PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Spiritus agens příběhu není ve výsledku pomstychtivý dr. Falke, ale žalářník Frosh, který tak prochází celým příběhem.“

„Do věznice vpadne dr. Falke se čtyřmi muži, a všichni jsou v uniformách SS. S rudými páskami na rukávech, ale místo blesků je tu jako znak černý netopýr!“

„Brilantní Straussovu hudbu hráli s nadšením Wiener Symphoniker pod taktovkou svého šéfdirigenta Petra Popelky.“

Hudební Vídeň letos žije ve znamení 200. výročí narození krále valčíků, Johanna Strausse mladšího, což by těžko bylo možné bez uvedení jeho kultovní operety Netopýr. Měla premiéru 5. dubna 1874 a od té doby v podstatě „nesešla z jeviště“. Dílo se stalo zrcadlem vídeňské společnosti a že je jeho výpověď stále platná, prověřila inscenace, která měla premiéru ve stejném divadle jako tehdy poprvé, tedy v Theater an der Wien, a to 4. října 2025 v režii ředitele divadla Stefana Herheima. Pod taktovkou českého dirigenta Petra Popelky hráli jeho Vídeňští symfonikové. 

„Spíš než o příběh jde o psychologickou sondu do mysli schizofrenního muže a rozkrývání jeho motivace k činům.“

„Finnegan Downie Dear, mladý anglický dirigent, se partitury zhostil excelentně. Vedl orchestr Klangforum Wien nesmírně citlivě.“

„Režisérka Cordula Däuper rozbíjí scénu na segmenty, vypráví vždy jen část příběhu.“

K otevření zrekonstruovaných prostor v Divadle na Vídeňce objednalo vedení divadla nové operní dílo a volba padla na českého skladatele Miroslava Srnku. Vznikla opera velmi neobvyklá, a to jak tematicky, tak po stránce hudebního zpracování, kterého se ujal dirigent Finnegan Downie Dear s Klangforem Wien, režie pak je z dílny Corduly Däuper. Světová premiéra díla nazvaného Voice Killer se konala v pátek 13. června.

„Metastasio měl s rodinou Martinesových velmi dobrý vztah, záhy rozpoznal hudební nadání Marianny, vedl ji ke vzdělání a podporoval umělecky i finančně.“

„Hudba Marianny Martines nevybočuje z vysokých standardů své doby.“

„Režisérku na díle nezaujal ani tak křesťanský motiv zkoušky silné víry, jako spíš násilí na vlastním dítěti.“

Skladatelek v hudební historii není mnoho, některé jsou navíc pozapomenuté. Vídeňské Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce), jemuž rozhodně nelze upřít odvážnou dramaturgii, se rozhodlo jednu z nich představit širší veřejnosti. Uvedlo oratorium Isacco (Izák), které zkomponovala vídeňská skladatelka Marianna Martines, starší současnice W. A. Mozarta.

„Už v rané fázi tvorby jsem navrhnul, abychom hlasy představitelek obětí neukončily v okamžiku, kdy skončí jejich život.“

„Předloha opery obsahuje množství momentů, v nichž lidé jednat mohli, ale neudělali to.“

„To, co bych chtěl, abychom slyšeli, je temporalita vedená v obrovských vlnách pulsující energie.“

Miroslav Srnka uspěl v německy mluvících zemích jako operní skladatel již dávno. V pátek 13. června se v Divadle na Vídeňce dočká premiéry další z jeho oper s názvem Voice Killer. Skladatel, opět v tandemu s libretistou Tomem Hollowayam, si za námět tentokrát zvolil skutečný příběh – příběh masového vraha, který si oběti vybíral na základě jejich hlasu, na základě podobnosti s hlasem jeho matky. Místo kriminální zápletky však Srnka sleduje spíše sociologické a psychologické aspekty příběhu. Zamýšlí se přitom nad závažnými otázkami kolektivní paměti, prevence nebo ochoty zakročit v rizikových situacích. Tato témata, ale také psychologii pachatele, v opeře bezejmenného Srnka promítá i do hudby a jejího zacházení s časem. Více prozrazuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Prvoplánově upjatí mniši v černých hábitech se posilňují alkoholem a veselá pitka se zvrhává v obscénní veselici, do které vpadají i čtyři lehkonohé tanečnice.“

„Komika nikdy nesklouzla k lascivním akcím, přestože balancovala na hranici vkusu.“

„Nejlepší figurku inscenace vytvořil rumunský barytonista Zoltan Nagy. Typ stále opilého mužika, poněkud zakřiknutého, ale ve výsledku s něžnou poetickou duší, byl neodolatelný.“

Druhá vídeňská operní scéna po svém znovuotevření do světa vysílá každý měsíc jednu operní premiéru. 26. března šlo o operu Sergeje Prokofjeva Zásnuby v klášteře a realizace se ujali z velké části ruští umělci. Dirigent Dmitry Matvienko společně s italským režisérem Damianem Michielettem vytvořili kouzelnou lyricko-komickou inscenaci s excelentními pěveckými i hereckými výkony a veselou satirou. Puristicky provedené představení bylo skvělou zábavou, kterou publikum reprízy 5. dubna dokázalo ocenit.

„Opera Norma Vincenza Belliniho je ukázkové dílo italského bel canta, je to jedna z nejobtížnějších oper své doby a dodnes prubířským kamenem.“

„Z kontextu není jasné, kdo je Norma a její lid, z jakého etnika, může to být kdokoli a v jakémkoli čase.“

„Nebylo hluchých míst…“

Theater an der Wien uvádí po svém nedávném otevření po rekonstrukci další novou inscenaci, operu Norma Vincenza Belliniho pod taktovkou Francesca Lanzillotty a v režii Vasily Barkhatova. Part Normy zpívá Asmik Grigorian a Polliona Freddie De Tommaso, Adalgisu Aigul Akhmetsina a Orovesa Tareq Nazmi. Premiéra se konala 16. února, jen pár dnů před premiérou téhož titulu ve Vídeňské státní opeře. Srovnání obou inscenací se proto nelze vyhnout.

„Tato vídeňská inscenace všechna negativní tvrzení o operetě vyvrací na sto procent.“

„Původní verzi propojila dramaturgie s nosnými prvky těch dalších.“

„Vypjatost pěveckých partů propojená s energickým pohybovým projevem byla u sboru i sólistů obdivuhodná.“

Johann Strauss mladší je pro Vídeň ikonickou postavou, jeho valčíky se zarývají pod kůži ještě dnes. Dvousté výročí narození je proto velkým svátkem a hlásí se k němu především Theater an der Wien. Právě tady zněly oslavencovy operety po celé století a ještě také nedávno. Premiéra operety Královnin krajkový šátek se uskutečnila 18. ledna a hudebního nastudování se ujal Martynas Stakionis, režijní zpracování je dílem Christiana Thausinga.

„Uzavření budovy na jaře roku 2022 odstartovalo generální rekonstrukci, směřující k vytvoření nejmodernějšího operního divadla.“

„Lze jen tušit, co vše se ještě nestihlo.“

„Překvapením bylo, že hrdinkou a hvězdou večera byla slovenská sopranistka Slávka Zámečníková!“

Divadlo na Vídeňce, či MusikTheater an der Wien, patří ke klenotům vídeňské divadelní a hudební historie. Od roku 1801, kdy bylo postaveno, se zde hrály nejen opery Wolfganga Amadea Mozarta, ale působily tu dnes již historické hudební veličiny. Následoval zlatý věk operety a roku 2006 se budova stala dalším vídeňským operním domem. Uzavření budovy na jaře roku 2022 odstartovalo generální rekonstrukci, směřující k vytvoření nejmodernějšího operního divadla. V sobotu 12. října se divadlo slavnostně otevřelo veřejnosti koncertem Vídeňských symfoniků a předních operních pěvců.

„Premiéra opery se v roce 1788, kdy ji Salieri dokončil, ve Vídni neuskutečnila. Byla za tím politika.“

„Děj opery přepracoval do současných reálií režisér Martin G. Berger a průvodcem operou je sám maestro Antonio Salieri.“

„Režisér pojal vše jako cirkusovou taškařici, se samozřejmou lehkostí a humorem, kterou občas tvrdě prostoupí politická realita.“

Operní divadlo MusikTheater an der Wien, které stále ještě hraje v provizorní hale v muzejním komplexu MuseumsQuartier, připravilo další premiéru. Tentokrát je autorem hudby Antonio Salieri a hraje se o mongolském a čínském chánovi Kublaiovi, který žil ve 13. století. Komickou operu Antonia Salieriho na libreto Giovanniho Battisty Castiho uvádí vídeňská scéna téměř po dvou stech padesáti letech poprvé: v době vzniku byla cenzurou zakázána. Nyní přichází v aktualizované verzi.

„To si operní režiséři (či v tomto případě režisérky) opravdu myslí, že mají stejný cit pro hudbu a drama jako měl Mozart?“

„Režisérce nestačila Mozartova hudba k jeho opeře La finta giardiniera, a tak ji „doplnila“ nejen další Mozartovou hudbou, ale i předtočeným smíchem a dokonce současnými televizními znělkami.“

„Hudební doprovod, který poskytl soubor La Folia Barockorchester, byl vskutku spíš doprovodem k halasné show, než nastudováním Mozartovy opery.“

Hlavně ať se to odehrává v současnosti, ať je tam co nejvíc akce a útočí to na bránice diváků! Tak by se daly shrnout výchozí myšlenky dnešních režisérů při inscenování komických oper (nejen) Wolfganga Amadea Mozarta. Z tohoto proudu nevybočuje ani produkce opery La finta giardiniera, uváděná v rámci sezony Theater an der Wien v Komorní opeře na vídeňské ulici Fleischmarkt.

„Galuppi byl nadaný melodik, se svými nápady si uměl pohrát. Na druhou stranu nějaká hlubší charakteristika chybí, celé dílo působí prostince, prvoplánově, posunuje se od jedné líbezné melodie k druhé.“

„Helsinki Baroque Orchestra hrál čistě a elegantně, vytěžil z hudby mnoho jemného kouzla, což se bohužel nedá říct o vokálním ztvárnění partů Adama a Evy.“

„O třídu lepší byla mezzosopranistka Sonja Runje, která v partu Anděla spravedlnosti předvedla barevný, znělý hlas a intonačně jistý výkon.“

Skladatel Baldassare Galuppi dnes nepatří ani k nejznámějším, ani nejhranějším italským autorům, v 18. století se však řadil k nejúspěšnějším. Vídeňské Theater an der Wien, jehož dramaturgie byla vždy vynalézavá, uvedlo 18. prosince koncertně Galuppiho oratorium La caduta di Adamo (Adamův pád). Nepamatuji se, že by někdy zaznělo u nás, proč si ho tedy neposlechnout?

„Režisér na jeviště vpustil moderní lid a ukázal sexuální, a dokonce i pornografické scény.“

„Do tří dlouhých meziher použil režisér video s dotočenými scénami Jonase Dahla a Manuela Brauna.“

„Dirigent Petr Popelka dal do projevu orchestru silnou emoci; taneční části měly spád i potřebnou dravost.“

Theater an der Wien uvedl další inscenaci. V sobotu 18. listopadu tam na první premiéře zněla hudba Jaromíra Weinbergera k opeře Švanda Dudák, pod názvem Schwanda, der Dudelsackpfeifer. V inscenaci excelují čeští umělci, především dirigent Petr Popelka.

„V oratoriu Theodora ožívají hluboké lidské emoce, založené na vzájemné lásce a respektu, které ústí do smrti jako největší hodnoty života.“

„Režie Stefana Herheima, současného intendanta Theater an der Wien, překvapila úměrností, vycházející z emočního hnutí postav a koncepční prací se sborem.“

„Scéna se po celou dobu trvání příběhu nemění, je stále stejně funkční, ať se příběh odehrává ‚v katedrále, či v katakombách‘.“

Theater an der Wien uvedlo 19. října další premiéru. Tentokrát bylo vybráno oratorium Georga Friedricha Händela Theodora na libreto Thomase Morella. Recenzované představení, konané jako první repríza 21. října, bylo na špičkové úrovni a bylo euforicky přijato publikem.

„Opera se původně jmenovala Poliuto a byla napsána podle hry Pierra Corneilla pro neapolskou operu. Na poslední chvíli ale neapolský král zakázal dílo inscenovat s tím, že tak posvátné téma je pro jeviště nevhodné, že mučedníky oslavujeme v kostelích, ne v operách.“

„Režisér Cezary Tomaszewsky přidal do příběhu rok 1915, kdy došlo v Arménii ke genocidě.“

„Operní publikum – a zdá se, že zejména premiérové – má vycizelovanou schopnost být lakmusovým papírkem úspěchu.“

První premiérou sezony v Theater an der Wien, který stále ještě působí v náhradních prostorách v MuzeumsQuartier, byla opera Gaetana Donizettiho Les Martyrs (Mučedníci). V pondělí 18. září 2023 se rozezněl pod taktovkou francouzského dirigenta Jérémie Rhorera ORF Radio-Symphonieorchester Wien a na scéně polské architektky Aleksandry Wasilkowské se objevila inscenace polského režiséra Cezaryho Tomaszewského. V hlavních rolích pak vynikající pěvci jako Roberta Mantegna, John Osborn, Mattia Olivieri, David Steffens, Nicoló Donini či Patrick Kabongo. Spolupracoval Arnold Schoenberg Chor se sbormistrem Erwinem Ortnerem. Představení bylo přijato rozporuplně a publikum dávalo své pocity energicky najevo.

„Rozhlasové stanice dnes většinou vysílají digitálně a jejich vysílání můžeme poslouchat nejen v digitálním rozhlasovém přijímači, ale můžeme je nalézt i ve svém počítači.“

„Opery se většinou vysílají v sobotu, protože na tento den bývají také plánované různé přímé přenosy z operních domů.“

„Jednou z rozhlasových stanic, která se příkladně opeře věnuje, je rakouská Österreich 1, která vysílá operu každou sobotu večer.“

Rakouský rozhlas vysílá každou sobotu večer na stanici Österreich 1 operní záznamy. Přinášíme přehled červnových a červencových titulů. Jedná se o poměrně čerstvé snímky z newyorské Metropolitní opery, Vídeňské státní opery, z Divadla na Vídeňce, milánské La Scaly, Divadla prince regenta v Mnichově, ze Štýrského Hradce, z Královské opery Covent Garden v Londýně a v případě Rusalky o koncertní záznam z pražského Rudolfina.

„Dirigent s orchestrem dokázal pracovat s citem; mohutný efekt orchestru střídal jemný podklad určený zpěvákům.“

„Výsledkem je plnokrevné divadlo, ve kterém pěvci zastávají své role s plným hereckým nasazením a psychologickým prožitkem rolí i v jejich vývoji.“

„Inscenaci šperkují nenadálé efekty, z nichž nejsilnější je oheň na klavíru, ve kterém Nastasja pálí balík se sto tisíci rubly.“

Ve vídeňském Divadle na Vídeňce, či Theater an der Wien, uvedli další operu, která zvedá publikum ze sedadel. Je to opera Mieczysława Weinberga Idiot podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského. Realizace se ujali převážně ruští umělci a představení je i zpíváno rusky, mužské sborové scény obstarává Arnold Schönberg Chor. Premiéra se konala 28. dubna 2023 na scéně Museumquartiers, recenze je psána z první reprízy 30. dubna 2023.

„Maďarský režisér David Marton se inspiroval rozvojem fotografie s Laternou Magikou a zasadil všechna kouzla i čáry do tohoto oboru.“

„Na plátno, které se nalézá na místě opony, je promítáno skutečné dění na scéně, odehrávající se v identickém čase a v reálném prostředí kulis na jevišti.“

„Scéna byla naprosto realistická, pěvci se opravdu prodírali lesním houštím a opravdu stál na jevišti domek polesného Kuny. Avšak scéna nikdy nebyla ukázána v celistvosti, vždy jen skrze výseky, ve kterých se odehrával děj.“

Operu Čarostřelec od Carla Marii von Webera uvádí Divadlo na Vídeňce, opět v prostorách Museumsquartier, jako svoji další premiéru. Ta se uskutečnila 22. března 2023 a jak je již v tomto divadle zvykem, je i tato inscenace skvěle interpretačně provedená a režijně překvapivá. Původně romantická opera je uvedena v koprodukci s Teatro Real Madrid a je realizována jako film. Recenze pochází ze čtvrté reprízy z 1. dubna 2023. Režisérem představení je David Marton, diriguje Patrick Lange, v roli Agáty se představila Jacquelyn Wagner, jako Anička vystoupila Sofia Fomina, Maxe zpíval Tucmas Katajala, Kaspara Alex Esposito, Eremitem byl Levente Páll, Kunem Guido Jentjens. Hudbu hráli Wiener Symphoniker, zpíval Arnold Schoenberg Chor s Erwinem Ortnerem. Představení snímaly live tři kamery, Chantal Bergemann, Mariano Margarit a Michael Würmer a tvůrcem výsledného videa byl Chris Kondek.

„Belshazzar je role pro tenora, zde je to moderní a bezohledný obchodník s vodou, kterou prodává jako luxusní komoditu, a na scéně se točí jeho propagační spoty. Dva kameramani se na scéně pohybují po celou dobu představení a snímají detaily protagonistů.“

„Nejefektnější je bezesporu scéna orgií v římském stylu, které jsou prošpikovány krutostmi krále, za které by se nemusel stydět ani císař Nero. Je to show se vším všudy, král zpívá na mikrofon v lesklém saku a přitom podřezává či znásilňuje své otroky, to vše doslova v přímém přenosu všudypřítomných dvou kamer.“

„Otřásá vědomím nápis, který místo na zdi se objevuje na nahé hrudi šíleného krále: MENE MENE TEKEL UPHARSIN. Varování boha, že zvážil jeho činy a odsoudil ho.“

Zajímavá témata a špičkové zpracování jsou hlavními znaky operních inscenací v Theater an der Wien. Únorová premiéra oratoria Georga Friedricha Händela na libreto Charlese Jennense s názvem Belshazzar, překvapila aktuálností tématu a moderním, vkusným režijním zpracováním. Režisérka Marie-Eva Signeyrole konfrontovala na scéně Fabiena Teigné dekadentního a krutého vládce Babylonu Belshazzara, kterého ztvárnil tenorista Robert Murray, s aktivistickým environmentálním přístupem jeho protivníků, zejména vládce Persie Cyruse, v podání altistky Vivicy Genaux, vládcovy matky Nitocris, kterou zpívala Jeanine De Bique a s židovskou věštkyní Daniely, v podání Evy Zaïcik. Pod taktovkou Christine Pluhar hrál barokní orchestr s názvem L´Arpeggiata a zpíval Arnold Schoenberg Chor, pod vedením sbormistra Erwina Ortnera. Po počátečních rozpacích přijalo publikum zpracování opery nadšenými ovacemi a uznáním. Recenze je psána ze třetí reprízy, která se konala 26. února 2023.

„Hudba je hodna svého tvůrce, je jiskřivá, rozpustilá, brilantní, španělské rytmy se tu objevují jen jako ilustrace, převládá styl nastolený Orfeem v podsvětí a nechybí sladkobolné melodie, které nezapomíná autor karikovat, ani pekelný kankán.“

„Obsah operety je prostý, jak jinak. Místokrál je obklopen podlézavými a všehoschopnými lidmi, kteří mu pochlebují a udržují lid ve strachu. Ale o lidi tu nejde, představiteli lidu jsou dva mladí, věčně hladoví, zamilovaní pouliční umělci, Périchola a Piquillo.“

„V každém případě to bude jistě opereta, která v případě potřeby využije příležitosti a začne útočit na nešvary ve společnosti. Pokud jí to ovšem výkonná moc dovolí.“

Theater an der Wien se před léty profilovalo jako operní divadlo, ale v historii divadla je i slavná operetní éra. Nynější uvedení operety Jacquese Offenbacha La Périchole, nazvaná jako opéra-bouffe, jejíž premiéra byla v náhradních prostorách v Museumsquartir v pondělí 16. ledna 2023, bylo poněkud překvapivé. Inscenace byla v režii Nikolause Habjana, na scéně Juliuse Theodora Semmelmanna, v kostýmech Cedrica Mpaky a v choreografii Esther Balfe, pod taktovkou Jordana de Souzy hrál ORF Radio-Symphonieorchester Wien a zpíval Arnold Schoenberg Chor, pod vedením sbormistra Erwina Ortnera. V titulní roli La Péricholy se představila Anna Lucia Richter a David Fischer v roli Piquilla a Alexander Strömer v roli Místokrále.

„Straka zlodějka je opera o krásné mladé služebné, která je odsouzena k smrti za krádež stříbrné lžičky. Je sice už po válce, ale platí ještě válečné zákony.“

„Jeviště je podle vzoru alžbětinského divadla rozdělené horizontálně na dvě poschodí a vertikálně na pravou a levou stranu a uprostřed zůstává pátý hrací prostor.“

„ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod taktovkou dirigenta Antonina Foglianiho zněl plně a hudba plynula v rychlých tempech bez nejmenšího zaváhání.“

Rekonstrukce operního domu způsobila, že rakouský Theater an der Wien si musel načas najít útočiště v hale E komplexu MuseumsQuartier. Prostředí pro operu nekonvenční, které vyzývá i k nekonvenčním zpracováním. Německý režisér Tobias Kratzer toho využil pro operu Straka zlodějka od Gioacchina Rossiniho, která zde měla premiéru 16. listopadu 2022. Recenze je psána z reprízy, která se hrála v pátek 25. listopadu.