PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Julius Caesar v Egyptě, londýnské dílo z roku 1724, je v dobovém italském barokním stylu mistrovským kusem.“

„Tři zahraniční kontratenoristé a tři domácí sólisté běžných oborů utáhli v uměleckém souznění s barokním orchestrem Romana Válka tři dlouhá dějství skvěle.“

„Dirigent, i s orchestrem pod pódiem v nejtěsnějším kontaktu s natěsnaným publikem, dotvářel dojem z díla svým nerutinním, až živočišně naléhavým přístupem.“

Hudební festival Znojmo nemohl ve čtvrtek začít lépe. Händelova opera Giulio Cesare in Egitto zahájila letošní ročník sice jen s náznakem kulis a s minimální režií, na podstatně menší scéně než v červnové plnoformátové ostravské koprodukci, nicméně hudební nastudování a pěvecké provedení bylo špičkové. Čtyřhodinové představení končilo po půlnoci, ale dirigent Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a šesti sólisty dali publiku zapomenout na čas.

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Základem kvality nové inscenace je pěvecké obsazení. A tak tomu ostatně v opeře má být!“

„Barokní orchestr zněl v prostoru Janáčkova divadla poněkud dutě, lze konstatovat, že jeho výkon nebyl nijak oslňující.“

„Tvůrci nové brněnské inscenace předem avizovali, že se budou snažit operu inscenovat v duchu, v jakém ji autoři zamýšleli: Figarova svatba je komedie pevně zakotvená v době svého vzniku.“

Brněnští milovníci opery mají možná v paměti nešťastnou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby v Mahenově divadle v roce 2011. Po čtrnácti letech se tato opera do Brna vrátila a je radostné konstatovat, že debakl minulého představení může být zapomenut. Premiéra se uskutečnila 22. března v Janáčkově divadle.

„Stejně jako v ´covidovém´ roce 2021 má Káťu v Glyndebourne zpívat Kateřina Kněžíková.“

„Jednou z mála výjimek, kdy letos figuruje Janáčkovo dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který plánuje dvě představení Káti Kabanové.“

„Janáčkova ´Broučka´ po představeních v Berlíně provede Simon Rattle navíc koncertně 4. a 6. května s London Symphony Orchestra.“

V polovině února se v Glasgow a později v Edinburku hraje Věc Makropulos, v březnu uvádějí v Berlíně Výlety páně Broučkovy, v Mnichově Káťu Kabanovou a v Linci Příhody lišky Bystroušky, v březnu a dubnu je na programu ve Freiburgu im Breisgau Jenůfa, kterou pak hrají i v Heidelberku a v Coburgu. Káťu bude v létě uvádět také festival v Glyndebourne a na podzim se objeví dokonce v Austrálii. I roce 2025 tedy zažívají Janáčkovy opery úspěšné tažení hudebním světem, zejména evropským. V zámoří se spíše uplatňují jeho symfonické a komorní skladby.

„Melodické linky všech sólových nástrojů jsou utkány s citlivým přihlédnutím k jejich osobitým vlastnostem.“

„Mahlerova Čtvrtá symfonie je místy infantilním, nostalgickým příběhem života a smrti očima dítěte.“

„Témata rozvádí a postupně zaklíňuje do sebe způsobem jemu vlastním.“

Poslední letošní koncert Moravské filharmonie Olomouc se nesl ve znamení Vánoc. Čekání na Ježíška si její příznivci zpříjemnili 19. prosince fantastickým koncertem. Plnou Redutou se nesly tóny Mozartovy Koncertantní symfonie Es dur a Mahlerovy velkolepé Čtvrté symfonie G dur. Filharmonici ze sebe vydali to nejlepší a dokázali, že si i přes blížící se sloučení s Moravským divadlem drží svoji kvalitu.

„Ambiciózní premiéra – s laťkou vysoko, na úrovni evropských událostí – otevřela devátý ročník sebevědomého festivalového bienále Janáček Brno.“

„Britský tenorista Nicky Spence je v roli opilce, v závěru šťastně a naivně vyspinkaného, neodolatelný.“

„Na Měsíci i mezi husity je v opeře tolik krásných míst, že není proč ji upozaďovat.“

Matěj Brouček, tragikomický pan domácí z Janáčkovy dvoudílné opery, se v nové inscenaci Národního divadla Brno ocitá, jak libreto káže, nejprve na Měsíci a jinou noc pak mezi husity, ale jeho opilecké snové výpravy jsou nad rámec libreta surreálnější. Vizuálně se do nich totiž prolínají „Sixties“ – roky 1968 a 1969: let Apolla 11 na Měsíc, festival Woodstock, takzvané pražské jaro, okupace, následná oběť Jana Palacha i legendární hokejový zápas, kdy Československo porazilo Sovětský svaz… Je to nečekané spojení. Přinejmenším pro koprodukční operní projekty chystané v budoucnu do Berlína a Madridu je ovšem toto scénické řešení, dílo Roberta Carsena a jeho týmu, výhodné. Janáčkovu hudebnímu divadlu taková obecněji srozumitelná poetika v cizině výrazně umete cestu.