jako bolestně existenciální propletenec mezilidských, hodně i erotických vztahů.“

„Velké divadlo s výrazným režijním vkladem, úžasným Harnoncourtovým hudebním nastudováním a s obsazením opravdu ze světa snů.“

„Anna Netrebko na sebe nestrhávala pozornost, s ostatními sloužila hvězdnému kolektivnímu představení.“

Mozartova Figarova svatba existuje k poslechu v mnoha a mnoha nahrávkách. Gramofonové společnosti zachycují představy o ideální interpretaci geniálního díla, jak s nimi přicházejí generace dirigentů a pěvců i režisérů. Vybíráme jedinečný snímek, který vznikl jako živý záznam salcburské inscenace v mozartovském jubilejním roce 2006, kdy bylo možné na festivalu vidět všech jeho 22 operních děl. Za konkrétní podobou „Figarky“ stál tehdy po vizuální a divadelní stránce Claus Guth a hudebně Nikolaus Harnoncourt.